Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

máša h.: babkatapka: Deina66: je to desne sladke. tohle je nejmensi velikost. jsou i stredni a velke- asi jak u nas zenskych..... jednicky dvojky....

TULI: no supertvarohové prso bych si dala a vůbec něco s těch láhudek no je to zajímavé zase se možu dělat chytrou

TULI: díky!!!!! To je moc pěkné. Já netušila, že vůbec něco takového existuje, ale podalas to dobře. Jsi hodná

TULI: je to pěkný a zajímavý - jen ta prsa - bojim bojim

jeste posledni miniatura a uz vas nebudu otravovat. my se chystame do ulic.
rano byla specialni mse- pro vsechny postizene a davali primy prenos v telce- pro ty co nemuzou ani do centra.
ted je v pul 17. hod zase mse, pak vytahnou zase vse. bude ohnostroj a okruh mestem az do zitra- kolem 9. hod se vraci do kostela.
ale ted tam bude silene moooc lidi!!! my to jdem obhlednout z dalky

TO JSOU jako ty prsa Agaty- tvarohove, polete marcipanem

- a takto jsou vyzdobene cukrarny v techto dnech

- tady to mate v miniature!
ta nejmensi " svicka" vazi 300 kg a ta nejtezsi 1 200 kg. oni jdou takovym houpavym pohybem- a 3. dny je nosi po celem meste....je to makacka!!

- jo jeste pred tim vozem jde 11. velikanskych " SVICEK"- ktere nesou chlapi podle povolani. napr. pekari, zelinari, rybari....ta nejmensi - tak tu nesou 4. chlapi
a ta nejvetsi 12. chlapu

TULI -

TULI: moc pěkné,díky

TULI: Krásně jsi nám to přiblížila slovem i fotkama.Díky

TULI:

TULI: zase něco zajímavého, díky

TULI: super, díky za info!

Draha BOROVICE.
pro zatim se loucim. Agata uz je skoro u naseho. mlady a tatka spinkaji. ja a muj starsi syn jdeme....
jo uz jdeme do ulic dnes po 3!!
Doufam, ze vas to bude aspon nekoho trosku zajimat. na jine obrazky se muzete podivat na google!!!!

- pohled na namesti rano 4. 2- kdy vydelavaji z kostela Agatu.
- a tak to vypada v noci. ten vuz tahne na velkych provazich pres 4000 vernych- vericich.
je to dojemne.......mladi, starsi, deti, kluci, holky....urcite se i stridaji, ale jsou to namahave 3. dny!!!!

oslava sv. AGATY je 3. nejvetsi krestansky svatek nasvete- po Velikon. tydnu v Siviglia- Spanels. a po Bozim Tele v Peru.

oslava zacina 3. 2 vecer nadhernym lyrickym koncertem na zivo s hodinovym ohnostrojem.
4.2 rano je mse svata- ktera zacina v 5.h rano. kolem 7. hod vytahnou vuz a Agatu- viz fotka 2.27 h a je pruvod po celem meste. na hodne castich mesta je ohnostroj. prave cekam do 4. hod rana a jdu do ulic. ohnostroj bude kousek od naseho domu.
do kostela se vrati 5.2 kolem 8.h rano a vecer je zase mse a dela se dalsi okruh, ktery je az do 6. 2 do rannich hodin.
je tu turistu z celeho sveta.

- svata AGATA

NEBUDETE SE ZLOBIT, KDYZ VAM SEM POSLU NECO O NASI VELKE OSLAVE V CATANII ??????
mame tu 3 dny velke oslavy sv. Agaty .....3. 4. a 5. unora

Svatá Agáta je uctívána jako panna a mučednice. Je také hlavní patronkou Catanie a od nedávné doby se uctívá i jako patronka chránící před nádory prsu.

Narodila se na Sicílii,v Catanii Umučena byla přibližně v roce 251 v Katánii. Podle legend, které se o ní vypráví, odmítla milostné návrhy římského prefekta jménem Quintianus, který ji obvinil z křesťanské víry a následně byla zavřena do nevěstince patřící ženě jménem Afrodisie. Ani zde její přesvědčení nezlomili a následně podstoupila mučení, mimo jiné jí byla uříznuta obě prsa. Je proto často ikonograficky znázorňována, jak na tácu nese svá uříznutá prsa. Tvar jejích uříznutých prsou dal vzniknout legendě o Agátě jako té, která zavedla užívání zvonů.[zdroj?] Nakonec ji její zhrzený nápadník odsoudil k smrti upálením, avšak Agáta byla zachráněna zázračným zemětřesením. Zemřela později na následky zranění ve vězení.

Pohřbena byla v sicilském městě Catania v chrámu jenž se nazývá Duomo S. Agata

Z Lobkovic,Zdeněk Vojtěch Popel...Pocházel z nepříliš zámožné větve rodu Lobkoviců.Vzdělání nabyl u jezuitů a na Karlově univerzitě.Hojně cestoval po západní Evropě.V roce 1599,kdy byl císař Rudolf II.nucen na nátlak papežského nuncia Spinelliho učinit radikální změny v obsazení zemských úřadů,byl jmenován nejvyšším kancléřem Českého království.Na tuto funkci se kvalifikoval jak svými schopnostmi a vzděláním,tak i ortodoxní katolickou vírou.Roku 1603 se oženil s Polyxenou z Perštejna.V době bojů o náboženskou svobodu stál v čele odpůrců tzv.Rudolfova Majestátu.Když císař Majestát vydal,odmítl ho Lobkovic podepsat.V roce 1617 patřil k nejaktivnějším přívržencům přijetí Ferdinanda Štýrského za příštího českého krále.V roce 1618 unikl defenestraci jen díky tomu,že se v té době zdržoval ve Vídni.Po bitvě na Bílé hoře také většinou pobýval v tomto staronovém císařském sídelním městě.Na rozdíl od jiných,včetně své ženy,se při pobělohorských konfiskacích choval zdrženlivě.V roce 1624 získal titul knížete a vladaře lobkovickému domu.Jeho vliv na politiku ovšem slábl.Při vypracování "Obnoveného zřízení zemského"se nemohl smířit se snižováním významu Českého království a jeho institucí a s oklešťováním stavovských práv,avšak ke konečné redakci tohoto dokumentu nebyl ani přizván.

Komenský,Jan Amos...Pravděpodobně mezinárodně nejproslulejší osobnost českých dějin.Vůdčí představitel evropské kultury 17.století.Zakladatel moderní pedagogiky a didaktiky,autor učebnic,filozof,reformátor,autor projektů lidské všenápravy a vševědy(pansofie).Spojován s rosenkruciánským hnutím(jeho nejkrásnější dílo "Labyrint světa a ráj srdce"je považováno za čtvrtý nejdůležitější rosenkruciánský spis)a s počátky svobodných zednářů.Dětství prožil v Uherském Brodě,ale záhy osiřel a žil u své tety ve Strážnici.V letech 1608-1611 navštěvoval jednotu bratrskou v Přerově.Poté studoval v Herbornu a Heidelbergu.Roku 1616 byl vysvěcen na kněze a v roce 1618 se ujal řízení bratrského sboru ve Fulneku.Zde ho také zastihla porážka českého stavovského povstání,jež podporoval.Musel se skrývat na brandýském panství Karla staršího ze Žerotína.V době těchto tragických událostí ho postihlo i osobní neštěstí:zemřela mu žena a dvě děti.Vlast byl nucen opustit v roce 1628,do roku 1656 žil v polském Lešně,odkud cestoval do Anglie,Švédska a Uher.Několikrát se pokusil zasáhnout i do politického dění,aby nebyla zapomenuta jeho nešťastná země.Avšak protestantská Evropa uzavřela v roce 1648 s Habsburky vestfálský mír,kterým byly české země ponechány na pospas.S touto tragédií přišlo i další osobní neštěstí:smrt druhé manželky.Posledních čtrnáct let prožil v Amsterodamu,kam se uchýlil po zkáze Lešna,kde ztratil při požáru celou knihovnu i většinu svých rukopisů a bratrskou tiskárnu.

V nejbližších dnech se s osobnostma i dobou Rudolfa II. rozloučímeKepler,Johanes...Německý filozof,astrolog a astronom,zastánce sluncestředné soustavy.Zprvu pomýšlel na teologickou dráhu,ale tubingenská univerzita,kde studoval,ho pro jeho matematické nadání doporučila gymnáziu ve Štýrském Hradci.Tam později vydal své první astronomické spisy a pracoval jako profesor matematiky do roku 1600.Na pozvání císaře Rudolfa II.přicestoval do Prahy a působil zde v letech 1600-1612,z toho první dva roky s Tychonem Brahem.Z výsledků jeho pozorování a vlastních propočtů vypracoval během svého pobytu v Praze na třicet odborných spisů včetně stěžejních děl"Poznámky k velitelovi" "Astronomia Nova" a "Dioptrica".Ve spisu "Astronomia Nova"poprvé formuloval první dva zákony o pohybu planet kolem slunce.Jako první objevil v roce 1607 sluneční skvrnu.Proslulým se stal i jeho horoskop,který zhotovil roku 1609 pro Albrechta z Valdštejna.Později sestavil tabulky umožňující výpočet pohybu nebeských těles,takzvané"Rudolfinské astronomické tabulky"a vynalezl jeden z typů dalekohledu,jenž byl nazván jeho jménem.Na podzim roku 1630 se takřka šedesátiletý Kepler vydal do Řezna,kde se konal sněm katolických knížat,aby se domohl dvacet let starého dluhu-peněz,které mu slíbil Rudolf II.za vypracování tzv."Rudlfinských astronomických tabulek"Do Řezna sice dojel,ale se roznemohl a zemřel.

habaděj: Díky za dobrou zprávu a energii v ní ukrytou...

ruzovyelf: mám to upravené a vyjde mi to v časáku pes přítel člověka i s fotkama

Holinka: ilsa: Deina66: Sem jdu vzdycky na jistotu, ze tu neco pekneho ke cteni najdu
habaděj: No prima, jenom, aby to to jaro taky vedelo a vcas prislo

Do prvního jarního dne zbývá už jen 45 dní.

