Po porodu jsem přibrala. Jsem proto prašivá?
Je mi dvaatřicet let a před půl rokem jsem porodila naše druhé dítě. Bohužel, zůstalo mi dost kil navíc a nemůžu se jich zbavit. Manželovi dochází trpělivost a čím dál více mne ponižuje a shazuje. Je to pro mne doslova peklo.
S váhou jsem nikdy neměla nějaké výraznější problémy. Sice jsem nepatřila mezi vyloženě štíhlounké laňky, ale neměla jsem nikdy žádnou nadváhu. Při svých 175 cm jsem vážila 68 kilo a cítila se dobře. Během prvního těhotenství jsem přibrala čtrnáct kilo, z porodnice jsem šla o šest lehčí. Zbylých osm jsem hravě shodila během tří měsíců, vlastně ani nevím jak. Šlo to nějak samo.
Druhé těhotenství mi dalo zabrat trochu víc. Od pátého měsíce mi hrozil předčasný porod, dlouhou dobu jsem dokonce proležela v nemocnici. Málo pohybu a pravidelná strava se podepsala na mém těle. Na konci devátého měsíce jsem vážila 95 kilo! Porodem jich sice pár ubylo, ale pořád jich hodně zůstalo. Doufala jsem, že se bude opakovat zkušenost z prvního těhotenství, ale nestalo se tak.
Teď je mladší dcerce půl roku a já vážím 85 kg, už se mi to podařilo stáhnout na 79, ale opět jsem nabrala zpátky.
Stále kojím, takže nějakou přísnou dietu držet nemůžu, se dvěma malými dětmi taky nemám čas na pravidelné cvičení. Připadám si jako v začarovaném kruhu. A navíc mi hodně vadí manželův přístup ke mně.
Krátce po porodu se snažil být ohleduplný a tolerantní, ale s postupující dobou je čím dál víc podrážděný, přímo nepříjemný. Nemine den, aby neměl nejapné poznámky k mému vzhledu, vrhá na mne znechucené a opovržlivé pohledy, odmítá se mnou spát. Prý se mu doslova hnusím a dokud budu vypadat jako bedna kytu (jeho slova), spát se mnou nemůže.
Je mi z toho hrozně. Samotnou mne to velmi trápí, snažím se v rámci možností s tím něco dělat, ale není to vůbec jednoduché. Občas jsem tak vynervovaná, že sním na posezení klidně celou Studentskou pečeť. Asi mám tendence ty problémy zajídat. A tím víc se v tom bludném kruhu motám.
Zhubnout je teoreticky tak snadné. Snížit příjem kalorií a zvýšit jejich výdej. Jenže v praxi to tak snadné není, zvlášť pro kojící ženu. Ráda bych se zeptala ostatních žen, jak se jim podařilo zbavit se nadbytečných kil po porodu. Nerada bych kvůli tomu ničila naši rodinnou pohodu, ačkoli mi manželův přístup hodně vadí. Pořád jsem to přece já, i když s pár kily navíc. Copak je dneska už vážně každý tak posedlý dokonalým vzhledem, že když někdo váží o trochu víc, než je norma, je automaticky odepsaný a opovrženíhodný?
30.3.2011 Rubrika: Hubnutí | Komentářů 149 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Zhubněte do plavek s krabičkami. I s dietou můžete být v pohodě.
- Jablečný ocet. Dostupný zázrak nejen na hubnutí.
- Jak se dostat do formy. Pravidla úspěšného hubnutí.
Diskuse ke článku - Po porodu jsem přibrala. Jsem proto prašivá?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jak zhubnout neporadím, v tom se moc nevyznám.
Některé tady píšete, že je tlustá. Já si teda myslím, že 10 kilo nadváhy (viz Nika1 - 30.3.2011 10:38) není žádná extra tloušťka, prostě jen nadváha 
Jako opravdu tlustá by musela mít o dost víc.
Mě mnohem víc než její údajná obezita mě zaráží jednání toho manžela. Říct mi někdo do očí, že se mu hnusím a že vypadám jako bedna kytu, tak je asi láska z mojí strany ta tam. Je úplně jedno, jestli je to pravda nebo ne, já si prostě myslím, že takhle spolu milující partneři nejednají. Tohle bych čekala od nějakého nepřítele. Ještě si mohl odplivnout 
Je spousta jiných způsobů, jak říct, že by se mu víc líbila o 20 kilo lehčí. A taky jí s tím eventuálně nějak pomoct. Nemusí se chovat sprostě, že.
