Lesk a bída prvorodičky. Jak jsem se nestala supermatkou.
V době druhého termínu porodu mě zaskočila skutečnost, že se mému dítku nechce vůbec ven a že musí být násilím vyhnáno, aby při příštím pohybu neprovedlo útlé matce vnitřní harakiri stále sílící patičkou. Nastoupila jsem tedy do porodnice a hned na příjmu se mi potvrdila pravdivost fámy o tom, že zdravotní sestry i lékaře sem vybírají podle výše hladiny sadismu v krvi. Po týdnu jsem byla lehčí o dvě tuny iluzí a o bezmála čtyři a půl kila sakramentsky živé váhy.
Plánovaná supermatka zklamala hned pár dní po porodu, kdy byla z JIPky převezena na normální novorozenecké oddělení. Po první noci s pěti novorozenci mých spolubydlících jsem se sepnutými třesoucími dlaněmi škemrala u vrchní sestry o nadstandardní samotku, ať to stojí co to stojí, a taky jsem jí předvedla utrpení raněného šakala, aby věděla, že můj syn musí i nadále setrvat na sesterském pokoji alespoň přes noc pro neschopnost jeho matky udržet naživu vlastní tělo, natož něco tak křehkého, jako byl ten řvoucí uzlíček.
Takže si supermatka mohla během prvního týdne odškrtnout:
1) jeden naprosto nepřirozený porod plný nedůstojně zbabělých hysterických výstupů (matky, personál byl zcela v klidu), touhy po hromadné vraždě a silného přesvědčení, že žena s více než jedním dítětem je buď enormně 
statečná, nebo naprosto šílená;
2) celotýdenní neschopnost ovládnout vlastní slabost (o svěračích nemluvě) a postarat se o dítě;
3) prohru v krátkém desetiminutovém souboji na téma DUDLÍK NEBUDE (samozřejmě jsem synkovi dudlík vrazila hned, jak ho manžel přinesl, a synek si s neomylnou přesností okamžitě oblíbil ten nejméně ergonomicky zdravotně vytvarovaný, o příšerném designu horní části ani nemluvě);
4) jistotu o absolutní šílenosti autorů knih pro čerstvé matky, zejména v kapitolách „kojení je přirozené a zvládne ho každá žena zcela automaticky“ (ano, můj nádherný syn sice přibýval na váze, ale ne až tak mým přičiněním, jako spíš svou schopností cucat to NIC silou vakuové pumpy typu VE225, navíc nejméně půl hodiny v kuse);
5) zjištění, že vynálezce jednorázových plen by měl dostat Nobelovu cenu a mnou zakoupené ekologické látkové budeme používat příštích deset let jen jako kapesníky.
Po návratu domů z porodnice jsem poznala, že klid naší domácnosti byl jednou provždy ne narušen, ale přímo definitivně v pytli. Můj syn se narodil s hlasovou výbavou, kterou by mu mohla závidět i Eva Urbanová. Svoje hlasivky používal rád, často a velice hlasitě. Neustále se dožadoval kojení, chlácholení, kojení, chování, kojení a kojení. Než skončilo šestinedělí, vážil skoro sedm kilo, já zhubla asi o deset a pod očima se mi natrvalo usadily pandí kruhy. Za trochu spánku bych obětovala levý malíček a za uvaření jakéhokoliv teplého jídla pravý. Abych se trochu povyrazila, seslala na mě příroda dvakrát zánět prsu a já měla poprvé v životě fascinující halucinace z horečky 41,5 stupně Celsia.
Přes to všechno jsem ale věděla, že bych s nikým neměnila ani za zlatý důl a že ten poklad, který občas i na chvíli usnul ve své postýlce, je pravý a nefalšovaný zázrak.
Co vaše šestinedělí? Měly jste hodné a spavé děti? (Zase si okousám palce závistí.)
8.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 142 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,2/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Lesk a bída prvorodičky. Jak jsem se nestala supermatkou.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Linda: žitný chléb si pamatuju do dneška 
. Ale prdel s liškou se mi pořád trochu plete 
.jpg)
majucha: a vubec jak jsi pokrocila v dánstine, kdyz Ti daly takovou hezkou a názornou lekci??? Vubec jsi se nepochlubila jak jste si s Merylkou a Kájou rozsírily slovní zásobu
Když mi v těhotenství kolegyně řekla, že rodila 24 hodin, tak jsem ji v úžasu litovala. No, vyzkoušela jsem si to. Porod byl tak lehce v mrákotách, po 2 probdělých nocích. Usínala jsme mezi minutovými kontrakcemi, manžel seděl vedle mě a otíral mi čelo a já jsme neměla sílu mu říct, ať to když tak dělá při kontrakcích, protože mezi tím bych si tu minutu chtěla zdřímnout a on mě budí. Asi to bylo taky tím, co do mě napíchali, tam si na nějaký přirozený porod moc nehráli.
