Ateista versus věřící. Může to klapat?
.jpg)
Pocházím z ateistické rodiny. U nás nikdy nikdo nebyl věřící, nechodil do kostela. Dokonce ani moje babička a prababička, které ještě vyrůstaly v době, kdy měly náboženství ve škole. Od babičky jsem dokonce slyšela i nějaké posměšné „náboženské“ říkánky, kterými se jako děti bavily.
Co se týká víry, mám v sobě jasno. Sice moc nerozumím tomu, co ty, kteří v Boha věří, vede k té poslušnosti a respektování něčeho, co podle mne vůbec neexistuje, ale myslím, že je to každého věc. A pokud někdo k životu berličku v podobě nějaké nadpřirozené existence potřebuje a žije se mu tak líp, proč ne? Nikomu to neberu, ač mám na různá náboženství jasně vyhraněný názor a považuju je za strůjce mnoha špatného, co se na světě kdy událo. Ať je to násilné obracení na svou víru, války, inkvizice a v poslední době i tolik diskutované zneužívání malých dětí ze strany duchovních.
Je mi šestatřicet a dosud jsem svobodná a bezdětná. Nijak mne to netrápí, po vlastních dětech zatím moc netoužím a své „mateřské pudy“ si vybíjím na neteři, kterou mám moc ráda.
Před časem jsem poznala muže, se kterým jsme si hned padli do oka. Pomalu se mezi námi začal rozvíjet vztah, chodili jsme spolu na večeře, do divadla, kina, o víkendu vyjeli na výlet. Po nějaké době vyšlo při jednom hovoru najevo, že je silně věřící. Od dětství. Jejich rodina je v tomto ohledu pravděpodobně pravý opak té naší. Oni chodí do kostela, ke zpovědi a dělají všechny ty věci, které věřící dělají.
Zavedli jsem na téma víra dlouhý hovor, každý z toho svého pohledu a já zjistila, že v tomto ohledu si nikdy nemůžeme porozumět. Já nechápu, jak on může věřit a on zase, že já nevěřím. Jenže zatímco já nemám potřebu ho předělávat a nutit ho, aby svou víru opustil, on mi řekl, že za svůj největší životní úspěch by považoval, kdyby se mu mne, zapřisáhlou ateistku, podařilo na jeho víru obrátit. Tím mě dost vyděsil, představa, že do mě hustí nějaké náboženské řeči, je mi silně proti srsti.
Jenže jinak je mi s ním fajn. Jen nesmí přijít řeč na Boha apod. V tom se opravdu diametrálně rozcházíme. A já teď přemýšlím, jestli má vůbec cenu v takovém vztahu pokračovat. Nikdy jsem se s nikým takovým nesetkala, tedy v takové blízkosti. Jeho příslušnost k víře mne svým způsobem děsí, ale zase si říkám, že to v praxi moc „nežere“, vzhledem k tomu, že spolu, ač nesezdaní, normálně spíme. To by, kdyby byl opravdu silně věřící, neměl.
Myslíte, že může takový vztah fungovat? Já ani nikoho, kdo by v podobně „smíšeném“ páru žil, neznám.
13.9.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 154 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Ateista versus věřící. Může to klapat?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ivča+3: Což byl zase pohanský svátek jarní rovnodennosti, jak nám barvení vajíček a pomlázka pěkně připomínají. Takže (ač mám ke křesťanské víře respekt a třeba desatero uznávám jako soubor obecně platných morálních zásad), i pohané a bezvěrci mají důvody, proč se přidat k oslavě Vánoc a Velikonoc.
.jpg)
Renee: To máš sice pravdu, že v to se vánoce bohužel zvrhly, ale přesto to většina lidí převzala jako oslavy narození Krista a k tomu ještě "slavíme" velikonoce...
Jak vidno už z diskuze, klapat to prostě nemůže. 
.gif)
Křeček: 
ještě tedy...nečetla jsem žádné reakce, jestli to tu bylo, tak se omlouvám
v křesťanských rodinách je vždy více dětí...viz KDU ČSL...6 kousků žádná míra...
