Uštědřila jsem vnučce výprask
Dostala jsem se do konfliktu se synem a snachou. Mají pětiletou holčičku, je to má první vnučka. Nade vše ji miluji a nic mi pro ni není zatěžko. Jsem však nešťastná z výchovy, kterou její rodiče uplatňují. Podle mého názoru roste z Anetky rozmazelný fracek. Snad mi takové označení v souvislosti s pětiletou holčičkou prominete, ale výstižnější slovo mě skutečně nenapadá.
Jak jsem psala, Anetku mám moc ráda a často ji hlídám nebo přijdou mladí k nám na návštěvu. První hodinka je v pořádku, pomazlíme se, popovídáme, přečtu pohádku. Pak se začne Anetka chovat nesnesitelně. Ošklíbá se nad úplně každým jídlem, nic jí není dost dobré. Když ode mne dostane nějakou sladkost, nepoděkuje. Na rodiče je drzá, odsekává jim, a když není všechno po jejím, dokáže se příšerně vztekat. Pláč ze sebe nutí tak mohutně, že se to nedá vydržet.
Dosud jsem se držela zpátky, říkala jsem si, že je to jejich dítě a mně nepřísluší do výchovy zasahovat. Jenže teď už chování té malé tyranky překročilo všechny meze. V neděli byla celý den u mě sama, bez mámy a táty. Odmítla jsem jí před obědem dát čokoládu a ona spustila. Nejdřív ječela jak siréna, pak začala s nucením pláče. Když to nebralo konec, neudržela jsem se a plácla ji přes zadek, aby se vzpamatovala.
Okamžitě přestala, nenávistně se na mě podívala a vší silou mě kopla do holeně. To už bylo moc. Přehnula jsem ji přes koleno a naplácala jí, co se do ní vešlo. Ano, ujely mi nervy. Po výprasku jsem ji zavřela do ložnice a řekla, že ven může vyjít, až se bude slušně chovat.
Trucovala tam dlouho, ale pak vyšla. Vůbec se mnou nemluvila, tvářila se uraženě. Odmítla dokonce i oběd. Možná čekala, že jí dám čokoládu, jenomže to měla smůlu.
Celý den byla z trucu o hladu. Navečer si pro ni syn se snachou přišli a ona si hned začala stěžovat. Že dostala výprask, že celý den nejdela, že s ní vůbec nemluvím... Reakce jejích rodičů mě uzemnila. Místo aby zjistili, jak to všechno vzniklo a bylo, velice nevybíravě se do mě před Anetkou pustili a přímo mi vyhubovali, co si to dovoluji, vztáhnout ruku na jejich dítě.
Odešli naštvaní, malá mi neřekla ani ahoj. Jsem z toho špatná. Vím, že jsem to s tím výpraskem přehnala, ale copak si člověk může nechat pětileté dítě skákat po hřbetě? Co z ní vyroste? Zkrátka a dobře – za tím, co jsem udělala, si stojím, i když by místo výprasku třeba stačilo jedno plácnutí.
Teď přemýšlím o našich rodinných vztazích. Syn se neozval, a že by to udělala snacha, na to mohu rovnou zapomenout. Mně se příčí doprošovat se jich. Kdoví, třeba čekají omluvu, ale za co bych se jim měla omlouvat? Vůbec mi z toho všeho není dobře. Co byste dělali na mém místě?
10.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 151 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Uštědřila jsem vnučce výprask
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
nemáme babičky ani dědečky (ty co máme jsou nefunkční) děti nebijeme (ale ony to ani nepotřebují, chovají se slušně a přátelsky)
osobně výprask neuznávám a kdyby mi někdo seřezal děti asi bych vraždila, jenže to je určitě pohled můj, pohled mámy(ostatně taky z minulého století), která nemá doma spratky 
myslím si tedy, ale zase dle vlastních poznatků a zkušeností, že se situace dala řešit i jinak, jenže se měla začít řešit mnohem dřív, dítě se nestane tyranem ze dne na den 
a jestli ano potřebuje místo výprasku především odbornou pomoc - včertně rodičů, nezazlívám to co pisatelka udělala, ale ani to neuznávám, nechápu uražené rodiče, já bych sice byla vytočená do bezvědomí, ale tím spíš bych trvala na vysvětlení důvodu a až pak bych přehodnotila situaci a učinila závěr
Jestli se rodiče té zmlácené cácorky nevzpamatují a cácora se pisatelce neomluví 
a pisatelka bude postrádat vnoučata, ráda jí své děti jako babičce zapůjčím, ty jí budou z vděčnosti i obouvat bačkory 
jezis me ten spratek kopnout, tak ji zahlusim. Ani bych ji nikdy nehlidala, az si spratka vychovate, muzu o tom uvazovat, jinak ani nahodou, otravujte se s ni sami
Já zase uvedu příhodu jinou, skutečnou, co jsem zažila já. V den 10tých narozenin syna jsme uspořádali párty, pozval si na oslavu své kamarády a kamarádky. Když oslava končila a zbylo jen pár dětí, přišli si pro jednu dívenku rodiče, kteří se s námi trochu znají. Ta dívenka si přišla sednout k nám do obýváku a začala nám líčit, jak je náš syn ve škole hrozný a co vyvádí za vylomeniny a jak jí leze na nervy. Její rodiče nic, zřejmě jí nechtěli způsobit stres a narušit vývoj osobnosti. Nevydržela jsem a řekla jsem jí, proč teda chodí na jeho narozeniny, když ho tak nesnáší. Dopadlo to tak, že rodina uraženě odešla.
