Lesk a bída prvorodičky. Jak jsem se nestala supermatkou.
V době druhého termínu porodu mě zaskočila skutečnost, že se mému dítku nechce vůbec ven a že musí být násilím vyhnáno, aby při příštím pohybu neprovedlo útlé matce vnitřní harakiri stále sílící patičkou. Nastoupila jsem tedy do porodnice a hned na příjmu se mi potvrdila pravdivost fámy o tom, že zdravotní sestry i lékaře sem vybírají podle výše hladiny sadismu v krvi. Po týdnu jsem byla lehčí o dvě tuny iluzí a o bezmála čtyři a půl kila sakramentsky živé váhy.
Plánovaná supermatka zklamala hned pár dní po porodu, kdy byla z JIPky převezena na normální novorozenecké oddělení. Po první noci s pěti novorozenci mých spolubydlících jsem se sepnutými třesoucími dlaněmi škemrala u vrchní sestry o nadstandardní samotku, ať to stojí co to stojí, a taky jsem jí předvedla utrpení raněného šakala, aby věděla, že můj syn musí i nadále setrvat na sesterském pokoji alespoň přes noc pro neschopnost jeho matky udržet naživu vlastní tělo, natož něco tak křehkého, jako byl ten řvoucí uzlíček.
Takže si supermatka mohla během prvního týdne odškrtnout:
1) jeden naprosto nepřirozený porod plný nedůstojně zbabělých hysterických výstupů (matky, personál byl zcela v klidu), touhy po hromadné vraždě a silného přesvědčení, že žena s více než jedním dítětem je buď enormně 
statečná, nebo naprosto šílená;
2) celotýdenní neschopnost ovládnout vlastní slabost (o svěračích nemluvě) a postarat se o dítě;
3) prohru v krátkém desetiminutovém souboji na téma DUDLÍK NEBUDE (samozřejmě jsem synkovi dudlík vrazila hned, jak ho manžel přinesl, a synek si s neomylnou přesností okamžitě oblíbil ten nejméně ergonomicky zdravotně vytvarovaný, o příšerném designu horní části ani nemluvě);
4) jistotu o absolutní šílenosti autorů knih pro čerstvé matky, zejména v kapitolách „kojení je přirozené a zvládne ho každá žena zcela automaticky“ (ano, můj nádherný syn sice přibýval na váze, ale ne až tak mým přičiněním, jako spíš svou schopností cucat to NIC silou vakuové pumpy typu VE225, navíc nejméně půl hodiny v kuse);
5) zjištění, že vynálezce jednorázových plen by měl dostat Nobelovu cenu a mnou zakoupené ekologické látkové budeme používat příštích deset let jen jako kapesníky.
Po návratu domů z porodnice jsem poznala, že klid naší domácnosti byl jednou provždy ne narušen, ale přímo definitivně v pytli. Můj syn se narodil s hlasovou výbavou, kterou by mu mohla závidět i Eva Urbanová. Svoje hlasivky používal rád, často a velice hlasitě. Neustále se dožadoval kojení, chlácholení, kojení, chování, kojení a kojení. Než skončilo šestinedělí, vážil skoro sedm kilo, já zhubla asi o deset a pod očima se mi natrvalo usadily pandí kruhy. Za trochu spánku bych obětovala levý malíček a za uvaření jakéhokoliv teplého jídla pravý. Abych se trochu povyrazila, seslala na mě příroda dvakrát zánět prsu a já měla poprvé v životě fascinující halucinace z horečky 41,5 stupně Celsia.
Přes to všechno jsem ale věděla, že bych s nikým neměnila ani za zlatý důl a že ten poklad, který občas i na chvíli usnul ve své postýlce, je pravý a nefalšovaný zázrak.
Co vaše šestinedělí? Měly jste hodné a spavé děti? (Zase si okousám palce závistí.)
8.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 142 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,2/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Lesk a bída prvorodičky. Jak jsem se nestala supermatkou.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Markýza: Já jsem kdysi na cestách potkala Japonku a ta nechápala rozdíl mezi b,v a r , l (asi to Japonština nijak nerozlišuje nebo nepoužívá)
Takže vlak, vrak a brak jí připadalo jako stejné slovo .
Markýza: mam-ča: momentalni plan je zmizet 4h po porodu nekde v jizni americe a dite nechat otci. k maturite mu muze dat moji fotku.
aluskas: šmarjá 
Vydrž, Prťka, vydrž! 
