Postupné sžívání s divočinou. Malajské střípky.
Během prvního měsíce nás poctili svoji návštěvou snad všichni, kdo byli schopni se dopravit po rozbité cestě k nám nahoru. Mravy a zvyky nařizují místní obyvatele přivítat s úsměvem, kávou a zodpovědět všechny jejich dotazy k všeobecné spokojenosti. Po čtyřech týdnech to ovšem není až tak jednoduché...
Zmocňuje se mě dojem, že jestli ještě jednou někdo přijde s dotazem, co tady děláme, jak dlouho jsme v Malajsii a proč pro boha živého ještě nemáme děti, začnu se nepříčetně smát. Při troše štěstí tím další případné zájemce o naše životopisy zaženu zpět do vsi. Kochám se představami o dočasném šílenství a trpělivě opakuji požadované odpovědi. Má to i svoje výhody, zdá se, že moje malajština se den ode dne rapidně zlepšuje a kromě toho, přátelští zvědavci se za námi často vracejí s ochutnávkami z vlastní zahrádky a maminčiny kuchyně. Doufám, že jsme se již seznámili s převážnou většinou místního obyvatelstva a jejich nájezdy zeslábnou. Před spaním si mumlám malajské fráze: Ano, pět let v Malajsii, ano, my tu zakládáme organickou farmu, ne, děti ještě opravdu nemáme, vážně ne...
Zabydlujeme se...
V pauzách mezi návštěvami se věnujeme opravě domu, plánování, prozkoumávání okolí a neustálému únavnému dojíždění za prací do Kuala Lumpuru. V době naší nepřítomnosti na farmu dohlíží náš policií dohozený občan Lenggongu, který nejenže je obrovskou pomocí v začátcích, ale také si i přes svůj muslimský status rozumí s naší psí smečkou, což je zjištění uspokojující. Rozhodli jsme se ho požádat, aby nám pomohl najít naše první zaměstnance. Máme sice v plánu najmout si pracovníky z Nepálu, ale zatím je to hudba budoucnosti. Protože byrokracie vládne světem a jednání s imigračním úřadem se zřejmě potáhne několik dlouhých měsíců, musíme si zatím vystačit s místní pracovní silou.
Při další cestě z Kuala Lumpur jsme esemeskou ujištění, že budoucí pracovní četa už na nás čeká. Náš pomocník se činil a okamžitě po příjezdu nám představuje pět chlapíků, lépe řečeno kluků, protože nejmladšímu z nich je teprve patnáct let. Prohlížím si je trochu nejistě, už jsem vstřebala informaci o tom, že jsou to místní Orang Asli (člověk přírodní), místní domorodci. Kluci jsou stydliví, hovoří sporadicky a vypadají jako skřítci z lesa. Jsem zvědavá na jejich pracovní nasazení. Slyšela jsem už o Orang Asli mnoho, například to, jak občas jednoho dne zničeho nic opustí své pracovní povinnosti, protože prostě smyslem pro povinnost neoplývají. Generace jejich tatínků ještě před pár lety běhala po pralese s flusačkou, v oděvu z přírodních materiálů alá bambusové listí, a tak má očekávání nejsou velká i přes to, že kluci přišli oděni v džínsech.
Konečně se nám podařilo zvelebit část domu. Kochám se fungl novou oranžovou ložnicí, máme kde vařit a provizorní koupelna je poměrně ucházející. Už není proč přespávat ve vesnickém hotýlku. Bydlíme! Doopravdy už bydlíme! Podmínky jsou sice ještě tak trochu polní, ale každý začátek je dobrodružný. Manžel usoudil, že již bylo dost běhání kolem obydlí a je načase se pustit do zvelebování okolí. Lépe řečeno do prosekání se všudepřítomnou džunglí, kde se má místo popínavého plevele objevit zelenina, ovocné stromy a dostatek životního prostoru pro kuřata, kozy a jinou zvířenu. Orang Asli mají tedy první úkol, kterého se chopí poměrně nadšeně, a s mačetami si počínají velmi zručně. Okolí domu už pomalu začíná dostávat tvar a po několika dnech jsem si téměř jistá, že s pracovníky jsme udělali skutečné terno.
Divoká zvěř
Znepokojují mě jen řeči místních na téma divoká zvěř. Vzhledem k tomu, že bydlíme v téměř panenské džungli, evidentně nás obklopuje hotové safari. Zaregistrovala jsem gibony, kteří jsou sice velmi plaší, ale ráno nás budí svým ‚zpěvem'. Nemohla jsem přehlédnout orly a tukany kroužící vysoko nad našimi hlavami. Uchvátilo mě pozorování různobarevných vážek a postupně jsem přestala leknutím poskakovat při setkáních s prapodivnými ještěry všech tvarů i velikostí. Vyšlapané cestičky jakoby měly podpis ‚prošlo tudy divoké prase' a psí smečka se každodenně může uštěkat ve snaze ochránit nové působiště před jakoukoliv nezvanou havětí. Ovšem přítomnost zvířat poněkud děsivějšího rázu znám zatím jen z vyprávění. S radostí bych ocenila, kdybych už další historky nemusela poslouchat, ale málo platné. Kdekdo považuje za nutnost nás informovat o přibližném počtu slonů, tygrů, medvědů a také o tom, jak před deseti lety kdosi zastřelil nemocného tygra přímo uprostřed vsi. Statečně odpovídám, že nic jiného bych v lese ani nečekala, samozřejmě, a v duchu zaháním představy o zběsilém úprku před divokou šelmou. Přece jen v běhu jsem při hodinách tělesné výchovy zrovna nevynikala.
