Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Já osobně, páč už mám jedno manželství za sebou, bych už do druhého nešla. Nebo aspoň ne tak po hlavě, jako do toho prvního - musela bych si být už opravdu jistá, že s tím chlapem chci (do)žít, že si ho vážím natolik, že přežiju rozházený ponožky po bytě nebo všechny ty "děsně závažné čtenářské problémy, které se tu řeší"... prostě že mi za to stojí a že mi za to bude stát i ten případný rozvod, pokud by se něco podělalo. Pokud bych si tímhle nebyla jistá, tak bych do toho pravděpodobně nešla ani kvůli dětem. Anebo aspoň s hodně pečlivě vypracovanou PM smlouvou.

Grainne: nebo chlap naseká dluhy, pak si hodí provaz a vdova dluhy platí. Manželství má svoje pro i proti, stejně tak zůstat nesezdaní má svoje pro i proti.

Grainne: nebo chlap naseká dluhy, pak si hodí provaz a vdova dluhy platí. Manželství má svoje pro i proti, stejně tak zůstat nesezdaní má svoje pro i proti.

Teda holky, vy uvažujete tak, že být chlapem, fakt mám strach se oženit. Vždyť je to přece blbost, brát svatbu hlavně jako finanční pojistku. Svatba nepojišťuje naprosto nic. Když dojde k rozvodu, stejně se bude řešit jen to, co jste nabyli spolu.
Proč si nepřiznat, že chci být vdaná prostě proto, abych získala důkaz o tom, že existuje na světě alespoň jeden muž, který touží, abych byla jeho manželkou a měla jeho jméno ?

Vidím to z druhé strany - já se vdávat nechtela, díte není duvod pro svatbu. Nakonec me manzel (nevím kde se to v nem vzalo ale byl prímo posedlý veselkou) za pomoci mé matky dokopal do snatku. Pravda hodne se mi zjednodusil zivot ohledne uredních dokumentu. Ale desne dlouho me to príserne sra.. A spoustu let potom jsem bojkotovala oslavu výrocí, já to tak necítila, pro me to zádné výrocí nikdy nebylo a vlastne porád není, je to obycejný den, no tak dobre udeláme si neco lepsího k veceri a otevreme lahvinku, ale jinak je to den jako kazdý jiný. Ale kdybych tohle rekla manzelovi tak ho hodne zraním. A vydírat chlapa príjmením... teda sorry, ale to je pod mou úroven. U me to bylo jednodussí, s ceským príjmením by dcera v DK daleko nedosla, kdezto s dánským ke kterýmu by se v prípade nouze pridalo ceské -ová by v Cechách prezila. Z vlastní zkusenosti bych muzskýho nechala dýchat a casem treba prijde na to, ze by vám bylo líp jako sezdaným a kdyz ne, tak se svet taky nehroutí. A v mezicase bych se pojistila smlouvama a pojistkama, jak uz tu nekdo psal, abys v prípade nejakého prusvihu nezustala s deckem sama bez prostredku na ulici.

Z mého ex tedy nic nevydřel ani právník, protože jiný právník mu dobře poradil.
Tradiční rozvod je buď věcí seriózní dohody - málokdy, nebo bitvou právníků, dost často.
Někdy nejen právníků, ale ještě je přizvána sociálka, policie, všemožní znalci z různých oborů..........
Popravdě, nevím, jestli pak to rádoby spravedlivé dělení majetků stojí za to. Několik rozvodů za přizvání celé této suity jsem měla možnost sledovat a popravdě, než někoho dotlačit k svatbě s pocitem, že by mi to někdy takhle mohl chtít vrátit..............
Che, varuju z druhé strany, právníci z toho mají dobré živobytí, děti psychologa.

Ber to tak, že když se nevdáš, nemusíš se zas rozvádět. Dneska se to už tak nebere - mezi námi, já bych se dneska už taky nevdávala. Moje sestra má dvě děti a taky není vdaná, kamarád s jedním školákem to samé - a to mají s jeho matkou i společnou firmu, nejenom dům. Další kamarád se oženil už s dítětem jen proto, aby mohl jet se svou ženou jako doprovod do USA, kde byla na stáži. Rozhodně ho nenuť, nebo ještě uteče.

Manželství je ekonomická vazba, nic moc romantického na tom není a pravdou je, že pro ženu, pokud nemá ten potřebný pocit jistoty ze samotného vztahu, může být manželství určitou pojistkou, že se chlapec jen tak nevyvlíkne z ekonomických vazeb.
Pravda je bohužel jiná, chlapec se prostě přesune i s papírem jinam a hoňte si mně po soudech, při troše škodolibosti se ještě postará o to, aby oficiálně neměl žádný příjem a ani s nejlepším právníkem za zády z něj nikdo nic nevydře. Nebo je charakter a své závazky nezahodí i když na ně nemá protistrana žádnou smlouvu. Je to otázka štěstí.
Jistotou je vážně jen ten vdovský důchod, nic víc.

Uznávám, že mít stejné příjmení je dost dobrý¨a v podvědomí spoluobčanů má manželka lepší status, než družka, partnerka, či přítelkyně. To mi došlo následně, když jsem se začala představovat novým příjmením, ovšem je otázka, jestli to stojí za ten nátlak.

mam-ča:

sarmyn: Nepátrej po pohnutkách Lubar. Je právnička, takže tohle zná především ze své praxe. A že radí zrovna takhle ? Asi jí už rukama prošla spousta případů, kdy se ty majetkové, dědičné, a ev. vdovské případy řešily, a nebylo to ve prospěch těch neprovdaných dětných žen.

Mamina6: to byla, přiznávám. Vyrazila jsem si na takový obyčejný výlet a vrátila se vdaná.

Bridgetj: jakej cíťa?
Popravdě se mi tyhle nátlaky zdají být dost odporný, ty nechceš svatbu, já nedám píjmení po tobě a máš to! Hodno pětiletých dětí při bitvě o červenou bábovičku.
Přiznala bych barvu - toužím po bílejch šatičkách a chci být manželka s prstýnkem. Chápu, že někdo potřebuje ten papír, ale sáhodlouhé okecávání a nátlak, manipulace a podobný lidský hry patří k obchodnímu jednání, ne do partnerského vztahu, pokud tedy mluvíme o lásce.

Mamina6: čím mu ubíráš práva? že nechceš, aby se dítě jmenovalo jinak? Když 90% věcí s ním u doktorů na úřadech apod. vyřizuje matka - a bude stále dokola někde zmiňovat,že dítě se sice jmenuje Novák, ale ona je Svobodová? Tsss, nevím, proč bych na něco takového měla přistoupit, jen aby si chlap pohladil své ego...

Bridgetj: vzavši v úvahu,že v Brně byli byste vzali vzetí jako vzatííí, je to tvoje vzeti vlastně docela vzatelné

sarmyn: svatba je smlouva. Má racionální podklady. Taky je to rituál a ten má podklady emotivní. Nevím, co je na tom k odsouzení. To je prostě fakt. Že na určité věci má nárok člověk, který je má právně zajištěné. Grainne sice píše, že krom vdovského důchodu lze vše ošetřit právně, ale už vidím, jak se do toho onen žene, lítat po právnících, když nechce ani tu svatbu.