Kelley,Edward...Ve svých 25 letech neslavně prchl z rodného města,kde působil jako městský písař.Padělání úřední listiny ho stálo obě uši.Jeho osud se obrátil k lepšímu,když se spojil s významným vědcem a důvěrníkem anglické královny Alžběty I.jménem John Dee.S ním navštívil polsko a poté byl přijat na dvoře císaře Rudolfa II.Dvojice pracovala určitou dobu v alchymistických laboratořích nejbohatšího českého šlechtice Viléma z Rožmberka.Zatímco se Dee v roce 1589 vrátil do Anglie,Kelley zůstal v Čechách,kde se těšil přízni samotného císaře.Získal od něj dokonce šlechtický titul .V Mostě se oženil s bohatou vdovou,která měla desetiletou dceru-pozdější básnířku Vestonii.Kelley zbohatl a zakoupil i takzvaný Faustův dům na Karlově náměstí v Praze.Vlastnil i několik domů v Jílovém u Prahy,proslulém těžbou zlata.Jeho štěstí se však opět zvrtlo,když v roce 1591 zabil v souboji jednoho z císařských sluhů.Kelley byl uvězněn na Křivoklátu a při pokusu o útěk si zlomil nohu.Po omilostnění byl opět zatčen a uvězněn v Mostě,kde také zemřel.Nutno ovšem podotknout,že údaje z konce jeho života jsou nejasné a těžko ověřitelné.Existují i indicie,že byl naživu ještě po roce 1600.

Ján Jesenský(Jessenius)...Lékař,filozof a politik.Jeho předkové z otcovy strany pocházeli ze středoslovenského Turce.Nadaný Jesenský studoval ve Wittenbergu,Lipsku a Padově.Jako evangelík nemohl na katolické univerzitě v Padově získat doktorský diplom,takže ho získal až v Praze,přes niž se vracel do rodné Vratislavi ve Slezsku.V roce 1593 věnoval saskému kurfiřtu Fridrichovi svůj spis"Zoroaster,nová krátká a pravdivá filozofie veškerenstva"a za odměnu se stal jeho dvorním lékařem.V roce 1600 přijel do Prahy na návštěvu ke svému příteli Tychonovi Brahemu.Za tohoto pobytu provedl první veřejnou pitvu v Praze.Roku 1602 se sem na žádost Rudolfa II.přestěhoval,členem císařského dvora se však nestal.Přidal se na stranu Rudolfova bratra Matyáše a posléze ke stavovskému povstání.V roce 1619 pronesl slavnostní řeč při korunovaci Fridricha Falckého a zúčastnil se jeho cesty po Moravě a Slezsku.Po bitvě na Bílé hoře byl mezi prvními zatčen a posléze popraven na Staroměstském náměstí.

Harant z Polžic a Bezdružic,Kryštof...Cestovatel,učenec,hudebník a spisovatel.Pocházel ze starobylého rodu české nižší šlechty.Ve službách arciknížete Ferdinanda Tyrolského se mu dostalo důkladného a všestranného vzdělání.V roce 1593 vstoupil do armády a pět let bojoval proti Turkům v Uhrách.V roce 1598 se vydal na cestu do Palestiny a Egypta.Své zážitky popsal v knize"Cesta z království českého do Benátek,odtud po moři do země Svaté",která vyšla v roce 1608.V této knize se projevil i jako zručný ilustrátor.Okolo roku 1600 se seznámil s císařem Rudolfem II.,který ho přijal do svých služeb a na jeho doporučení byl povýšen do panského stavu.Za vlády Fridricha falckého byl prezidentem České komory a v létě 1619 stanul jako velitel dělostřelectva před Vídní,kde nechal bez valného úspěchu odstřelovat okna císařského hradu.Po prohře stavovského povstání skončil svůj život na popravišti na Staroměstském náměstí.

Vy zlatíčka moje,jak krásně se o tu naši Borovici staráte-ta nám jistě nikdy nezaschne...A jsou tu další osobnosti doby Rudolfa II.Filippi,Giovanni Maria...Pocházel z rodiny povznesené do šlechtického stavu Ferdinandem Tyrolským.vyučil se v Innsbrucku.Poté byl činný v Římě a odtud povolán do Prahy.V březnu 1602 byl jmenován vedoucím stavební kanceláře.V letech 1605-1608 působil na zámku v Brandýse Nad labem.Na komorních panstvích vedl přestavbu zámku v Přerově nad Labem,v Chlumci nad Cidlinou a v Lysé nad Labem.Po roce 1606,kdy byly zakoupeny dva domy na plzeňském náměstí vedle radnice,je sdružil v jediný takzvaný Císařský dům.Na podzim roku 1609 odjel Filippi s rodinou do Říma,v bouřlivém roce 1611 byl ještě na cestách a snad koncem tohoto roku nebo počátkem následujícího se vrátil do Prahy,kde ho čekala povinnost rozloučit se se svým císařským zaměstnavatelem návrhem"castra doloris"k jeho pohřbu ve Svatovítské katedrále.Posléze pracoval pro Rudolfova bratra Matyáše jak v Praze,tak mimo ni.S Prahou se musel náhle rozloučit o několik let později,aby se vyhnul pronásledování v souvislosti s obviněním ze zpronevěry materiálu a peněz.

Holinka: máša h.: Díky ještě jsem tam něco přidala aby to bylo zajímavější trochu to upravila snažila se opravit chyby a poslala do soutěže časopisu pes.

Deina66: super!!!

Deina66: tak konečně už i vlastní povídky.

Nera
Můj příběh začal už dávno bude tomu 27let.V 15 letech se mi život změnil a to k lepšímu do mého života vstoupil pes musím napsat vytoužený pes.Celé léto jsem chodila na brigádu a protože jsem posedlá zvířaty byla to brigáda u kraviček, všimli jste si jak mají krásné oči?Za vydělané peníze jsem si chtěla koupit pejska,kterého jsem měla zakázaného ,já však měla vše promyšlené a doposud bezproblémová jsem se rozhodla rodičům vzepřít a ukázat jim, jak je veliká moje touha.
Šla jsem se podívat na pejska, kterého jsem našla v inzerci ,měl to být německý ovčak.Hnusný pavlačový dům by mi ani nevadil,ale co jsem spatřila po otevření bytu bylo moc.U kamen bylo uvázané štěně nakrátko, řetěz byl i místo obojku dokonale utáhlý ,nešel sundat, ani povolit a co víc to malé neštastné nic mělo na čenichu narvaný prtavý náhubek, ten se nám podařilo zdělat.Bohužel chyběla i miska s vodou ,vůbec jsem neřešila že jsem fenku nechtěla a moje budoucí kamarádka má rezavý kožišek místo vysněného černého.Nemohla jsem ji tam nechat.Zaplatila požadovanou a jela domů kde mě čekal těžký úkol ,ale moji rodiče s tím počítali ,přece jen mě znali ,naoko se zlobili ,ale nakonec je moje kamarádka a moje vyprávění obměkčilo.Tak začal můj nádherný život s Nerou.vyrostla sní skoro ovčanda vlkošedé barvy majitelé tvrdili, že jim chovatel řekl že je křížená vlkem.No nevím docela vypadala jako československý vlčák,ale to není podstatné měla jsem psa a byla štastná milovala jsem ji a Nera mě.Byly jsme obě nezkušené a já udělala spoustu chyb proto jsem začaly chodit na cvičák.Ta moje šikulka výcvik zvládala výborně, nejvíc milovala obranu byla to pro ni hra ,než se zakousla do rukávu na figuranta zavrčela bylo to legrační ,ona dobře věděla že to není doopravdy.Proto mě napadlo jestli by mě bránila před násilníkem ,aniž bych tušila co se stane.

Nera oslavila druhé narozeniny a já opět brigádničila v družstve ,chodila jsem s kamarádkama dvakrát denně pást krávy, bylo jich přes 200 ,takže jsem pracovala s kamarádkou protože babušky nám klidně utekly ,nebo dostaly žízen a rozhodly se jít domů, takže to byl nadlidský úkol je na pastvě udržet.Moc ráda na tu dobu vzpomínám.Na této pastvině kde byl březový hájek se kravičky cítily dobře a brouzdaly v odpoledním letním slunci ve stínu bříz.Naši pohodu narušil příchod člověka který byl dříve moc chytrý ,ale zával v dolu mu způsobil retardaci, slyšely jsme že může být i nebezpečný okolí.Dostaly jsme strach a ihned jsem byl obě na nohou , chlapík přišel až k nám a povídá: ,,Boženě Němcové se ztratila kráva ,já ji tady hledám,ale když už jsem tu podívám se jaké máte játra.“ Opravdu nevím možná to bylo strachem ne nadarmo se říká že strach má velké oči, zdálo se nám že se mu něco blýská v ruce že by nůž.Strachem jsem se nemohly pohnout byl od nas na 3metry, kamarádka couvla za mě a Neru já křečovitě svírala vodítko klepala se strachem nohy mi vrostly do země .Z šoku mě probralo temné vrčení teprve jsem si uvědomila že je Nera u mě a já ji držím na vodítku byla ,zježená vypadala dvakrát tak velká cenila zuby pohled upřený na člověka který ohrožoval jeji vůdkyni ,šel s ní strach a já věděla že mě moje kamarádka nedá byla připravena bránit sebe a hlavně mne.Asi to netrvalo dýl než pár vteřin chlápek vyvalil oči a se slovy BÍLÝ TESÁK utíkal pryč směrem do vsi.
Dlouho trvalo než jsem se uklidnily ,byl to zážitek opravdu veliký a já děkovalo svoji chlupaté kamarádce, která byla uplně v pohodě veselá jako by se nic nestalo a já věděla jistě že ona mě nikdy nezklamem, je to bezva .S Nerou jsem prožila krásný život,díky ní jsem získala plno nových přátel a vzrušujících zážitků ,nikdy na ni nezapomenu a vím že na mě čeká u duhového mostu.Od té doby jsem nikdy bez psa nebyla a nejsem život bez nich si nedokážu představit jsou to užásné bytosti.

