Lesk a bída prvorodičky. Jak jsem se nestala supermatkou.
V době druhého termínu porodu mě zaskočila skutečnost, že se mému dítku nechce vůbec ven a že musí být násilím vyhnáno, aby při příštím pohybu neprovedlo útlé matce vnitřní harakiri stále sílící patičkou. Nastoupila jsem tedy do porodnice a hned na příjmu se mi potvrdila pravdivost fámy o tom, že zdravotní sestry i lékaře sem vybírají podle výše hladiny sadismu v krvi. Po týdnu jsem byla lehčí o dvě tuny iluzí a o bezmála čtyři a půl kila sakramentsky živé váhy.
Plánovaná supermatka zklamala hned pár dní po porodu, kdy byla z JIPky převezena na normální novorozenecké oddělení. Po první noci s pěti novorozenci mých spolubydlících jsem se sepnutými třesoucími dlaněmi škemrala u vrchní sestry o nadstandardní samotku, ať to stojí co to stojí, a taky jsem jí předvedla utrpení raněného šakala, aby věděla, že můj syn musí i nadále setrvat na sesterském pokoji alespoň přes noc pro neschopnost jeho matky udržet naživu vlastní tělo, natož něco tak křehkého, jako byl ten řvoucí uzlíček.
Takže si supermatka mohla během prvního týdne odškrtnout:
1) jeden naprosto nepřirozený porod plný nedůstojně zbabělých hysterických výstupů (matky, personál byl zcela v klidu), touhy po hromadné vraždě a silného přesvědčení, že žena s více než jedním dítětem je buď enormně 
statečná, nebo naprosto šílená;
2) celotýdenní neschopnost ovládnout vlastní slabost (o svěračích nemluvě) a postarat se o dítě;
3) prohru v krátkém desetiminutovém souboji na téma DUDLÍK NEBUDE (samozřejmě jsem synkovi dudlík vrazila hned, jak ho manžel přinesl, a synek si s neomylnou přesností okamžitě oblíbil ten nejméně ergonomicky zdravotně vytvarovaný, o příšerném designu horní části ani nemluvě);
4) jistotu o absolutní šílenosti autorů knih pro čerstvé matky, zejména v kapitolách „kojení je přirozené a zvládne ho každá žena zcela automaticky“ (ano, můj nádherný syn sice přibýval na váze, ale ne až tak mým přičiněním, jako spíš svou schopností cucat to NIC silou vakuové pumpy typu VE225, navíc nejméně půl hodiny v kuse);
5) zjištění, že vynálezce jednorázových plen by měl dostat Nobelovu cenu a mnou zakoupené ekologické látkové budeme používat příštích deset let jen jako kapesníky.
Po návratu domů z porodnice jsem poznala, že klid naší domácnosti byl jednou provždy ne narušen, ale přímo definitivně v pytli. Můj syn se narodil s hlasovou výbavou, kterou by mu mohla závidět i Eva Urbanová. Svoje hlasivky používal rád, často a velice hlasitě. Neustále se dožadoval kojení, chlácholení, kojení, chování, kojení a kojení. Než skončilo šestinedělí, vážil skoro sedm kilo, já zhubla asi o deset a pod očima se mi natrvalo usadily pandí kruhy. Za trochu spánku bych obětovala levý malíček a za uvaření jakéhokoliv teplého jídla pravý. Abych se trochu povyrazila, seslala na mě příroda dvakrát zánět prsu a já měla poprvé v životě fascinující halucinace z horečky 41,5 stupně Celsia.
Přes to všechno jsem ale věděla, že bych s nikým neměnila ani za zlatý důl a že ten poklad, který občas i na chvíli usnul ve své postýlce, je pravý a nefalšovaný zázrak.
Co vaše šestinedělí? Měly jste hodné a spavé děti? (Zase si okousám palce závistí.)
8.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 142 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,2/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Lesk a bída prvorodičky. Jak jsem se nestala supermatkou.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
o boze 
to je presne ten clanek kteryho sem se bala.
