Po porodu jsem přibrala. Jsem proto prašivá?
Je mi dvaatřicet let a před půl rokem jsem porodila naše druhé dítě. Bohužel, zůstalo mi dost kil navíc a nemůžu se jich zbavit. Manželovi dochází trpělivost a čím dál více mne ponižuje a shazuje. Je to pro mne doslova peklo.
S váhou jsem nikdy neměla nějaké výraznější problémy. Sice jsem nepatřila mezi vyloženě štíhlounké laňky, ale neměla jsem nikdy žádnou nadváhu. Při svých 175 cm jsem vážila 68 kilo a cítila se dobře. Během prvního těhotenství jsem přibrala čtrnáct kilo, z porodnice jsem šla o šest lehčí. Zbylých osm jsem hravě shodila během tří měsíců, vlastně ani nevím jak. Šlo to nějak samo.
Druhé těhotenství mi dalo zabrat trochu víc. Od pátého měsíce mi hrozil předčasný porod, dlouhou dobu jsem dokonce proležela v nemocnici. Málo pohybu a pravidelná strava se podepsala na mém těle. Na konci devátého měsíce jsem vážila 95 kilo! Porodem jich sice pár ubylo, ale pořád jich hodně zůstalo. Doufala jsem, že se bude opakovat zkušenost z prvního těhotenství, ale nestalo se tak.
Teď je mladší dcerce půl roku a já vážím 85 kg, už se mi to podařilo stáhnout na 79, ale opět jsem nabrala zpátky.
Stále kojím, takže nějakou přísnou dietu držet nemůžu, se dvěma malými dětmi taky nemám čas na pravidelné cvičení. Připadám si jako v začarovaném kruhu. A navíc mi hodně vadí manželův přístup ke mně.
Krátce po porodu se snažil být ohleduplný a tolerantní, ale s postupující dobou je čím dál víc podrážděný, přímo nepříjemný. Nemine den, aby neměl nejapné poznámky k mému vzhledu, vrhá na mne znechucené a opovržlivé pohledy, odmítá se mnou spát. Prý se mu doslova hnusím a dokud budu vypadat jako bedna kytu (jeho slova), spát se mnou nemůže.
Je mi z toho hrozně. Samotnou mne to velmi trápí, snažím se v rámci možností s tím něco dělat, ale není to vůbec jednoduché. Občas jsem tak vynervovaná, že sním na posezení klidně celou Studentskou pečeť. Asi mám tendence ty problémy zajídat. A tím víc se v tom bludném kruhu motám.
Zhubnout je teoreticky tak snadné. Snížit příjem kalorií a zvýšit jejich výdej. Jenže v praxi to tak snadné není, zvlášť pro kojící ženu. Ráda bych se zeptala ostatních žen, jak se jim podařilo zbavit se nadbytečných kil po porodu. Nerada bych kvůli tomu ničila naši rodinnou pohodu, ačkoli mi manželův přístup hodně vadí. Pořád jsem to přece já, i když s pár kily navíc. Copak je dneska už vážně každý tak posedlý dokonalým vzhledem, že když někdo váží o trochu víc, než je norma, je automaticky odepsaný a opovrženíhodný?
30.3.2011 Rubrika: Hubnutí | Komentářů 149 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Zhubněte do plavek s krabičkami. I s dietou můžete být v pohodě.
- Jablečný ocet. Dostupný zázrak nejen na hubnutí.
- Jak se dostat do formy. Pravidla úspěšného hubnutí.
Diskuse ke článku - Po porodu jsem přibrala. Jsem proto prašivá?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Boubel: 
ja jsem jedinec citlivy na nektere veci mezi nebem a zemi.. takze hrbitovy pokud mozno vynechavam
Nika1: no treba ma tenhl péorste vyhraneny typ stihlou a jine ho nevzrusuji.. to jak o tom s manzelkou mluvi je ovsem neodpustitelne.
Stanik: se psem běhám 2x denně po lese. Večer pak jen prochajda kolem hřbitova bo v lese se bojím
.JPG){kind=avatar}
Markýza: Dobré je, když k tomu mají ještě velký prsten na malíčku a na krku tlustý zlatý řetěz nebo korálky
Markýza: souhlas, BMI je dost zavádějící údaj. Člověk může mít BMI ideální hodnoty a přitom pozadí jak štýrský valach, například. 
.jpg)
Nika1: 
to máš těžké, mně zas třeba vadí - a podle toho se k nim i chovám, takový ti zastydlí puberťáci s prořídlým culíkem prošedivělých umaštěných vlasů, kteří si k tomu všemu ještě pořídí kozí bradku a kníry alá vodník Česílko taky si o nich myslím, že jsou dementní vymatlanci
JO a vadí mi ten přístup společnosti k tlustým lidem. CHovají se k nim jak k méněcenným a když zhubnou pár kilo, tak úplně obrátí - zkušenosti. Fuj. Já jsem součástí téhle společnosti a změnu v chování začínám u sebe, tzn. předem nikoho neodsuzuju podle toho jak vypadá. Když každý začne u sebe, pak tu nikdo nemusí psát, že to tak holt je, že lidé potažmo společnost diskriminuje tlusté.
Kareta: čokoládu samo autorka baštit nemusí. Taky píše, že jí nebaští každý den. Ale já s tou dietou měla na mysli těhule, co nevečeří, aby nepřibraly.
Riki: Víš, když chlapovi nestojí, může za to třeba i něco jinýho a špeky jsou zástupný problém. Pochybuju, že autorka má mega špeky, když má 10 kilo navíc. Mýmu teda stojí a špeky dle tvých měřítek mám taky.
A k poslední větě v článku: asi jo, často to tak opravdu je. Ona to i napsala Stanik. Já taky pozoruju s většími změnami váhy jiný přístup okolí Jsem to pořád já, ale lidi se mnou jednají různě, podle toho, jak zrovna vypadám. Bohužel.
Stanik: 11:52 - ano máš velkou pravdu 
pozoruju to sama na sobě, stačilo sundat blbých deset kilo - a to mám podle toho pitomého BMI furt morbidní obezitu - a dívají se na mě a jednají se mnou jinak
*
a pitomý BMI protože vůbec nezohledňuje rodové dispozice. Já mám např. těžké kosti a pokud to někomu bude znít jako výmluva, tak není, dokonce už i obezitologové uznávají že struktura kostí může ovlivňovat celkovou hmotnost - figuru mám rozměrově jako kdybch měla max. 98 kilo
Boubel: a jeste lepsi je pred spanim si dat kolecko az dve kolem bloku se psem.. pokud uz behat, tak hezky svizne a hazet micek.
Juana: s večeří máš pravdu,protože orgány potřebují energii na regeneraci a něčím musíme nakrmit srdce a plíce,že jo.
U nás je problém ten,že laskominy kupuje manžel,ať už slané nebo spíš sladké.Hodně těžko se odolává. Já si hlavně nesmím nic vzít třeba ke knížce,člověk něco jí,ale nesoustředí se ani na chuť,ani na množství. Málokterý chlap je ochoten připustit,kolik kalorií do sebe nalije v pivu.Vsedě,u Tv.
Juana: jj, s těma bílkovinama před spaním máš naprostou pravdu
Bellana: neomlouvám. Nic takového jsem přece nepsala.
