Uštědřila jsem vnučce výprask
Dostala jsem se do konfliktu se synem a snachou. Mají pětiletou holčičku, je to má první vnučka. Nade vše ji miluji a nic mi pro ni není zatěžko. Jsem však nešťastná z výchovy, kterou její rodiče uplatňují. Podle mého názoru roste z Anetky rozmazelný fracek. Snad mi takové označení v souvislosti s pětiletou holčičkou prominete, ale výstižnější slovo mě skutečně nenapadá.
Jak jsem psala, Anetku mám moc ráda a často ji hlídám nebo přijdou mladí k nám na návštěvu. První hodinka je v pořádku, pomazlíme se, popovídáme, přečtu pohádku. Pak se začne Anetka chovat nesnesitelně. Ošklíbá se nad úplně každým jídlem, nic jí není dost dobré. Když ode mne dostane nějakou sladkost, nepoděkuje. Na rodiče je drzá, odsekává jim, a když není všechno po jejím, dokáže se příšerně vztekat. Pláč ze sebe nutí tak mohutně, že se to nedá vydržet.
Dosud jsem se držela zpátky, říkala jsem si, že je to jejich dítě a mně nepřísluší do výchovy zasahovat. Jenže teď už chování té malé tyranky překročilo všechny meze. V neděli byla celý den u mě sama, bez mámy a táty. Odmítla jsem jí před obědem dát čokoládu a ona spustila. Nejdřív ječela jak siréna, pak začala s nucením pláče. Když to nebralo konec, neudržela jsem se a plácla ji přes zadek, aby se vzpamatovala.
Okamžitě přestala, nenávistně se na mě podívala a vší silou mě kopla do holeně. To už bylo moc. Přehnula jsem ji přes koleno a naplácala jí, co se do ní vešlo. Ano, ujely mi nervy. Po výprasku jsem ji zavřela do ložnice a řekla, že ven může vyjít, až se bude slušně chovat.
Trucovala tam dlouho, ale pak vyšla. Vůbec se mnou nemluvila, tvářila se uraženě. Odmítla dokonce i oběd. Možná čekala, že jí dám čokoládu, jenomže to měla smůlu.
Celý den byla z trucu o hladu. Navečer si pro ni syn se snachou přišli a ona si hned začala stěžovat. Že dostala výprask, že celý den nejdela, že s ní vůbec nemluvím... Reakce jejích rodičů mě uzemnila. Místo aby zjistili, jak to všechno vzniklo a bylo, velice nevybíravě se do mě před Anetkou pustili a přímo mi vyhubovali, co si to dovoluji, vztáhnout ruku na jejich dítě.
Odešli naštvaní, malá mi neřekla ani ahoj. Jsem z toho špatná. Vím, že jsem to s tím výpraskem přehnala, ale copak si člověk může nechat pětileté dítě skákat po hřbetě? Co z ní vyroste? Zkrátka a dobře – za tím, co jsem udělala, si stojím, i když by místo výprasku třeba stačilo jedno plácnutí.
Teď přemýšlím o našich rodinných vztazích. Syn se neozval, a že by to udělala snacha, na to mohu rovnou zapomenout. Mně se příčí doprošovat se jich. Kdoví, třeba čekají omluvu, ale za co bych se jim měla omlouvat? Vůbec mi z toho všeho není dobře. Co byste dělali na mém místě?
10.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 151 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Uštědřila jsem vnučce výprask
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG){kind=avatar}
No, co už, člověk má jen jedny nervy a občas prasknou
. Takového fracka bych nehlídala ani za peníze. Pravidla měla být stanovena už dříve, v pěti letech už mi to připadá trochu pozdě. Rodiče určitě brzy přijdou, že babičce odpustili 
a že zase může hlídat. Protože těch, kteří jsou ochotni ničit si zdraví cizím rozmazleným fakanem, není mnoho. Mezitím bych si přečetla knihy o paní Láryfáry od Betty MacDonald, ta mě vždycky uklidnila, když děti zkoušely, kam až mohou zajít.