.jpg)
bohunka: Vikina: hnusný to je, ale ty hodnoty v tom.... me treba v nemocnici tvrdili, kdyz holka v 10ti dnech dostala zánet spojivek, ta kzádný kapicky apod, ale nastríkat jí do ocí nekolikrát denne trosku mlíka a fakt zmizelo to. Stejne tak mladsí mela nejaký ekzém a potírala jsem po odstríkaným mlíkem a taky zmizel 
. Ale chutove (sakra kam mi zmizel ten zvracející smajlík), manzel taky tvrdil, jak tím hnusem muzu to nebohý díte krmit a ze se vubec nediví, ze to malá nechce
No, holt ženská vydrží všechno. Rodila jsem 3x, byla jsem asi krkavčí matka, protože tehdy ještě děti u maminek nebyli a já přiznám, že mi to nevadilo, den se skládal z kojení, cesty na záchod, na oběd a do koupelny se silně staženými půlkami, šití delší krok nedovolovalo, výstup na postel se rovnal výstupu na osmitisícovlu, ale jinak fajn. Dneska jsou dospělí, ale výraz typu :"Bože proč zrovna já mám tak hrozný rodiče!" se časem objevuje stále, ale jsou naši. Když bylo nejmladšímu synkovi kolem pěti let, pronesla jsem , že jsme jich měli mít alespoň 20 a ne jen tři, na to mi odpověděl:"To by ses zabláznila a jakýho sis mě vyrodila, takovýho mě máš." Co dodat..........
obě holky spaly a jedly v pohodě, moje mamka není zlá, ale říkala, že by mi přála to, co jsem byla já, nechtěla jsem jíst, ale obě moje holky, pokud přestaly jíst, byly vážně nemocné a to platí doposud
Vikina: Já odstříkaný mlíko lila praseti. Manžel pak tvrdil že tenkrát nejlíp rostlo a že děcka byly blbý jako to sele. Jinak prý by jim takový sr.. nemohly chutnat.
Mimochodem kojila jsem 2 a 4 týdny, jak jsem psala uz vcera u starsí jsem v tehotenství nejedla vubec a u mladsí jsem se obcas zivila párkem s horcici (po horcici jsem se mohla uzrat), a kaslala jsem na moderní rady vedcu a spís jsem je vypiplala stylem pokus-omyl a tohle z toho dneska mám. Barevná fotka je ta starsí (16), ta cernobílá je o 2,5roku mladsí výrobek (14).
.jpg)
Vikina: Já mám ráda hustý přeslazený čaj a asi jsem v porodnici byla jeidná, kdo ho pil
.jpg)
.jpg)
Sofffie: v prvopočátku jsem si na příslušenství mohla položit i tác s jídlem a jedna perlička: drahý mermomocí chtěl ochutnat mléko, zkusil - pak se zadíval přísně na mimi a pravil "fuj, jak to m¨ůžeš pít!" a odešel.
Plavací kruh me nenadchnul, asi jsem blbe sedela, ale roztahoval mi pulky jeste víc od sebe a bolelo to jak prase, takze i na nem jsem sedela na boku. takový obrovský polstár bylo ale docela neco jiného, na tom se tak po 2-3 týdnech po porodu dalo i kulturne jíst.
majucha: rozumná to zena, ale na druhou stranu vís o jakou pricházís srandu. tehotenství stojí za starou backoru, porod je jako kdybys chtela neporusený meloun protáhnout klícovou dírkou a proti sestinedelí je i otrokárský systém procházka rajskou zahradou. Ale nic z toho ani dohromady se nevyrovná srande zvané puberta, ta sice nebolí na tele, ale dusi dává zabrat.
kruh
Vikina: přesně. 
bohunko jj kruk jsem taky měla 
Taky děti průměrné a obě po porodu u sebe na pokoji.V r.87 8 dní totálního nevyspání,kdy jeden uřvanec vzbudil další 4 děti.Protivné sestry,které nás káraly za každou pozvracenou košilku a velkou spotřebu plen.Ale chtěla jsem být supermatka,tak jsem se snažila.Podruhé v r.89 jsem už tak horlivá nebyla a díky synově žloutence,kdy byl pod modrým světlem,jsem 3 noci i spala.Dceru jsem kojila 6 měsíců,syna 3.Pořád spal,byla letní vedra,já ulepená od mléka a než odstříkávat,tak jsem se raději věnovala dceři.Mléko nějak samo odešlo a po urputném zvracení z feminaru se doktorka smilovala a napsala sunar. Kdo neví-byly na něj poukázky,v lékárně si za každou krabici odstřihli jeden čtvereček. Tím pádem byla dcera na sunaru několik let-dopíjela po bráchovi. Dnes bych se kojení věnovala trpělivěji, hlavně dostatečně pila,protože mě to bavilo a hlavně bylo pohodlné.A prosím nevraždit.
Sofffie: Markýza: no bezva když je to in natůra a schytá facáka tvrdou a nalitou sedmičkou . Rozhodčí by pískal faul, ale měli, co chtěli
