Lásečko, moc tě lovískuju. Brzinko mi zavolinkej.
Můj miloučký blogísku, přeji ti krásňoučký dníček. Jsem mocinky zalovískovaná do Davídka. Přečetlinkovala jsem si jeho vzkazík a už jen čekám, kdy mi zavolinká. Je moje lásečka a už se těším na náš první sexíček. Moc ho andílkuju.
Milý deníčku, nejsem moc velký fanoušek zdrobnělin, ale při rozumném používání mi nijak nevadí. Poslední dobou, hlavně při poslouchání dorostové mládeže, jsem však získala pocit, že jiný slovní tvar už neexistuje. Hned potom na mě z internetu vykouknul tvůj kolega, z kterého jsem nahoře citovala. Neveřila jsem svým očíčkám a po chvilince čteníčka se mi začal zvedat žaloudeček. Dobrá, tohle psala nějaká city zatemněná patnáctka, ale sotva jsem si večer zapnula rádio, volali tam dospělí lidé. Bylo to prakticky to samé. Všichni posílali přáníčka svým lásečkám, byli po dobré mňamce a těšili se na víkendeček. Kromě očíček jsem přestala věřit i svým ouškám.
Neboj se, deníčku, nejsem zapšklá. Mluva bez diminutiv by byla nuda a používám je samozřejmě i já. Vždycky jsem jimi chtěla vyjádřit nějaký vřelý nebo citový vztah. A tak nemám nic proti Janičkám, maminkám, pejskům, kočičkám, domečkům, autíčkům nebo třeba pivíčku. Ale co vede někoho mít citový vztah k mikrovlnné troubě, obkladům v koupelně nebo autobusu emhádé mi zůstává utajeno. Natož ke slovesům. Nad volinkáním, zdravinkáním, lovískováním nebo jezdinkáním mi už opravdu zůstává stát i rozoumek.
Nicméně používání zdrobnělin má u nás dlouhou tradici. Ty to asi, deníčku, nepamatuješ, ale já už od malička vzpomínám, že návštěva jakéhokoliv lidovějšího pohostinského zařízení znamenala rozpravu ve stylu: „Á, takže pro paninku jedna polívčičkáá, tady jeden gulášéék, pivíčkó a pro dětičky kompotečéék.“ Už se to ale dostává do normálu a naštěstí se mě už dlouho žádná obsluha nezeptala, co budu papat.
Tak si představ, že zdrobnělý jazyk bez problémů ovládl internetové blogy, diskuze i obchody. Stačí jen otevřít aukční server a zavalí tě tuny tričenek, mikči nebo celý setík. Začíná být běžný v rádiu a pomalu se vtírá do všech masmédií. Za chvíli se z něj stane úřední jazyk. Živě si představuji, jak mi jednou přijde výzva z finančního úřadu k zaplacení daňky, dostanu pokutičku za rychlou jízdečku nebo jak dozorčí v metru hlásí porušinku eskalátorku. A bude hotovičko.
Dokonale to vyjádřila jedna slečna v okovaných botách, která stejně tak jako já neunikla v tramvaji rozhovoru dvou zaláskovaných slečen. Chvíli na ně zírala výrazem, který zahrnoval úžas a opovržení zároveň, a potom prohlásila: „... bych šavlila jak hyena.“
Můj milý deníčku, asi jsem divná. Vůbec nevím, co znamená andílkovat.
Mocinky vás všecky lovískuju.
4.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 146 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Lásečko, moc tě lovískuju. Brzinko mi zavolinkej.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zdrobněliny an sich - samy o sobě - jsou neuvěřitelným bohatstvím jazyka. Souhlasím s klasikem, že maloučké červeňoučké jablíčko zní zcela jinak než a little round apple (aniž bych se chtěla dotknout angličtiny, má svá kouzla a specifika). Ale čeho je moc...
A dokonce mám pocit, že ty ženské třeba na mmb to významově specifikují - obchod je pro ně budova, kde nakupují, ale obchůdek, to je ta transakce. Protože si vždy! děkují za obchůdek. Bývá dobrým zvykem napsat druhé obchodní straně hodnocení: Děkuju za obchůdek a záplava připitomělých smajlů. Nejsem toho schopna, takže musím přemýšlet, jak poděkovat bez těchhle pitomostí
cha, to je pěkné téma..no já jsem asi tak někde mezi..slovo mikča ani setík mi třeba nevadí...ale to co popisuješ Majuško nahoře to je hnus velebnosti..to bych pak taky šavlila jak hyena
Nemám nic proti slovům dovča, manža apod, a le to jsou spíš zkráceniny...ale docela mi vadí to, že se na netu ted nepoužívá normální ahoj, ale awoj, místo jednoduchého v se píše dvojité w, někteří adepti prostě vynechávají "a", proč to jsem jaksi nepochopila...a ty cukrblikový cancy jsou opravdu příšerný, u toho by se člověk roztekl jak "maršmalou"
výzva k zaplacení daňky
no po prvním odstavci mě chytly křeče, tohle fakt ne
a co to je andílkovat, by mě taky zajímalo
Majušinko moc krásný, souhlasím úplně ve všem. Tuleníčko, snaženíčko, mímískové, a co teprv papáníčko, nejlépe u každého papáníčka napsáno mňám - ba co dím, ještě lépe bez diakritiky: mnááám to už se mi chce opravdu blinkat
taky jsem se musel smát než jsem si zvykl,když jeden kolega denně při odchodu z práce zdravil ,páček schledáček,získal přezdívku páček
Se z toho pokakinkám
Haninka:
ááááá
Když se narodil nejmladší, tak jsem potkala paní, kterou znám od vidění, taky s kočárkem, nakukovala do kočárku a říkala: Vy jste mladší než my, ne?" A já, naprosto zpitomělá jí říkám: "No já nevím, mě je 34 a vám?" Evidentně jsem nepochopila...
ahojíček, jsem se dnes nasmíškovala, bezva článek Majušinko
Jak já nesnáším tyto výrazy, beruško, berušinko od "dámy", které je 40 ,50 , 60 - to rve uši a čiší z toho naprostá neupřímnost
Majušinko -
Článeček se mi mooooc libinká.
Úplně se smějinkám.
Zažila jsem kolegyni, která měla tričenko, pila kávičku, ale taky chodila, jak nám všem neopomenula sdělit, kakinkat, čurinkat...někdy to bylo na poslalinkání do prdelinky.
medved: mateřský plurál používá švagrová dodnes (neteři je deset) Minulý týden líčila kamarádce, jak "hrají fotbal" - rozuměj malá hraje fotbal
Taky te lovickuju, Majusinko
Posloucham nekdy ceske radio, kde si lidi nechavaji hrat na prani a to je fakt sila. Osobne se obcas nebranim zdrobnelinam, ale takovym tem starodavnym a poctivym, ty desne cestinarske novotvary jsou k nepreziti. Jen nasi zverenu oslovuju silenou mluvou, viz treba na kocku, ktera se dovali domu..."so to pislankovalo" a tak podobne
Ohledně toho mateřského plurálu se mně líbilo, jak Talenka psala, že byla se synem plavat a paní u bazénu se jí ptala" co jste, holka, nebo kluk?" A Talenka zblble odpověděla "my jsme kluk!"
dadka: dášenečka je opravdu silná kávaale řekni,co je horší,moje kolegyně říká"kamílečku,kamílku a to si volají stokrát denně chce se mi permanentně blivánkovat