Soffie, obě moje děti byli a jsou uřvané. Syn se narodil předčasně,takže v náruči jsem ho držela až 10dní po porodu a jen na pár minut. Domů jsme si ho nesli až po měsíci. Dceru jsem proto po porodu chtěla mít celou dobu u sebe a to i kdybych měla lézt vyčerpáním po zdi.
Synovi je 2,5roku a dceři 1,5 roku. Od narození jsou hladoví a nespaví. Prvního půl roku jsem oka nazamhouřila, kojila i v noci co hodinu.
Dudlík přes veškerou moji snahu ani jeden z nich nevzal do pusy. Kojeneckou láhev taktéž ne.
Teď už jsou větší, ale stejně nespí, jsou děsně akční a ze mě je troska 
.jpg)
mam-ča: jen aby si neplet Hlad s CHladem - asi by se divil, kdyby mu místo jídla nabídli svetr 
.jpg)
mam-ča: no kdyz chtel po me upect buchtu z mouchy tak jsem protestovala. A vubec ta Majusina slovni zásoba taky stojí za to 
Linda: "Ahoj, hlad a pivo" by zvládnul, ne ? Na co mouku a mouchu ?
Sofffie: Doprden je krásný zkratkový sousloví ! (V překladu : Do pr.ele, to je zase den!)
Myslím, že ho začnu používat. 
Verera: Šťastná to žena ! 
Přiznám se, že když 4x-5x v noci kvílelo hlady moje "stereo", že jsem docela vážně uvažovala o odvaru z makovic, o kterém se zmiňovala moje babička.
mam-ča: Sofffie: cestina to je lahudka. Viking jí vzdal, kdyz si zacal plést mouKu a mouCHu
Moje dcera prořvala první tři měsíce. Naštěstí jsem měla chytrou knihu, v níž jsem se dočetla, že "většina rodičů pozoruje, že kolika vymizí mezi 13. a 14. týdnem". Upnula jsem se k tomuto datu a odpočítávala jsem: ještě osm týdnů, ještě sedm... už jen dva... A světe div se, přesně v tuto dobu dcera ze dne na den zanechala svých večerních a nočních koncertů a stal se z ní sladký hodný andílek. Asi tu knížku taky četla.
mam-ča: můj strejda Němec se naučil česky vesele a uctivě zdravit, ale vyslovoval to "Doprden", takže to bylo přijímáno takříkajíc s lehkými rozpaky
U holky jsme si ověřila, že skutečně druhý porod trvá kratší dobu než první, pouhých 12 hodin
Ale v jiné porodnici, kde věcem nechávali přirozený průběh, takže jsem , ač opět probdělé noci, byla schopna vnímat celou dobu okolí a i lehce konverzovat s porodníkem. Holčičku mi hned dali na břicho, pak nás nechali samotné s manželem na sále , holka se hned přicucla, venku vycházelo po předchozích sněhových vánicích sluníčko do krásného dne.
Na pokoji po mně chtěli, abych ležela několik hodin, což s e nedalo vydržet, neskutečně jsem se nudila , tak jsme se šla osprchovat dřív, pak mi přivezli dceru, mlíko jsem měla snad ještě po synovi, kterého jsme kojila dost dlouho, takže ona měla hned velké porce, které statečně zvládala.
V noci jsme ji po zkušenostech s předchozím porodem vnutila sestře, která se tedy na mě dívala jako na vraha neviňátek, ale vcelku mě to bylo jedno, naivně jsme si myslela, že se vyspím. Ovšem vedle mě ležela jedna po těžkém porodu a její rodina měl apocit, že se každou hodinu musí přesvědčit, jestli ještě žije. Tak mi tam co hodinu drnčel mobil. 
Měla jsem připravený kruh, ale nebyl potřeba, dítko spalo od příchodu z porodnice celou noc, na pláč okamžit ě zabíral dudlík, příkladně baštilo a přibývalo na váze, bratr na ni tou dobou ještě nežárlil, takže na období po druhém porodu vzpomínám jako na idylku.
tornado-lou 9:43 : Vůbec se neděs. Na všechno přijdeš v pohodě zdravým selským rozumem a příručkám se budeš časem smát.
majucha: Moje kamarádka má manžela cizince. Když přijedou do Čech, její muž vystači se třemi slovy : Ahoj, pivo a hlad.
