Lásečko, moc tě lovískuju. Brzinko mi zavolinkej.
Můj miloučký blogísku, přeji ti krásňoučký dníček. Jsem mocinky zalovískovaná do Davídka. Přečetlinkovala jsem si jeho vzkazík a už jen čekám, kdy mi zavolinká. Je moje lásečka a už se těším na náš první sexíček. Moc ho andílkuju.
Milý deníčku, nejsem moc velký fanoušek zdrobnělin, ale při rozumném používání mi nijak nevadí. Poslední dobou, hlavně při poslouchání dorostové mládeže, jsem však získala pocit, že jiný slovní tvar už neexistuje. Hned potom na mě z internetu vykouknul tvůj kolega, z kterého jsem nahoře citovala. Neveřila jsem svým očíčkám a po chvilince čteníčka se mi začal zvedat žaloudeček. Dobrá, tohle psala nějaká city zatemněná patnáctka, ale sotva jsem si večer zapnula rádio, volali tam dospělí lidé. Bylo to prakticky to samé. Všichni posílali přáníčka svým lásečkám, byli po dobré mňamce a těšili se na víkendeček. Kromě očíček jsem přestala věřit i svým ouškám.
Neboj se, deníčku, nejsem zapšklá. Mluva bez diminutiv by byla nuda a používám je samozřejmě i já. Vždycky jsem jimi chtěla vyjádřit nějaký vřelý nebo citový vztah. A tak nemám nic proti Janičkám, maminkám, pejskům, kočičkám, domečkům, autíčkům nebo třeba pivíčku. Ale co vede někoho mít citový vztah k mikrovlnné troubě, obkladům v koupelně nebo autobusu emhádé mi zůstává utajeno. Natož ke slovesům. Nad volinkáním, zdravinkáním, lovískováním nebo jezdinkáním mi už opravdu zůstává stát i rozoumek.
Nicméně používání zdrobnělin má u nás dlouhou tradici. Ty to asi, deníčku, nepamatuješ, ale já už od malička vzpomínám, že návštěva jakéhokoliv lidovějšího pohostinského zařízení znamenala rozpravu ve stylu: „Á, takže pro paninku jedna polívčičkáá, tady jeden gulášéék, pivíčkó a pro dětičky kompotečéék.“ Už se to ale dostává do normálu a naštěstí se mě už dlouho žádná obsluha nezeptala, co budu papat.
Tak si představ, že zdrobnělý jazyk bez problémů ovládl internetové blogy, diskuze i obchody. Stačí jen otevřít aukční server a zavalí tě tuny tričenek, mikči nebo celý setík. Začíná být běžný v rádiu a pomalu se vtírá do všech masmédií. Za chvíli se z něj stane úřední jazyk. Živě si představuji, jak mi jednou přijde výzva z finančního úřadu k zaplacení daňky, dostanu pokutičku za rychlou jízdečku nebo jak dozorčí v metru hlásí porušinku eskalátorku. A bude hotovičko.
Dokonale to vyjádřila jedna slečna v okovaných botách, která stejně tak jako já neunikla v tramvaji rozhovoru dvou zaláskovaných slečen. Chvíli na ně zírala výrazem, který zahrnoval úžas a opovržení zároveň, a potom prohlásila: „... bych šavlila jak hyena.“
Můj milý deníčku, asi jsem divná. Vůbec nevím, co znamená andílkovat.
Mocinky vás všecky lovískuju.
4.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 146 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Lásečko, moc tě lovískuju. Brzinko mi zavolinkej.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Hodně zdrobnělin používají číšníci. "Tak to bylo jedno pivíčko, brambůrky s tatarčičkou a masíčkem, polívečka byla? A chlebíček byl? Tak to máme rovných 200 korunek! Uctivě děkuji a přijďtě zase na výborňoučké papáníčko!"
V ten momentíček by človíček miloučkého pinglíčka kopáčkoval do prdýlky a nechal mu tam i botičku!!!
Juana: jedna maminka ve školce říká svýmu předškolákovi Víteček. Rve mi to uši, páč mám pocit, že pro takového klacka Vítek bohatě stačí 
Jak tu někdo psal o tchýni - šílím z té mé, když mému manželovi neustále říká zdrobnělinou jeho jména - pětačtyřicetiletému chlapovi. Já bych to nevypustila z huby ani náhodou a i mému synovi (14 let) už léta říkám pouze klasickou zkráceninou jejich jména, protože mi zdrobnělina přijde fakt šílená. Akorát dceři říkám Barunko, jí se to líbí, a navíc je pořád ještě malá.
.jpeg)
Majušinko - bych šavlila jak hyena - 
Tento výraz si musím pamatovat, dost přesně vystihuje můj názor na zdrobnělinky.
Také silně nesnáším, když mi některé známé říkají: páčko, miláčku a podobně. Je mi z toho úplně fyzicky nevolno. Nějak se to v poslední době moc rozmáhá. Ale jinak to jsou úplně normální ženské. Tak nevím. Nějaké velké zdrobňování, či nedej bože šišlání nevedu ani vnuků, třebaže mají teprve 1 a 3 roky.
Ze zdrobnělin jsem šílela u Kluků v akci, to byl jeden z důvodů, proč jsem se na to přestala koukat. Už si přesně ty výrazy naštěstí nepamatuju, ale neuvěřitelně mne to přímo víte co
sonije: hoď fotku, jak vypadáš v sametových dupačkách 
sonije: ten můj se tak včera do....serinkal , když už teda máme ty zdrobnělinyve chvíli, kdy měl spát a to nenakakinká, ale nase@...jsem ráda, že se tato slova netýkyjí jen mé rodiny
Jo a příhoda kolegyně. Vy tu slaninečku opravdu nebudete papat? Taková škoda. Ještě si k tomu představte, že to byl přiteplený číšník.. No hotovo. No a dvoumetrový stokilový kolega, když si bral bonbon z bonboniéry. Já bych si dal nějaký bonbonek s třešničkou. Takže je to napříč generacemi
Milena: taky jsem suchá matka. Mám doma mimiňáka a ne miminečko, nosíme body a dupačky, někdy i sametové... No a dneska ráno se mi prosral skrz overal i spacák. Když tohle řeknu tchyni, tak se na mimiňáka podívá a začne. Takový mali¨nkatý miminečko, to se přeci neprosere, to se pokakinká . Na to mám vždy jedinou odpověď. kdybyste to viděla, tak na to jiný výraz neexistuje.
Rovněž nakuouji na mmb a ovrálečky se žmolečky a úplně pidi dírečkou s odkazem na viz fotečka v albíčku, to fakt nekupuju
.gif)
haha vzpoměla jsem si jednou jsme byli v restauraci objednali jsme si a pak číšník podával na stůl-doslova-jedny hranolčičky,tatarčička,kečupíček,kuřecí masínko,pstružíček.Dodnes se tomu řechtáme
majucha: ježiš
LásEčqO, mOc tě lOwíSqUyU. bRzInQo mI ZaWoLiNqEy. *MUUUUCK*
Linda: na to mi fantazie nestaci... uz i v ty cestine je to docela dost
majucha: dik
talenka: Stačí zadat do gůglu - devypatlátor. Třeba tady 
http://devypatlator.volieera.cz/
majucha: odkaz, mam v planu prekvapinkovat par milouckych lidicek
