Uštědřila jsem vnučce výprask
Dostala jsem se do konfliktu se synem a snachou. Mají pětiletou holčičku, je to má první vnučka. Nade vše ji miluji a nic mi pro ni není zatěžko. Jsem však nešťastná z výchovy, kterou její rodiče uplatňují. Podle mého názoru roste z Anetky rozmazelný fracek. Snad mi takové označení v souvislosti s pětiletou holčičkou prominete, ale výstižnější slovo mě skutečně nenapadá.
Jak jsem psala, Anetku mám moc ráda a často ji hlídám nebo přijdou mladí k nám na návštěvu. První hodinka je v pořádku, pomazlíme se, popovídáme, přečtu pohádku. Pak se začne Anetka chovat nesnesitelně. Ošklíbá se nad úplně každým jídlem, nic jí není dost dobré. Když ode mne dostane nějakou sladkost, nepoděkuje. Na rodiče je drzá, odsekává jim, a když není všechno po jejím, dokáže se příšerně vztekat. Pláč ze sebe nutí tak mohutně, že se to nedá vydržet.
Dosud jsem se držela zpátky, říkala jsem si, že je to jejich dítě a mně nepřísluší do výchovy zasahovat. Jenže teď už chování té malé tyranky překročilo všechny meze. V neděli byla celý den u mě sama, bez mámy a táty. Odmítla jsem jí před obědem dát čokoládu a ona spustila. Nejdřív ječela jak siréna, pak začala s nucením pláče. Když to nebralo konec, neudržela jsem se a plácla ji přes zadek, aby se vzpamatovala.
Okamžitě přestala, nenávistně se na mě podívala a vší silou mě kopla do holeně. To už bylo moc. Přehnula jsem ji přes koleno a naplácala jí, co se do ní vešlo. Ano, ujely mi nervy. Po výprasku jsem ji zavřela do ložnice a řekla, že ven může vyjít, až se bude slušně chovat.
Trucovala tam dlouho, ale pak vyšla. Vůbec se mnou nemluvila, tvářila se uraženě. Odmítla dokonce i oběd. Možná čekala, že jí dám čokoládu, jenomže to měla smůlu.
Celý den byla z trucu o hladu. Navečer si pro ni syn se snachou přišli a ona si hned začala stěžovat. Že dostala výprask, že celý den nejdela, že s ní vůbec nemluvím... Reakce jejích rodičů mě uzemnila. Místo aby zjistili, jak to všechno vzniklo a bylo, velice nevybíravě se do mě před Anetkou pustili a přímo mi vyhubovali, co si to dovoluji, vztáhnout ruku na jejich dítě.
Odešli naštvaní, malá mi neřekla ani ahoj. Jsem z toho špatná. Vím, že jsem to s tím výpraskem přehnala, ale copak si člověk může nechat pětileté dítě skákat po hřbetě? Co z ní vyroste? Zkrátka a dobře – za tím, co jsem udělala, si stojím, i když by místo výprasku třeba stačilo jedno plácnutí.
Teď přemýšlím o našich rodinných vztazích. Syn se neozval, a že by to udělala snacha, na to mohu rovnou zapomenout. Mně se příčí doprošovat se jich. Kdoví, třeba čekají omluvu, ale za co bych se jim měla omlouvat? Vůbec mi z toho všeho není dobře. Co byste dělali na mém místě?
10.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 151 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Uštědřila jsem vnučce výprask
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Vladěno,dobře jsi udělala i tak malá holčička si musí uvědomit, že se
chová k babičce nepěkně.
Rodiče určitě vědí jak se jejich kvítko chová.Hlavně buď klidná,
ještě rádi přijdou za babičkou.
alla: Znamy meho znameho ? Opravdu duveryhodna historka
Bambulka: Jak muzete, prosim vedet, jake procento ¨mirumilovnych ¨matek se vyskytuje na stastnych zenach? Prominte, ale pokud nestacite zirat, tak to zcela jiste nevite urcite.
alla: dobrýýý
alla: Teda, některé matky by fakt potřebovaly praštit Jaká beztresová výchova? Nestačím zírat, jak jsou některé matky "mírumilovné". A nejhorší je, že jich je většina, a určitě i tady na štastných ženách :-(
známý mého známého zažil v MHD tuhle příhodu:
mladá maminka, na klíně sedící asi tříleté dítě, které neustále otravovalo cizí paní sedící na sedadle před nimi. Tahalo ji za vlasy, píchalo prstem do zad. Paní se ošívala, pak se obrátila na matku, jestli by to dítko toho nemohlo nechat, že je jí to nepříjemné. Matka odpověděla - víte, já mu nemůžu nic říct, já jsem zastáncem bezstresové výchovy. V ten moment začal teenager, sedící za tou matkou ji tahat za vlasy a píchat prstem do zad. Ona se na něj otočila a ptala se, co jako dělá, že jí to vadí. A on s vítězným úsměvem - já toho nemůžu nechat, já jsem vychovanej bezstresovou výchovou.....
