Miluji ženatého muže a jsem bezradná
Milé čtenářky,
věřím, že mě z vás mnoho odsoudí, hlavně ty vdané, ale mohou mne odsoudit lehce i muži. Není to lehká situace, v které se nacházím. Můžete mi vynadat, poradit, odsoudit.
Před rokem jsem poznala muže. Jsem velmi dlouho rozvedená, ač jsem po rozvodu známosti měla, tento muž mě naprosto fascinoval, prostě ihned zafungovala ona báječná chemie.
Moc jsem se do něj zamilovala, a ač jsem již ve věku 50 let, on je mým druhým „nej“ mužem života. Jeho dotek, jeho pohled. Půl roku jsme se scházeli, docházela jsem k němu domů, prostě jsem žila v představě, že je rozvedený. Jeho byt nenasvědčoval cokoliv o jiné ženě a já v té zamilovanosti se jej ani neptala. Věděla jsem, že má dospělé děti, a trávil u mě či já s ním tři - čtyři dny v týdnu.
Pak ale přišla v noci rána, bolestná rána, kdy po dalším krásném milování mi řekl: „Musím Ti něco říci, můžeš mě vyhodit, ale věř, že tě miluji, jsem ženat, ale již jen formálně kvůli majetku.“ Nedokázala jsem jej vyhodit, na to jej příliš miluji, leč od té doby já stále pláči.
On prodal byt, který měl v blízkosti mého bydliště. Protože společný velký barák s manželkou má cca 180 km ode mne, jeho návštěvy se omezily, navíc je dost zaměstnán. Od června jen a jen víc pláči.
Jistě, uvažovala jsem o rozchodu, ale to nedovedu, jeho tělo mně prostě voní. Píšeme si denně, volá mi denně, dost mě i jinak pomáhá, ovšem čím dál tím víc poslouchám: „Pochop mě.“ Ne, nechci mu rozbít manželství, nikdy, jen mám chápat, nejde tolik jezdit, nejde být již 3 dny spolu, aby to ona nepoznala, někdy napíše až večer a já ten den pláču, že je vedle ní, tak nemá zájem napsat, nikdy nepřijede včas, protože při cestě ke mně vyřizuje pracovní 
jednání. Zde v mém městě je také má, takže je to i dobrá zástěra pro jeho manželku, která mu dělá veškeré papíry, vlastně účetní.
Již se ale také stalo, že zavolal, že nepřijede, manželka je nemocná, už jsem alergická na slovo „pochop mě“. Vlastně můj život je dvanáct dní pláče a čekání na to, až bude v kanceláři sám a bude moci napsat, volat již chodí ven, jeho žena jej prý hodně sleduje, dokonce jednou jej přistihla, když si na počítači prohlížel mé fotky, později vyslovila i mé příjmení a ptala se, kdo jsem.
Bojím se mu věřit, že mě má stále rád, že jsem pro něj výjimečná. Někdy si říkám (asi v té posteli, jinak jsem blbá). Nakonec jsem se pokusila pozapomenout, měl o mě zájem rozvedený muž, sešla jsem se s ním ne jednou, víckrát. Ten muž má o mě eminentní zájem, nabízí mně přestěhování k němu domů. Touží mě představit jeho matce, dceři. Je mi s ním fajn, je optimista a je s ním zábava.
Nedokážu mu říci, že tajně chodím s ženatým, nechávám jej v tom, že je báječný pro mě. Svým způsobem je. Jedna věc mě překáží, je o půl hlavy menší než já.
Připadám si hrozně, miluji ženatého, spím s ním a scházím se s rozvedeným, jako bych tajně trestala ženatého za tu bolest, kterou mi tak dal, často dává tím, že musím chápat. Vím, že kdyby věděl, že se scházím s rozvedeným, dost by jej to ranilo.
Onen rozvedený muž mi věří, že jsem absolutně sama, že my dva budeme navždy šťastný pár. Není pro mě problém být s ním na Vánoce a na Silvestra, ženatý čas nemá. Srdci však neporučím, nedokážu opustit ženatého muže.