Holinka: super Betty!

Tak tady pro všechny majitelé pubošu - I. část z knihy Co život dal a vzal od Betty Mac Donaldové.


Dospívání aneb posílám k vám Imogenu, přijedu si pro ní, až jí bude třicet

Ošemetné úskalí výchovy dospívající mládeže tkví v tom. Že mládež vypadá tak nešťastně, když dělá to, co dělá, a že vy, její milující a zmatení rodičové , předpokládáte, že by byla šťastnější, kdyby dělala něco jiného. Nebyla. Dospívající mládež je nešťastná , ať dělá to, co si zrovna umane…
Upřimně řečeno, neznám odpověď na problémy dospívání. Dá se říci asi jen jediné, a to: setrvejte při zdravém rozumu a modlete se asi tak, jako byste se modlili, jsouce ztraceni v lese v bouřce bez kompasu, nebo kdyby vás v děravé kánoi unášel dravý proud a před sebou jste slyšeli hučení vodopádu.
Posečkejte a já sáhnu do kapsáře svých zkušeností a vylovím pro vás něco na přemýšlení a taky možná poznatky všeobecně jasné a známé.

1. Dospívající mládež nechová ke svým rodičům nenávist. Pouze jimi absolutně pohrdá, což je někdy zastřeno soucitem s nepatrnou mozkovou kapacitou rodičů, s jejich směšnými nápady, nespravedlivými příkazy a zřejmou senilitou. Hovoří-li o otci, říká vesměs „Jó, ten“ a o matce „vona“ ; „Vona mě tam nepustí, to víš, že ne., Třese se strachy, abych se pro změnu taky trochu nepobavila.“ „Kdo to vola? Jó ten! Co chtěl? Zase si zapomněl kabát?“
2. Dospívající mládež je politik dvou tváří, někdy i tří. To neznamená, že z ní vyrostou straníci či státníci – je to pouze příznakem toho, že v čase dospívání není věrnost citem dlouhodobým a že nejlepší přátele ztratí svůj lesk rychleji než gardénie.
3. Dospívající mládež má neustále „vážnou známost“. Vaše dcery s chlapci, kteří vypadají velice zapatlaně slabošsky a nedůvěryhodně. Vaši synové s děvčaty s hrubýma očima, s děvčaty drzými a – pokud nevypadají vysloveně nemravně – rozhodně nejsou nijak „sesterské“. S těmito velkými romancemi nepořídí žádný rodič nic, Copak může někdo tak hloupý jako „jó ten“ ocenit takové číslo, jako je Billy? (Číslo se válí po gauči častěji a déle než pes a jeho slovní poklad se skládá ze třiceti slov.)
A co může „vona“ vědět o tak báječné dívce, jako je Charoléna (se sukní obepínající tělo jako rukavice, s oranžovou rtěnkou nanášenou zednickou lopatou, s konverzací jiskřící vtipem: „Holky, Johny se sice chová jako kluk, ale má tělo zralýho muže!).“Vona“ žárlí, protože Charlénu zvolili čtyřikrát za sebou !Miláčkem Sqvigi“ (aby ne).

Potíž je taky v tom, že otcové si neuvědomují, že velmi málokteří – pokud vůbec nějací – brilantní právníci, bankéři, lékaři, architekti či státníci, jejichž obtiskem by měl být jejich vysněný zeť, v době svých vysokoškolských studií flámovali a chodili na schůzky. Byli příliš nesmělí a příliš pilně studovali, aby se stali brilantními právníky atd. A „ozdobou“ vysokých škol vždycky byli a budou uhlazení sebevědomí flákači s roztěkanýma očima.
A pro matky bývá otřesem, že malému Conroyovi se nelíbí ermingarda Alenová, která „je taková slušná, a až se jí vyčistí pleť, bude moc hezká, a její maminka se mnou chodila do školy“. Stydlavý a rozpačitý Conoroy nazývá ostýchavou a rozpačitou Ermingrad „ta uhrovatá“ a věnuje veškerý svůj čas úsilí uhnat schůzku s Karmen Schmithovou, o které se říká, že dovolí, aby jí kluci svékali v autě svezr. Pokud vás mohu utěšit – není lepší, uspkojí-li Conroy svoji touhu po Kmen Smithové v šestnácti než, dejme tomu, ve čtyřiceti?
4. Dospívající mládež telefonuje. Souvisí to s tajemným poutem, které je k sobě váže a
nutí, ab jedli všichni stejné pokrmy, aby chodili v tlupách, stáli v hloučcích a udržovali mezi sebou neustále spojení. V jednotě je naše síla – jinak je všechno samé učení. (Nic

nevyřešíte tím, že si zařídíte dva telefony, „Pánové dva telefony!“ zavolali přátelé Anky a Janky a obsadili oba.)
5. Dospívající mládež miluje jízdu autem . pokud možno rodinným, K dosažení tohoto . cíle se uchyluje k metodě stokrát niv umořilo osla, k přívětivým lžím nebo k mrazivému
a slzavému mlčení. Pokusíte-li se domluvit jím nebo vysvětlit, vždycky to nad vámi
vyhrají. Nejmenší odpor jsou schopni klást veselému, přívětivému, neosobnímu „ne“.

6. Dospívající mládež je nedbalá ke všemu vlastnímu majetku a je naprosto bezohledná ke
všemu, co náleží jejím rodičům. Manželovy šedé flanelové kalhoty, jeho boty, moje
malé rádio, můj skořicový kašmírový svetr, manželovy plavky (aspoň čtvery) ,moje
džínsy, naše trička , naše osušky se připletly do cesty dospívající mládeži a už jsme je
nikdy neviděli.
7 .Všechny dospívající dívky by nejraději ze všeho trávily život v koupelně.
8. Všichni dospívající hoši by nejraději ze všeho trávili život v autě.

….Za jedné bouřlivé noci se Don (manžel) na lodi seznámil s vdovcem žijícím na druhém konci ostrova a přivezl ho k nám. Anka, ochořelá jednou ze svých častých, blíže neurčitel-
ných prchavých chorob, upekla nadívaného lososa a jablkový koláč. Ten člověk z toho byl celý pryč. „Taková malá holčička, taková úžasná malá holčička!“ opakoval znovu a znovu, když jí podával talíř, aby mu přidala, a díval se, jak čile se ohání, vaří kávu krájí sýr.

Janinka řekla: „Maminko, já jsem taky úžasná, viď? Já jsem doveslovala k rybářům a koupila jsem lososa a přinesla jsem tak veliký špalek, že se Donovi ani nevešel do krbu.“
„Vy nevíte, jak jste šťastní,“ vdovec měl slzy v očích. „V životě jsem nic takového neviděl.“ Anka a Janka zářily jako prskavky, a když myly po večeři nádobí, omezily na jeho počest své obvyklé rvačky na tiché pohlavky, šeptané nadávky a jediný rozbitý talířek.
V neděli ráno si děvčata vždycky vlezla k nám do postele, Don zapálil v krbu a střídali jsme se v přinášení kávy, pomerančové šťávy a nedělních novin, Když jsme si za doprovodu velkého strkání, pošťuchování, rozlévání a přetahování přečetli noviny, já s Ankou jsme vstaly a uvařily velikou nedělní snídani, Opečeného sledě nebo míchaná vajíčka nebo smažené krevety nebo slaninu nebo míchaná vejce s ústřicemi Olympia – drobounkými jako nehet malíčku. My s Ankou jsme vařily a Janka a Don šli na dříví a připravili hraničku v krbu. S nedělním obědem jsme se nikdy netrápili – udělali jsme si jen polévku a obložené chleby.
Odpoledne jsme chodili na procházku, sbírali jsme naplavené dřevo, vymýšleli si hry, opékali jsme si kukuřici, šlehali piškot, vařili karamel, zpívali do magnetofonu, četli nahlas, uklízeli, jezdili na výlety na doma vyrobeném motorovém člunu, krmili jeleny a srnce a hráli jsme si s koťátky. Navzdory mým občasným pochybnostem jsme byli velice šťastná, nadšená rodina já jsem byla ráda, že Anka a Janka tak lehce přijaly Dona za svého přítele a mého manžela.
A potom vstoupil do našeho ráje satan v podobě dospívání a přes noc ho proměnil v džungli.
V džungli plnou napůl odrostlých, vždycky hladových, hlučných, přecitlivělých, hádajících, hrubých, bouřlivých, samolibých, domýšlivých, chlubivých, utrhujících se živočichů.

...že by na mě na vaření Marier taky mávala???

verca: ježíši, já jsem myslela že to je mávání, jste si jisté že ne? Výprask v žádném případě, to se tedy velice omlouvám

ruzovyelf: Tery*: verca:

Tery*:Děkuju moje milá kamarádko,ještě,že mám zastání.

verca: už jsem tady, abych tě ochránila

Misto povidani vam sem davam par fotek z uzasneho serialu, mam za to, ze u vas od 9. ledna bezi na Nove. Zdalipak nekoho okouzlil stejne, jako me ? U nas uz bezely dve rady po 4 dilech, vzdycky v sobotu, byla jsem nazhavena cely tyden a nevynechala ani jeden dil, dokonce i ten kastanek po pocatecnich protestech ( on historii moc nemusi ) se do filmu zakoukal taky

Holinka:No,řekni,za co ,au,au,to to bolí.

