Opustil mne kvůli mladší ženě a teď se chce vrátit
Je mi 49 let, jsem rozvedená, mám dvě již dospělé, soběstačné děti, které již bydlí samostatně. Před pěti lety mi manžel oznámil, že se zamiloval a rozhodl se od nás, respektive ode mne, odejít. Doma už byl tehdy jen mladší syn, který akorát končil studia. Manžel svůj odchod nepovažoval za nic dramatického, podle něj se zas tolik nedělo, když už jsme neměli malé děti.
Pro mne to ale hrozné bylo. Bylo mi 44, což sice není žádný kmetský věk, ale co si budeme povídat, mládí už je pryč. Vždycky jsem žila v přesvědčení, že s manželem společně zestárneme. Možná jsem byla málo pozorná, ale skutečně jsem neměla sebemenší podezření, že by mi zahýbal. Vzhledem ke jeho práci byly služební cesty zcela samozřejmé, stejně jako časté přesčasy a práce pozdě do večera.
Jenže všechno bylo jinak. Jak jsem se dozvěděla později, poměr s o osmnáct let mladší kolegyní udržoval celé dva roky. Když otěhotněla, rozhodl se vyřešit to jako muž a postavil se k odpovědnosti čelem. Rozvedl se se mnou a zakotvil ve své nové rodině, přičemž se ovšem nezapomněl doslova hrdlit o každý kus vybavení naší domácnosti a za to, že jsem se zřekla chaty, mi velkoryse ponechal byt.
Je to za mnou. Poměrně dlouhou dobu jsem se z toho vzpamatovávala, ale pak jsem si na život bez chlapa zvykla a našla v něm dokonce i řadu výhod. Dnes musím říct, že mi v podstatě nic nechybí, jsem svobodná, zajištěná, mám dobrou práci a konečně i dost času na své koníčky, které jsem roky zanedbávala. 
Co jsem se postupně dozvídala od dětí, které se s otcem samozřejmě stýkají, tak se mu narodila dcera a za rok a půl ještě chlapeček. Má tedy teď dvě malé děti ve věku přibližně čtyři a dva roky. Moc mu to nezávidím, je mu už třiapadesát let a co vím, vždycky byl spíš pohodlnější a měl rád svůj klid.
Že tyto mé úvahy nejsou úplně liché, jsem se přesvědčila minulý týden, kdy se mi bývalý manžel ozval s tím, že by se mnou rád mluvil. Sešli jsme se v kavárně a z něj jako z chlupaté deky vylezlo, že se mu rozpadá manželství, začaly se prý projevovat rozpory, které dříve nebyly, nebo je neviděl. Je unavený z nároků své ženy a z péče o dvě malé děti, navíc se prý dozvěděl o tom, že je mu jeho manželka nevěrná.
Vypadal opravdu hrozně. Strhaně, zoufale, nesmírně unaveně. Sypal si popel na hlavu, prý udělal tehdy před pěti lety největší hloupost svého života a moc rád by to napravil. Když to shrnu, na rovinu mi řekl, že by se mně moc rád vrátil. Hodně mne to překvapilo, protože něco takového by mne v životě nenapadlo.
A tak mám teď o čem přemýšlet. I když mi můj současný život v podstatě vyhovuje, přece jenom si říkám, že ve dvou by nám bylo líp. Uvažuji o tom ze všech stran a nedokážu se rozhodnout. I přes to všechno, co bylo, k bývalému manželovi přece jenom něco cítím a není mi lhostejné, že je teď v úzkých a nešťastný. Jedna moje půlka by ho vzala zpátky hned, ta druhá je ale ostražitější a varuje mne.
Dá se jednou přerušený vztah vůbec ještě slepit tak, aby držel pevně pohromadě? A co jeho malé děti? Jistě si je bude brát na víkendy, jak to po rozvodu většinou bývá. Otevřeně říkám, že na něco takového se necítím vůbec – dělat hodnou tetičku jeho dětem, které si pořídil s ženou, s níž mne podváděl.
Celkově je to docela šílená situace a já nejsem schopná se rozhodnout, jak se mám zachovat.
9.2.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 148 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
- Dárek k výročí… Co s nevěrným manželem?
- Můj partner nemá tzv. „vyřešenou minulost“
Diskuse ke článku - Opustil mne kvůli mladší ženě a teď se chce vrátit
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Riki: 
sevenofnine: vidím to stejně.
Riki: tak sorry, ale podle mě je lepší zvážit všechny okolnosti, ono v 70-80 se bát o střechu nad hlavou je trošku sado-maso :-) Vlastní děti se pravděpodobně vzdají dědictví po otci ve prospěch matky, ale nové děti se dědictví ve prospěch cizí paní těžko vzdají ... a podle mě je lepší vědět než se potom divit a platit. Ono ve dvou se to lépe táhne, ale ve čtyřech už to taková krása nebude ...
a proč hned hrdlit? Prostě všechny děti mají nárok a tím je to vyřízené, nechci jim nic upírat, ale prostě nejsem charita a celoživotní úspory raději dám vlastním dětem a vlastním vnoučatům.
