„Chci mít aspoň jedno vnouče.“ Maminka mne citově vydírá.
Je mi třiatřicet let a čím dál víc jsem pod nátlakem mé maminky, která velmi trpí tím, že jsem bezdětná. Jiné dítě než mne neměla, a tak je to jen na mně, abych jí její přání splnila. Jenže já se do mateřství nehrnu, spíš naopak. Sice jsem vdaná, ale o potomcích s manželem neuvažujeme. Před asi dvěma lety mne sice něco jako mateřské pudy přepadly, ale po nějaké době to odeznělo.
Po dětech prostě netoužíme, ačkoli vůči nim samozřejmě nic nemám. Nepatřím k takovým těm ženám, které svůj odpor k mateřství stavějí na odiv, a těm, které děti mají se vysmívají a všelijak je znevažují. To rozhodně ne. Mám spoustu „dětných“ kamarádek, se kterými se ráda vídám, a nevadí mi, když se téma hovoru stočí na to, jak jejich ratolesti prospívají.
Jsem na tom tak, že mne představa, že bych měla mít dítě, být za něj odpovědná atd. jednoduše neláká. S manželem žijeme velmi aktivním, společenským a sportovním životem, nenudíme se. Máme se rádi, rozumíme si, vyhovuje nám, že jsme pány svých životů a svého času. Ani jeden z nás netouží přizpůsobit vše, čím dosud žijeme, malému dítěti, kolem kterého by se logicky všechno točilo.
Moje maminka (a nejen ona, i otec, ale ten se drží spíš zpátky) to však vidí jinak. Téměř při každé návštěvě si posteskne, jak ráda by měla vnoučátko, je jí líto, že všechny její přítelkyně už jsou babičkami a ona stále ne. Někdy je její naléhání až neúnosné a stane se, že skončí hádkou. Pak je chvíli klid, ale jakmile je vše už zase ve starých kolejích, pomaloučku polehoučku začne s vnoučaty znovu.
Naše argumenty a rozhodnutí, proč dítě nechceme, považuje za sobecké a krátkozraké. Tvrdí, že nebudeme pořád jen mladí a jednou nám ty děti budou chybět. Vyloženě útočí na city, mistrně argumentuje a vydatně to prokládá i slzami, kterými, jak doufá, nás obměkčí.
Jenže my máme v tomto ohledu jasno. Dítě prostě ne. Teď jsme si pořídili kotě, ze kterého jsme úplně nadšení, a opět máme na krku starou známou písničku o sobeckosti a vnoučatech. Už si nevím rady. Mám maminku ráda, samozřejmě, že mi není jedno, že se trápí. Ale přece jenom kvůli tomu neotěhotním, jen abych jí udělala radost. To mi připadá jako totální nesmysl.
Vím, že sem chodí většinou ženy, které matkami jsou, ale možná je tu i některá v podobné situaci jako já. Poradí mi někdo, jak to s mou maminkou jednou provždy vyřešit, abychom se vzájemně netrápily?
6.12.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 160 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Nechce hlídat vlastní vnouče
- Babička chce, abych nechala dcerce propíchnout uši
- Babičce jsou vnoučata na obtíž
Diskuse ke článku - „Chci mít aspoň jedno vnouče.“ Maminka mne citově vydírá.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
ještě k tomu kotěti: myslím,že netrpí,když jsou lidi v práci,stejnak spí a jistě si je užije dost odpoledne a večer...Naše kočka je též doma sama,a už 11 let a těší se na nás...Je to lepší než pes,ten chudák brečí,štěká,vyje,když je sám doma (jasně ,že né každej)a otravuje tím sousedy,kočka je zticha.
Nika1: Aha, ty jsi myslela dětský koutek. Já jsem si představila, jak sedíš v kavárně a dítě se tam krčí v koutku a ani nedutá 
Tak to vypadá vcelku realizovatelně, pokud to nebude dítko, které do koutku nedostaneš ani za zlaté prase nebo tě po pár minutách nezavolají, že tam brečí. S dětma ty plány obvykle moc nevycházejí, ale třeba budeš mít štěstí.
To jsou takové kecy....Každý vždycky touží po tom,co nemá...Moje máma byla jedináček,tak údajně chtěla mít hodně dětí...To se jí zdařilo,byly jsme 4,ale co si pamatuji,tak se nám to nelíbilo,byli jsme dosti chudí,máma byly spíš nemocná,než zdravá....Já jsem se nechtěla ani vdávat,ani mít děti,ale byla jsem ukecána manželem a po dlouhém rozmýšlení se až něco po 30 odhodlala-máme 2 děti.Ovšem mé děti pokračují v mých stopách a pokřikují,že také nechtějí mít děti...No ještě jsou mladí,ale když nebudou vnoučata,tak co???Je mi to jedno,mám tolik jiných zájmů,že mi tam v podstatě na nějaké skákání kol vnoučat moc času nezbývá....Rozhodně své děti do vnoučat strkat a popohánět nikdy nehodlám.