Holinka: Za co je bijes ?

verca: ilsa:

verca:

ilsa: Moc pekne jsem si pocetla
verca: Pekne jsi nas pobavila

Všem na Borovici pěkný páteční večer.

SÚSEDÉ
Fučál škaredý větr od Buchlova a zvíhál napadané listí vysoko nad chalupy. Hospocký Pipa stáli na ulici ve dveřách, držali v náručí kočku a ze zašklebenu hubu pohledali na zakaboněné nebe. Dyž ím kolem nosa proletěla ulomená haluza z hrušky, zahromovali:
"Na, co sa čerti žénijú, lebo sa kdosi oběsil!" - a zalezli do šenku. Tabulky drnčaly v práchnivých oknách a větr pískal fukama. Stařeček Pagáč seděli na rohověj lávce za stolem a zapíjali světabol. Dýmili z faje a odplúvali na sukovitú dlážku. Byli "nabitý" jak kanón - enom vybuchnut... Upili z osmičky sliovice a brblali do fúsú:
"Keho chce pámbu jaksapatří potrestat, ternu dá mrchu súseda. Zlý súsed je horší než cholera, neštovice, svrab aj blechy dohromady!"

Udeřili pěsťú do štola a hlasito zahučali: "Já tu svinu mosím zabit!"
Hotař Klásek, kerý dřímali u súsedního štola, otevřeli jedno oko a napůl huby zahuhňali: "Lesti je čas, tož ju zabij!"
"Cóóó - lesti je čas? Dyby to bylo včera, tož je pozdě!"
"No já, ale kolej váží - už má aspoň dva metráky?" "Kde by vzala dva metráky? Tak pětatřicet kilo, ale aj z metlu - jak čarodenica!"
Klásek vystříkli na zem oslzok, fajku znova nacpali a dodali:
"Tož jí daj Kúkalového prášku, aby lepší zažívala. A dyž chceš, aby z ní něco bylo, mosíš jí semtam přihodit trochu pozadku!"
"Éj, ta už dostala po zadku aj po předku a fut néni dobrá!"
"Dyž z ní chceš mět kúsek sádla, mosíš ju přikrmovat - dělaj co dělaj!" - zabrblali Klásek a kalnýma očima pohlédli na Pagáča.
Stařeček sa zaškňúřili, jak dyby ím táhl hlístu ze zadku, vyvalili oči a břéskli:
"Cóóó - jaké sádlo? O kem to planceš?" "O kem... Na, tož o téj svini, co chceš zabit!" "Ale krúci, dyť já mluvím o téj mrše - o súsedě Peleščeně!!!" Klásek vyhodili jazykem fajku, chvilku ostali zaražený, jak dyby ím uletěli holubi, a zařvali:
"Na, ty balamuťo, pleteš koše z baňama, že ti ani Turek nerozumí - tulifojte!"

Stařeček zamrkali jak zmoklá morka a zakoktali: "Tož, tento, Jurko - pravda, pravda - trochu zme to popletli! Už sa na mna nehněvaj aspoň ty, dyž mám na světě také trápení. A - tento, hrome, pod a zavdaj si, chlapče - héj, hospocký, osmičku pro Jurku!"
Klásek z brbláním přisedli, štrngli si a po prvním přípitku už byli zasej kamaráde na život aj na smrť... Štrngání přibývalo a za chvilku oba strýci hořali jak fagule. "Jurko, kamaráde" - blekotali stařeček, "ty si můj najvěrnější kamarád a mám ťa rád, jak nikeho na světě. Až ťa budu bolet zuby, všecky ti ich vyškubu - a zadarmo, Jurko! A vašéj kozi paznechty ostřihám, že bude jak nevěsta. Si můj kamarád? Si - a mosíš byt! Šak máme aj stejné metále od císařa pána. Éj, enom si zpomeň, jací zme byli dragúné - jak malovaní! Herdek, robky si za nama mohly krky ukrútit. A dyž sem u muziky rubl na stůl, tož sa roščípl aj ze šuplíkem - a a a všecko to přede mnu stálo v haptáku aj ze starostů, s policajtem aj z hospockým! A pamatuješ, jak sem jednu v hody pohonil tych pazgřivců z Léskového? V hospodě po nich ostalo enom trochu smradu jak po schořoch a létali po oranisku jak zajíci při kolovém honě... Éj, býval sem silák!"
"Býváls, Matušku - býváls!" - kývli hotař. "Nebylo takého až po Hradišč a doví esli v Hradišči! Zpomínám si, jak sas jednu s Poldů cigánem sadil, že mu přetáhneš koňa. Ešče včíl ťa vidím, jak sis omotal koňský ocas kolem ruky. Cigán vzal koná u ohlávky a jak zařval: Vije! - cosi ruplo a ocas ti ostál v hrsti... Krúci, ten kůň byl směšný a Polda ešče směšnější, dyž si teho "šimla" vedl dóm bez ocasa..."

Stařeček sa při tem pomyšlení vypjali, ale hnedkaj sa zlomili jak zvadlá leluja:
"Jurko, darmo zpomínat - všecko je pryč! Dyž sem tehda dostál nejakú robečku do ruku, tož sem na ní nadělal za tři zlatky škody! A včílkaj? Včílkaj už mám enom dva smysle jak koza - nažrat a lehnut... Lebeňa oblezlá a plesnivá, nohy jak turkynisko a huba rapatá jak předloňská ertepla. Šak dyž ňa v sobotu kovář Obrúčka holívajú, tož ně mosijú strčit palec za skráň, aby tu scvrklú kozu mohli trochu vyšpónovat - no, šak sa ím mockrát stalo, že sa do teho palca aj uřezali..."
Mezi řečú si každú chvílu štrngli a stařeček dál žalovali na osud:
"Vidíš chlapče, co ze mě ty dvě mrchy udělaly? Najprv ně pila krev enom ta čarodenica vyzíblá - Peléščena. Ale včílkaj už aj ta moja! Spřihly sa proti mě jak náruční ze sedlovú a hónijú na jak psa. Kam sem tenkrát dál oči, dyž sem si tu opícu bral? Tenkrát mosél mět můj anděl strážný velice nutnú práců, že na v téj máčce nechal až po uši! Éj, basom dušu, to ně neměl dělat, Jurko - neměl!"
A stařeček třaslavým, kostelovým hlasem zanotovali:

"Neošidíl sem sa,
leda na ženě!
Volky možem prodat,
koně zahandlovat,
ale ženu ne..."

Dáléj už nezpívali. Vytáhli modrý šnuptychl a zatrúbili do něho jak dyž frkne kůň. Utřeli si oči a vydechli jak kovářský měch. Najprv lutovali sebe, potem zpomínali na tatíčka, jak měli rádi jejich mamičku, a nakonec vyčítali mamičce, že dyž byli malučký, proč ich rači neutopili jak koťacko...

Mezitým hospocký donesl zasej dvě osmičky a stařeček po novém hltě vykládali dál:
"Šak to néni tak dávno, co ně ty dvě Rebeky uvařily medecínu, po keréj sem myslel, že vypluju svoju hříšnú dušu.
Kde možú, tam ně něco udělajú na potforu! Jurko, viděls ně chodit za robama? Neviděls. Viděls ně hrát harty? Neviděls. Tož vidíš to, ty trúbo! Si můj najvěrnější kamarád, kerému dám všecko na světě - a lesti ně nevěříš, tož ti dám takú po čuni, hnedkaj budeš hoře kotama..."
Najednú skrútili nos a odpluli si, že to letělo oblúkem přes celu šenkovňu:
"Na, co to kůříš - kočičí chupy, či co? Dyť ti to fajčisko smrdí, že dybys fúkl pod krmík, tož všecí potkané skapu aj z mladýma! Tot si nacpi mojého. A víš, proč ti furt nadávám - ty kotrmelče?"
"Nevím!" - popravdě sa přiznali Klásek.
"Tož proto, že se mnu doma nikdo nemluví a su v chalupě méň než mušinec na lampě. Všecko je přede mnu pozamykané jak před zlodějem a grajcara nevyčuchám, aj dybych si nos roškubál. Kača měla dycky peníze skované ve škatulce od viksu pod Panenku Marijú na šifonéře, ale od téj doby, co s tu Peléščenú duchařijú, je všecko v baráku jak zakleté. Muka, zrno, fazula, špek, uzené, sliovica - všecko poskovávané - a vajca bere slépkám hnedkaj jak ím ze zadku vypadnu! Ešče že sa ně podařilo chytit dvě kuřacka a prodat, lebo ináč zme neměli ani na hlt.

A ta vedlejší čarodenica enom proti mě podpichuje a dělá peklo!"
"Nic ně o ní vykládat nemosíš" - dodali Klásek. "To je půl čarodenice a půl čerta! Tu jednú uščípila zmija - a za minutu bylo po ní - po téj zmiji... A hubu má jak mašinkvér!"
"Moja řeč, kamaráde" - dávali mu zapravdu stařeček. "Totkaj sem čúl pod okénkem, jak povídá mojéj: Děvčico, něco ti povím! Ten tvůj ozembúch ti chodí za robama, lumpačí a karbaní - dostala sem vnuknutí ze záhrobí! Potfora jedna, dostala prej vnuknutí - a ze záhrobí! No pravdaže, zrovna ju by si vybrali. Ta by mohla dostat ze záhrobí tak nanejvýš po téj hubě škaredéj, klebetníckéj! Zabuchal sem na okno a zařval: Kačo, pusť na do izby, ať jí možu dat tych pár liskanců, co su jí už dávno dlužný - než ju satan odnese do pekla za to rúhání!
Éj, chlapče, to byl štabarc! Tos měl vidět, jak začaly létat po izbě. Nemohly najít ďúru, kadyma vyletět! Ani dyby hrom do chalupy bacil, by nebyly tak vyplašené. Snáď tenkrát ta herdek-baba vyletěla komínem, lebo sem enom cítil smrad a baby nikde - klekanica zgrčená, čápata! Ta sa snáď narodila na hrotku, lebo na maslénce. Furt čučí, jak čert do baně! Ta sa myslím zasměje, enom dyž uteka přes jatelinu, lebo ju to mosí lechtat, dyž táhá
zadek po zemi..."
Jedným hltem dopili osmičku a falešno zaskřehotali:

"Nechcemjá malučkéj ženy,
tá jů má při saméj zemi..."

