A když bude zlobit, klidně mu jednu vražte, paní učitelko.
„Mami, paní učitelka mi dneska dala pohlavek.“ „Tak sis ho asi zasloužil.“ Tento dialog byl dříve celkem běžný, a dnes jej uslyšíte málokdy. Tělesné tresty jsou ve školách zakázané, a když už se náhodou stane, že kantorovi ruka přece jen vyletí, má mnohdy co dělat, aby se posléze vyhnul trestnímu oznámení.
Ano, děti se bít nemají. Rákoskové veřejné exekuce, prováděné na vystrčené nahé pozadí, pamatují naše babičky a prababičky. Tím nejsprávnějším výchovným prostředkem určitě nebyly. Větší než samotná bolest bylo pravděpodobně ponížení a pokoření dětské duše.
Otázkou ale je, zda dnešní přístup, jenž zakazuje jakékoli tělesné výchovné prostředky, je ten skutečně jediný správný. On jeden dobře míněný pohlavek, uštědřený v pravou chvíli, má určitě větší váhu než sáhodlouhé vysvětlování a mentorování či psaní poznámek do žákovské knížky. Vzhledem k tomu, že dnešní děti jsou mnohem sebevědomější a také si bývají velmi dobře vědomy svých práv (s povinnostmi je to poněkud horší), troufnou si ve škole mnohem víc než dříve. Kočírovat třídu zpovykaných puberťáků, kteří se předhánějí v drzostech, to může být i pro zkušeného učitele tvrdý oříšek. A jelikož i učitel je jenom člověk, který má své emoce a hranici toho, co snese, je pochopitelné, že občas někomu ta ruka ujede.
V jedné škole vyřešili trestání zlobivých dětí šalamounsky. Místo pohlavků a poznámek musejí provinilci vykonávat různé tělocvičné úkoly. Záleží na míře provinění. Za menší prohřešek je to třeba deset dřepů, za větší se pak hříšník zapotí při patnácti klicích. Jestli je tento způsob vhodný, je otázka. Vštěpovat dětem, že tělesný pohyb je za trest, asi není nejlepší.
Málokterý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo ve škole bito a fackováno za každou maličkost. Na druhou stranu však většina rozumných rodičů ví, že stejně jako zlobí ostatní děti, zlobí i to jejich. A z výchovného pohlavku, uděleného v pravou chvíli, by určitě záležitost obřích rozměrů nedělali. Jsou ovšem i tací, kteří by kvůli pohlavku neváhali hnát učitele až k soudu.
„On už Jan Ámos Komenský říkal, že metlička nemá zahálet, a občas mám pocit, že dobře mířená facka v pravý čas dělá divy,“ říká moje kamarádka – učitelka. „Za mých studentských let se často učitel žáka zeptal, jestli chce facku, nebo poznámku. Vždy si vybrali facku, protože trest doma by patrně byl horší. Jako učitelka jsem ale byla svědkem toho, že učitel nezvládl situaci a nespravedlivě zpohlavkoval žáka. Bylo to velmi ponižující. Ideální by bylo, kdyby měli učitelé takovou autoritu, aby tělesné tresty nemuseli používat, ale takový stav bohužel není reálný. Mírné formy tělesných trestů se jako krajního opatření nezříkám, ale budu ráda, jestliže ho nebudu muset nikdy použít. Byla by to má prohra.“
Jaký je váš názor? Vadilo by vám, kdyby měli učitelé pravomoc občas tělesně potrestat vaše dítě? Nebo jste zásadně proti?
12.2.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 98 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - A když bude zlobit, klidně mu jednu vražte, paní učitelko.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG){kind=avatar}
sharon: Otec hodně pil a jako opilý byl otravný. Kdyby maminka nebyla od rány, stala by se z ní týraná žena jako jeho matka. Takto stačila jedna facka na začátku manželství a příště už si jenom někde v koutku frflal pod fousy. Prevence je prevence.
.gif)
PEGG: 9:51: 
pomalu píšu,si rychlejší
Olga (P+H): svaly z držkování.. 
a já mám banán na monitoru
Tak jo, jdu se přidat - jsem učitelka 
Nikdy jsem žáky nebila, znamenalo by to ztrátu kontroly - a tím by de facto vyhráli 
Náš ředitel výrazně dbá na to, abychom s žáky nepřicházeli do fyzického kontaktu - ani v pozitivním, ani v negativním slova smyslu, obojí se může vymstít.
Člověk ale ví, co může. Takže je pravda, že když mi žák z mé třídy, s jehož matkou jsem byla v porodnici na pokoji, přišel říct, že mu vyznamenání uteče kvůli trojce z výchovy k občanství, tak jsem ho "nakopla". Ovšem něco jiného je, když se u toho oba chechtáte, že... 
jinak poznámky nepíšu, krom tohom, že nemá DÚ. to totiž rodiče ovlivnit můžou. Jinak je to moje starost a můj boj, oni mi taky nepíšou, že doma Pepíček vyrušuje u večeře.
