Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jé knížky , doslova miluju a nemohu bez nich být. Když jsem byla malá , tak mi četli rodiče - jé to byly krásné mezapomenutelné chvíle. / Ležím už v posteli, v kamnech praská , rozsvícená lampička a mamka, taťka nebo babička čtou a já poslouchám . Prostě krásné vzpomínky/. No ale abych pravdu řekla, tak teď si neumím hned vybavit, která byla moje první krásná přečtená kniha, jen vím , že jich bylo hodně, na které ráda vzpomínám.Honzíkova cesta, Babička, Svatojánští broučci, Hanýžka a Martínek,Odvážná školačka Čuk a Gek,Malý Bobeš, Dva roky prázdnin ,Manon Lescout, Kytice- mohla bych jich jmenovat ještě hodně, . Dodnes moc ráda čtu, jsem moc ráda, že existují knihovny, neboť knihy jsou dnes moc , moc drahé.
Stanislava Rudolfa mám také moc ráda.
Ráda vzpomínám na Vejce a já od Bety M.Donaldové.
Škoda, že dnes moc děti nečtou.
Pište tady o tom, co jste četly , co vás zaujalo, moc ráda se na to podívám

Ta opravdová PRVNÍ byla v mých cca 10ti letech od Marie Majerové Panenství......je to krásná knížka. Četla jsem ju jen 1x, ale dojala mě tak, žew si to pamatuji, jak jsem ke konci brečela nad tou nespravedlností a že snad už tpohle dnes nejní ani možné, jak se ti muži k ženám chovají a ono ejhle!! Děje se to aj dnes, jen se o tom už tak málo mluví.....
Jinak samo, že Vernerovky, Honzíkova cesta-tu máme doteď doma....

to su fakt rada, ze nejsu jedina, kdo ma problemy s knihovnou!!! jsou vyrobci nabytku uplne blbi nebo co? police jsou nesmyslne hluboky, maji nizkou nosnost a tak. pripada me, ze nikdo nikdy nevidel knihovnu.
a casopisy o bydleni totez. nikde se neresi ukladani knih, na fotkch je max. policka s fotografickou publikaci a trema stejne velkyma stejne ruzovyma knihama a casopisy.
ja mam vetsinu svych knih porad u rodicu, ale snim o tom, ze az budu jednou fakt velka, tak budu mit dum s knihovnou. police od podlahy ke stropu, podel vsech sten, krome okna a krbu, pred krbem kozesina a veliky pohodlny kreslo. jojo. a vsechny knizky budou jen v jeden rade, takze bude n vsechny videt a ja nebudu muset prerovnat pul knihovny az si budu chtit neco vytahnout. a budu tam mit tolik mista a tak variabilni police, ze budu konecne moct knihy srovnat nejak inteligentne a ne je cpat tam,kam se zrovna vejdou. jojo uz aby to bylo.
jinak prvni oblibenou kihu jmenovat nemuzu, nepamatuju si na zadnej takovej zlom.cetla sem odjakziva. ale Ransome byl v kurzu dlouho a byl hodne oblibenej. ted sem si nedavno dokoupila ty knizky, ktery mi jako male chybely. jenze je namam kam davat......

Jarča*: a Poplach v Kovářské uličce,ten jsem taky milovala

já teda Honzíkova cesta a pak a to napořád Děti z Bullerbynu. ty čtu i teď, třeba ne celé, ale mrknu do nich.

V dětství a mládí jsem četla furt. I nevhodné knihy, vzpomínám si, že v 11 letech pro mne byla Zoova Nana naprostá katastrofa. Ale nejúžasnější kniha mé puberty byla Austenové Pýcha a předsudek. V dobách mých studií to nebyla povinná četba, teď to mají maturanti ve vybraných knihách. Bohužel náš vrchní puberťák ji odmítá.

