Čekáme dítě a on se nechce ženit
Jsem rozčarovaná z postoje svého partnera. Chodíme spolu už čtyři roky, klape nám to. Před měsícem jsem zjistila, že jsem těhotná, a oba dva jsme z toho měli radost. Bydlíme spolu, vše řešíme společně. Dítě jsme sice neplánovali, alespoň zatím, ale když už se stalo, jsme opravdu rádi.
Co mne však zaráží je přístup mého partnera ke svatbě. Pravda, nikdy jsme o ní nemluvili, připadalo nám přirozené, že jsme spolu, protože spolu chceme být a žádné úřední potvrzení jsme na to mít nepotřebovali.
Jenže teď je situace jiná. Čekáme dítě, budeme rodina. Pro mne je svatba důležitá. A to nejen z pocitového, ale i ze společenského hlediska. Myslím, že je potřeba, aby dítě vyrůstalo v úplné rodině a bylo tím pádem stoprocentně zajištěno pro všechny možné případy, které mohou v životě nastat.
Přítel se však z rozhovorů o svatbě vykrucuje, ženit se mu nechce, nechápe, proč je to pro mne tak důležité. Ujišťuje mě, že to rozhodně není tak, že by si nechával zadní vrátka, má mě rád, na miminko se těší. Ovšem svatbu prý k životu nepotřebuje a podezřívá mě, že se chci vdávat jen kvůli bílým šatům, abych si užila den jako nevěsta.
To je hloupost. Mám pro to mnohem závažnější důvody. Není sice příjemné o nich mluvit, ale v životě se přece nestávají jenom hezké věci. Před pár lety se mojí sestřenici zabil partner při autonehodě. Ona zůstala sama se dvěma malými dětmi a jelikož nebyli oddáni, neměla nárok na vdovský důchod, pouze děti na sirotčí. Vzpomínám, jak to pro ni bylo těžké všechno utáhnout a že by se bez pomoci rodiny jen těžko obešla. Navíc mladší dítě bylo nemocné, takže ještě dva roky po partnerově smrti nemohla do práce, aby si trochu přilepšila.
Nevím, jestli mám zrovna tenhle důvod přítelovi uvést, připadá mi to drsné, takhle kalkulovat s potenciální tragédií. Jak ho mám přimět, aby pochopil, že oddací list není jen bezcenný kus papíru, ale důležitý dokument, který může mít v určitých životních situacích velký význam?
24.11.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 158 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Čekáme dítě a on se nechce ženit
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Stanik: to asi znáš kreslený seriál Happy Tree Friends ?
talenka: taky bych to neřešil direktivně a nechal to citu, takže pro vyhození Kocumové jsem rozhodně nebyl. Jen bych nerad viděl dobu, kdy to bude vynucováno nebo nařízeno.
ÚČJ je celkem v pohodě, nejhorší je Kocábovo ministerstvo a sbor "všehorovnoporadkyň", kteří chtějí napravit "zlořádstva" v jazyce českém a prudí tim lidi 
Ota: ja mam cerny humor rada. specialne napr. anglicky v serialech Vrazdy v Midosommeru a ted nejnoveji ani ve Vrazdach v Oxfordu nebyly spatne hlasky 
Ota: on i ÚČJ se k problematice přechylování nestaví nijak dogmaticky. Ty dámy, které jsi jmenoval - Edit Piaf a spol, se užívají nepřechýlené, protože jejich jména se stala značkami. Řekněme až obchodními značkami. U jmen dam, které nejsou tak známé,může dojít k neporozumění v textu. Zejména,pokud je použiješ v konstrukci s jiným než prvním pádem.
Včera Michelle Obama navštívila Hillary Clinton. Kdo koho?
Osobně ale nepřechyluji za každou cenu. Veřejnoprávní TV nařizuje přechylování všech ženských příjmení, a když na zimní olympiádě, nebo MS v lyžování,to už si nepamatuju, vyhodili spolukomentátorku, bývalou lyžařku,která byla fundovaná,ale na přechylování nezvyklá, naštvalo mě to.
Taky přechylování u již přechýlených jmen mě zlobí - Anna Karenina například. U Rusek ve sportu se pak pravidelně objevuje -ovová.No to už je zu viel.
Takže - přechylování je velmi kontroverzní téma, najde své odpůrce i zastánce. Osobně razím heslo, které vyslovila jedna ctitelka českého jazyka: Řiď se citem, máš-li 
Stanik: no je to poněkud temný vtip ...
kočka Šklíba: 
to nema chybu
Verera: no právě proto je to zajímavé... protože u nás dokážeme jednoduše prostou mluvou definovat parametry, které musí na Islandu obsáhle popsat Jonassdotir manželka Rasmussena mají spolu Rasmusendotir a 
1. budeme muset naučit české obyvatelstvo gramatiku veškerých jazykových soustav světa, aby jsme někoho nekoho neurazili 
2. budeme o tom hojně psát, především do zahraničního tisku ve smyslu sebemrskačsko-udavačském.
3. kde se to zastaví ?
kočka Šklíba: Hm, na to on se jí vrhne kolem krku a radostně bude souhlasit se sňatkem ?
Ota: No ale třeb azrovn a přechylování těch islandských jmen nemá logiku, ona nějaká ta Rasmussdótir už je vlastně přechýlená a Rasmussdótirová je nesmysl protože žádný pan Rassmussdótir neexistuje (ani paní k ní nějak příbuzná, matka bude patrně Jonassdótir nebo něco podobného)..
Pohroz partnerovi, že dáš dítě k adopci, pokud si tě nevezme, protože tu ostudu bejt svobodnou matkou nesneseš.
Petruša: haha cítím se povolán...
Ne, teď vážně , češtinu osobně vlastně strašně przním ( dyzléxie), ale mám ji moc rád na to abych sledoval jak se jí někdo snaží znásilnit.
Dejme tomu čas, ať si lidé vyberou jestli je lepší logická hovorová věc nebo umělá (genderová ) čistonosoplena...
Grainne: 
jinak se všem omlouvám za narušení tématu 
Petruša: a dále např Agatha Christie, Marylin Monroe, Edith Piaf a několik dalších. Proč právě tato, a ne jiná? Je zbytečné pátrat po logických důvodech: žádné tu nejsou. Rozhodně se tak neděje proto, že by to někdo předem naplánoval je neskloňovat . Je to prostě jen další ze spontánně vzniklých zvyklostí; týká se ovšem jen několika málo případů, a nelze ji proto libovolně přenášet na případy ostatní, nebo ji dokonce oktrojovat jako obecné pravidlo.
Budeme pak podle stejného pravidla čistit cizí jazyky ? Karenin ? Achmatov ? Jasná přivlastňovací adjektiva matčin, otcův.... ale v češtině se říká Kareninová a nikomu to zjevně nevadí.
Kde to bude končit ... pak někdo příjde ( Staník) a z Bábi Zlopočasné bude v Zeměploše požadovat původní jméno i pro v českém vydání tedy Esmeralda Granny Weatherwax?
.jpg)
Oto přiznám se že takhle jako ty jsem neuvažovala nikdy. Je to tvoje povolání?
Nevim, prostě u těch třeba hereček apod. mito přijde divný. Prostě např. Sharon Stone je Stone a ne Stoneová. Ale třeba naopak jsem nad tím ani nijak nepřemýšlela (jakože kdybych já odjela žít někam do ciziny) - svoje -ová bych si asi nechala. Takže vlastně ve výsledku je to stejný jako u Stone v Čechách
Ale možná kdybych někde žila, tak bych na to koukala jinak, nevím 