No ty voe! Tak napřed tady většina brojí, jak jde tomu chlapovi jistě jen o prospěch a pohodlí, a pak se vytáhne, čí že by byl ten byt. 
To je názorná ukázka toho, jak ženám všeobecně vůůůbec nejde o prospěch, pohodlí a o majetek. To jsem se teď pobavila. Já su tak ščasné, že nic nemám, akorát lyže, kolo, rotoped a dluhy, to je dědictví, o který se jednoho dne nikdo hrdlit nebude a tak máme rodinné vztahy v pohodě. 
díky :-) takže jestli to chápu dobře cokoliv by si Helena s ex pořídila tak v případě úmrtí ex se bude dělit i mezi nové děti ... a pokud by zůstal ženatý s mladicí a u Heleny jen bydlel tak bude dědit mladice a všechny děti ...
No bezva, by se mi zase chtělo o něco víc si ho vzít domů .... to nevypadá na klidné a zajištěné stáří
Bellana: jé, než se mi to odeslalo dalas lepší odpověď
sevenofnine: 100% děti jsou nepominutelní dědici
1/2 dědí druhý partner a 1/2 se dělí počtem děti a znovu manželka
alespoň to tak bylo, když se vyřizovala pozůstalost po tchýni
ale po otci určitě budou dědit VŠECHNY děti, co má...
.JPG){kind=avatar}
sevenofnine: Pokud by byt zůstal v jejím vlastnictví, tak by nové děti nevyplácela. Při koupi nového bytu by taky bylo vhodné sepsat smlouvu s uvedením vlastnických podílů k tomuto novému bytu. Kromě toho je možné napsat závěť, ve které manžel nemusí být uvedený, protože není nepominutelný (možná to není správný termín) dědic. Jen vlastním dětem se musí dostat alespoň části zákonného, pokud se chovají v souladu s dobrými mravy.
Nebrat!!! Hnala bych ho svinským krokem. Souhlasím s tím, co píše většina ostatních - pán je pěkně vyčuraný, nenechte se využívat. Ať si svou nynější situaci, ve které se ocitl jedině svým přičiněním, vyřeší sám.
rize hypoteticky, když by si Helena vzala ex zpět a byla svatba a měli by společné trvalé bydliště (třeba by byt vymněnili, kopili menší/větší) jak by to bylo s dědictvím v případě jeho úmrtí? Vyplácela by Helena z bytu jeho nové děti?
Pentlička: a jak dlouho jsi rozvedená. Tedy pokud ti nevadí, že se ptám?
caira: Nač ta silná slova? Ta mladá žena není fuchtle, která svedla ubožáka. Dospělý chlap by měl umět držet hormony na uzdě. Kromě toho je dost možné, že se do sebe opravdu zamilovali, protože ona byla mladá a půvabná a on úspěšný a šarmatní, a až později mladá žena zjistila, že jí neimponuje o generaci starší pohodlný muž, kterému se příliš nechce podílet na chodu domácnosti a v posteli už to taky za moc nestojí. Nebudeme si nalhávat - to, co mužům toleruje moje generace, jim ty mladší už bohudík netolerují.
Riki: 
já ti nevím... Mě to prostě nějak nesedí. Jistě, uvědomil si svou chybu, ale proč si ji uvědomil? Protože zjistil, že druhá míza je sice krásná věc, ale nesmí mu narušit klid a pohodu, a tak vzpomíná, jak mu bylo dobře s Helenkou. On se vlastně lituje a místo aby si snědl, co si nadrobil, tak zbaběle prchá k bývalce, ke starému vztahu, kde se sice bude muset trochu snažit, aby jej obnovil, ale nebude ho to stát tolik energie, jako kdyby zůstal tam kde je nebo by si musel najít partnerku novou.
Ať řekne rovnou, že nemá kam jít a hotovo... To by byl frajer.
Riki: Viď? Já jsem si vždycky v manželství říkala, jaké mám štěstí, že první láska a zrovna tak kvalitní chlap. Jenže jsem dostala depresi a hodně jsme se odcizili, já taky nejsem žádný anděl, děti tvrdí, že by se mnou taky nevydržely a že ta nová manželka se k němu hodí líp.
Já zas cíleně nehledám nikoho. Těsně po rozvodu jsem sice zkoušela seznamky, ale zjistila jsem, že bych opravdu musela hóóódně snížit laťku, tak jsem to vzdala. Já jsem typ - všechno nebo nic. Nevím, co je lepší, jestli mít různé "kamarády" na sex, anebo radši nikoho. Já volím druhou variantu, protože jak říkám, nechci a neumím ve vztazích dělat kompromisy. Možná moje chyba.
Boubel: to ti nevysvětlím, poněvadž to nevím. Neznám ani Helenu, ani jejího bývalého, a jeho domácí poměry už vůbec ne. Ona sama píše, že jí není lhostejné, že je dotyčný pán v úzkých a nešťastný. Takže asi na ni nepůsobí prvořadě jako vyčuránek, kterému nejde než o vlastní pohodlí. 
