„Chci mít aspoň jedno vnouče.“ Maminka mne citově vydírá.
Je mi třiatřicet let a čím dál víc jsem pod nátlakem mé maminky, která velmi trpí tím, že jsem bezdětná. Jiné dítě než mne neměla, a tak je to jen na mně, abych jí její přání splnila. Jenže já se do mateřství nehrnu, spíš naopak. Sice jsem vdaná, ale o potomcích s manželem neuvažujeme. Před asi dvěma lety mne sice něco jako mateřské pudy přepadly, ale po nějaké době to odeznělo.
Po dětech prostě netoužíme, ačkoli vůči nim samozřejmě nic nemám. Nepatřím k takovým těm ženám, které svůj odpor k mateřství stavějí na odiv, a těm, které děti mají se vysmívají a všelijak je znevažují. To rozhodně ne. Mám spoustu „dětných“ kamarádek, se kterými se ráda vídám, a nevadí mi, když se téma hovoru stočí na to, jak jejich ratolesti prospívají.
Jsem na tom tak, že mne představa, že bych měla mít dítě, být za něj odpovědná atd. jednoduše neláká. S manželem žijeme velmi aktivním, společenským a sportovním životem, nenudíme se. Máme se rádi, rozumíme si, vyhovuje nám, že jsme pány svých životů a svého času. Ani jeden z nás netouží přizpůsobit vše, čím dosud žijeme, malému dítěti, kolem kterého by se logicky všechno točilo.
Moje maminka (a nejen ona, i otec, ale ten se drží spíš zpátky) to však vidí jinak. Téměř při každé návštěvě si posteskne, jak ráda by měla vnoučátko, je jí líto, že všechny její přítelkyně už jsou babičkami a ona stále ne. Někdy je její naléhání až neúnosné a stane se, že skončí hádkou. Pak je chvíli klid, ale jakmile je vše už zase ve starých kolejích, pomaloučku polehoučku začne s vnoučaty znovu.
Naše argumenty a rozhodnutí, proč dítě nechceme, považuje za sobecké a krátkozraké. Tvrdí, že nebudeme pořád jen mladí a jednou nám ty děti budou chybět. Vyloženě útočí na city, mistrně argumentuje a vydatně to prokládá i slzami, kterými, jak doufá, nás obměkčí.
Jenže my máme v tomto ohledu jasno. Dítě prostě ne. Teď jsme si pořídili kotě, ze kterého jsme úplně nadšení, a opět máme na krku starou známou písničku o sobeckosti a vnoučatech. Už si nevím rady. Mám maminku ráda, samozřejmě, že mi není jedno, že se trápí. Ale přece jenom kvůli tomu neotěhotním, jen abych jí udělala radost. To mi připadá jako totální nesmysl.
Vím, že sem chodí většinou ženy, které matkami jsou, ale možná je tu i některá v podobné situaci jako já. Poradí mi někdo, jak to s mou maminkou jednou provždy vyřešit, abychom se vzájemně netrápily?
6.12.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 160 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Nechce hlídat vlastní vnouče
- Babička chce, abych nechala dcerce propíchnout uši
- Babičce jsou vnoučata na obtíž
Diskuse ke článku - „Chci mít aspoň jedno vnouče.“ Maminka mne citově vydírá.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Verera: Přesně tak, to není záruka. Hezky je to ukázáno ve filmu Pozor, vizita, který zrovna včera opakovali. Hrušínský nemá nikoho, tak musí být v nemocnici, zatímco jeho spolupacient má dětí asi pět, ale stejně ho nechaly v nemocnici, žádné ho nechtělo, chtěly jen jeho peníze 
Jenže jsou lidé, kteří mají děti a nevídají se s nimi, takže na tom jsou stejně, nebo možná ještě hůř. Ono mít děti není záruka, že člověk nezůstane sám. Je to jen možná míň pravděpodobné.
Mám báječnou dceru.Věk obdobný,spokojeně vdaná,práce spojená s občasným dalekým cestováním ji velmi baví a na otázku dětí odpovídá,že zatím ne,Nemá potřebu .Jistě čas plyne,ale je to nejosobnější věc každého a ani ti nejbližší nemají právo vás do něčeho nutit.Každý odpovídá hlavně sám za sebe a nikomu není povinovám se podřizovat zcela.Nedejte se,Pokud to má přijít a budete chtít,stane se tak
.gif)
Capelucita: a o tom to je....jednou mít někoho....
Neříkám, že tě to musí taky potkat...
....nikomu bych to nepřála....
Mám kamarádku, která měla báječný vztah se svým mužem, spoustu koníčků, jezdili po celém světě. Děti neměli. Kamarádka je, jako ty, jedináček. Před pár lety ji manžel opustil s tenkrát poslední milenkou. On dnes má potomka, ona nemá nikoho. Ani rodiče, ani sourozence, ani děti. NIKOHO.
Bellana: no ale co chudáci naše děti a jejich děti atd. 
ty si to užijou
Bellana: já s divím, že už rodiče těch "expertů" nepoužily antikoncepci....
.JPG){kind=avatar}
Renee: Nám fakt může být jedno, že se tady jednou budou děti učit o praotci M'Banovi nebo praotci Mohamedovi al Razír a že tu budou chodit ženy v šátcích, my se toho nedožijeme, tedy já určitě ne, vy možná.
Renee: no dyť to řikám, jako srač..
Renee: 
Lidko, dej mamince přečíst tento článek 
http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/218835-pouzivejte-antikoncepci-zachranite-planetu-nalehaji-experti.html
Tak až maminka příště začne cosi o sobectví, asi bych jí na tvrdo řekla, že jestli je tu někdo sobec, tak ona. ONA chce vnouče a ty se kvůli tomu máš zapřít a nechat se proti své vůli nacpat do její šablonky? To snad není sobecké? Ty bys to byla, kdo by se o dítě musel starat, vzdát se kariéry a svého životního stylu, mít za dítě zodpovědnost... ne ona. Takže ona nemá právo ti do tvého rozhodnutí mluvit. Asi bych jasně řekla, že ji mám ráda, ráda si s ním popovídám, ráda ji navštívím, ale jakmile stočí řeč směrem "děti", odcházím. Argumentovat a dohadovat se v tomto případě nemá smysl, nejen proto, že je to věc, ve které nelze určit, které argumenty jsou správnější, ale zejména proto, že to je věc čistě tvoje a tvého muže a tím, že se s maminkou pustíš do hádky, uznáš, že její názor může mít váhu, což je špatně. Nemůže. Její věc to není. Takže by mělo stačit prosté "NECHCI a dál se o tom nebavím".
Pokud maminka hoří touhou se o někoho starat, opuštěných dětí je na světě dost. Může si třeba požádat o pěstounskou péči.
Bellana: 12:02 no pozor pozor, psa mnohem líp vychováš, nestojí tě tolik peněz a když zlobí a ty ho tělesně ztrestáš, tak na tebe nebude podávat žalobu za týrání. kadí a čůrá jenom venku, nenosí tvoje oblečení, nekrade ti prachy z peněženky na cigára, nepříde ti domů opilej, těhotnej nebo seřezanej a tak dále a hlavně neřve a NEMLUVÍ
Verera: pokud myslíš Evropky děti, tak to ani náhodou......ti to budou všichni hýčkat , jéééje......jpg)