Nevím, ale přijde mi to stejné, jako kdybych svému muži v době jeho ekzému řekla "Fuj, to je ale odporné, hnusíš se mi a dokud budeš ten sarjart na sobě mít, nedotknu se tě ani násadou od mopu a rozhodně nepočítej se sexem, jdi mi z očí". To by bylo ale hezké, že? Takové vyloženě manželské a láskyplné 
Můj muž taky hodně přibral. Moc se mi to nelíbí, hubenější byl přitažlivější, ale jako důvod k odporu, odcizení, ponižování nebo dokonce rozvodu to vážně nevidím. Asi jsem divná
ja nevim, ja mela o 25 kilo vic, kdyz jsme seč muzem poznali ted mam 60kg na 178 cm... hlavni roli v tom hrala laska, lichotky a pravidelnost v jidele.. zmena chuti.. absolutne mi prestalo chutanat sladke, cokoladu ingnoruju.. pali me po ni zaha... come udrzuje v kondici jsou psi... v zim ev lete.. neda se to okecat, potrebujou dlouho sviznou prochazku.. navic si ted Tobik oblibil cvicak a u agility se spotime a probehame oba. Cilene sportovani je pro me neprirozene.. takze v lete plavu, zbytek roku chodim na sviozny prochazky a sec to jde chodim pesky.
Sofffie: já myslela normální plavání...hodinu svižného plavání 3x týdně udělá hodně! Aquaaerobic mne osobně nudil k smrti
Riki:
Riki: 
kareta: jo, a aquaerobic, tam se mnou chodí podobných maminek spousta 
A rada pro Terku- PLAVÁNÍ
Nika1: no, baštit tabulku čokolády- to je snad výkrmná dieta. Dieta je zdravý stravovací režim! Na tom není nic nebezpečného ani vyjímečného
Riki: 
Riki, ale ona podle BMI nebo i selského rozumu má tak 10 kg navíc. 175 cm, 85 kg. Mě příjde normální, že ženská do půl roku po porodu není jak laňka, pokud už v těhotenství nedržela dietu, což jak se koukám kolem je stále častější jev.
já přibrala zhruba před 6měsíci a to během pár týdnů :-(( , na štítnou žlázu už mám prášky a cukrovku zkouším zvládnout dietou, kterou 100% dodržuji. Bohužel jsem nezhubla, ale alespoň přestala přibírat. Manžel naštěstí mě povzbuzuje a dělá, že to nevadí, pravidelně si bere děti a já chodím cvičit. Na druhou stranu by nebyl tak tolerantní kdyby viděl, že se večer cpu čokoládou a posedávám ....
hadianoha: No taky mě to nejprve napadlo. On si vlastně takhle potvrzuje svoje oprávnění najít si někoho jiného. Hledá si alibi.
orinka: manželství je, pravda, formálně rozvedeno. Nicméně máme spolu harmonický přátelský vztah trvající 32 let, a to k nelibosti některých exmanželových nyní již bývalých přítelkyň. 
.jpg)
Nika1: přesně, předat manžovi děti a vyrazit si za cvičením event. jinou aktivitou - ať chlap vidí, zač je toho loket 
Zajímavé, kolik žen si myslí, že mateřství jim dává právo vypadat jak citovaná bedna kytu a nikdo proti tomu nesmí namítat.
Odhaduju, že většina chlapů by i nějaké to kilo navíc skousla. Ne teda 17, to je moc, ale takových 5 - 8 řekněme. Jenže ta kila jsou jen nejvíc viditelná a nejlépe pojmenovatelná část problémů. Jak je to dlouho, co tu byl článek o vyděšeném otci, co měl pocit, že jeho žena je jiný člověk, než kterého si bral? Vůbec se nedivím, že ti chlapi jsou z toho vedle, a často neumějí reagovat nějak decentněji. Vždyť kolik žen ustojí mateřství bez toho, aby radikálně změnily svůj život, kolik jich nezahodí všechno, co dělaly předtím, kolik nezapomene na svoje koníčky, netancuje jenom kolem dětí a chová se aspoň trochu lidsky? Málo. Většina čerstvých matek je prvního půl roku až rok na zabití, z hlediska nezaujatého pozorovatele. Včetně mě, taky jsem bývala nemožná. Ale to si lidi musej uvědomit, že jsou v tom dva, mluvit spolu, vysvětlovat si to, co se děje a proč to tak je, ne očekávat, že ten druhý jasnozřivě pochopí. Nejde všechno svádět na hormony, přece snad je člověk tvor myslící, a očekávala bych, že když mají lidi spolu děti, tak budou mít zájem se domluvit, ne rozhádat. Oba, to podtrhuju. Ne že za všechno vždycky může jen chlap, protože žena přece porodila a tak má nárok na nekonečnou toleranci, a muž jenom na to držet ústa.
