Nechci slavit Vánoce s partnerovou rodinou
Zajímal by mě váš názor na rodinné vánoční oslavy. Pro mě jsou spojeny s nejbližšími lidmi, doma jsme je vždycky slavili s rodiči a o svátcích jsme pak navštěvovali prarodiče. Ale Štědrý den jsme byli jenom já, brácha, máma a táta.
Ráno jsme s tátou zdobili stromeček, maminka chystala polévku, salát, kapra, k obědu jsme pojedli něco lehkého a šli všichni ven, nejčastěji k blízkému ryníku nakrmit kačenky. Po návratu mamka usmažila kapra, já jsem prostírala, a pak jsme si všichni užili hezký večer s koledami, dárky a samozřejmě i pohádkami v televizi. Všechno bylo vždycky v krásné atmosféře, v klidu.
Teď mě čekají první Vánoce s mým přítelem. Bydlíme spolu od května, hezky jsme si zařídili pronajatý byt a já se začala pomalu chystat na Vánoce. Těšila jsem se, že napeču trochu cukroví, udělám výzdobu, pak stromeček a slavnostní večeři. A že si naše první společné Vánoce užijeme spolu a o svátcích pak postupně navšívíme oboje naše rodiče.
Jenže jsem narazila. Když jsem tuhle představu řekla příteli, prohlásil, že to nemůže svojí mámě udělat, že u nich se na Štědrý večer schází celá širší rodina a je samozřejmé, že tam přijdeme i my. Abyste měli představu. V bytě rodičů mého přítele tedy bude: Matka, otec, oboje prarodiče, přítelova sestra s manželem a čtyřletým synem, tchynina ovdovělá sestra, aby nebyla sama a my dva.
Představa takovéhle sešlosti na Štědrý večer mě děsí. Podle mě to musí být strašný zmatek, jen nachystat kafe pro všechny, jídlo, navíc se to bude odehrávat v klasickém třípokojovém bytě, vůbec si neumím představit, kam si tam všichni posedáme. Jaká může být vánoční atmosféra v takovém chaosu? Navíc i když je to partnerova rodina, viděla jsem je jen párkrát v životě, vnitřně necítím, že bych mezi ně patřila, tenhle pocit možná přijde časem, ale teď to mám takhle. Jestli budu nucená tam jít, tak mi to bude připadat, jako když mi někdo ukradl Vánoce.
Já si je chci užít u nás doma, s naším salátem a kaprem, cukrovím a svítícím stromečkem. Mí rodiče to respektují a těší se, že je na první svátek navštívíme. Nenaléhají, abychom přišli k nim, chápou, že chceme být sami.
Přítel ale na Štědrém večeru v té jejich rodinné sešlosti trvá. Je to prý jejich tradice, kterou dodržují co si pamatuje. A pokud bychom nepřišli, všichni by se smrtelně urazili a okamžitě by věděli, že na vině jsem já a mohlo by se to otočit proti mně.
Co mám dělat? Já tam jít nechci. Už mě napadlo, že tedy strávíme Vánoce každý zvlášt u své rodiny, ale to je přece také postavené na hlavu. Jsme pár, žijeme spolu, já teď navíc čekám miminko, měli bychom fungovat jako rodina a tvořit si vlastní tradice.
Jaký je váš názor na tuhle situaci?
29.11.2016 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 153 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechci slavit Vánoce s partnerovou rodinou
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Tak jsem cekala nejake moudro, radu .... a prd, seslo se tu jenom milion teorii. Z vlastni zkusenosti - pokud partner je ochotny napr stridat roky (tenhle rok u nasich a pristi u tvych rodicu) nebo stedry den doma a pak 25.+26. navstevy, tak ma zenska vyhrano. Ovsem sakra co delat v pripade, pokud partner tvrdi, ze proste cela rodinna seslost je to nejlepsi reseni na svete. To ze partnerka dosud travila Stedry vecer pouze s rodici a nezna vyhody a nadheru velke rodinne seslosti neni jeho vina. Nechape / nechce chapat, ze pro partnerku je takova seslost psychicka i fyzicka katastrofa - co delat pak? Prece se nebudou rozchazet k vuli jednomu veceru v roce???? To je moje situace påoslednich zhruba 10 roku a neni cesty z toho ven. Uz jsem dosla i do stadia, ze radsi budu sedet doma sama a on at slavi s rodinkou, ale nemuzu postavit vlastni deti pred takovou volbu
hrosinka72:
mam-ča: To je ale úplně v rozporu s tím, co jsi na začátku diskuse napsala: že pokud si chce partnera udržet, má tam jít.
A přesně o tom to je - on to nemůže své mámě udělat (a Tobě jako partnerce a budoucí matce jeho dítěte ano?)....
Z téhle věty se mi ježí chlupy.... Nyní jsou to první vánoční svátky, co to bude příště a co potom? Ono to chce kompromisy a respekt k přání partnera hned od počátku.
Jsem se svým mužem 22 let a tchýni jsem cca 6 let neviděla, protože jsem prostě měla té její manipulativní panovačnosti už dost. Také jsem hned zkraje nenastavila alespoň trochu mantinely a vše jsem byla nucena utnout v momentě, kdy tchýně začala velice nezdravě ovlivňovat i naše dítě (tím nemyslím zrovna jídelníček - to mi bylo fuk....). Manžel to naštěstí uznal, pochopil, že se máti nezmění, a tak k ní dochází sám nebo příležitostně se synem.