.JPG)
Myslím, že je hrozný rozdíl mezi vírou ve své podstatě, anebo slepým vyznáváním nějaké církve.
Já nejsem věřící, ale nekradu, nepodvádím, úmyslně neubližuju, natož abych snad vraždila....... neměla bych problém povídat si s případným věřícím manželem o víře, ale nesměl by mi vnucovat zvyklosti nějaké církve
nevadil by mi církevní sňatek ani pokřtěné děti
ale už by mi třeba vadilo, kdyby mě nutil vstávat v neděli brzo ráno a chodit do kostela (pravidelně, ale třeba ze zvědavosti bych se tam s ním jednou koukla, abych věděla, o čem to je)
a jak tu někdo psal, kdyby došlo na spor, jestli se dají peníze na dárky dětem nebo na střechu kostela, to by moje tolerance skončila
Renee: a pomineme to, že Vánoce mají pohanský původ - oslavu slunovratu, na který křesťané tak pěkně napasovali narození Krista 
Ivča+3: Vánoce bych do toho vůbec netahala. Tady se vánoce slaví proto, aby se udělal generální úklid bytu, nakoupily se tuny dárků a snědly tuny jídla A všem se to líbí proto, že je volno 
Pro většinu zdejších lidí jsou vánoce stále "svátky klidu a míru" než cokoliv jiného. A dokud to bude svátek, slavit to všichni budou, víra s tím nemá co dělat.
talenka: tak tak.
V článku se nepíše, k jaké víře se ten chlap hlásí. Co když je jehovista? Nebo muslim? Nebo adventista sedmého dne? Nebo nějaký podobný magor? 
Přidávám se k těm, co si myslí, že to fungovat nemůže. Tohle je celkem zásadní životní postoj, něco jako kdyby spolu zkoušeli žít zarytý komunista se zarytou odéesačkou Možná spolu žít můžou, ale budou se pořád hádat a vzájemně přesvědčovat o své pravdě. A k čemu potom takové soužití je.
Já jako agnostik bych s někým, kdo se mě snaží obrátit na svou víru, žít nemohla. Mezi přáteli a dokonce i v rodině věřící lidi mám, ale nebavíme se o tom - kdykoliv jsme totiž začali, skončilo to ostrou výměnou názorů a to mě nebaví, mám ráda klid. A vím, že bych s těmihle lidmi pod jednou střechou být nechtěla a už vůbec bych je nemohla mít za partnery - na partnerství se mi m. j. líbí to, že máme velmi podobný pohled a názory na svět a život. Připadá mi to hodně důležité. Mnohem důležitější než například sex. Jak už tady někdo napsal, sex jednou vymizí, ale názory zůstanou.
Ivča+3: nejenom náš národ. Celá západní kultuja stojí na antických a křesťanských základech. Znát oboje považuju za nutnost.
Almega: tohle není ale víra, to je omezenost 
A propos - znát Bibli je myslím součástí základního vzdělání každého jedince, náš národ je národ křesťanů ať chceme nebo ne (proč všichni tak slavíme Vánoce??). K tomu člověk ale nutně nemusí být věřící, ne?
Také si myslím, že je to natolik zásadně odlišný postoj, že to fungovat nemůže. Prostě je tu sposta třecích ploch, které se budou zřejmě jen vyostřovat. Já věřím v něco jako Boha, spíše v Univerzum a jeho zákony (ale to je otázka názvosloví). Do kostela chodím, protože mě fascinujou svojí energií - ale mše mě tak trochu nudí, na ty nechodím. Rozlišuji náboženství a víru. Zkrátka mám svou víru, ale obracet se na jinou bych se nenechala. Ovšem názor, že Bůh by to tady takhle nenechal, mi přijde trochu omezený. Např. všřím, že se nic neděje náhodou a vše má svůj smysl. I vaše setání má nějaký smysl, i když se potkáte jen krátce, určitě vás to vzájemně obohatí a něco vám to ukáže. V to věřím bezpodmínečně
sharon: přečti si její příspěvek 10:55 
