Čekám chlapečka a jsem zklamaná. Stydím se za to.
.jpg)
Asi bych potřebovala slyšet, že nejsem jediná, kdo něco takového prožívá. Vím, že to, co cítím, je špatně, proto o tom naživo s nikým nemluvím. Ale takhle anonymně se svěřit mi nevadí, možná tu mezi vámi bude některá stejně, jako já.
Jde o to, že jsem těhotná, čekám druhé dítě. Odjakživa jsem si přála mít jednou dceru. Když jsem otěhotněla poprvé, byla jsem až chorobně upnutá na to, aby se mi narodila holčička. Když mi doktor na ultrazvuku řekl, že vidí chlapečka, jen těžko jsem skrývala zklamání. Byla to pro mne opravdu rána, chvíli snad jakoby se mi zhroutil svět. Naštěstí to za pár dní přešlo a já se začala na chlapečka těšit a utěšovala se, že podruhé se holčička povede. Syna, kterému jsou teď tři roky velmi miluji a nedala bych ho za celý svět.
Když jsem před půl rokem otěhotněla podruhé, opět jsem si moc přála dcerku. Chodila jsem po obchodech a okukovala holčičí věci a celkově jsem o miminku v bříšku přemýšlela jako o holčičce, i jsem ně něj jako na holčičku mluvila. No a pak se scénář opakoval. Při velkém ultrazvuku jsem se dozvěděla, že je tam opět chlapeček. Tentokrát jsem se neovládla a rozbrečela se rovnou v ordinaci.
Už je to skoro tři týdny a já s tím pořád nejsem srovnaná. Uvědomuju si, že to miminko v mém břiše za nic nemůže a nezaslouží si, jak o něm smýšlím, ale je to silnější než já. Třetí dítě mít nebudeme, to vím jistě a je mi jasné, že se mé vytoužené holčičky nedočkám. S narozením prvního kluka jsem se vyrovnala v pohodě, je to moje zlatíčko, ale neumím si představit, že stejně tak budu milovat i toho druhého.
Je mi z toho všeho a taky ze mne samotné na nic. Obviňuju se, že jsem špatná máma, že bych přece měla být ráda, že je dítě zdravé a správně prospívá a já se zabývám tím, že nemá to „správné“ pohlaví.
Manžel ani nikdo z okolí o mých pocitech neví, v životě bych nahlas nikomu nic takového neřekla. Utěšuju se, že to přejde, že si zvyknu a toho druhého kloučka budu milovat stejně jako toho prvního. Jen si to zatím neumím představit a jsem z toho zmatená.
Jsou moje pocity normální, nebo bych měla vyhledat nějakého odborníka? Zažívala během svého těhotenství některá z vás něco podobného? A přešlo to a zlepšilo se to zároveň s narozením dítěte?
7.8.2013 Rubrika: | Komentářů 143 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Čekám chlapečka a jsem zklamaná. Stydím se za to.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Stanik: To, že mám s partnerem v určitých ohledech rozdílné pocity či názory, tak s ním o tom nebudu mluvit? Že by mě třeba jako nepodpořil?? 
Stanik: Neměla jsem problémy s otěhotněním
Sheeni: napsala jsi , ze stydet by se mela.. z ty jsi mela porblemy..... to je temer totez. A mluvit o tom s partnerech, ktery asi bude psis radsi, ze je to bude zase kluk.. to bych taky nedelala. Vubec se pani nedivim.
Sheeni: napsala jsi , ze stydet by se mela.. z ty jsi mela porblemy..... to je temer totez.
Stanik: Nenapsala jsem nikde, že může být ráda, že není neplodná. Já jsem v těhotenství taky měla v hlavě spoustu myšlenek a rozebírala jsem je tedy hlavně se svým partnerem. Neříkám, že je chyba, že hledá nějakou radu či podporu mezi ženami-matkami, ale nemluvit o tom s partnerem, to mi přijde zvláštní...
Sheeni: aha a ona je traumatizuje? nikomu to nerekla, chtela pomoci, poradit.. a ceho se dockala? 
hloupych reci o tom, ze ma byt rada, ze neni neplodna. Takova hloupost. Myslim, ze po narozeni bude dobra mam i synovi prave proto, ze o tom premysli uz ted, Kdo o sobe pochybuje, chcese poucit a naucit... klobania nalepkovani ji ale nepomuze. a vykriky typu " jak muze zena... ( bla bla bla... dopln dle libosti)"... jsou dobre leda tak na depku.
Stanik: V tom případě budu radši nechápavá, než své děti tímto "dělením lásky" traumatizovat
Sheeni: ok, v poradku, ty to ta mas tak, ze je ti to jedno.
Ale to ti nedava pravo rikat pani, ze se ma stydet. Spis pomoci by potrebovala, aby se tim srovnala, kdyz uz to tak dopadlo. Ale zatim je to tu skoro samy klobanec.
Stanik: Možná že jsem to napsala trochu tvrdě, dle tvého, ale pro mě je prostě důležitější to, jestli bude dítě zdravé a spokojené a ne jestli to bude holka nebo kluk
Sheeni: hele znam to z vlastni zkusenosti, nasi meli brachu radsi, i kdyz me meoli radi taky, ale milacek rodiny byl bratr. Babicka zase mela radsi maminu sestru nez mamu. A takovych pribehu mas tady v diskusi dost. O tchynich matkach... a zbytek to radsi nerekne, aby se nemusely stydet, protoze ty nechapave nechapou.
Stanik: může ti byt jedno bližší než druhé, víc si s nim rozumět, ale nechápu to opravdu, ze každé jinak miluješ, to mi promiň
.
Sheeni: ale prosimte, hormony se ji splasily, chtela durhe decko, stuj co stuj. A ze je ponekud zkladaman, ze je to zase chlap? Ma to pravo a myslim, ze kazda dobra mama obavy, aby obe deti milavala stejne, vetsina z nich ma stejne jedno z nich radeji, bez ohledu na pohlavi, jen by to v zivote nepriznala, aby ji takove jako Ty nesoudily a nenapelkovaly.
Stanik: dle toho nikoho nesoudimi
.gif)
Piafka: take si myslim. jsou synove, kteri se od maminky neodlepi a dcery, ktere v 18 trisknou dverma a rodice je vidi jen x-krat za rok. A nemusi to byt v rodine, kde by se detem nevenovali.
PEGG: ano, presne tak. A soudit nekoho jen na zaklade toho, ze zovna me slo otehotnet spatne, nebo deti mit vubec nemuzu.... vydychat, premyslet a napocitat aspon do 100 po jednom by pistaleky takovych reci mely.