Nedozpívali, lebo Pípa donesl novů dávku.
"Na zdraví, Jurko!" - vykřikli a dali si takého hltá, až ím ohryzek poskočil. Hotař poslúchali už enom tak na půl ucha. Drcli do nich a pravili: "Nespi, ešče ti mosím něco povědět!"
"Povidaj, Matušku, povidaj - aspoň sa ti uleví" - zamleli těžkým jazykem Klásek.
A stařeček si ulevovali:
"Jak víš, mám pěkného býčka, teho divocha. Šak sa menuje Satan, lebo je furt jak na jehlách. Měl sem ho zavéct do městečka na výstavu. Oblékl sem sa do parádních hábů a vyvedl ho z chléva. Ešče na poslední chvílu sem odběhl do téj budky u hnoja. Satana sem uvázal na pant a ten hnedkaj začal ožírat listí z Peléščinéj trnky. Najednú sa moselo cosi stát, lebo Satan zařval, frkl, škubl hlavu a hééép! - prohnilé trámce pod budku zapraščaly a čmááách - vletěl sem aj ze záchodem do lužovice!
Za plotem sem enom čúl ízlivý chechtot téj vedlejší ďáblovéj nevěsty. Řval sem dobréj půl hodiny, než na ludé učuli a Ondra Žentúr na mosél vysekat obuškem ven...
Jurko, celá dědina sa ně smíla, dyž ně z gaťama v hrsti vytáhli z močúvky. Tenkrát mosél met můj anděl strážný podruhéj velice nutnú práců, lebo na v téj máčce nechal až nad uši...
Až za hodnú dobu sem sa dověděl, co tenkrát Peléščena provedla Satanovi: Jak ožírál listí, tož mu hodila do tlamy hrsť pepřů!
Tož to byla první šupa! Za týden nato ně králíci do jedného poscípali, krúpy ně vinohrad potlúkly a nikdo inší ně do kvasu neščákl flašu petrolínu jak Peléščena! Krúci, jak sem sa potem z teho napil sliovice a krklo sa ně, tož ze mě letěl smrad jak z ajznboňáckéj laterně...

A včílkaj ně Jurko pověz: Su já neščasný člověk ? Su! - A možu pit na světabol? Možu! Znáš svojého patrona svatého Juru, jak jede na bílém koňovi a zapíchává do tlamy draka? Tož, jak bys ho neznal, přeca byl slavný. Byl, pravdaže byl - ale já budu ešče slavnější! A víš proč, Jurko? Protože až učuješ dvakrát za sebú zvonit umíráčka, tož sem ty dvě ledačiny zamlaždíl pantokem!"
Stařeček vytáhli z lajbla šrajtoflu, aby esce poručili dvě sklénečky. Dyž tam ale nenašli nic, než agnústek z Velehradu, smutno pravili: "Co je po hospodě, v keréj néni za co pit?" A vyšli do tmavěj noci...
Dyž hlásný na konci dědiny odtrúbíl dvanást, dva kamaráde sa lučili. Klásek si nacpali fajku, zamotali sa do dýmu jak indyjánský náčelník a múdro pronesli:
"Matušku, včílkaj přendeš z červánků zasej do nahéj skutečnosti. Máš také ščestí, že dybys začal zbírat kravince, tož ich krávy natruc přestanu vyrábjat! A proto ti radím: Hamuj sa! Nesmíš zapomnět, že ti sedí už sedn křížků za krkem a si jak otěřina. Ale ta tvoja baba je jak kyrysár. Ta dyž ťa lapne za kožu pod krkem, tož s tebú vytře smetí pod šifonérem a vypráší ťa o pargan jak stáru kacabaju! - Dobru noc a dobře sa vyspi..."
A tuto svatů pravdu, keřů od Kláska učuli, také hnedkaj poznali, dyž došli k chalupě: všecky dvérca aj okna zaryglované! Najprv volali, potem prosili, slubovali, bečali, sakrovali - ale dveřa byly hluché... Tož do nich kopli, až v pantoch zapraščalo a zařvali:
"Po všeckem hovno - enom po včelách med!"
A šli sa vyspat do včelína...

Fridrich Falcký...Český král a falcký kurfiřt z dynastie Wittelsbachů.Od svých devíti let vládl državě na Rýně,kurfiřství falckému,jehož hlavní město Heidelberg bylo pevnou baštou kalvínského protestanství.Stal se hlavou protestantské unie,byl zetěm anglického krále Jakuba,příbuzným dánského krále Kristiána a nizozemského místodržícího Mořice Oranžského.To ho učinilo v očích českých a moravských protestantů ideálním kandidátem pro český trůn.Byl zvolen za českého krále roku 1619,kdy se také přestěhoval do Prahy.O rok později byl nucen po prohrané bitvě na Bílé hoře uprchnout z Čech.ztratil České království i Falc,která byla habsburky rekatolizována.Po vestfálském míru v roce 1648 bylo falcké kurfířství obnoveno pro Fridrichova syna Karla Ludvíka.Toho se však Fridrich nedožil,neboť o šestnáct let dříve podlehl tyfové nákaze.

Z Falce,Alžběta...Dcera anglického krále Jakuba z rodu Stuartovců,od roku 1613 manželka Fridricha Falckého.Přivedla na svět osm synů a pět dcer.Po jeho boku se stala v roce 1619 českou královnou.Pražské prostředí ji nijak neokouzlilo a ani ona zde nebyla přijímána bez výhrad.Mnohé pohoršovala například hlubokými výstřihy,jež nosily i její dvorní dámy.Někteří Pražané byli pobouřeni i frivolním a nekonvenčním chováním královského páru.Alžbětin pobyt v Praze trval přesně jeden rok a devět dní,druhý den po ztracené bělohorské bitvě navždy opustila Čechy a žila se svou rodinou v Haagu,odkud všestranně podporovala české exulanty,zejména J.Á.Komenského.

Další osobnosti z doby Rudolfa II.Dee,John...Patřil k nejvýznamnějším mužům alžbětinské doby.Jako filozof,matematik,antikvář,alchymista a přítel vlivných lidí stál v centru mnoha významných událostí své doby.Narodil se jako syn dvořana krále Jindřicha VIII.Získal skvělé vzdělání a vybudoval jednu z nejrozsáhlejších knihoven té doby.Do jeho domu přicházeli vzdělaní a vlivní lidé včetně královny Alžběty I.V roce 1564 vydal své nejzáhadnější dílo "Monas hieroglyphyca",které dedikoval císaři Maxmiliánovi II.,otci císaře Rudolfa II.V roce 1583 opustil Dee Anglii a strávil na cestách celých šest let.Nejdůležitější část svého zahraničního pobytu strávil v Českém království,a to jak v Praze,kde se setkal s císařem Rudolfem II.,tak na jihočeském panství Viléma z Rožmberka,který se stal patronem jeho samého i jeho společníka Edwarda Kelleyho.Deeova cesta po Evropě je spojována s takzvaným rosenkruciánským hnutím,jehož cílem byla duchovní obroda Evropy.Po návratu do Anglie se jeho osud obrátil k horšímu a Dee zemřel v chudobě a zapomnění.

ilsa: kubikm: souhlasím je to kočka
jé já mám doma dva 14leté pubertáky já si říkám že si tak rozumí potvůrky podivné

Zvu vas na prohlidku alba Bavorske potvory a jine netvory - jen pro silne natury. Ale je to opravdu jen pro silne nervy, tak bacha na to, nerikejte, ze jsem vas nevarovala, az nebudete moci hruzou usnout

kubikm: A proč by to sem nepatřilo?Však je to dcera jedné z nás a už jsou fotky ze srazíku,tak jsme měly tu čest ji vidět.Je fakt krásná

sem to nepatří...ale kdybyste viděli/y, jak krásnou dceru má verca

ilsa: ano, máš pravdu...všeobecně se to násobí 7
ale je opravda, že vývoj ze štěněte je mnohem rychlejší, než ten násobek...a potom zase ten konec je mnohem pomalejší
ale pro jednoduchost, ta 7 zhruba sedí...

Psí věk není násobkem lidského...věk psa:6 měsíců=10 let člověka,8 měsíců u psa=13 let člověka,1rok pes=15 let člověka,2 roky pes=24 let člověka,4 roky pes=32 let člověka,6 let psa=40 let člověka,8 let pes=48 let člověka,10 let pes= 56 let člověka,12 let pes=64 let člověka,14 let pes=72 let člověka a 16 let pes=80 let člověka....Dále se tu píše a to mi potvrdil i doktor když jsem se ho ptala při očkování a říkali to i v rádiu v poradně pro chovatele,že pejskům velice posiluje imunitu když občas pomuchlujou žábu.Mají pak sice chvíli tlamu plnou pěny,ale to je právě ta látka co žába vylučuje na svou obranu a pejskům to prospívá.Žerďa byl po žábách jak litej,nikdy jim neublížil jen je zkoušel chytit a hned je pouštěl a to stačilo.No,však už mu bude v létě 17 let a dovádí jako štěně.

