Uštědřila jsem vnučce výprask
Dostala jsem se do konfliktu se synem a snachou. Mají pětiletou holčičku, je to má první vnučka. Nade vše ji miluji a nic mi pro ni není zatěžko. Jsem však nešťastná z výchovy, kterou její rodiče uplatňují. Podle mého názoru roste z Anetky rozmazelný fracek. Snad mi takové označení v souvislosti s pětiletou holčičkou prominete, ale výstižnější slovo mě skutečně nenapadá.
Jak jsem psala, Anetku mám moc ráda a často ji hlídám nebo přijdou mladí k nám na návštěvu. První hodinka je v pořádku, pomazlíme se, popovídáme, přečtu pohádku. Pak se začne Anetka chovat nesnesitelně. Ošklíbá se nad úplně každým jídlem, nic jí není dost dobré. Když ode mne dostane nějakou sladkost, nepoděkuje. Na rodiče je drzá, odsekává jim, a když není všechno po jejím, dokáže se příšerně vztekat. Pláč ze sebe nutí tak mohutně, že se to nedá vydržet.
Dosud jsem se držela zpátky, říkala jsem si, že je to jejich dítě a mně nepřísluší do výchovy zasahovat. Jenže teď už chování té malé tyranky překročilo všechny meze. V neděli byla celý den u mě sama, bez mámy a táty. Odmítla jsem jí před obědem dát čokoládu a ona spustila. Nejdřív ječela jak siréna, pak začala s nucením pláče. Když to nebralo konec, neudržela jsem se a plácla ji přes zadek, aby se vzpamatovala.
Okamžitě přestala, nenávistně se na mě podívala a vší silou mě kopla do holeně. To už bylo moc. Přehnula jsem ji přes koleno a naplácala jí, co se do ní vešlo. Ano, ujely mi nervy. Po výprasku jsem ji zavřela do ložnice a řekla, že ven může vyjít, až se bude slušně chovat.
Trucovala tam dlouho, ale pak vyšla. Vůbec se mnou nemluvila, tvářila se uraženě. Odmítla dokonce i oběd. Možná čekala, že jí dám čokoládu, jenomže to měla smůlu.
Celý den byla z trucu o hladu. Navečer si pro ni syn se snachou přišli a ona si hned začala stěžovat. Že dostala výprask, že celý den nejdela, že s ní vůbec nemluvím... Reakce jejích rodičů mě uzemnila. Místo aby zjistili, jak to všechno vzniklo a bylo, velice nevybíravě se do mě před Anetkou pustili a přímo mi vyhubovali, co si to dovoluji, vztáhnout ruku na jejich dítě.
Odešli naštvaní, malá mi neřekla ani ahoj. Jsem z toho špatná. Vím, že jsem to s tím výpraskem přehnala, ale copak si člověk může nechat pětileté dítě skákat po hřbetě? Co z ní vyroste? Zkrátka a dobře – za tím, co jsem udělala, si stojím, i když by místo výprasku třeba stačilo jedno plácnutí.
Teď přemýšlím o našich rodinných vztazích. Syn se neozval, a že by to udělala snacha, na to mohu rovnou zapomenout. Mně se příčí doprošovat se jich. Kdoví, třeba čekají omluvu, ale za co bych se jim měla omlouvat? Vůbec mi z toho všeho není dobře. Co byste dělali na mém místě?
10.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 151 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Uštědřila jsem vnučce výprask
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.docela vás chápu, že vám ruply nervy! A rodiče vás měli vyslechnout, ne rovnou podrýt vaši autoritu. Musí tušit, jaké mají doma kvítko! Sice jste nemusela dojít až tak daleko, k výprasku, ale copak jste robot?Který funguje stopro podle nějakého návodu?člověk má jen jedny nervy. Taky bych jí dala přes zadek. Výprask asi ne, ale to se to člověku radí, takhle virtuálně:) třeba bych se v té situaci zachovala stejně, i když si teď myslím, že ne. Každopádně bych si s rodiči vyjasnila pravidla: jak trestat atd.
někdy je lepší jednu po prdeli než sáhodlouze vysvětlovat.
malual: chudacek-malej!to si ale nezaslouzil!!!neposlusne backurky!a zla babka!!!
