Miluji ženatého muže a jsem bezradná
Milé čtenářky,
věřím, že mě z vás mnoho odsoudí, hlavně ty vdané, ale mohou mne odsoudit lehce i muži. Není to lehká situace, v které se nacházím. Můžete mi vynadat, poradit, odsoudit.
Před rokem jsem poznala muže. Jsem velmi dlouho rozvedená, ač jsem po rozvodu známosti měla, tento muž mě naprosto fascinoval, prostě ihned zafungovala ona báječná chemie.
Moc jsem se do něj zamilovala, a ač jsem již ve věku 50 let, on je mým druhým „nej“ mužem života. Jeho dotek, jeho pohled. Půl roku jsme se scházeli, docházela jsem k němu domů, prostě jsem žila v představě, že je rozvedený. Jeho byt nenasvědčoval cokoliv o jiné ženě a já v té zamilovanosti se jej ani neptala. Věděla jsem, že má dospělé děti, a trávil u mě či já s ním tři - čtyři dny v týdnu.
Pak ale přišla v noci rána, bolestná rána, kdy po dalším krásném milování mi řekl: „Musím Ti něco říci, můžeš mě vyhodit, ale věř, že tě miluji, jsem ženat, ale již jen formálně kvůli majetku.“ Nedokázala jsem jej vyhodit, na to jej příliš miluji, leč od té doby já stále pláči.
On prodal byt, který měl v blízkosti mého bydliště. Protože společný velký barák s manželkou má cca 180 km ode mne, jeho návštěvy se omezily, navíc je dost zaměstnán. Od června jen a jen víc pláči.
Jistě, uvažovala jsem o rozchodu, ale to nedovedu, jeho tělo mně prostě voní. Píšeme si denně, volá mi denně, dost mě i jinak pomáhá, ovšem čím dál tím víc poslouchám: „Pochop mě.“ Ne, nechci mu rozbít manželství, nikdy, jen mám chápat, nejde tolik jezdit, nejde být již 3 dny spolu, aby to ona nepoznala, někdy napíše až večer a já ten den pláču, že je vedle ní, tak nemá zájem napsat, nikdy nepřijede včas, protože při cestě ke mně vyřizuje pracovní 
jednání. Zde v mém městě je také má, takže je to i dobrá zástěra pro jeho manželku, která mu dělá veškeré papíry, vlastně účetní.
Již se ale také stalo, že zavolal, že nepřijede, manželka je nemocná, už jsem alergická na slovo „pochop mě“. Vlastně můj život je dvanáct dní pláče a čekání na to, až bude v kanceláři sám a bude moci napsat, volat již chodí ven, jeho žena jej prý hodně sleduje, dokonce jednou jej přistihla, když si na počítači prohlížel mé fotky, později vyslovila i mé příjmení a ptala se, kdo jsem.
Bojím se mu věřit, že mě má stále rád, že jsem pro něj výjimečná. Někdy si říkám (asi v té posteli, jinak jsem blbá). Nakonec jsem se pokusila pozapomenout, měl o mě zájem rozvedený muž, sešla jsem se s ním ne jednou, víckrát. Ten muž má o mě eminentní zájem, nabízí mně přestěhování k němu domů. Touží mě představit jeho matce, dceři. Je mi s ním fajn, je optimista a je s ním zábava.
Nedokážu mu říci, že tajně chodím s ženatým, nechávám jej v tom, že je báječný pro mě. Svým způsobem je. Jedna věc mě překáží, je o půl hlavy menší než já.
Připadám si hrozně, miluji ženatého, spím s ním a scházím se s rozvedeným, jako bych tajně trestala ženatého za tu bolest, kterou mi tak dal, často dává tím, že musím chápat. Vím, že kdyby věděl, že se scházím s rozvedeným, dost by jej to ranilo.
Onen rozvedený muž mi věří, že jsem absolutně sama, že my dva budeme navždy šťastný pár. Není pro mě problém být s ním na Vánoce a na Silvestra, ženatý čas nemá. Srdci však neporučím, nedokážu opustit ženatého muže.