Johanka74: no nazdar
Tu matku bych asi vyrazila- být majitel kavárny. S dětma jsem byla 1x v čajovně a odcházela jsem po 40 minutách zbrocena potem a opařená rychle pitým čajem
Strašná zkušenost. Děti do takových zařízení nepatří
Johanka74: jó, Herodes, to byl král
- naprosto souhlasím, každý nemá náladu na to poslouchat ječící dětičky. Když se nedovedou chovat, ať s nimi maminka odejde. Zrovna včera jsme měly s holkama sraz, kamarádka vzala své dvě děti (4+1)a šly jsme na zmrzku a na něco dobrého k tomu. Seděli jsme venku, kolem trávník, bezpečno a další hosté. Děti si napřed na dohled hrály na trávě, my si pokecaly, pak už to dětem přišlo dlouhé a začaly. Když holčička - menší dítě - začala nabírat a řvát, kamoška se nám pořád omlouvala, sebrali jsme se a šli pryč. Jasně, tak malé dítě nevydrží a když se mu něco nelíbí, dá to hlasitě najevo. Ale vím, že jiné maminky by tak i tak klidně seděly dál i s tím uřvancem. Doma pak už byla pohodička, jí tam prostě něco vadilo, tak plakala.
.gif)
se mi to zas nevešlo..No prostě i v MŠ už musí mít děti volnost, takže chodí jíst kdy chtějí a nikdo je nesmí omezovat..Je prý normální, že se tam jí od 11-14hodin průběžně, aby si děti mohly dělat, co chtějí 
Vladěno, myslím, že až malá nakope i mamince a tatínkovi, tak přijdou a vysvětlíte si to. Držím palce a přeji pevné nervy 
Nervy ujedou každému(ne že to schvaluju), ale když hlídáte často, už dávno měla být stanovena pravidla...Dítě se chová tak, jak se mu dovolí (pominu puberťáky:-) a když si doteď všechno vyřvala, proč by měla fungující model jednání s dospěláky měnit....
Chápu..U vlastního jsem měla tyhle vzteky tak 2 x a já to řešila dle rady babiček - "mokrou hadrou po papuli" - jednou i sprcha byla A byl klid. Každý dítě je jiný, u některýho to malý plácnutí stačí a jsou tekové, kterým to nevadí a ještě se vysmívají. Pětiletý rozmazlený dítě není žádnej 
. Dovádějí mě k šílenství ty harantíci v mhd, kteří si stoupají botičkama na sedačky,pak si sednou a kopou vás do holení do čistýho oblečení zablácenejma botičkama a maminky se usmívají stylem "to máme ale roztomilé děťátko" 
Nebo vožení mrňat s botama ve stoje v nákupním košíku 
ideální..Pak to nemá být plný bakterií.. Děti obecně jsem měla a mám ráda,ale poslední dobou vidím-li dítě nad dva roky, odcházím pryč, protože to ječení a rozcapenost mě teda vadí. Ovšem je to vina matek. Dítě většinou zlobí, protože se nudí a je úkolem mámy nebo jiného doprovodu aby dítě zabavil. po cestě můžou prohlížet knížky nebo nějak soutěžit(třeba kdo uvidí dřív psa nebo ptáka nebo čerbený auto,to je jedno) a když sedí někde na obědě tak si mrně může kreslit.Já nosila v kabele knížky a papíry a pastelky a mohly jsme už tak od dvou let výš v pohodě sedět v kavárně na kafi a byl klid.
naposled jsem se rozčilovala v KUŘÁCKÉ kavárně, když se tam dostavila maminka s dětmi věku asi 0,5 a 3 roky a jala se tam rozohňovat na dýmem z cigaret. To malý v kočárku řvalo hlady a to tříletý běhalo po kavárně, poráželo servírky a drkalo zákazníkům do stolů. Kdybychom nechtěli být stále tak "sociální" a "lidumilní", už bychom měli dát dávno ke vstupu do těchto zařízení cedulku, že vstup s dětmi není povolen - do heren se taky smí až od 18. Jak k tomu přijdou lidi,kteří si chtějí u kafe přečíst noviny nebo v klidu poplkat, aby poslouchali ječáky rozmazlenců a nechali si vylejvat kafe? Uf, to sem se zas rozčílila..Prostě m,ateřskejch koutků a restaurací babyfriendly už je dost, není třeba rušit jinde(už slyším, jak dostanu vynadáno 
).