Lidko, ja myslim, ze to je pomerne normalni prubeh vztahu matka-dcera. kdyz jsem studovala, tak jsem stale slysela NE ABYS a kdyz jsem dostudovala a dva roky na to se vdala, tak jsem zase slysela KDY UZ ? lezlo mi to na nervy stejne jako tobe. pak se narodilo prvni dite a uz prisly otazky KDY BUDE DRUHE ? preci ji nenechas chudacka samotnou....mame druhou dceru a slysim....A KDY BUDE KLUK ?
a je mi jasny, ze kdybysme si poridili treti, tak budeme za exoty, protoze proc mit v dnesni dobe tri deti, ze 
jinak receno, clovek se nezavdeci nikdy. 
je treba to brat tak, ze tvoje maminka ma pravo rikat si co chce a ty mas pravo na to reagovat jak uznas za vhodne. mozna by stalo za to s ni promluvit na tema, ze ti tohle hodne vadi a neprejes si podobne narky poslouchat, ale obavam se, ze to nepomuze 
zcela chapu, ze s manzelem zijete zivot, ktery vam vyhovuje a nemate zajem to menit. zila jsem taky tak a bylo to prima 
ale aspon ja z toho tak trochu vyrostla. vsechny sporty, kamaradi, cestovani, vsechno se casem preji a tehdy aspon pro me prisel cas zklidneni a cas na deti. treba k tomu taky nekdy dojdes nebo ne.....ale rozhodne ti do toho nemuze zasahovat nekdo dalsi. byt by to byla tvoje milovana mama 
.gif)
Nika1: tak to je zase "king charles spaniel", tamto s "normálním" nosem je "kavalír king charles spaniel".
Za dávných časů jsem je měla obojí, jsou si příbuzní, ale je to jiné plemeno, posuzuje a chová se zvlášť.
Stanik: já se obávám, že až tak moc nejde o seberealizaci, jako o výklady a fotečky a drbíčky s kámoškami, tak leda pochovat a zase šup k mámě.
Zkrátka a dobře, nelze babičkám pořizovat vnoučata na přání, to je úplně jiný biologický proces a je potřeba to vzít na vědomí.
Na to je ten pes lepší, koneckonců, stejně netuším, co bych si jako babička počala s vpodstatě cizím, ječícím miminem.
Stanik: kavalira jsme měli, ale to byl asi jiný standard tohoto plemena - dřív vypadal jako malý kokr a teď nám nějak narazil do zdi.
Verera: v dětském koutku je obvykle paní na hlídání a spoustu hraček
no a opravdu hlavne si myslim, ze by se nemleo lhat.
POkud si za svym stojim, nevymyslim, si , ze nemuzu.
Je to asi lakave a jednodussi, ale nikdy me nenapadlo to takto vyresit, ani v tom nejotravnejsim obdobi. Naopak, cim otravnejsi lidi byli, tim pevnejsi jsme byli ve svem postoji a dneska, kdyz je nam obema 35 mam epokoj svatej ( neb uz jsme podle nekterych za zenitem a prestali nas tudiz otravovat blbym recma)
Grainne: 10:28
presne... a pokud se chce realizovat vic, porad ji nabizim, ze az pujde do duchodu poridim ji to nejkrasnejsi stene kavalira, co sezenu
tady se snad ani nic poradit neda. jestli nechcete - nemejte. mamika to bude muset vydychat
mam-ča: Hamižní spolu zůstanou kvůli majetku, to máš pravdu
a....: bod 3. ...a co majetek ? 
Milena: Prosím a na to jsi přišla jak, že že muž neopustí, když s ním budeš mít dítě? Naopak dítě navozuje hnes několik krizových momentů:
1) narození dítěte- někteří muži se těžce vyrovnávají se situací, že už nejsou první co do pozornosti ženy
2) puberta dětí- pekelná zátěž pro rodinu, když se "zadaří"
3) odchod dětí z domu- ti dva ( nebo spíš jeden z nich) si uvědomí, že manželství bylo udržováno jen kvůli dětem a že teď už není nic, co by měli společného
Stanik: cha chá, taky mám místo vnoučete psa - krmit se to musí, hovínka to dělá taky............sladkej a roztomilej je taky a můžu na něj šišlat a nikdo neječí, že mu to zústane, co bych si mohla víc přát?