Pročišťování džungle má svoje první, dech beroucí výsledky. Jednoho dne se před námi konečně otvírá pohled na kamenitý potok několik kroků před domem. Je ještě místy lemován divokým zázvorem a banánovníky, ale najednou působí tak nějak hřejivě, útulně. Sedím s hrnkem ranní kávy na kameni u vody, pozoruji kýčovitý východ slunce v údolí a konečně se cítím doma. Navzdory tygrům, únavným zvědavcům a úmorné práci, která nás čeká, se těším na to, co nám tenhle nový život přinese. A už teď tuším, že to bude všechno možné, jenom ne nuda.
Malajské střípky. Život v divočině.:
- Hancze a její splíny. Malajské střípky.
- Nová psí nájemnice. Malajské střípky.
- Bez plynu, bez vody, bez psa... Malajské střípky.
- Hanzce na motorce, ztracený pes a hladový slon. Malajské katastrofy.
- Stěhování do pustiny. Malajské střípky.
24.2.2009 Rubrika: Cestování | Komentářů 155 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Postupné sžívání s divočinou. Malajské střípky.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.hancze: děkuji za krásné povídání, vždy, když si čtu tvé střípky, jsem tam s tebou, opravdu moc dík jo a za fotoalba se taky přimlouvám
Almega: Víš, že existují jedinci, kteří si standard i koníčky udrží? A netráví celý život v práci?
Nestačí, že farma přinese prospěch a obživu hanczeti, manželovi a zaměstnancům? Je nutné, aby mělo jejich farmaření vliv na celosvětový mír a prosperitu?
Moc tvoje výkřiky nechápu...
Píšu obecně,né konkrétně,situace ve světě se fakt zhoršuje,tak si jen tak myslím,pro koho bude ta vaše farma dobrá,komu přinese prospěch?Nechala bych domorodce být,ať si žijou,tak jako kdysi,možná pro ně není dobré zatáhnout je do naší civilizace,i když asi sami chtějí..Ale jak jsme dopadli my sami?Abychom si udrželi standard na jaký jsme zvyklí,tak trávíme čím dál tím víc času v práci,nakonec nemáme žádný volný čas a pak náhle zemřeme a CO?Kde byl náš život,naše zájmy a koníčky?
Almega: no teda promin, jak muzes srovnavat malickou farmu a kaceni pralesu velkyma firmama, to mi nejde do hlavy... navic Hancze nekaci stromy a farma je eko... co vic bys chtela...
Almega:
Almega: ja zadnej prales nekacim mmchaz ted jsem si vsimla toho jak pises "nepracujete tam jen sami,jak by asi mělo být", ja to mozna nechapu, ale fakt si myslis ze existuje nekdo kdo ve dvou lidech zvladne obdelavat 40-ti akrovou farmu?
To není bláznění,to je realita dnešního světa.Asi nečtete knihy např. o povodí Amazonky,jak tam to dopadlo,kácí se pralesy a jednou na to doplatí celá planeta...
Almega: co blázníš?
Křeček: priste vam hodim link na nejaky alba, ale ja to desne flakam
Kawa: s teplotama je to tady zahul, na slunicku je konstatne cely rok kolem 36 st. a vic, my tu jsme v kopcich takze pofukuje a da se to, po desti se o par stupnu ochladi. Obdobi destu j mistni "zima", toje tak kolem 26st...
Speedy:
Almega: ty mi davas My tady provozujeme organicke farmareni, tzn. ze do prirody zasahujeme minimalne...vysekavanim dzungle se rozumi cisteni plevelu, divokejch bananovniku a podobne, my tu nekacime stromy, to by nas zavreli . Krom toho jsme na byvale cajove plantazi. A co se tyka puvodnich obyvatel, to je dost slozity- kdysi jsem tu o nich myslim smolila clanek. Kdyz chtej tak pracujou, kdyz ne, tak jdou do lesa misto do samosky. Ja sice nejsem privrzencem jejich pomalajstovani (puvodni obyvatele nejsoumalajci), ale je to jejich volba, ja nejsem zadnej otrokar Ohromne me rozesmala predstava toho jak tu "lenosim" a nekdo na me dre , popravde kdo tu nejvic dre je nase manzelske duo a jeste nam za to nikdo neplati . Myslim ze prirode i domorodcum nedelame nic strasnyho
No jen abyste tam tu jejich džungli úplně nevysekali!jak to tak čtu,je děsné,jak lidi civilizace zasáhne.Nebylo těm domorodcům líp a přirozeněji,když si mohli ve své zemi dělat,co dělali od věků?Jsou teď v moderní době šťastnější?Mají víc volného času,než dřív?Zasahujeme do života někomu,a možná to není vůbec dobře.Vy si budujete farmu,nepracujete tam jen sami,jak by asi mělo být,ale zatahujete do toho další lidi,a pak jednou vy budete jen lenošit a oni se na vás dřít a co za to budou mít?Jen některé výdobytky civilizace,které pro ně možná ani nebudou přínosem...
Hancze, nemam slov, obdivuju te, protoze pises s uzasnou lehkosti, tak, ze si clovek poradne neuvedomi, ze jste se nadreli(a nejspis jeste nadrete)jako otroci.
Ten hrnicek kaficka s pohledem na vlastni potok a vychod slunce ti malinko zavidim. Tu havet kolem uz mene. Drzte se, prosperujte a ty hlavne pis.
super čtení
nebylo by víc fotek, prosím prosím?
Teda Betty McDonald a její "Vejce a já" jsou proti tomuhle hadr. Piš dál, krásně se to čte. Ale odvahu na takovouhle "akci" bych neměla, obdivuju vás.
Víte někdo jak je to tam v těch místech s teplotama? Jsem absolutní zeměpisný trotl, takže ani netuším, kde nějaká malajsie je...
Hani, jste odvážní, obdivuji vás...těším se na další povídání