Nevím, co dál. S ženatým mužem prožíváme báječný sex, ovšem ty dva báječné dny splácím pláčem, pocitem, že jsem ta druhá. Vím, že se nikdy nerozvede, rozejít se s ním nezvládnu. S rozvedeným se směji, jen se musím nějak vymluvit v dny, kdy přijede onen ženatý, proč já nemohu k němu přijet na celý den, tak jako jindy.
Rozum mi říká: odejdi od ženatého, ten rozvedený tě má rád, lhostejný ti není. Nechat si oba? Zatím to tak dělám. V tuto chvíli, kdy toto píši, jsem dopoledne plakala kvůli ženatému, volal a opět jsem slyšela „pochop, miluji tě, ale nemám to jednoduché“. Přitom odpoledne jsem slíbila rozvedenému, že zítra přijedu.
Zázraky se nedějí, dva stejně milovat nejde, Navíc si připadám jak lehká žena.
Moc se v tom plácám. Když odejdu od rozvedeného, ublížím mu, zbude mi dost pláče kvůli ženatému, nic víc
Potřebovala jsem se vypsat, svěřit, moc to tíží, vím, že mě odsoudíte.
30.11.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 146 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Miluji ženatého muže a jsem bezradná
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kadla: no ja bych rekla, ze uz ty formulace v textu vypovidaji o zene, ktera je silne romanticky, nerealisticky zalozena. Stylistika odpovida obsahu. Kazdopadne je fakt optizne uverit, ze takhle stara zenska dokaze takhle blbnout... ale asi jo, jak rika jeden for - lide jsou ruzne... 
no, takže ty tomu rozvedenýmu vlastně děláš to, co tobě ten ženatej. Doporučuju se rozejít s oběma. Ženatej tě má jen na zábavu, což ty asi nechceš, navíc si tě neváží. Rozvedenej zase nezajímá tebe, máš ho jako náplast, a to je nefér vůči němu.
Takže co třeba se chvíli soustředit jen sama na sebe, navíc chlapů na světě je plno, nejen tihle 2.
.jpg)
bizuna: Můžu tě ubezpečit, že příběh je od čtenářky. Schválně byly ponechány původní formulace, aby nás zase někdo neosočil, že je článek vymyšlený a že mají čtenářské příběhy jednotný styl (v důsledku toho, že se tomu někdo v redakci snaží před zveřejněním "dát formu"). Tady byly opraveny jen drobné chybky. Jak je vidno, je fakt jedno, jestli je v redakci čtenářský příběh stylisticky upraven nebo ne, protože obojí je špatně a vždycky budou narážky, že je to vymyšlené 
"...leč od té doby já stále pláči." No nevím, taky mi to připadá jako opsaný z červený knihovny a ne jako reálnej příběh padesátiletý současný ženy.
No... kdyz rekne patnactka, ze srdci porucit nelze, pousmeju se. Ale kdyz to rekne 50leta? UFFF!
Srdci porucit jde, resp. hlavou to lze zvladnout, ale musi se chtit a ty evidentne nechces. Vis, zamilovat se a byt poblouznena umi kazda, ale co s tim dal, podle toho se pozna jak je clovek dospelej. Ono se vseobecne chemie, hormony a zamilovanost dost precenuje a ve jmenu lasky se z cloveka nekdy stava potvora, prostes ses zblbla chemii a dokud si tohle nepriznas, ses v haji.
Je mi lito rozvedeneho, to co delas neni fer, on se srdcem na dlani, ty s nim zachazis jako s hadrem a delas z nej vola. Ostatne, to same zas s tebou dela zenac. Bachorky - se zenou si nerozumime a nerozvedu se kvuli majetku, to jsou dost proflakla klise. On vlastni Karlstejn a 3 domy v Parisske ulici? Ma tovarnu na cokoladu, nebo co je ten majetek??? Jakou lasku k tobe asi citi on, kdyz se chova takhle?
Tipovala bych to, ze zenac ted doma musi sekat dobrotu a postupne bude kontakty cim dal vic omezovat. Navic si koledujes, ze rozvedeny prijde na to jak to s tebou je a da ti kopacky. Nakonec se muze stat, ze zustanes hezky sama a pak budes opet nestastna, mozna vic nez si ted. No ale kdo chce kam... 
