Lesk a bída prvorodičky. Jak jsem se nestala supermatkou.
V době druhého termínu porodu mě zaskočila skutečnost, že se mému dítku nechce vůbec ven a že musí být násilím vyhnáno, aby při příštím pohybu neprovedlo útlé matce vnitřní harakiri stále sílící patičkou. Nastoupila jsem tedy do porodnice a hned na příjmu se mi potvrdila pravdivost fámy o tom, že zdravotní sestry i lékaře sem vybírají podle výše hladiny sadismu v krvi. Po týdnu jsem byla lehčí o dvě tuny iluzí a o bezmála čtyři a půl kila sakramentsky živé váhy.
Plánovaná supermatka zklamala hned pár dní po porodu, kdy byla z JIPky převezena na normální novorozenecké oddělení. Po první noci s pěti novorozenci mých spolubydlících jsem se sepnutými třesoucími dlaněmi škemrala u vrchní sestry o nadstandardní samotku, ať to stojí co to stojí, a taky jsem jí předvedla utrpení raněného šakala, aby věděla, že můj syn musí i nadále setrvat na sesterském pokoji alespoň přes noc pro neschopnost jeho matky udržet naživu vlastní tělo, natož něco tak křehkého, jako byl ten řvoucí uzlíček.
Takže si supermatka mohla během prvního týdne odškrtnout:
1) jeden naprosto nepřirozený porod plný nedůstojně zbabělých hysterických výstupů (matky, personál byl zcela v klidu), touhy po hromadné vraždě a silného přesvědčení, že žena s více než jedním dítětem je buď enormně 
statečná, nebo naprosto šílená;
2) celotýdenní neschopnost ovládnout vlastní slabost (o svěračích nemluvě) a postarat se o dítě;
3) prohru v krátkém desetiminutovém souboji na téma DUDLÍK NEBUDE (samozřejmě jsem synkovi dudlík vrazila hned, jak ho manžel přinesl, a synek si s neomylnou přesností okamžitě oblíbil ten nejméně ergonomicky zdravotně vytvarovaný, o příšerném designu horní části ani nemluvě);
4) jistotu o absolutní šílenosti autorů knih pro čerstvé matky, zejména v kapitolách „kojení je přirozené a zvládne ho každá žena zcela automaticky“ (ano, můj nádherný syn sice přibýval na váze, ale ne až tak mým přičiněním, jako spíš svou schopností cucat to NIC silou vakuové pumpy typu VE225, navíc nejméně půl hodiny v kuse);
5) zjištění, že vynálezce jednorázových plen by měl dostat Nobelovu cenu a mnou zakoupené ekologické látkové budeme používat příštích deset let jen jako kapesníky.
Po návratu domů z porodnice jsem poznala, že klid naší domácnosti byl jednou provždy ne narušen, ale přímo definitivně v pytli. Můj syn se narodil s hlasovou výbavou, kterou by mu mohla závidět i Eva Urbanová. Svoje hlasivky používal rád, často a velice hlasitě. Neustále se dožadoval kojení, chlácholení, kojení, chování, kojení a kojení. Než skončilo šestinedělí, vážil skoro sedm kilo, já zhubla asi o deset a pod očima se mi natrvalo usadily pandí kruhy. Za trochu spánku bych obětovala levý malíček a za uvaření jakéhokoliv teplého jídla pravý. Abych se trochu povyrazila, seslala na mě příroda dvakrát zánět prsu a já měla poprvé v životě fascinující halucinace z horečky 41,5 stupně Celsia.
Přes to všechno jsem ale věděla, že bych s nikým neměnila ani za zlatý důl a že ten poklad, který občas i na chvíli usnul ve své postýlce, je pravý a nefalšovaný zázrak.
Co vaše šestinedělí? Měly jste hodné a spavé děti? (Zase si okousám palce závistí.)
8.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 142 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,2/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Lesk a bída prvorodičky. Jak jsem se nestala supermatkou.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
mam-ča: 
po roce se s ním trochu domluvíš - to je přesné a navíc je to jediné období, kdy se s ním aspoň trochu domluvíš
lonkue: Nechval dne před večerem. Asi máš ohleduplného manžela, ale nejspíš stříhá metr, kdy budeš mít po šestinedělí. 
Tipla bych si, že bude "zakleknutý v blocích" a čeká va výstřel ze startovací pistole. 
mam-ča: nestras! 
. Mezi prvnim a druhym planuji vicerocni pauzu... Pokud vubec na druhe dojde.... Tak jak se ted ma manzel k sexu tak si asi budu muset po sestinedeli poridit milence....
Verera: tak to jsem v klidu - já bych japonštinu nepochopila ani na mučidlech, akže kdoví, co bych ze sebe vyloudila já
.JPG)
Jezuskote, teprve rodíme a už strašte pubertou!!!
Některé by měly být součástí přednášek o plánovaném rodičovství , ale to bychom asi brzo vymřeli. 
lonkue: Neboj, normální zdravé dítě je brnkačka. Do roka se to 
pořád jen usmívá, s výjimkou pár dní, co má prdíky a pár týdnů, co mu rostou zuby. Po roce už se s ním trochu domluvíš, a mezitím si ze samé radosti zaděláš na další dítko.
Já rodila v roce 1985 a 1987, tehdy děti s matkami na pokoji tzv. rooming-in byla horká novinka, v naší porodnici naštěstí ještě nezavedená. První porod trval 9 a půl hodiny, druhý od cca 18.00 do 16.30 druhý den, takže daleko déle a byl daleko horší, měla jsem 24 stehů. Naštěstí mi dítě jen po porodu ukázali, mohla jsem si ho pohladit a pak ho odvezli a přivezli mi ho na kojení coby vánočku až jsem se vyspala po porodu.