Co občas dělám - při rozdávání známek - závrťáka. Takové to třepnutí něco mezi pohlazením a mírným pohlavkem. Nebolí to, ale vědí, že vím, že ta známka neodpovídá jejich schopnostem. Kor když to doprovodím komentem: "Příšero, ty víš za co..." apod.
Jsem pro rozumné tělesné tresty od rozumných pedagogů. Když vidím děti, kterým skončilo vyučování (školu máme skoro vedle), jak se chovají, jak řvou a to tedy hodně sprostě (i holky), tak učitele lituju. Dřív nebyly děti tak rozežrané (Merylka ohleduplně píše "sebevědomé"). Kdo zná film Karlík a továrna na čokoládu? Holčička Veruka je prototypem odporného dítěte, které je naštěstí hodně potrestáno a asi jí to každý přeje. A přece je plodem výchovy k sebevědomí
I další protivné děti jsou tam výborně vystihnuty jako typy.
.jpeg)
Olga (P+H) - 12.2.2013 9:44 svaly z držkování, to mě pobavilo
Doma taky pouzivam tresty pohybem - drepy, kliky, sklapovacky apod. Naucili to deti na skautskych taborech a sami si chvalili, jak je to bezva, ze je trest hned za nami a nemaji domaci vezeni apod. Dcera ma krasne svaly na nohou z toho a vecneho drzkovani :-)
Monik - 12.2.2013 9:22 - ano, to máš naprostou pravdu, pokud má učitel přirozenou autoritu, nepotřebuje používat násilí. Bohužel to je věc, která se nedá naučit, ta musí být tomu člověku daná.
Almega: Teda musim rict, ze z toho co tu pises je mi dost smutno. To je fakt hnus, jak se k vam rodice chovali.
sharon - 12.2.2013 9:15 - u nás naše mamka nešla pro facku daleko, to bylo za každou blbost
Taťka nás nikdy neuhodil. Vlastně jen jednou ségru. Když vyhrožovala, že se zabije (už nevím, v jaké souvislosti to bylo) ale to ji tloukl hlava nehlava a řval na ni: "Nemusíš se obtěžovat, zabiju si tě sám"
U nás doma jsme byli biti za každou poznámku,špatnou známku nebo třídní důtku! Rodiče nezajímalo,co se stalo,tehdy byly schůzky rodičů večer a když tam úča líčila před všemi,co jsme dělali,ta hrůza!! četla si pod lavicí,neměla ručník,zapomněla domácí úkol,mluvila při hodině,neměla cvičební úbor,neposlechla dozorující s.učitelku!!! tak se rodiče cítili tak poníženi před ostatními,že přišli domů,vytáhli nás z postele,nedbali,že už spíme a dostali jsme nářez jeden po druhém,ode mě,jako od nejstarší se začalo...A otec nebil rukou,ale klackem na prádlo,řemenem,bačkorou(ovšm tehdy byla z řádného materiálu-těžká,kožená...),gumovou hadicí...Byli jsme pak pruhovaní od nohou až po tělo třeba 14 dní...Při tělocviku (byl do 5.třídy společný),jsme si navzájem ukazovali modřiny a "vytahovali se",kdo má větší...Učitelku to naprosto nezajímalo,nikoho to nezajímalo...Dnes je zase pravý opak,všude se vytahují "práva" pachatelů,oběti si můžou jít trhnout nohou,mají-li jakou...
A na zakladce nas taky mlatili. Jedna ucitelka pres ruce pravitkem a jina zase tahala za vlasy presne vzadu dole za krkem a s oblibou taky lepila zvykacky do vlasu.
Ja teda nedostala snad ani jednou, ale pamatuju si na to.
A pak tam byla cestinarka a ta mela autoritu prirozene a nemusela pouzivat takovy dementnosti. A taky ze tu rada potkam i ted po letech a mam ji rada. Ta se umela tak nejak vcitit a vypozorovat jaky ktery dite je.
sharon - 12.2.2013 9:13 - nojo a prý to museli opakovat, protože tomu klukovi nikdo neřekl, že může brečet 
.gif)
každej mladej stromek se musí okopávat a naši říkávaly že škoda každé rány která padne vedle.......já jednou od táty chytla takovou přes prdel až jse se prohla a od té doby uměla "most"......a to jsem si věru zasloužila....
Jinak teda musim zase na druhou stranu rict, ze si pamatuju z puberty, ze jsem byla radsi kdyz mi mama dala par facek, nez kdyz se mnou pul dne nemluvila. Na to si pamatuju a je mi z toho uplne blbe od zaludku kdyz si na to vzpomenu.