Po přečtení článku jsem si oddechla,moje dcera není jediná,co si vztekem vše vynucuje.S pisatelkou plně souhlasím.Dítě si musí uvědomit hranice co může a co ne.Že s tím rodiče nesouhlasí,no dobrá.Časem pochopí.
oprava: občas se TU
Začla jsem číst odpovědi ale nechala toho.Je pravda že jeden výprask výchovu nepředělá,ale udělalas dobře -jedna prdelka dočervena není zbití nebo týrání.A určitě se nemáš proč doprošovat.
Přiznávám se,že jsem se nedávno držela zuby nehty při kontaktu s mladou slečnou,která na mě zkoušela podobné manýry.Nebyla z rodiny,takže jsem pak rodičům sdělila,že její chování není roztomilé,jak si asi myslí,a pokud se to bude opakovat-zjednám si respekt sama.Podobně jako Vladěna.
občas se ti objeví názor, že to Vladěna neměla nechat dojít až tak daleko. Ale nějak mě z toho článku vyplývá, že ji teď poprvé hlídala sama. Ono pokud je dítě v přítomnosti rodičů, těžko se jim do toho mluví, když oni slyšet a poslouchat nechtějí. Mluvím z vlastní zkušenosti. Když kolikrát jsem viděla, co si všechno vnuk k mámě dovolí a ona mu na to skoro nic neřekne . K tátovi si nedovolí tolik, z toho má víc respekt, Ale já jsem si ten respekt taky už sjednala, to co si může dovolit k rodičům, ke mě teda ne. Teď ve svých 4 letech už moc dobře ví, kde jsou mantinely.
Mladí přijdou, oni potřebují Vás na hlídání ne naopak a stanovila bych si pravidla. U mě platí moje pravidla jinak nehlídám. Neriskovala bych, že se vnučce kterou máte jistě nade všecko ráda něco stane. A s úsměvem bych vyčkala až bude vnučce cca 13 let-tedy až s ní začne mlátit puberta a pak bych se zpovzdálí kochala jak si liberální maminka poradí. Nejsem příznivcem řezat dítko hlava nehlava, ale něco opakovat 10x a ono nic, žádná reakce a nebo jak člověk občas vidí ječící spratky v obchodě, protože si rodiče dovolili něco nekoupit, tak na to bych tedy neměla.
Ota: za jejich časů se tu jezdilo převážně trábošema
Anetka je rozmazlená..a to dost.Mám tříletého syna a kdyby se babičce stalo něco takového, spacifikovala bych kluka a ne babičku-natož před dítětem.Je pravda, že v pěti letech už holka ví co může a nemůže a prostě ví, že je od rodičů naučená, že si zakřičí, zaječí a dostane co chce...a to je špatně.Chudák babička tím pak trpí, když ji hlídá.Je jasný, že má vnučku ráda, ale tohle už je silný kafe.Bohužel když jsou rodiče takový, tak už se s tím dá těžko co dělat-ještě když ani nechtějí.Asi jim vyhovuje, že je jejich dítě takové....a ještě se rodiče cítí ukřivdění, že dostala Anetka na zadek-pardon-ale milá Anetka by potřebovala na převýchovuDržím palce při hlídání vnučky...babička to nebude mít jednoduché...
Priznam se, ze vcelku s postupem babicky souhlasim, ale na druhou stranu mne prekvapuje, ze takto razne postupuje az u 5-ti leteho ditete. To opravdu do te doby nevyvstaly zadne zavaznejsi problemy, nebo babicka jen strkala hlavu do pisku a kdyz ted pohar pretekl, zacala razne jednat ?
Mam s tchyni zkusenost zcela opacnou... Do urcite doby hlidala dvakrat denne mou dvouletou dceru. V dobe, kdy mala byla se mnou doma sama, jsem s ni nemela nejmensi problem. Pak ji zacala hlidat babicka a moje dcera se najednou zacala chovat uplne jinak. Jecela, vztekala se, hazela hrackami a ja jsem to pricitala jejimu prvnimu obdobi vzdoru. Do te doby, nez mi ujel autobus a ja jsem nechtene shledla tchynino ¨hlidani¨. Moje dcera ji na pisku mydlila lopatkou do hlavy, hazela pisek, jecela, dupala no proste se chovala jako pustena ze retezu.A mila tchyne se pripitomnele culila a rikal, ale to neeesmis... Kdyz jsem tam prisla a tchyni na to upozornila, zacala na mne jecet, ze ona je na rozdil ode mne ¨zle¨matky hodna babicka. Jsem zla matka, pokud dcera vyvadi, placnu ji pres zadek a postavim do kouta. Sice jeci, ale po chvili prestane a uklidni se a ja ji muzu v klidu vysvetlit, co udelala spatne. Je to ctyri mesice, co jsem tchyni opravdu nedovolila se k dceri priblizit ( smula, bydlime vedle sebe) a zacina to byt lepsi. Ale dodnes musim nasledky toho tchynineho liberalismu resit.
Jako další chybu vidím i to, že rodiče si to vyřizovali s babičkou za přítomnostu dítěte.
Je dobře, že jste tomu rozmazlenému spratkovi výprask dala. Pokud vnučka ve svém chování zachází tak daleko, je evidentní, že tady už domluvy nepomáhají. Domluvu a výprasy by ještě zasloužili rodiče, že výchovu takhle zanedbali.