Pořád přemýšlím, jestli článek není vymyšlený. To snad ani není možné, aby žena ve zralém věku byla tak naivní. Měla by sis především uvědomit, že jeho tvrzení o tom, jak má něšťastné manželství, je naprostý výmysl. Kdyby to byla pravda, tak už by byl dávno rozvedený a ani majetek by mu v to nezabránil. A pokud tě tolik miluje, proč není už dávno s tebou? Není to třeba proto, že má doma dokonalý servis se vším všudy, i se sexem a ty jsi jenom náhradnice? Já vím, toto se špatně poslouchá, ale zkus se nad tím zamyslet. Proč se dobrovolně sama odsuzuješ do role "čekanky", pláčeš v koutě a čekáš, až pán milostivě shlédne na tebe? Život je tak krásný a každého takto promarněného okamžiku je škoda. Za čas budeš litovat každé slzy, kterou jsi pro něho prolila. A zkusila ses někdy zamyslet nad tím, jak se asi cítí jeho manželka, o které on tvrdí, že je s ní jen kvůli majetku? Ani se nenadáš a můžeš se octnout v její situaci. Pokud tě má opravdu tak rád, jak tvrdí (nebo jak si ty myslíš), ať se rozvede a je s tebou a nevymýšlí si výmluvy. Ty nejsou ve většině případů pravdivé a ty se zbytečně trápíš. Přeji hodně štěstí, i když bez bolesti to nepůjde. 
.JPG)
Mně to připadá že jeho strany to bylo prostě něco pro oživení a teď to nedokáže rázně utnout.
Draco: 
Jarča*: Taky znam podobny pripad, maminka me kamaradky, kdyz ji bylo 55 let se v necem podobnem taky placala. Porad se nechtela nejak rozhodnout a nakonec ji ten zenaty pan opustil, vratil se proste k manzelce ( udajny duvod take jen majetek 
) a vdovec, ktery zjistil, ze ma dalsi ¨vztah¨ si nasel jinou partnerku. Jenze happy-end se nekonal, od te doby je sama. Tehdy od nikoho nechtela nic slyset, protoze, jak ted priznava,s ni tehdy mlatily hormony. Ten pan vdovec byl fakt prima chlap, jenze tehdy byl az na druhem miste. Do dneska tvrdi, ze to tehdy mela utnout s zenatym, jenze holt ty hormony
.gif)
Draco: ".co budeš dělat s tím sexy voňavkou až se mu nepostaví?"
Nika1: A když to je těžké.. S chlapama i bez nich. S nima je to většinou o fous lepší 
Nad formou i obsahem článku mě zůstává rozum stát. To nebudu ani komentovat. Co takhle žít svůj vlastní život a chvíli bez chlapů?
No, těžká pomoc. Sama víš, co máš udělat. Přestat plakat a skončit to. Máš vynikající příležitost: od Nového roku jinak!!
bože Bárto! tohle píše dospělá ženská? tomu nevěřím
Já už jsem to slyšela, že některým ženským kolem 50 let se zblázní hormony, takhle blbnula jedna moje o něco starší kamarádka. Prý to nějak souvisí s přechodem. Posoudit to nemůžu, mám to ještě za pár Jinak ale vím, že když s člověkem cvičí emoce, rozum jde stranou, taky jsem to zažila, i když mi bylo o 20 let míň.
Odsuzovat Tě nebudu, myslím, že nikdo není tak bezchybný, aby měl právo soudit druhé, Ale kdybych se v tom tak plácala, možná bych vyhledala pomoc nějaké poradny, už jen proto, abych si srovnala v hlavě, co vlastně chci, a získla trochu nadheld. Přeju správné rozhodnutí
Já myslím, že je potřeba opustit oba. Ten první využívá tebe, ty zase využíváš toho druhého. Obojí je špatně. Když tyhle dvě špatné cesty opustíš, určitě se před tebou otevře nová cesta s tím správným mužem do života.