Ochranná rostlina netřesk...Netřesk je nejen hezký na pohled ale dobře se uplatní i v lidovém léčitelství,protože má podobné účinky jako aloe.V magii je dokonce považován za jednu z nejúčinnějších obraných rostlin.Sbírají se z něj nejsilnější listy,ze kterých se vymačkává š´táva.Když se popálíte nebo pořežete,potřete si šťávou poraněné místo a pomažete-li si také spánky,pomůžete si od bolesti hlavy.Netřesk je i netradičním doplňkem salátů a míchaných nápojů.Listy tohoto sukulentu obsahují vitaminy C,E,betakaroten,hořčík,mangan zinek,měď a chrom.Obsahuje ale i saponiny ,které pomáhají čistit organismus.Díky svým hojivým a antibakteriálním účinkům se používá i v léčitelství.

Dnes trochu zajímavostí z přírody,o přírodě a o psím věku....Pohlazení po duši-Příroda,přírodní jevy a změny počasí nemají vliv jenom na rostliny,zvířata a naše tělo.Ovlivněna je jimi i naše psychika,a to mnohemvíc,než si myslíme nebo připouštíme.Procházka lesem dokáže člověku dodat úžasnou energii,posílit ho a přivolat mu mnoho skvělých nápadů.Neměli bychom se proto bránit výletu mezi stromy-důstojné přírodní velikány.Když přitom některý z nich obejmeme,nebo si k němu sedneme a opřeme o něj záda abychom na chvíli splynuli,určitě nám pomůže od našich potíží.Bříza dokáže osvěžit,rozproudit energii a přivolat inspiraci.Vrba uklidní,rozptýlí vaše obavy a zklamání.Buk vám pomůže od bolesti hlavy a borovice odčerpá smutek a zbaví vás výčitek svědomí.Jedle vyléčí nemocné dýchací cesty a urychlí hojení ran.Smrk vás povzbudí ve vaší činnosti a touze po zdravém životě,dub urovná myšlenky a posílí imunitu.

Croll,Oswald...Německý lékař a alchymista.Narodil se v luteránské rodině a studoval na univerzitě v Marburgu od roku 1576.V roce 1582 zde získal doktorát a později pokračoval ve studiích v Heidelbergu,Štrasburku a Ženevě.V letech 1583-1590 sloužil jako vychovatel v rodině d' Esnes v Lyons a ve stejné funkci působil v domě hraběte Maxmiliána z Pappenheimu.V letech 1597-1599 působil jako lékař v Praze.dalších několik let sloužil jako osobní lékař Kristiána I.z Anhaltu-Bernburgu z Horní falce.Jeho hlavní práce "Basilica Chemica"je dedikována Kristiánovi.Do Prahy se vrátil v roce 1602 a zůstal zde až do své smrti v roce 1609.Zdá se,že neměl dobrý vztah s císařem Rudolfem;ten by jinak takového věhlasného učence a alchymistu jistě podporoval.Pokračoval v díle švýcarského lékaře a alchymisty Paracelsa.K jeho učení přidal mimo jiné myšlenku,že každá bytost má svou hvězdu či více hvězd,nebo dokonce vlastní nebesa.Údajně byl ve službách protestantského tábora jako špión Kristiána z Anthaltu.Šifrované písemnosti,které u něj byly nalezeny po jeho náhlém úmrtí,údajně usvědčovaly Petra Voka z Rožmberka z velezrady proti císaři.Tyto dokumenty se však záhadně ztratily při vyšetřování.

Budovec z Budova,Václav...Pocházel ze starého českého vladyckého rodu.Do panského stavu byl povýšen v roce 1607.Dlouhá léta trávil na studiích a cestách po západní Evropě.V roce 1577 odjel do Cařihradu,kde působil sedm let jako hofmistr císařského velvyslanectví.Ve svém spisu"Anti-Alkorán",který vyšel v roce 1614,vylíčil turecké dějiny,státní systém,náboženské poměry i zvyky obyvatelstva.Jak název napovídá,ostře polemizoval s islámem a vyzýval k sjednocení křesťanských církví v boji proti němu.Po vpádu pasovského vojska do Prahy v roce 1611 podpořil volbu Rudolfova bratra Matyáše za českého krále.V roce 1618 patřil k předním představitelům stavovského povstání.Bylo ironií osudu,že to byl právě on,kdo v roce 1620 doprovázel v Praze turecké poselstvo,s nímž stavové bezúspěšně jednali o pomoci povstání.Za svou účast v povstání byl v roce 1621 sťat na Staroměstském náměstí.

Bruno,Giordano...Jeden z nejvýznamnějších renesančních hermetických filozofů,propagátor takzvané přírodní magie založené na dílech připisovaných bájnému egyptskému mudrci Hermu Trismegistovi.Jako patnáctiletý vstoupil do dominikánského kláštera.Tam získal nové jméno Giordano místo původního Filipo.Později řád opustil a cestoval po Evropě.Všude bojoval proti scholastickému pojetí světa a téměř všude byl pronásledován.Jednou z počestných výjimek byla právě rudolfínská Praha,kde v roce 1588 vydal dva spisy:"Sto šedesát článků proti matamatikům a filozofům"a"O počítání druhů a kombinatorice podle R.Lulla."Z Prahy odcestoval přes Německo do Benátek.Krátce poté,v roce 1592,ho na základě udání jeho žáka zatkla inkvizice a obvinila ho z kacířství.Dne 13.února 1600 byl v Římě upálen.

Tak se na mě už nezlobte,já to jdu hned napravit-ve dne nestíhám...Brahe,Tycho....Dánský astrolog a astronom,jeden z nejvýznamějších hvězdářů své doby.V Praze působil od roku 1599,kdy vstoupil do služeb císaře Rudolfa II.,a zde také zemřel.O císařském městě řekl:"Praha je vhodná pro má studia a je tu čilý styk národů."I když nesouhlasil s Koperníkem a Zemi považoval za střed vesmíru,výsledky jeho pražských pozorování se staly cenným zdrojem informací pro jeho následovníky.V Praze sestavil takzvané"Rudolfínské astronomické tabulky"a formuloval zákony o pohybu planet.

ilsa: verca: Holinka:

Všem pěkné dopoledne.

PANE SÚCÍ JÁ SU V TEM NEVINNĚ!
V jednej dědince pod horama měli hody. A čí sú hody? No naše! Tetky už štrnást dní líčily v izbách aj venku a zametaly před chalupama. Dědina napucovaná jak družka, modručké obrovnání svítilo do ulice a za oknama trčaly
rozmarýny. Tož hody možú začat... Vůňa z pečených husí, slepičí polévky, koláčků, vdolků a babúvek sa táhla po dědině. Na jedněm konci vyhrával "štrajch", na druhém "plech". Heligónista sa nafukoval jak žába na pcháči a starý Hrúzek, kerý byli zlý na Babušu, řezali do bubna jak do festuňku.
Děvčice, každá vypraná, naškrobená a vypiglovaná jak kytička, sa ohledaly po tem svojém, kerý ju bude při muzice vytáčat. No a šohajé zasej užívali "trnkové kapky", aby si zatvrdili náturu, dyby snáď nekeho napadlo vlézt do sóla...
Muzikante si oblízli zamaštěné huby a než hospockých služka pokrájala svíčku a nasypala lněného seménka na dlážku, tož každý "vytahl" tři piva, aby měli co potit.
Hrúzek řízli třikrát do bubna a už to jelo - rrr tata - mm tata - rrr tata - mm tata...
Kapelník Jožka Činel zataktovál kladinétem, sedl k notám a z očima vyvalenýma pískal jak derviš hadom.
Šohajé pleskli do dlaní, baranice podrcli na guráž, vyhlédnutu robku vzali do kola a za chvílu bylo v sáli páry jak v lízačkovém kotli. Ruky v lufťe a huby otevřité, že hospocký mosél zavřít dveřa, aby nebyl průvan.

No a kolem desátéj došel zákon hodů - sólo stárci!
Pocta stárkom, kerá sa mosí dodržat a nedaj bože, aby tak nekeho napadlo... Ale co čert nechtěl - napadlo! Nějaký regrút z horního konca, kerý měl najisto chuť na facku, načisto klidno vlezl do sóla. No a hlavní stárek pustil v kole děvčicu a dál mu načisto klidno takú po hubě, že zadkem vymaloval ornament přes celu hospodu. A už to začalo!
Chytili sa "horní" a "dolní"!
Šohajé břéskali jak pavijáné, děvčiska, keré byly zgrčené v kůtku jak slépky před déščem, sa do teho přidaly a už bylo řevu jak v opičím ráji. Stoly zapraščaly, sklenky sa z rachotem zesypaly za šentyš a policajta vyhodili z hospody - aby sa mu něco nestalo. Lampa, kerá sa náhodu potkala s flašku, blikla, prskla a zhasla načisto - enom drát sa húpál u stropu a hasičský obušek vyletěl oknem áj z řemenem.
Bitka začala...
Hotař Klásek - za mlada také veliký biják - byli zvědavý, tož si vylezli na lávku a nahlédali do téj guče. Vtem už doběhli tetka Klásková, šátek šupnutý na levém uchu - najisto také kerúsi chytli - a břéskli:
"Na, ty balamuťo, poď dóm - ešče sa něco stane!"
Strýc enom vrzli kůtkem:
Počkaj, až jak to dopadne!"
Najednú odkáďsi doletěl půlitr a bac ich po škrani, hnedkaj ím sanica vyjela z pantů. Strýc slezli z lávky a zahuhňali:
"Tož, poď Anežko - už to dopadlo..."
Ešče neudělali ani tři kroky a kdosi narazil Kláskovi na hlavu trúbu z gramofóna. To už sa strýc neudržali a zařvali jak tur:
"Anežko, běž před hospodu a počítaj, jak ti piskoři budu létat z hospody ven!"
Tetka vyběhli, bylo čut facky a řev, potem raná a zavřenýma dveřama jeden vyletěl.
Klásková po tmě u dveří počítajú:
"Jeden..."
V prachu na zemi sa cosi batolí a skřehotá:
"Anežko, nepočítaj - to su já..."
V hospodě už to jelo na plné obrátky. Ešče nebyly ani uvařené krúpy a křiváky už lezly do žeber. V chumlu, kerý sa motal jak hnízdo chobotnic, bylo aspoň padesát ruk a o něco věcéj noh - lebo tam byly aj nohy od stola...