Vy si máte věci (nejen svátky) zařizovat podle svého a ne podle "míry urážlivosti" maminek a příbuzných....
Piafka: Mně to podstatné přijde. Adriana jeho rodiče viděla jen párkrát a na tuhle sešlost se jí nechce. A její partner trvá na svém, že musí být už teď po jeho.
Jinak v podstatě vyhrožuje, viz : "Přítel ale na Štědrém večeru v té jejich rodinné sešlosti trvá. Je to prý jejich tradice, kterou dodržují co si pamatuje. A pokud bychom nepřišli, všichni by se smrtelně urazili a okamžitě by věděli, že na vině jsem já a mohlo by se to otočit proti mně."
Tak na takové vydírání bych reagovala přesně obráceně, než si "přítel" přeje. Neohnula bych hřbet jen proto, že jsem těhotná, a že mi podsouvá nějakou "vinu" za to, že mám jiný názor na to jejich "slavení".
Připadá mi to spíš jako štvanice...
Asi bych se s partnerem dohodla na tom, ze v pristim roce uz budeme tri a tim padem mala rodinka a budeme slavit Stedry den doma podle sveho. Ty dva dalsi dny rozdelime na navstevu u rodicu. Takze tento rok bych to prekousla sla s partnerem k jeho rodicum a tam po skonceni vecera bychom diplomaticky oznamili at se nezlobi, ale ze pristi rok to bude po nasem......
mam-ča: To je sice pravda, já to mám také jinak, ale pro rozhodnutí o způsobu trávení Štědrého dne či večera mi to opravdu podstatné nepřijde.
Já jsem čelila tlaku trávit tento čas s manželovou rodinou taky ještě před svatbou...nebyla jsem tedy těhotná...přizpůsobila jsem se...ale proběhlo to tak, jak jsem čekala...vnitřně jsem se necítila dobře...a vůbec mě tehdy netrápilo, že jsme se ještě nevzali, tak jsem to vůec nebrala...bylo to pro tu situaci vedlejší, byla jsem prostě manželova dlouhodobá známost a on moje...byli jsme pro sebe vzájemně velmi důležití i když ještě nesezdaní..říct o takovém páru čekajícím dítě, že vlastně rodina nejsou, to mi přijde přepjaté...
Piafka: No vidíš, a pro mě ten fakt že nejsou manželé, je docela rozhodující. Pisatelka je svobodná dívka, momentálně těhotná s mužem, který si jí z nějakých důvodů zatím nevzal (nebo nehodlá vzít) za právoplatnou manželku.
Tudíž ani ona nemá k jeho rodině žádné oficiální povinnosti.
Možná manželství trochu přeceňuji. Pro mě je to krom utvrzení vztahu, "obchodní smlouva" dvou partnerů, zajišťující výchovu potomstva.
Tohle žití na hromádce je nezodpovědnost vůči dítěti i vůči partnerům navzájem.
Mladé vdovy by mohly vyprávět...
krasaka: Dítě bez bytu, to bývalo celkem běžné i dřív, dokonce bych řekla, že za komunismu častěji než dnes, ale to už bych odbočila. Myslela jsem to spíš tak, že mi komentář mam-či, přišel hanlivý vůči oběma - jsi svobodná matka, tak vlastně ani rodina nejste a nemusíš si dělat starosti. Tak si holt matky a otcové musí vychovat syny tak, aby požádali v takové situaci partnerku vždy a bez okolků o ruku a bude to. A jinak - nenechala bych si potvrzovat rizikové ani jiné kličky bych nedělala, prostě bych přednesla partnerovi svůj návrh s tím, že čekáme dítě a chci mít v tento slavnostní den klidnou a radostnou mysl.
Piafka: přece jen je v tom poněkud rozdíl - pokud partner nechtěl svatbu,ale dítě uměl uklohnit - proč by měla mít svobodná dívka nějaké povinnosti vůči jeho /pro ni cizí rodině???/.
Nehledě k tomu, že vzhledem k těhotenství díky tak šílené sestavě by mohla strávit ŠD taky u WC mísy a rozhodně to jejímu stavu klidu nepřidá
Důležitější je zdraví její i miminka - nechala bych si potvrdit rizikové těhotenství a basta fidli - taky kompromis
Jinak-já ten dnešní žebříček hodnot taky nechápu-nejdříve dítě /někdy i bez bytu/, sňatek v nedohlednu /kvůli sociálním dávkám nesezdané ženy???/ a hlavně aby ON se cítil i nadále jako svobodný a mohl bez problémů zdrhnout zadními vrátky
Jestli je pro vas vanocni oslava v sirsim rodinnem kruhu vaseho pritele neprijatelna, neni sebemensi duvod, abyste si delala nasili, tim spis, ze jste tehotna a vami popisovany vecer bude o vsem, jen ne o klidu.
Haninka: Jo, někdy je tohle lepší, než do toho jít po hlavě...
Kozoroh18: taky mě napadlo, že by se mi na Štědrý den udělalo nedobře a pak bych, vzhledem k těhotenství, zůstala doma...
mam-ča: Promiň, ale jestli jsou anebo nejsou manželé v tomto případě nehraje roli. Čekají dítě, patří k sobě, i kdyby byla vdaná, nemusí se rozhodovat jen aby "si udržela partnera". To je úplně mimo. Já, ač vdaná, považuji debatu o Štědrém dni za rovnocennou, proto je ideální, když zůstanou doma. Ona má stejná práva jako on. Jít na Štědrý den k rodičům partnera žádný kompromis není, je to ústupek.
co těhotenská nevolnost