Má první "kniha" byl asi Čtyřlístek protože se dal "číst" aniž bych to uměla. No a pak to byly různé dětské knížky jako Pejsek a kočička, Zvířátka a loupežníci...s hodně obrázky. Později Robinson a zvláště knížky o Alence z budoucnosti od Kyra Bulyčeva (Alenka z planety Země, Alenka a třetí kapitán...), to pracovala fantazie na plné obrátky

Bohate mi stacila povinná cetba, to v mý dobe byla tak knízka na mesíc a jenom sepsání obsahu a odpoved na vsechny mozné otázky mi vzdycky zabralo víkend. Asi mi to ctení i krapet znechutilo. Ale pamatuji se, jak me nekterá povinná cetba i zaujala a precetla jsem víc nez jsme museli, treba Malostranské povíky a nebo Shakespeare. A na strední jsme meli povinnou cetbu i z rustiny a poslední dva roky i z anglictiny a to me dodelalo. Naopak jsme velice ráda o prázdninách sáhla po knízce, ani ne tak z duvodu cetby jako proto, ze jsem si ji mohla sama vybrat a ne císt jenom to povinný. Na základce to byl Foglar, pak nastoupili Tri musketýri, Angelika, mezitím se mi tam vtesnaly Máyovky a Verneovky. Nekdy kolem 8. trídy se k nám domu nastehovalo vsech spoustu dílu F.L. Veka.
A úplne nejhorsí nejstrastnejsí co jsem kdy v rámci povinný cetby musela prelouskat (to se nedá nazvat cetbou) byl Obcan Brych!

Naprosto jsem milovala "Gabru a Málinku" od Amálie Kutinové. Rádu čtu,ale poslední roky je to boj,protože usnu úplně u všeho

Nejmilovanější byl (a je) Boj o ostrov. Ransomeovky jsou mojí srdeční záležitostí, stejně jako Viking Vike

orinka: Odvážnou školačku jsme měli doma ještě po mamince, ta se mi taky líbila A Malý Bobeš, Robinson apod. byla klasika, povinná četba, skoro je škoda, že dneska už žádná povinná četba není

první knížka vůbec byla asi Odvážná školačka, tu jsme měli v první třídě. Holčička na obale knihy navíc vypadala přesně jako já, taky copánky a tmavé vlasy. Knížka byla mým vzorem, jen jsem pořád nemohla pochopit ty řeči o školní uniformě. Pak to byl samozřejmě Timur a jeho parta, do toho jsem byla zamilovaná. Následovaly Dva roky prázdnin, Robinson - měla jsem ráda ty dobrodružné. Pro babičku jsem ve vesnické knihovně vypůjčila Pantátu Bezouška, na toho se taky pamatuju, ale tehdy mě to nebavilo. Potřebovala jsem číst o vrstevnících. Malý Bobeš, to bylo moc hezká tlustá knížka, která mě zaujala. A pohádky, ty miluju dodnes.

Na východ od ráje od Steinbecka...to jsem četla furt dokola..já asi v 10 přelouskala vše dětské a najela na klasiky

Je celkem jedno, jaká knížka ho k lásce ke čtení nalákala, hlavně že ho to chytlo.

Četla jsem vždy a všude. Teď už to je tedy podstatně horší, ale knížky jsou mojí srdeční záležitostí.
Jako dítě jsem měla ráda víc knížek. V srdci mi zůstala kniha Báječný trest (od Boh. Nohejla), který jsem si nedávno z nostalgie koupilo přes internet v nějkém antikvariátu, abych si ho mohla připomenout i v pozdějších letech. Taky mám ráda knížky o psech a dalších zvířatech - kupodivu obě oblíbené jsou od zahraničních autorů a poprvé jsem je četla už někdy před dvaceti lety - jedna je od ruského autora (jméno nevím) s titulem Pirát, druhou je Ajax na stopě (Rudolf Szamos). Asi si je z nostalgie v nejbližší době přečtu. A to jsem si určitě na spoustu oblíbených knížek teď nevzpomněla.

Ahoj Soffie, mám stejně starou dceru a je to u nás podobné. Vždycky jsem si s ní četla a doufala, že jí to chytí - ještě tak před 2 roky jsem si myslela, že sama se nedostane dál než ke komiksům, a najednou se to zlomilo, chodí do knihovny a čte jednu knížku za druhou. Přeskočila knížy typu Neználek, Ferda mravenec apod., a rovnou začala s holčičími románky, zrovna čte knížku s názvem Upíří ségry
Já jsem četla hrozně ráda, asi tím, že nebyly počítače a v televizi taky nic moc, měla jsem oblíbené knížky ve své knihovničce přečetené několikrát a ještě chodila do knihovny. Nejradši jsem měla Foglarovky, později Mayovky, Verneovky a holčičí romány od Stanislava Rudolfa.