Dyby hospocký mezi zápasníky neščákl dvě puténky vody, tož by sa škubali až do rána.
No a dyž "zábava" skončila, brnkal si Jožka Pelech na kudlu, keřů měl vraženu za uchem a Janek Lízačka měl ukopnutý nos. Francek Pípec měl pivovarskú reklamu narazenu na hlavě a pastýřůj Jura měl levú skráň opuchlú jak papuč. Ostatní měli hlavy dokřápané jak žufany a z hospody byla šopa na dřevo...
A tož včíl sa ta divoká partyja zešla u sudu. Lezli jeden za druhým jak slimáci a každý sa ohledal jak spráskané psisko. Bylo tam tych piskořů jak škaredých koňů na jarmaku. Došli aj starý Filčák z rošlápnutým heligónom a Hrúzek z rozškubnutú kozu z bubna.
Tož co, šohajé, kde máte včíl tu divočinu?
Každý sa krútíl, že to on ne, že on nic - že to ten druhý a tak to zvedli jeden na druhého a byli v tem všeci!
Velice sa ospravedlňoval Jura Pecen :
"Pane súcí, já su v tem nevinně! Mna kdosi řízl nohů od štola přes golozňu, že sem v tu ránu ležál jak pytel otrub. A kdo šel kolem mna, každý ně kopl - a a a - že sa ně kdosi zatočil kramflíkem v hubě - o tem ani nemluvím..."
Pán súcí přejeli tu partyju z leva do pravá a zpátky, nahlédli přes brýle a pomalučky odříkávali:
Tož dobře, bojovníci! Žádný nic nevíte, kdo vlezl do sóla také nevíte - všecí ste neviňátka. Kdo keho popichál a dobil také nevíte, ale domlátění ste všecí a z hospody je noša třísek. A tož včíl mám sólo já! Kdo vyhodil policajta z hasičem sa nepodařilo zistit - to je vaše ščestí! Tož teda každému tři dni, heligón z bubnem zaplatit a veškerů škodu hospockému nahradit!" Ani na pohřebě nebylo tak smutno, jak na chodbě ostrožského sudu.
Jura Pecen, vycházaja ze zámku, slubuje "dolním": "Éj, sak dočkajte, vy somáré, na ostatky! Kolej guči mám na hlavě,' toléj každý dostanete liskanců - a zavolajte si hnedkaj ševca, aby vás pozašívál - soplivci!" Tož na zhledanú po ostatkoch...

Tak další povídka od Fulghuma

PÍŠE SE ROK 1963. Z hlubin kaňonu mezi regály v samoobsluze se ozývá hluk připomínající srážku autobusu následovanou náletem. Kdybyste se vydali za mladíkem od pokladny, který utíká s hadrem a smetákem, narazili byste na mladého tatínka, jeho tříletého syna, převrácený vozík a podstatnou část regálu s nakládanou zeleninou – to všechno na jedné hromadně na podlaze.
Dítě sedí na igelitovém pytlíku s čerstvými rajčaty a prožívá cosi, co se dá výstižně popsat jako „nezanedbatelná ztráta tekutiny“. Slzy se mísí s nudlí z ucpaného nosu krví z malé oděrky na čele a se slinami vytékajícími z pusy, která je dokořán a vydává kravál, jaký by každého psa zahnal pod postel. Kluk se navíc počůral, a než tahle menší tragedie odezní, tak se zřejmě ještě pozvrací. Má takový ten výraz „ustupte, teď to přijde“, jako když se dítě chystá blinkat. Jezírko z nakládané zeleniny kolem kluka nikterak neusnadňuje situaci pro záchrannou četu se zaměstnanců samoobsluhy, která se blíží k místu neštěstí.
.

Je klidný, protože uvažuje, že uteče z domova. Teď hned. Prostě se sebere, nasedne do auta, odjede až někam na Jih, změní si jméno a najde si práci jako roznašeč novin nebo kuchař v nějakém bistru s celonočním provozem. Něco – úplně cokoliv - , co neobnáší kontakt s tříletými dětmi.
Ale ovšem – jednou bude tohle považovat za veselou příhodu, jenže teď v hloubi duše lituje, že má děti, že se oženil, že vůbec vyrostl, a úplně nejvíc lituje, že tenhle jeho syn se nedá vyměnit za něco, co funguje. Nemůže to nikomu říct, a taky to nikdy nikomu neřekne, ale myslí na to a není to žádná legrace.
Mladík od pokladny, vedoucí , několik přihlížejících jsou všichni hrozně účastní a nešetří Dítěti se nic nestalo. A otec už má nějaké zkušenosti s tím, jak je přístup „přestaň brečet nebo ti nasekám“ úplně marný; zůstal tváří v tvář katastrofě překvapivě klidný a nevzrušený.
útěchy. Později otec sedí v autě na parkovišti chová v náruči vzlykající dítě, a to nakonec usne. Odjede domů, odnese syna do postýlky a uloží ho . Dlouho se dívá, jak spí, Otec z domova neuteče

PÍŠE SE ROK 1976
Ten stejný muž chodí po mém obýváků a střídavě si nevybranými slovy ulevuje a pak se rozbrečí. V ruce má zbytky dopisu, který byl několikrát zmačkaný do koule a zase rozbalený, Dopis je od jeho šestnáctiletého (toho stejného syna). Pýchy svého otce – to vlastně byl, než dnes přišla pošta.
Syn píše, že ho nenávidí a už ho nikdy nechce vidět. Syn uteče z domova. Kvůli svému hroznému otci. Syn se domnívá, že otec jako rodič naprosto selhal. Domnívá se, že otec je idiot.
Co si právě teď myslí otec o synovi, je poněkud nesouvislé a není to nic pěkného.
Venku je krásný den, první jarní. Ale uvnitř je to spíš jako A teď apokalypsa, první krok
Jeho otcovství. Šerý přízrak Oidipus právě vstoupil do jeho života. Jednou. Za hodně dlouho se možná zasměje i tomuhle. Ale teď se jenom trápí.
Opravdu je to hodný člověk výborný táta. Důkazů je na to spousta. A i syn je z dobrého těsta. Prý je po tátovi.
„ Proč mě tohle muselo potkat? „ křičí otec do stropu. No tak měl tedy syna. O nic víc nejde. A zrovna teď nemá cenu se v tom vrtat., Je třeba tím projít. Moudrost přijde později. Je třeba tím projít. Moudrost přijde později. Je třeba tam stát jako osel v krupobití a spolknout to.

PÍŠE SE ROK 1988
Stejný muž a stejný syn. Synovi je teď osmadvacet, je ženatý a má svého vlastního tříletého syna, domov, práci a všechno ostatní. Otci je padesát.

Třikrát do týdne je kolem šesté ráno vídám společně běhat. Vidím, jak se syn rozhlédne na obě strany, když přebíhají rušnou silnici. Dotýká se otcova lokte, aby ho zadržel před blížícími se auty, uchránil ho před nebezpečím. Slyším, jak se smějí, když vybíhají do kopce,
Vstříc novému ránu. A když sprintují domů, syn neběží napřed, ale po boku otce jeho tempem.
Mají se moc rádi. Je to na nich vidět.
Velmi o sebe navzájem dbají - lecčím si spolu prošli, ale teď už je vše vpořádku.
Jednou z jejích oblíbených historek je „kdysi dávno v samoobsluze….“

PÍŠE SE SOUČASNOST
Ten příběh je věčný. Po celá tisíciletí lidé něco takového tisíckrát prožívali a literatura je plná příběhů s tragickým koncem, včetně toho o Oidipovi. Synové odcházejí; všechno zatracují a pálí všechny mosty, aby se už nikdy neukázali. Ale někdy (řekl bych že nezřídka) se nějak a po svém vrátí a stisknou své otce v náruči. I tenhle konec je prastarý. Otec marnotratného syna by vám o tom mohl vyprávět.

Bořita z Martinic,Jaroslav....Chudý šlechtic ze Slánska,který se výhodně přiženil do starobylého rodu Šternberků.Jeho tchánem byl Adam ze Šternberka,nejvyšší purkrabí.Tím si Bořita otevřel cestu ke dvoru.Rudolfovi II.sloužil jako maršálek a později se stal jedním z deseti místodržících.Po sesazeném Thurmovi získal velmi výnosný úřad karlštejnského purkrabího.Bořita z Martinicpocházel ze starého českého katolického rodu,byl vychován jezuity a řadu let strávil na katolických školách v Itálii.V roce 1603 byl jmenován královským radou a 1609 pak dvorským maršálkem.V roce 1617 získal úřad karlštejnského purkrabího a stal se jedním z králových místodržitelů v Čechách.Byl jedním z císařských úředníkůvyhozených z oken Pražského hradu dne 23.května 1918.Ze svého pádu vyvázl bez zranění a ještě pomohl zraněnému kolegovi Slavatovi z Chlumu do domu Polyxeny z Lobkovic a hned týž den uprchl v přestrojení z Prahy.Po Bílé hoře podněcoval vídeňský dvůr k represím proti povstalcům a vrátil se do Čech.Dostal zpět svůj majetek a rozšířil ho koupěmi statků konfiskovaných účastníkům povstání.V roce 1621 byl povýšen do hraběcího stavu.Vrcholem jeho kariéry bylo jmenování nejvyšším purkrabím v roce 1638.