Nevím, co dál. S ženatým mužem prožíváme báječný sex, ovšem ty dva báječné dny splácím pláčem, pocitem, že jsem ta druhá. Vím, že se nikdy nerozvede, rozejít se s ním nezvládnu. S rozvedeným se směji, jen se musím nějak vymluvit v dny, kdy přijede onen ženatý, proč já nemohu k němu přijet na celý den, tak jako jindy.
Rozum mi říká: odejdi od ženatého, ten rozvedený tě má rád, lhostejný ti není. Nechat si oba? Zatím to tak dělám. V tuto chvíli, kdy toto píši, jsem dopoledne plakala kvůli ženatému, volal a opět jsem slyšela „pochop, miluji tě, ale nemám to jednoduché“. Přitom odpoledne jsem slíbila rozvedenému, že zítra přijedu.
Zázraky se nedějí, dva stejně milovat nejde, Navíc si připadám jak lehká žena.
Moc se v tom plácám. Když odejdu od rozvedeného, ublížím mu, zbude mi dost pláče kvůli ženatému, nic víc
Potřebovala jsem se vypsat, svěřit, moc to tíží, vím, že mě odsoudíte.
30.11.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 146 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Miluji ženatého muže a jsem bezradná
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
A ešte dodám, fakt, že najprv byt mal a potom predal- prečo to urobil???A že 1. polrok bolo všetko ok- bohužiaľ to sú podľa mňa znaky, že prvotná chémia už uňho vyprchala, a teraz opäť je dôležitejšia jeho rodina...Teba síce stále má rád, aj sex sa mu s Tebou páči- ale bude stále menej oboje, a budúcnosť bude taká, ako som už písala...
Tak pro všechny nevěřící... Takhle zblbnout lze v každém věku!!! A to jen pro to, že dostala něco, co nikdy neměla a po čem prahla celý svůj dosavadní život. Byla vyschlá jako troud a nyní se stala závislou. No, všichni zřejmě máme své vlastní závislosti a víme, jak je někdy hodně těžké s nima bojovat! Obdobnou situaci jsem zažívala v přímém přenosu u své kamarádky. Její milenec byl ženatý šedesátník, věděla i o jeho oficiální přítelkyni, ona sama vdaná se 2 nedospělými dětmi a přesto se s ním 8 let scházela. V sexu ji vynášel do nebeských výšin a postupně se stala závislou (prý zamilovanou). Najednou však schůzky řídly (mnoho práce), až ho donutila k doznání, že do výšin začal vynášet další ženu. Psychicky se úplně zhroutila. Nemohla tomu uvěřit. Těch rad, co jsem do ní nahustila. Vždy to vše odkývala a za 2 dny se přiznala, že nevydržela a opět mu volala a škemrala 
. Děsné, mnohokrát jsem na ní měla zlost, ale také jsem chápala, že se musí dostat na samé dno, aby se od něj mohla konečně odrazit. Bohužel, "vyléčil" ji až další milenecký vztah.
Hanko, půl roku nemusel pobývat doma, mohl mít byt v jiném městě, mohl s Tebou trávit i více dní a najednou ne? Buď si Tě drží v záloze, nebo je zbabělec, který se to bojí utnout ( nemá smysl rozebírat "proč"). Slova o lásce? Láska neubližuje! No, momentálně se zřejmě vyžíváš ve svém neštěstí. Tak si ho pořádně užij. Trap se, breč, padni na dno. Je to v pořádku. Jen se pak nezapomeň zvednout. Možná se Ti někdy povede podívat se na svůj životní příběh jako na film a pořádně se zasměješ. Tenhle stav si totiž způsobuješ jen Ty sama! Ty si tvoříš svůj život, nikdo jiný!
Až se bojím napsat svůj názor, abych po té červené knihovně nebyla za vulgární... prostě pan ženatý paní Hanu asi konečně poprvé v životě uspokojil. A ještě jí za to platí (pomáhá i jinak)... To pak chudák rozvedený nemá šanci, i kdyby vypadal jak továrník Dubský
.jpeg)
Heather - 30.11.2011 10:56 - tak teď jsi na to kápla
Tohle nám Hanka neodpustí
Ona pláče a my mrchy, z toho máme ještě legraci
Heather:
Moje rada,aniž jsem tentokrát přečetla vše přede mnou zní: vykašlete se na oba,ten ženáč už s vámi v podstatě končí, a ten o hlavu menší pro vás taky není ten pravý! Vadilo by vám čím dál tím více,že na něj koukáte zhora a nedělalo by to dobrotu! Čeká na vás třetí muž,tak si to vyřešte a on se objeví brzy na vašem obzoru....
