Smrádek, bordýlek... Jemu to nevadí!
.jpg)
Jsem nešťastná ze svého partnera. Bydlíme spolu už více než rok a jsem z něj čím dál unavenější. Ve všech směrech a důležitých věcech si rozumíme, jedno se však pro mne stává nepřekonatelným problémem: Jeho vztah k pořádku, spíše řečeno k nepořádku.
Jemu je totiž úplně jedno, v čem bydlí. Není absolutně zvyklý udržovat pořádek a v binci si snad přímo libuje. Zkoušela jsem všechno možné, prosby, výčitky, pláč, křik, různé finty. Nic nepomohlo. Respektive pomohlo to vždy jen na chvíli.
Bohužel, je tak zvyklý z domova. Vyrůstal v rodině, kde se na úklid moc nehledělo, jeho maminka rozhodně není nějaká pečlivá hospodyně. Když k nim přijdeme na návštěvu, mám problém vypít u nich byť jen kávu. Všechno mají upatlané, umaštěné, všude se válí hromady různých věcí bez ladu a skladu.
Sama nejsem nějaký úklidový maniak, ale mám doma ráda útulno a věci na svém místě. Připadám si jako Sisyfos. Zatímco já se snažím náš byt udržet v alespoň trochu uklizeném stavu, přítel mou snahu vytrvale ničí. Jak mu co odpadne od ruky, tak to nechá, prádlo hází v ložnici na zem, neodnese po sobě hrnek, neumyje vanu, zmuchlaný mokrý ručník jednoduše pustí z ruky a nechá ho tam, kde spadl.
Zkusila jsem stávkovat, dva týdny jsem vydržela na nic nesáhnout, nenakupovala jsem, nevařila. Jemu to bylo jedno. Když zjistil, že není nic k večeři, došel do obchodu a jídlo přinesl. Poté, co nenašel v šuplíku čisté slipy a ponožky, jednoduše si vzal některé z těch, co se válely po zemi. Bylo mi z toho úplně špatně.
Ani to ho nedonutilo se vzchopit. Večer si přešmudlal v umyvadle nějaké prádlo a trička a byl v pohodě. Ani kvůli tomu nevyšiloval, neházel vinu na mě, že jsem nevyprala. Nechávalo ho to úplně v klidu, jakoby se nic nedělo. Zatímco já jsem ty dva týdny v bordelu doslova šílela, on nejevil žádné známky nervozity.
Připadá mi hloupé, ničit vztah jen kvůli uklízení, ale zároveň nechci strávit zbytek života jako jeho služka. Myslíte, že se může ještě změnit? Příští rok mu bude třicet, mám dojem, že na nějaký přerod osobnosti v tomto ohledu je už asi pozdě.
20.11.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 143 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Smrádek, bordýlek... Jemu to nevadí!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
sharon: v tom případě chci aspoň na týden vyzkoušet blbceeee! 
Přidám něco podobného: Neuklízejte na Vánoce, Ježíšek se narodil v chlívku, tak ať se mu u vás líbí.
.gif)
Judito ten tvůj 
se asi řídí heslem:
POŘÁDEK JE PRO BLBCE, INTELIGENT ZVLÁDNE I CHAOS.......
Já mám asi toho maniaka puntičkáře, dokáže na mě volat, že není pověšený nějaký mokrý ručník, a je mu úplně fuk, že mám právě ruce od těsta.
orinka: nádherný heslo, pozdravuj toho kolegu 
.jpg)
nad tou paní na úklid bych uvažovala - když nechceš nic uklízet, nevadí, uklidí někdojinej, ty zaplatíš. A třeba by se mu nelíbilo aby cizí ženská ukízela jeho špinavý spodní prádlo a fusekle
Majucha: tak nějak to vidím. Mám doma, co se týče pořádku, podobný exemplář jako Judita, ovšem tuto vlastnost vyvažují skutečně jen samé klady a skvělé vlastnosti, pro které ho bezmezně miluju , takže holt jsem se s tím naučila žít. 
Pokud je přítel ochotný, jen údržby sám neschopný (což se tak jeví, vzhledem k tomu, že mu nevadí dojít do obchodu nebo si přeprat tričko), tak pomáhají přesné a jasné pokyny. "Prosím, vynes teď koš." "Prosím, odnes si ten ručník." Pokud nechceš působit jako biřic, tak ovšem nemůžeš vydávat pokyny pořád , tudíž chceš-li mít pořádek, smiř se s tím, že za ním budeš chodit a sbírat, co od něj odpadne.
A pořiď si paní na úklid a přítel ať za ni platí. 
jo - a měla jsem kolegu, který razil heslo: "hodně lidí zmrzlo, ale ještě nikdo neusmrádl!"
Ptá se syn otce: "Půjčíš mě taťko ponožky? Ty moje se zlomily."
"Jo, říká otec, půjč si je, mám je v předsíni opřené o zeď."
můj manžel žil u maminky v tom, že po něm všechno uklízela. Naštěstí u nás to jde, už jsem ho naučila že špinavý nádobí má dát do dřezu a špinavý prádlo naštěstí "uměl" dát do koupelny do koše. Ale jinak se mu taky nic dělat nechce, nevidí to.Naštěstí začalo fungovat aspoň to, že jednou týdně vyluxuje a ob týden umeje záchod a umyvadlo. To úmyslně nechávám na něm, i kdyby to bylo černý. Když nevidí různý smítka, drobky, prach apod., tak ať vidí apsoň tohle
Možná by u vás pomohla nějaká "pravidla"? Něco ve stylu "uděláme dohodu, já tu jsem na všechen úklid sama, tak si aspoň po sobě uklízej špinavý oblečení a nádobí"
Radši pohodáře bordeláře než maniaka puntičkáře - jestli ho máš, Judito, ráda, časem na část věcí rezignuješ a on si taky zvykne 
Nezmění se. Když je jinak fajn, nebylo by řešení rozstěhovat se?
.jpg)
poradit taky neumím ,ale co vím tak bych s ním žít nemohla takhle né ééé jak přijdou děti tak se ulitáš přece nebudeš žit v binci???a ON ?? druhé děcko po něm vše uklizet ??
Majucha: to je dobře, že ses s tím psala, mně tvoje rozsáhlé úderné odpovědi velice baví.
Judito,
nevím, co napsat, příspěvky jsem nečetla....teď jsem ve stavu, že mi bordel nevadí, děti mi tu křičí, povytahávají mi tu nádobí-a to doslova!!, veškeré příbory, o věcech nemluvím-chtějí se parádit
a se mnou ani nehne....všade tu mám binec....kdyby dneska někdo přišel na návštěvu, asi uteče, ale já na to prdím....
Tím jsem Ti chtěla říct, že pořádek nejní vše, stejně se ten binec musí tak či tak uklidit, nikdo jiný, než Ty, to neudělá...zvykni si, až příjde malé, bude hůř, viz výše
Ale hygiena je prvotní, nad tím dohlídni, ale zbytek-ten mi je "šumák"(kor dneska
)