Zítra vyjde článek: Má tchyně zmlátila mou pětiroční dceru 
Myslím, že z rad jste pochopila, že většinou stojíme za vámi. Škoda, že se k nám do diskuze nepřipojíte a nenapíšete, co máte v úmyslu dále a zda budete čekat na syna a jejich omluvu či ne.
A ještě malou poznámku. Udělala bych se na Vašem místě vzácnou. To zabírá přímo perfektně.Držím palce a dobře to dopadne, uvidíte. A nemáte se za co omlouvat. Nevolala bych sama od sebe ani za zlatý poklad.To ani omylem.
Omlouvám se, že jsem nestačila přečíst všechny reakce a rady. Dle mého je to velmi jednoduché. Vím, že máte vnučku ráda, ale také nemáte povinnost si vše nechat líbit. A pokud mladí jsou tak nekritičtí, že se Vás na názor ani nezeptali, nenechali si od Vás vykreslit situaci, jak jste ji vnímala Vy, oželela bych hlídání vnučky i jejich návštěvy. Je to tvrdé, ale je to pravda. Nejprve u Vás musí mladí mít vyhraněny hranice, poté dítě.I nich doma ať leze třeba po uších.Ve svém bytě jste paní Vy a je nezbytné jim tvrdě dát vědět, že po překročení Vašeho prahu, budou muset respektovat Vaše pravidla. Jsou u Vás pouze na návštěvě, a to, že malou hlídáte, vynakládáte svůj čas i peníze. Vím, že ráda, ale mladí musí pochopit, že místo vnučky můžete jezdit do výletech, najít si své přátele. Vy jste již své děti vychovala, tak co. Je to jen Vaše dobrá vůle.Ta malá to pochopí velmi rychle. Bude Vás to bolet, ale přece si nenecháte u Vás doma diktovat i to, aby Vás fyzicky napadlo vlastní 5.leté dítě.Nebojte se, všichni to rychle pochopí, ale zásady se musí dodržovat! Jste asi strašně hodná, tak vydržte a neustupujte. 
.jpg)
Řekla bych, že rodiče Anetky si neuvědomují, co je v budoucnu čeká - až se Anetka dostane do puberty, polezou jim oči z důlků. Myslím,že občasný záhlaveček a pleskaneček je ve výchově dětí jen ku prospěchu věci . Oooo jak primitivní - ooo jak účinné !!!
monyk: ale musíš přiznat, že takováto "ukázka výchovy" by mohla maminu donutit popřemýšlet. Ono něco podobnýho jsem někde četla jako vtip, ale možná by to na takovéhle bezstresové matky zabralo.
.gif)
monyk: tak promiň, já jsem nevěděla, že je to seriózní vědecká diskuse bez možnosti odlehčení vtipem.
Mimochodem, mám sousedku, ta má manžela, manžel bratra a tento bratr tu historku zažil v Brně v šalině. Stačí?
LenkaT: Ne, nekouslo. Ja jsem jen na historky typu znamy meho znameho dost alergicka . Jejich verohodnost byva vetsinou dost miziva a temer kazdou takovou historku je bezne prizpusobovat jak danemu tematu, tak okolnostem. Kdybych chtela byt kousava, pouziji jine vyrazy .
Vladěna uděla přesně to co bych udělala já, dítě musí vědět co může a co ne. Např. tady v paneláku asi 5 letá holka řve několik minut u výtahu, že nechce domů a stojí u ní máma, táta, děda a babička a čekají až se rozhodne, že chce jít domů. No děsný.
monyk: kouslo tě dneska něco jedovatého? alla dala jen k dobrému historku, kterou slyšela, co je na tom špatného?
Bambulka: Takze to zobecneni, ze vetsina matek je mirumilovnych zrejme nebude pravda. Prominte, spatne jsem cetla.
alla: Mozna by tedy bylo vhodne a ferove, tento prispevek adresovat prave tomu, kdo to napsal.
monyk: však té historce nemusíš věřit. Mě jen naskočila, když jsem si tady někde níž četla, že děti dneska nejsou nevychované a nejsou darebáci, oni jsou OSOBNOSTI. Tahle matka zcela jistě pěstovala ve svém dítku osobnost.
monyk: Nevím, jaké procento, ale několik určitě. Však to lze i odvodit od prvních příspěvků.
