Sophiina volba. Čekám trojčata a mám zvážit redukci.
Řeším hodně bolestnou situaci a nevím, jak se s ní vypořádat. Manžel mi, bohužel, moc oporou není, prý bude respektovat mé rozhodnutí ať bude jakékoli. Jde o to, že jsem těhotná a čekám trojčata. Lékař mi doporučil, či spíše mně seznámil s tím, že v tomto případě je možné provést redukci plodů ze tří na dvě.
Zkusím vám v kostce nastínit naši situaci. Jsme s manželem spolu už deset let, mně je třiatřicet a jemu o dva roky víc. Máme už dva syny – osmiletého a šestiletého. Když kluci trochu povyrostli, zatoužila jsem po ještě jednom miminku a tajně si přála, že by to mohla být holčička. Otěhotněla jsem poměrně bez problémů a za pár týdnů se ukázalo, že miminko není jedno, ale hned tři.
Byl to šok, v první chvíli jsem se přímo v ordinaci rozbrečela. Doktor byl velmi ohleduplný a citlivý, chápal, jak mi je. Když jsem se trochu zklidnila, řekl, ať to napřed vydýchám a proberu s manželem a sdělil mi i tu možnost s redukcí.
V první chvíli jsem si říkala, že to je asi jediná možnost, podstoupit to. Jenže čím více o tom uvažuji, tím těžší to pro mne je. I když jsem s trojčaty v žádném případě nepočítala a výraz „zaskočilo“ mne to je velmi slabý, přesto se jedná o mé vlastní děti a představa, že nad jedním z nich vynesu ten příšerný ortel, mne doslova drásá. Na druhou stranu si neumím představit, jak bude ta trojčata zvládat, když už dvě děti máme. A to nejen co se týká péče, ale hlavně finančně. Nemáme se sice nějak špatně, ale trojčata, to je pořádný finanční zápřah na mnoho let dopředu. Plenami a výbavičkou počínaje přes nástup do školy, obutí, oblečení, tábory, školy v přírodě atd.
Pro manžela to byl rovněž šok, on, ač skoro abstinent, si musel nalít panáka rumu, který mám v lednici na pečení. Řekla jsem mu všechny své pocity, všechny pro a proti. On mne prý k žádnému rozhodnutí, které by pro mne bylo nepřijatelné, nutit nebude. Podpoří mne, ať se rozhodnu jakkoli. Tohohle jeho přístupu si cením, nicméně mám pocit, že jsem na to nakonec zůstala sama.
Času moc nemám měla bych se rozhodnout co nejrychleji a zmítám se mezi dvěma břehy. Chvíli jsem jednoznačně pro redukci, to asi když mi zrovna lépe funguje ta rozumová část mozku, ale pak se zaktivní ta citová a já si neumím představit, že bych něco takového měla udělat.
Chtěla bych se zeptat, zda si dokážete představit takovou situaci a jestli byste v tomto případě na redukci šly. Ne, nechci se rozhodovat podle toho, co mi řeknou v podstatě cizí lidé na internetu, jen potřebuju slyšet víc názorů, třeba i příběhů ze života rodin s trojčaty apod. Možná mi to pomůže si vše v sobě nějak ujasnit a rozhodnout se správně. Předem vám moc děkuji za vaše názory.
23.6.2014 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 153 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sophiina volba. Čekám trojčata a mám zvážit redukci.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
docela bych chtela, kdyby nam neco rekla Zuzka. Jak se rozhodla zda da sanci vsem trem.
tento clanek vysel necele dva dny po tomto a tak je mozna jen smysleny i kdyz mozny.
http://www.novinky.cz/domaci/336972-sedm-pacientek-v-podoli-donosilo-mrtve-dite-aby-porodily-zive.html
pri cteni mne mrazilo a kdyz jsem pak cetla toto, bylo me smutno, za zdave mimco.
tornado-lou: Ona byla i ta chemie, i když trochu jiná než dneska, byly třeba otravy olovem z vody, cínem, všelijakými sajrajty na hubení hlodavců a leckdy se i jako léky předepisovaly divné věci. Dětem se vařily makovice, od mala dostávaly alkohol...bylo toho taky dost. Žádná dekadentní vesnička Marie Antoinetty, jak si snad někdo dneska představuje život na venkově.
Moje prababičky měly děti mezi lety 1912 a 1926. Všechny měly tři nebo čtyři děti, které všechny ve zdraví dožily dospělosti. Dvě žily na venkově v hospodářství, ty měly všechny děti doma s bábou, ale bába nebyla žádná čarodějnice, byla to vystudovaná porodní asistentka, v šestinedělí ležely, první dny po porodu vůbec nevstávaly ani na záchod, děti cca rok kojily.
Jedna městská prababi měla děti taky doma s asistentkou, druhá, pražská provdaná do pokrokových intelektuálních kruhů, měla děti v porodnici, což byl tenkrát zhruba takový výstřelek jako dneska rodit doma.
Ani jedna prababička nerodila v leže ne zádech a ani jedna neměla poranění hráze.