Tak moje máma hlídala děti a nařezala malého vařečkou jen proto, že neměl bačkorky a chudák je nemohl najít, protože jsme ji odnesli do školky a nové ještě nekoupili. Má takové ty ponožky (nášlapné nebo jak se to jmenuje). To mne taky dostalo. A to nevyváděl. Ach jo.
Vladěno, výprask jste již dala, nelze to vzít zpátky. Teď je hlavní věcí, jak a kam se bude ubírat výchova toho sporného dítěte a vztahy mezi mladými a Vámi. Rodiče udělali hned po Vás druhou kardinální chybu: ten hovor zásadně neměl probíhat před vnučkou! Na Vašem místě bych již nehlídala, než se věc někam posune. A klidně bych mladým řekla, že hlídat nebudu, že hlídat odmítám, protože pokud Vás vnouče neposlouchá a kope Vás, pak nemůžete přebírat odpovědnost, že se jí něco nestane. Ona si může ze vzteku ublížit. Když vzteklouna chytne amok, nevíte, co je schopný udělat! To by Vám už rodiče neodpustili. Dejte mladým najevo, že potřebují oni Vás, ne Vy je a trvejte na tom. Konečně, proč byste měla trávit čas hlídáním dítěte, které je pro ostudu? Nemůžete s ní ani do kina...I starší generace dělá chyby! Jednou z nich je, chtít napravovat špatné postoje rodičů jinými, vlastními metodami výchovy...To se nikdy nemůže setkat s pochopením! Tady musí být člověk velký diplomat, aby uhrál nějaký ten bodík k dobru dítěte, jsme-li o té své pravdě přesvědčeni!
Kotě: jasne, ze je to chyba rodicu, ja bych takoveho rozezraneho parchanta nehlidala. To by zas byli dotceni, ze babicka je sobecka a nechce pohlidat jejich dite. Kdyby me kopla, nebo prastila, tak ji takovou ubalim, ze nevi odkud prisla a muzou se rodice urazet jak chteji. Jeceni taky nehodlam poslouchat, z rozjivenych spratku mam husinu.
lippia: oni totiz vubec neberou ohled na okoli, kdyz si neumi vychovat decka, nemaj si je porizovat
adelka1: Beru: evelyn: jojo děti jsou pouze vizitkou svých rodičů
vražedňáky fungují na většinu vlastních i cizích sptratků
a ač jsem do nedávné doby mlčela při pohledu na výlevy některého dítka cizího s patřičným odstupem, protože mě se to přeci netýká, čím jsem starší tím míň mi záleží na dáletrvajících vztazích s někým, kdo má tyhle dětičky "osobnosti" takže dnes už s ledovým klidem seřvu dítě návštěvy, která se u nás zabydlí na víkend a před nedávnem jsem chytla ručku prcka, která se chystala vrhnout dřevěné auto na mé dítě takovou silou, že tam má možná mé otisky prstů stále následovala reakce toho hošíka, ..kopl mě do holeně (dál nevykop) a boucho mě druhou rukou do obličeje, byl dost rychlej,ˇsvoji ruku jsem zastavila těsně před jeho obličejem, asi by totiž tekla krev, jáí v tom háku nemám dostatečnej cit vzala jse ho za zápěstí a přenesla vzduchem rodičům s omluvou, že jsem nezvládla situaci a zasáhla proti....... maminka se cítila pohoršeně a tatínek ho seřezal podle mě zase špatně, účelem z mé strany nebylo je jako rodiče přimět konat, nýbrž upozornit na nevhodnost chování, večer jsme si dali vínko a bylo to v pohodě, vystětlili jsme si co a jak. Sami přiznali, žo jsou z něj neštastní, jenže já jim děti vychovávat nebudu nějak pozdě jim dochází, že se jim nedaj vyndat baterie a přehazují si je jak horkej brambor, proto tak parchantí (hošíčkovi je něco málo přes 2roky, jejich 6letou pronceznu nebudu komentovat vůbec )
Kotě - no jasně, že největší chyba je v rodičích, kteří se na dcerku dívají jako na svatý obrázek a rozplývají se nad kdejakým jejím darebáctvím ( osobně taky takové znám) .Ale babičce se nedivím, že jí ujely nervy a holce naplácala! No a paní Vladěna píše, že vnučku přehnula přes koleno a naplácala ji na zadek - takže v podstatě udělal to, co schvalujeme my i ty
Jsou děti, které za celý život nedostanou - protože to není potřeba, ale pak jsou děti, které mají vedení zadek - mozek - a tam je občasné naplácaní asi nutné. Bože, nemyslím tím seřezání do krve, nebo až má děcko modřiny - to odsuzuju!