.jpg)
Nečetla jsem ještě všechny příspěvky. Při čtení tohoto článku jsem se i docela pobavila. Připadá mně to jako zpověď puberťačky a nikoliv padesátileté ženy. Kde je nějaké sebevědomí této paní. Je nejvyšší čas začít uvažovat hlavou a zbytek života si spíše zpříjemnit jiným způsobem než takto. Připadá mně to jako jakási telenovela. Můj rozum to zkrátka nebere. V případě, že je to pravda, tak je mně té paní opravdu líto až k pláči, ale nikoliv kvůli jejímu neuspořádanému životu. Omlouvám se, ale musím říci kvůli její hlouposti.
neviem, čo Ti napísali a napíšu ostatné, ale ja Ťa teda rozhodne neodsúdim...ach jaj, ako ja Ťa veľmi, preveľmi dobre chápem!!!Presne viem, ako sa cítiš, do bodky. Poznám to. A nepochopí to ten, kto to nezažil. A tým ostatným je ľahko- čierne je čierne, biele je biele, to je zlé a toto je dobré a Ty si ku...čo už nato povedať???
Sme ľudia, sme slabí, omylní, milujeme, robíme kiksy, sme obeťami, klameme a nechceme klamať, klamú nás a chceme dôverovať...taká motanica je z toho, že človeak fakt z toho bolí hlava...Neviem, čo Ti poradiť...mne s avždy s odstupom času osvedčilo poslúchnuť rozum, tj. zachovať sa racionálne. Teda podľa toho- rozhodnúť sa pre rozvedeného. Jednoznačne. Ale viem, aké je ťažké opustiť toho, koho miluješ...
A bojímsa, že to nedokážeš...a buď s abudeš trápiť v trojuholníku( a je to veľké trápenie), alebo rozvedeného opustíš a vzťah so ženatým bude pokračovať ako doteraz- len s tým, že plynú roky a vzťah "starne"...a nakoniec on bude starnúť pri manželke...spájajú ich deti, neskôr spol. vnúčatá, nielen majetok
A Ty bude starnúť- sama...čo sa nestane, ak sa pozbieraš a opustíš ho. Silo vôle, teraz to nejde inak, ale viem, že časom si budeš gratulovať sediac s rozvedeným v záhradke Vášho domčeka a držiac sa za ruky...Prejem Ti, aby si toto dokázala- terba nato veľa, veľa síl. Ak to predsa nedokážeš- prajem Ti, aby si starobu osamote zvládala čo najlepšie...čo iné poradiť?? Drž sa
.gif)
Hanko, 
otevři oči a stůj nohama na zemi.........je jedno kolik ti je let , ale chováš se jako s prominutím nána.......
nemiluješ na něm hlavně to že ti " i jinak pomáhá"....????????
vůbec nevím, co si o tobě mám myslet a to jsem starší než ty, netuším co bych já dělala, jak bych jednala....na tom všem chápu jen to zamilování do ženatého , na tom není nic neobvyklého....
jenže.....kdyby i on tě tak miloval jako ty jeho a chtěl být s tebou tak vše vyřeší jako chlap, postaví se všemu čelem .....
ale takto si myslím že je to jen srágora co si občas potřebuje vrznout a jasný je to, že ti při tom krásném milování říká jak moc tě miluje.....přece ti neřekne že jsi mu naprosto lhostejná, že si potřebuje jen zaskotačit....
tak se z toho snu probuď...........
Heather:
a dost, nechte toho nebo me to zabije
mam-ča: 
Monik: Nebo natočit a pak se na to koukne s odstupem času a chytne se za hlavu, jak mohla být tak pitomá a kazila si život čekáním na někoho, kdo za to ani o to evidentně nestojí.
Pardon, dvakrát to být nemuselo
Heather: Vidím, že čteme stejnou literatůůru. 