Tyhle prababičky byly z většího počtu sourozenců, z nichž někteří perinatálně nebo to tří let zemřeli. Ale žádný se nenarodil v brázdě, všichni doma v posteli.
A ze nebyla chemie - zase byly plisne. Hladovej sni ledacos. Lidem velmi zahy vypadavaly zuby.to ze kdysi byli lide zdravejsi je blabol.
sharon: to neni tak uplne pra da. Spousta matek byla spatne zivena, napr. Deti v niizkem veku umiraly, klidne se stavalo ze z sesti deti prezily dve. O tomjestli byly donosene nebo ne se tezko hadat, nebyla diagnostika. Neidealizuj si to.
A ze se rodilo v brazde je uplnej kec. Rodicky a sestinedelky byly opecpvavane jak to jen slo. Vlastne to byla jedina doba kdy zena mohla lezet a odpocivat.
sharon: ehm.... zajímalo by mě, kolik dětí z těch, které porodila třeba tvoje prababička se dožilo dospělého věku.... a kolik jich "porodila v brázdě" 
sharon: To ani náhodou. Resp. bylo méně chemie, ale nerodilo se více zdravých dětí, čísla jsou dohledatelná. Rodilo se naopak více postižených dětí než dnes a mateřská, perinatální a dětská úmrtnost byla rapidně vyšší než dnes, což bylo způsobeno především mnohem horšími hygienickými podmínkami, neexistencí antibiotik a zásadně horším stavem výživy většiny lidí. Proto se také rodilo mnoho nedonošených dětí a umíraly.
V brázdě se nerodilo ani ve středověku, vždy pokud měla žena alespoň trochu jinou možnost.
.gif)
Tante Ema: před sto lety nebyl svět samá chemie , nerodilo se taková spousta postižených dětí ....rodilo se na poli v brázdě a děti byly donošené a zdravé......
karfice: OK ono se to podá
karfice: a příroda se jí o ně postará? 
Narzila jsem na toto téma a kvůli toho jsem se i zaregistrovala. Proč se musíš rozhodovat? Přeci příroda chtěla, aby jsi měla trojčata, tak budeš mít trojčata! Nevidím důvod pro redukci.
PEGG: A jeto tak správné, že spoléháme na zázraky medicíny? Že jsme pomalu neschopni smířit se s tím, že lidé umírají, že je takový života běh? Že jsou lidé uměle udržováni při životě ve stavu, který je nevraný a je něčím mezi žitím a nežitím? Že si myslíme, že obelstíme přírodní zákony? No všichni na to dojedem...dojedem na to, že si z medicíny děláme nové božstvo.Medicína je dobrý sluha, ale musí se právě užívat s rozumem a ne k utišení našeho emocionálního koktejlu, jen abychom nebyli nešťastní, to to je cílem života, ale smutek, neštěstí do života patří, jako ten druhý pól štěstí a radost, musíme umět přijímat oboje.
.jpeg)
Tante Ema - 26.6.2014 21:36 já s tebou souhlasím. Za každý svůj čin neseme odpovědnost a následky. A nikde není psáno, že když si Zuzka nechá třeba jen jedno, že bude zdravé a ona si jednou řekne, že je dobře, že obětovala dvě děti pro zdraví jednoho
I u normálně probíhajícího těhotenství se může narodit postižené dítě.
Osobně bych do žádné redukce nešla, jen kdyby se zjistilo, že se některé dítě nevyvíjí tak jak má.
a.... - 26.6.2014 20:01 promiň, ale na pokrok v medicíně snad spoléháme všichni. Co je to např antikoncepce? Taky spolehnutí na medicínu, co jsou antibiotika a jiné a jiné a léky, bez kterých by byla spousta lidí už po smrti, ale díky medicíně žijí celkem normální život, např cukrovkáři a jiní a jiní. Tvůj argument mi připadá trochu mimo. Je to stejné, jako kdybys odmítla léčbu svého dítěte jen proto, že před sto lety taková neexistovala.
a....: Před sto lety ovšem nebyly ani redukce, ani ultrazvuk, který by ženě na začátku těhotenství sdělil, že bude mít trojčata, dokonce nebyly ani indikované lékařské potraty, natož potraty na přání.
Proto to argument není. Nechat si udělat redukci je stejné "spoléhání se na medicinu" jako dát nedonošence do inkubátoru.
Zodpovědnost za svá rozhodnutí neseme, ať už je uděláme jakkoliv, klidně i "pod vlivem emocí", zodpovědnosti se nevyhneme, ani když se nerozhodneme nijak. Ani když se ji pokusíme delegovat.
A už fakt padám
a....:
Tante Ema: Myslím, že kolik přeživších trojčat se vykytovalo někdy před sto lety, je docela pádný argument. Člověk dnes příliš spoléhá na medicínu a chce věřit, že umí zázraky, že doktoři to zařídí... dříve prostě mnočetná těhotenství skončila tím, že žena potratila nebo děti dlouho nepřežily. Dneska se snažíme narušit tento přirozený výběr. Člověk by měl používat rozum a ne být ve vleku svých emocí, ale používat rozum znamená nést tíhu svého rozhodnutí.