První noc si brali děti k sobě, aby se maminky vyspaly, druhou noc mi kluka vzali taky pod žárovku, měl žloutenku, ale to už vedle ječelo cizí mimino. Třetí noc ječel i syn, personál byl zásadně proti dudlíkům a tak jsme strávila noc s malíčkem v synkově puse, fungovalo to přímo zázračně, trochu ztuhlá ruka byl a přijatelná daň za vyspání.
Krmení- usilovně cucal, ale nic z toho, vydržel "pít" půl hodiny ale nepřibral ani gram. Personál se tvářil, že dítě může být tři dny o hladu a že se to určitě zlomí. Nakonec ano, ale začal pořádně pít až když jsme byli doma. To už se nahromaděné mlíko chystalo vytvořit pěkný zánět, ale k horečkám nedošlo, nějak jsem to nakonec odsála a rozmasírovala.
Za kruh jsem byla vděčná, nechápu, na novorozenecké oddělení vybrali snad ty nejtvrdší kovové židle, které existují.
Jídlo vozili zásadně v době, kdy se syn snažil aspoň něco vypít, a nechávali talíře na stole, takže nejen že to byla klasicky hnusná nemocniční strava, ale navíc ani jedno jídlo jsme nestihla sníst dřív než bylo studené jak psí čumák.
Doma synek vstával několikrát a noc až zhruba do 1 roku. Supermatkou jsme se stát ani nemínila, mým cílem bylo jen přežít v použitelném stavu a zachovat při zdraví a životě i dítě. Což s e nakonec povedlo.
Sofffie: nejsou, starsí je po me a mladsí po vikingovi. A vlasy je chemie, starsí je (mela by být) svetle hnedá a mladsí je neco jako tmave hnedá zrzka ... a díky
.jpg)
Vikina: 9:31 - znám jednoho co si dával odstříkané mlíko do kafe a tvrdil, že je to to nejlepší, co kdy pil. Litoval, když jeho přestala kojit. Kdyby to dával jen sobě, ale on ho tam lil i nic netušícím hostům - dokonce byl schopný ho servírovat v mléčněnce, já - ač piju kafe s mlíkem - u nich zásadně černý, podezdřívala jsem ho, že je schopný ho nachystat i do krabice od mlíka, aby nikdo nepojal podezdření
Linda: ále, vždytˇ se za chviličku srovnaly se zdejším klimatem
Linda: krásný holky!
tornado-lou: 
neboj, ona je to docela sranda 
Linda: asi to dělají ty vlasy, ale nejsou si holky spolu moc podobný, viď? Obě jsou krásný, ale každá jinak.
majucha: a to zrovna u Tebe nebyly zrovna v nejlepsím rozpolození
Linda: výrobky máš pěkný a hlavně milý, co jsem stačila poznat 
.jpg)
tornado-lou: v tom případě navrhuji, aby ses začetla do jiného článku
vcera sem byla na kurzu pece o dite..... pripadala sem si jako Jara Cirman ve filmu JC, lezici, spici. jak se tam na te divci skole uci koupat panenku a drzi ji za nozicku......
Tak první dítko pohroma, halucinace z nevyspání, rozkousaná prsa, po deseti dnech jsem ztratila mlíko, takže deprese, že nekojím a koliky.. Ty byly první tři měsíce a pak jak když utne a užívala jsem si miminko. Když mu bylo 6 měsíců, dokonce jsem se s ním nudila, take jsem se vrátila do práce - doma. Když začal capat, litovala jsem, nestíhala jsem nic.. Druhýmu prckovi bude 8 měsíců. Porod Ok, těhu mě nebavilo, ale poslední hodiny porodu jsem nadávala čí to byl nápad pořídit si druhé dítě. Ale zatímco se starším jsem si nesedla půl roku, s druhým jsem si kycla hned po porodu a ok. A to měl o kilo víc než první syn.. Kojím stále, už to tolik neprožívám, teď má lezoucí období no a prostě jsem zakryla zásuvky, staršímu sebrala nebezpečné hračky a v klídku ho nechám lozit po bytě. Jen ho občas odněkud vypáčím a pošlu dál
Vikina: já jsem jednou sama ochutnala a mám sladký. To je taková automatika, jak jsem olizovala staršímu mlíčko z lahve, abych zjistila, jestli není horký, tak když mi káplo na ruku moje, lízla jsem taky a došlo mi to až za chvíli, říkám tomu mateřská demence, něco mi vůbec nedochází a furt něco zapomínám a ztrácím..
Vikina: 9:25 jo jo, to byl knocaut přímo ukázkový