illona: no většina tu schvaluje, že paní vnučku seřezala a že je to u takových spratků potřeba.
Myslím, že velký výprask ještě nikdy nikoho nevychoval a tuhle holčinu taky rozhodně nevychová.
Není lepší se snažit, aby se dítě vůbec spratkem nestalo? A pokud se nesnaží rodiče, tak babička, která vidí dítě jednou za čas, to určitě nenapraví. Já vůči prarodičům uplatňuji podobnou zásadu, co tu už někdo zmínil - přes autosedačku, přilbu na kolo a zákaz některých jídel (alergie) nejede vlak, jinak ať si to s ním vedou, jak chtějí... ovšem tuhle jsem se dozvěděla, že malej něco provedl a že dostal od dědy záhlavec, tak to jsem teda striktně řekla NE, klidně mu můžeš dát na zadek, klidně i proutkem, něco zakázat, všechno beru, ale fackovat mi dítě nikdo nebude
A ještě jen jedna vzpomínka z dětství-už teda většího než 3-5 let.Když jsem něco spáchala a bylo kázaní a různé zákazy,radši bych lepana držela než ty hovory.
Kotě - kdo psal, že by mělo být dítě bito jako žito??? Naopak - souhlasím s tebou - sem tam nějaké plesknutí po zadku neuškodí, ale nikdo tu nepsal, že by se dítě mělo rubat páskem či vařekou...
adelka1: To bych teda vylítla ať je cizí nebo ne.Můj vlastní spratek má 21,bydlí sám,živí se sám ale vražedňák funguje pořád.
Že budu tchýně semetrika,to je už jasný-ale tady se mi rýsuje,že jednou budu i babka semetrika
Mně přijde zvláštní, že tady všechny vidíte jen extrémy. Buď musí být dítě bito jako žito, nebo má liberální výchovu a je to spratek. Fakt jo?
Mám 3,5 letého kluka a ŽÁDNÁ liberální výchova se u nás nepraktikuje - zastávám názor, že já nejsem kámoška svého dítěte, nýbrž jeho matka a je mou povinností z něj vychovat slušného člověka. Takže máme pravidla, která se striktně dodržujou, máme věci, které se zásadně nedělají, ale máme i věci, ve kterých ustoupím nebo se může mladej svobodně rozhodnout. Přesto svého syna nebiju. Občas dostane plácnutí na zadek - nejčastěji v situacích, kdy se ohrožuje na životě , ale čím je starší, tím je to méně časté a v posledních několika měsících si nevzpomínám, že bych ho jedinkrát plácla. Máme tresty, pochopitelně, většinou odepření nějakých výhod (že nebude večer pohádka, to je panečku obávaný postih) nebo samotku v pokoji, hodně vysvětluju, proč se to či ono nesmí nebo nemá, prostě na většině věcí se domluvíme. Malý je hodně živý rošťáček, ale troufám si tvrdit, že nevychovaný rozhodně není. A fakt ještě nikdy nedostal regulerní výprask a bude-li to na mně, ani ho nedostane.
U dítěte z článku pochybuji, že by jednorázový výprask cokoli vyřešil, pokud ji rodiče konzistentně blbě vychovávají. Trvám na tom, že to bylo výchovné selhání a určitě ničemu nepomohlo.
evelyn: na tuhle cácoru vražedňák nefungoval,ale na rodiče aspoň trocha,že jí aspoň odvlekli ode mě dál a pak jsem vydávala ta varování
teď se tady tomu pochechtávám,ale k smíchu to není,to děcko nemá žádný mantinely
Beru: no tak to máš ještě rok a půl čas než začne kopat do babičky