Böhme,Jakob....Pocházel ze selské rodiny.Ve čtrnácti letech byl dán do učení na ševce,ve čtařiadvaceti letech dosáhl ve Zhořelci mistrovského titulu a usadil se zde natrvalo jako řemeslník a obchodník.Roku 1600 prožil duchovní osvícení.Při pohledu na lesk cínové nádoby se náhle cítil proniknut proudem sdělení o skryté přirozenosti věcí.Plody svého poznání uložil do svého díla "Morgenrote(Červánky).V dalších dílech své poznání pak rozvádí do učení.Kladl velký důraz na svobodnou vůlia svobodu rozhodování mezi říší dobra a zla-"Neboť každý člověk je svobodný a je jako vlastní Bůh,může se v tomto životě proměnit v hněv nebo v lásku".Zde zaznívá nejhlubší myšlenka veškeré mystiky:božkost lidské duše,jednota duše a Boha.V letech 1619-1620 pobýval v Praze,zemřel ve věku devětačtyřiceti let.

Balbín Bohuslav....největší český barokní historik.Pocházel ze zemansko-měšťanské rodiny,která zchudla za třicetileté války.V patnácti letech vstoupil do jezuitského řádu.Jeho časté cesty po Českém království se staly základem jeho děl,z nichž nejznámější je "Obrana jazyka slovanského,zvláště českého".Vlastenecký charakter díla,jež vyšlo v roce 1775,vystihuje jeho původní název"Stručná,ale pravdivá rozprava o kdysi šťastném,nyní však přežalostném stavu Království Českého".

Holinka: Vajíčka -a jestli je chceš vidět,tak Celinka je dala na Tvoření a Šikulky.Nebylo by ale hezké opustit Rudolfa v samém závěru knihy,tak se seznamte s dalšíma osobnostma jeho doby.....

Zdravím a upozorňuji, že ČT 1 dává Slovácko sa nesúdí a to dnes v 10,20 již 3. díl - teď jsem to zjistila.
ilsa: copak tvoříš?

verca: Bude to teď hodně na tobě a Holince,já musím tvořit a tvořit a tvořit....Taky moc děkuju

kubikm,Denis:Děkuju a jsem ráda,když vás můžu trochu pobavit.

verca:

verca: , holka, ale máš s tím strašnou práci, to obdivuju a děkuju

Všem na Borovičce pěkné odpoledne.
MEDVĚD
Enom aby si zrechnovali "co ich čeká a co ich nemine", seděli stařeček Pagáč na lávce u mlatevně a listovali ve "Snáři".
"Metúde, cosi škaredého sa ně valí do cesty" - zavolali přes plot na súseda Peléška - "zdálo sa ně dneskaj v noci o velice zakaděných malých děckách - a to je ostuda jak Babylón...!"
"Nemaluj čerta na zeď a nevěř na také hovadiny! Co by ťa mohlo potkat?" - vybafli přes fajku Peléšek a brali sa do chléva.
"No sak to je ono - že čert nikdá nespí!" - zkrušeno dodali stařeček a zastrčili "Snář" do okénka v komoře.
Vtem učuli venku řev jakéhosi pazgřivca:
"Klucííí, pote sa podívááát - dojel cirkúúús!"
Aj dyž měli klukovské roky za sebú, zvědavo vyhlédli z vrátek a vyšli před chalupu. Potem sa brali pomáli za dědinu, kde už banda kluků obhlédala náščevu, kerá rozkládala svoje inštrumenty na trávníku pod topolama. "Muž ohnivých očí - Klaksón", kerý mohl byt před třiceti rokama načisto mladý chlap, létal v roztrhaných gaťách kolem desek, trámů a plachet a sakroval tak ščavnato, že kluci enom přivírali oči...
"Kam sa naši tatíček hrabu na teho komedyjanta" - povídal Cyril Míškúj. "Také umijú zahergótovat, ale protivá němu sú hadra!"
Zatýmco principál rozkládal plachty, "Okarína" hadí žena prala ve škopku něco, co mohlo byt kdysi košula, a šašek "Bimbo" dojil za vozem kozu do škatule od marmelády. "Prudce jedovatý had" chrápal v kysni na pilinách a naisto už dávno zapomněl, že měl kdysi zuby. V kleci, z keréj sa táhl smrad na sto honů, seděl "zlatý hřebík večera" - medveď a žváchál tvarohový vdolek, kerý mu hodil Jurka Lušňúj.
Dyž stařeček obhlédli osazenstvo, přecedili přes zuby:
"Dívaja sa na tych fíštrónú, tož každý je věcéj podobný na zloděja než na krávu - mosím ít zamknut slépky..."
Tak den přešel v rychtování na tuto důležitú událost', kerá načisto obrátila v dědině život naruby. Ledvá odzvonilo klekání, ozval sa taký rumraj, že sa ludé křižovali jak při hromobití a vybíhali z chalup ven. A nebylo sa ani čemu divit, lebo komedyjanti štandrlovali, jak dyž sa utrhnu z řetaza.

Principál ve fraku s cylindrem na hlavě jel na koňovi a trubil na křídlovku. "Okarína", ověšená malovanýma hadrama, bubnovala na cigánský bubének a opíca, olíňaná jak sto roků stará baranica, jí seděla za krkem, vystrkovala na zvědavce "slúnko" a břéskala jak pominutá. A na zatvrdění muziky řezal do činelů a do bubna šašek Bimbo - ináč švagr principálúj - a vedl na řetázku medvěda...
Dyž fanfáry skončily, principál sa uklonil, odkašlal, rozhlédl sa důležito po "hojném publiku", keře sa skládalo najvěc z usoplených děcek, a začal:
"Vážené publikum! Dovolujeme si vám zdvořile oznámiti, že po zámořském tourné zavítal k vám světoznámý cirkus "KA-FEMLINI" se svým bohatým programem. Několik světových umělců vám předvede něco, co jste dosud ve svém životě neviděli. Krev stydnouti vám bude v žilách, až spatříte Okarínu - hadí ženu, kterak tato ovine si prudce jedovatého hada kolem své šíje. Jediné nepatrné uštknutí tímto hadem znamenalo by její okamžitou smrt!
Velevážené publikum, to ale není všecko! Zlatým hřebem večera je zápas s medvědem. K tomuto zápasu se může přihlásiti kterýkoli občan. Kdo porazí tohoto dravce kanadských hvozdů, obdrží prémii dva zlaté, a kdo vydrží zápasit pět minut, dostane odměnu jeden zlatý. V případě, že by se některý odvážlivec přihlásil, oznámíme to nejváženějšímu publiku ještě před představením!"
Principál sa znova uklonil, šašek udeřil do bubna místo tečky a průvod sa ubíral do cirkusu...
Chlapé sa začali scházat v hospodě "Na špici" a řeč sa vedla enom kolem cirkusu a zápasu z medvědem. Stařeček popíjali spokojeno pivo, dyž sa k ním najednú obrátil hajný Čagan a pravil:
"Na, počúvaj, Matúšu, ty, najvěčí biják v dědině a čučíš jak pěna. Všecí tady vykládajú, že v dědině néni chlapa, kerý by si na teho chupoňa trúfl, a ty tady sedíš jak nakřápnuté vajce z vytečeným žlútkem! Dovédls u muziky vyházet celu hospodu aj z hospockým, policajta pověsit za gatě na šprlata k šentyšu -a najednú sa takej kočky olezenéj bojíš? Néni ťa hanba?"

Stařeček sa ustrašeno rozhlédli kolem sebe a dyž viděli, že všecky oči sú na ně upříté, věděli v tu chvílu, že buď svoju reputáciju zachránijú, lebo sú do konca života v dědině vyřízený. K temu druhému nemohli připustit za žádnu cenu! Krev sa ím navalila do hlavy, nafúkli sa a přecedili přes zuby:
"Cóóó - já že sa bojím? Takého kocúra čapatého? Jaký by mosél byt, aby na mna stačil? Jak s ním rubnu, tož enom blechy z něho vyletijú! A co říkal ten tajtrlík - že kdo s tu skaplinú vydrží zápasit pět minut', tož dostane zlatku? Chachááá - za pět minuť už z něho možú večeřat guláš!!!" To poslední už vykřikli a bácli pěsťú na stůl.
"No, Matúšu, nechcu mluvit napřed" - podpichoval policajt Buben. "Je pravda, že si silák, ale jedno mosíš uznat: medveď je medveď a nevím, lešti si trúfneš!?"
"To je pravda - Buben má recht!" - súhlasili ostatní.
"Co je pravda - kdo má recht?" - vybřéskli stařeček. "Krúci, já vám ukážu, vy piskoři, kdo je v dědině chlap! Éj, basom dušu - ukážu! Kdo na nezná, tož na pozná. A saďme sa, že za minuťu bude ten chupoň ležat jak měch erteplí!!!"
Z ticha, keře v tu chvilku nastalo, ozval sa za šprlatama hospocký Pipa:
"Platí, Matúšu!"
"O kolej?" - stařeček nato.
"O dvě zlatky!"
"Platí!" - a pleskli hospockému do dlaně.
Tým byl případ spečetěný: Stařeček Pagáč půjdu z medvědem za pase... Za chvilku to věděla celá dědina a principál narychlo namalovaným plagátem událost' potvrdil.
Stařeček sa už dlúho v hospodě nemetali a brali sa s všelijakýma myšlénkama dóm. Venďa do chalupy, pravili:
"Kačo, nachystaj ně tu novů božíhodovú košulu a vyglancuj ně holénky - a ponáhlaj sa!"
"Na, kam ideš včílkaj ve všední den? Snad' ne za robů?" - zavrčali tetka.
"Neřečnuj a dělaj! Nemám kdy sa s tebú bavit!" - odsekli a vyslékali staré hadry. Potem esce odběhli do komory a dali si "hlteček" na guráž.
V téj době už byla cirkusová búda napraná luďma, že by jabko nepropadlo. Na, jak by také ne, dyť taká komédyja sa tak honem netrefí...