Jinak prý bude ještě hůř, slyšela jsem od studentky VŠ pedagogické, že prý už se nesmí dětem nic nařizovat(ano v ČR), j
jo, možná to bylo ujetí nervů, ale ten malej sprateček si to zasloužil
Taky jsem párkrát v životě dostala, a jak jsem si to pak pamatovala, a už stačil jen náznak výprasku, a byl klid.
Určitě bych se neomlouvala, ale pokud mladí přijdou, že chtějí hlídat, tak bych jim sdělila, ať malou vycepujou tak, ať se chová slušně, jinak ji hned vrátíš, nebo musí počítat s tím, že si to líbit nenecháš.
Já bych to tak tragicky neviděla. Tak dostala na zadek, no bóže. V dnešní době se dětem nesmí nic říct, výprask je šílený prohřešek a všechno je týrání a poškozuje to dětem psychiku. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale pokud děti nemají respekt k dopělým, tak je někde chyba.
Vladěno, rozhodně se neomlouvejte a trvejte na svých pravidlech- pokud rodiče vnučku nenaučí dobrému chování, tak ji prostě nehlídejte. Klidně ať příjdou na návštěvu, ale hlídání odmítejte. Oni si to dobře uvědomí, že vás potřebují, nebojte..
Nejhořší je nevychovanej spratek a já bych se zachovala stejně. Dřív děti rodičům vykaly, dnes je s klidem pošlou do prd.le...
.jpg)
myslím ,že jsi s tím mohla počítat ,že vnučka není andilek já nevím jestli bych ji dala výprask???,ale lplácnutí na zadek určitě a to už dřív určitě nebyla neposlušná jen teď ( děti zkouší co si můžou dovolit )
sally: no, přinejmenším ta holčička sama na sobě zkusila, jaké to je, když někdo někoho udeří.
Co bych dělala na vašem místě? Když rodiče potřebují, abych hlídala, musí respektovat moje výchovné metody, ta popisovaná holčička měla dostat na zadek už dávno. A jestli si rodičové myslí, že bych jim dítě špatně vychovávala - prosím - ať si takové kvítko nechají doma a já budu mít fůru času. Jen si kladu otázku: jak byl vychovávaný syn? Taky si mohl tolik dovolovat???
Asi před třemi roky jsem na svatbě sestřenice zažila příhodu, jak její rozjívený a neukázněný syn jí zkazil svatbu. U svatební tabude se podávala knedlíčková polévka, ale její 5 letý syn jí nechtěl a chtěl dort, který byl uprostřed stolu, ona mu domlouvala aby snědl trochu polévky, že pak dort dostane, jenže on se tak vstekal, že popadl vidličku co ležela na stole a bodnul jí s ní do tváře. Šaty hned celé od krve, měla je z půjčovny a tak musela zaplatit jejich nákladné vyčištění, všichni jen zírali co si ten hajzlík dovolil vůči máme, ale ona ho tak vychovávala, rozmazlovala, nikdy by mu jí neplácla a tady měla výsledek své výchovy. Nejsem také pro zbytečné bití ale ten potřeboval výprask jak sůl.
Já být vámi, tak si stojím na svém a neuhnu.....v dané situaci bych asi jednala stejně, pokud teď přilezety vy za nima, tak si vnučka bude dovolovat dál....jen ať se ozvou oni, beztak budou potřeboavt hlídání.....btw, doporučuji knížku "Jak vyzrát na děti" , veselé počtení - např. pokud dítě ječí a má záchvat vzteku, nenechte se zahambit a ječte ještě víc, hlasitější vyhrává ....ale teď vážně, pravidla musí být a je potřeba striktně je dodržovat, dítě potřebuje řád, vymezit mantinely
.gif)
...oDpuštění...pochopitelně!
Vladěno, hlavně k nim nelez s prosíkem o opuštění! Ať si malou semetriku hlídají sami. Pokud je u tebe, musí dodržovat tvoje pravidla. A ona to určitě pochopí
O prázdninách jsem musela být zlá teta vůči neteři