Obě děti byly normální - spaly tak 3-4 hodiny a pak se chtěly kojit. I v noci. Mladší - syn, byl o něco uřvanější a hlavně byl už v 1 ráno vyspaný a hodlal komunikovat, což bylo na palici. Později se mi podařilo ho ještě do půl čtvrté uspat, ale pak šlus, dál to nešlo - buď řval jako tur, nebo později už si chtěl hrát a lézt a chodit a já seděla v kuchyni jako zvadlá kytka na židli, hlava mi padala a čekala jsem, kdy se ozve v rádiu ranní rozcvička, jakožto první ranní vysílání. Doslova jsem se těšila na lidský hlas. Takto to trvalo do jeho 2 let, byla jsem totálně nevyspalá, protože starší - dcerka, chodila spát až tak po 10. hodině a syn se budil pravidelně v 1 na mlíko (pak jsme přešli na čaj, ale stejně se budil) a o půl čtvrté se vstávalo. Přes den děti nespaly nikdy oba zaráz, takže na toto období si vzpomínám jako na dobu, kdy všechno bylo zakryto šedým závojem absolutního nevyspání.
Jakmile přišli naši (2x týdně) a vzali děti ven, okamžitě jsem odpadla a celou tu dobu prospala. No a samozřejmě žádné jednorázové plenky, ale pěkně každý den prát, věšet, žehlit, skládat, žádná výživa ve skleničkách, ale poctivé vaření zeleninky a pasírování přes sítko a jiné lahůdky. Ale přežila jsem, i děti přežily. Teď jsou z nich dva dospělí vysokoškoláci a mám z nich radost. Stálo to za to utrpení.
lonkue: vždyť nepíšu nic tak strašnýho 
, všimni si, že to zvládlo i mé nemožné já a navíc - ty budeš mít strašně lehkej porod a strašně hodný spavý miminko 
Jezis! Proboha neberte mi iluze.... Tyhle clanky by se meli opravdu zakazat pro tehotne a jeste nematky.... Kdyz uz jsem se konecne psychicky pripravila na to, ze budu za 3 mesice matka, tak si prectu neco takoveho a chci si to zase rozmyslet...... Jak rika Tornado Lou... asi cerecku hned po narozeni vrazim manzelovi a prchnu. Vsak tak hrozne chtel deti..... A nejpozdeji ve 12 to jisti britska internatni skola. Devcica se nam vrati ve 20 s uzasnym prizvukem, britskym internantnim vychovanim a bude nam za vse vdecna....
Kdo tvrdí,že dítě spí celou noc tak lže nebo ho dává spát po půlnoci
tornado-lou: To by ses připravila o spoustu radostí. Mimino se dá přežít, a pak je s tím potomkem docela sranda až do puberty. No, a pokud se Ti podaří ho v 15ti nacpat do internátní školy - viz Betty McDonaldová : "Vezměte si Imogenu a vraťte mi jí až jí bude 30" - (nebo tak nějak),
tak máš vyhráno !
Pak tady budeš dávat "hraběcí " rady začínajícím matkám.
aluskas: Taky jsem měla uřváňata, ale dudlík jsem jim vnutila v pohodě, namočený do pampeliškového medu. Sice jsem si pak kdesi přečetla, že med se dětem dávat nemá, že prý budou mít špatné zuby, ale u nás to vyšlo.
Zuby mají (ve věku 29 let) parádní, nekazivé.
S flaškou jsem taky chvíli bojovala, zvlášť u menšího dvojčete, co nemělo vyvinutý sací reflex. Po strastiplném krmení lžičkou, kdy jsem to do něj ládovala a on to koutkem pusy vypouštěl ven, jsem přikročila k drastickému způsobu : širokému tvrdému dudlíku na flašku jsem ustřihla špičku, na velikost díry cca 1 cm, a pak jsem protitlakem hlavičky proti dudlíku krmila dítko. Když se nechtěl udusit, musel polykat.
Jo, byla jsem matka kruťas, ale děti to překvapivě přežily a já taky.
Hoky bacha, až přijde puberta - to teprve bude žrádlo !
Oba moji kluci kojili kazdou hodinu a pul, druhej i po sestinedeli, jeste v jeho 9mesicich jsem k nemu vstavala 8x v noci, prvni mel dudlik a dekovala jsem bohu za ten dar, ale druhej mi ho nevzal a ani flasku. Oba jsou uz od narozeni priserne urvany, druhej se jeste hrozne rad chova a nosi jak nejakej Maharadza. Nechapu jak do toho muzu jit jeste jednou!
aluskas: proboha, vydrž, jednou to musí přestat.
mam-ča: ony vlastně ani v porodnici nebyly až na to telefonické buzení žádné probdělé noci, i když možná to taky bylo tou mojí únavou z předchozího nevyspání.
Živě si pamatuju, jak mi v 6 hodin přivezla sestra dceru s výrazem jako že už je ráno a už mi ji opatrovat nebudou (vzali si ji o půlnoci) ona se přicucla a já jsem okamžitě upasla do bezvědomí i při vší snaze dohlížet na dítě. Vzbudila jsem se tak 3 hodiny poté, kdy už se ta moje utelefonovaná spolubydlící stěhovala na soukromý pokoj (taky to mohla udělat hned 
)
Poněkud zmateně jsem se koukala do prázdné postýlky a pak jsem si všimla, že dcerka je stále u mě, stále přicucnutá a stále tvrdě spí 
