Můj partner nemá tzv. „vyřešenou minulost“
Jsem rozvedená se dvěma dětmi, 12 a 10 let. Před rokem jsem se seznámila s mužem, rovněž rozvedeným, který má z prvního manželství šestnáctiletou dceru. Od počátku jsem věděla, do čeho jdu, bylo mi jasné, že stejně jako se on věnuje mým dětem a zabezpečuje je, je i na mně, abych Sandru (tak se jeho dcera jmenuje) přijala k nám do rodiny. Vzhledem k tomu, že žije se svou matkou, tráví u nás každý sudý víkend, půlku prázdnin a na střídačku všechny svátky.
Co se týká vzájemných vztahů, myslím, že je vše v pořádku. Mé děti se se Sandrou celkem v pohodě shodly, i ona s nimi, bez problémů přijaly i mého přítele a on se k nim chová moc pěkně. Na první pohled idyla.
Jenže ono to tak úplně není. Přítelova bývalá žena žije s dcerou sama, pokud vím, nemá ani žádnou známost. A nějak nechce pochopit, že její bývalý manžel je skutečně bývalý a pokud má k někomu povinnosti, tak jen vůči dceři a ty si plní na sto procent. Jeho bývalka má však pocit, že je povinen jí v různých situacích pomáhat a patřičně se stará, aby to bylo co nejčastěji.
Několikrát v týdnu mu volá, že potřebuje něco opravit, někam odvézt, s čímsi poradit. Mirek tak u ní tráví poměrně dost času, samozřejmě na náš úkor. Vždycky mi jen zavolá z práce, že přijde později, protože musí zajet k bývalé ženě a s něčím jí pomoci. Kdyby to bylo jednou za čas, neřekla bych ani slovo, ale ono se to stává minimálně jednou týdně, někdy až třikrát.
Po nějaké době jsem to už nevydržela a Mirkovi řekla, že se mi to přestává líbit, že nepovažuji za normální, aby bývalá žena tolik visela na svém manželovi a aby on vždy všechny její rozmary vyslyšel. Vyslovila jsem i podezření, že si všechny ty karamboly a nutnosti vymýšlí, jen aby měla záminku a dostala ho alespoň na chvíli k sobě domů.
Mirek se poměrně tvrdě a důrazně ohradil, že je to žena, se kterou prožil 13 let života, má s ní dceru a cítí jako povinnost jí pomoci, když se ocitne v situaci, kdy to potřebuje. Z mé strany se podle něj jedná čistě o žárlivost, ale prý je neopodstatněná, citově to má s bývalou už vyřešené a vrátit by se k ní skutečně nechtěl.
Přiznávám, že žárlivost tam z mé strany je a ne malá. Opravdu mám strach, že mi ona mého přítele odloudí. Nesla bych to velmi těžce, mám ho moc ráda, i mé děti si na něj hodně zvykly a bylo by pro ně hrozné, kdyby podruhé ve svém krátkém životě měly zažívat odchod někoho z rodiny. Jejich otec od nás totiž odešel doslova ze dne na den, když mi oznámil, že už dva roky má milenku a už to nechce tajit. Hned poté se sbalil a na mně bylo, abych to nějak vysvětlila dětem.
Snažila jsem se Mirka přesvědčit, aby na mne bral trochu ohled, jemu by přece taky nebylo příjemné, kdybych několikrát v týdnu odcházela za bývalým manželem pokaždé, kdy by mi fňuknul do telefonu. Podle něj je tohle něco jiného. Ona je žena a je sama a je na něm, aby jí byl oporou, když něco potřebuje.
Máme kolem toho dost velké neshody. Já se snažím to nějak překousnout, ale moc mi to nejde a občas prostě vyletím. On se cítí dotčený a označuje mne za přehnaně žárlivou a majetnickou. Co si o tom myslíte? Jsem v právu já, nebo ona? Připadá vám chování mého přítele normální, nebo bych měla být obezřetná?
12.10.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 153 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Můj partner nemá tzv. „vyřešenou minulost“
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Ono nejde jen o žárlivost, ale o to, kolik času věnuje jinde. Zažila jsem to, když manžel "musel" jezdit pomáhat domů a pak i své vdané sestře nebo bratrovi. Mě se prostě zajídalo, že jsme měli malé děti a manžel jel na každé zavolání s něčím pomáhat. Když jsem to chtěla řešit, tak mi řekli, že jsou zvyklí, že si má rodina pomáhat
tak tohle by mi taky vadilo. Oporou jí přestal být, když se rozvedli. Takže buď neumí říct ne, nebo má špatný svědomí.
Asi bych zkusila být zlá - zavolat mu, že po práci jdu k býv. manželovi, je nemocnej, potřebuje nakoupit, atd... můžeš si zatím sednout na kafe... třeba názorná ukázka zabere.
A spočítala bych si, kolik času tráví u ní a s vámi - u vás by to mělo být víc. A pokud se mu líbí u ní - ať si tam zůstane...
Aja:
Jak funguje přítel doma? Taky tak poctivě všechno opravuje jako u bývalky a jezdí, kam je třeba? Možná by sis občas mohla pozvat na výpomoc nějakého kamaráda nebo kolegu - jak by se mu to asi líbilo?
.gif)
Potřebujete něco doma opravit? Pozvi si na to řemeslníka nebo hodinového manžela. Tomu tvému zázraku by to teoreticky mělo alespoň vrtat v hlavě 
Dito, úplně tě chápu, protože jsem tohle zažila, i když v mírnější variantě. Můj manžel taky chodil k bývalce pro dceru a i ona každou chvíli potřebovala něco opravit, utáhnout kapající kohoutek, něco přestěhovat apod. Vadilo mi to dost, a to to zdaleka nebylo v takové míře, jako popisuješ. Až dneska, kdy jsme spolu 15 let, se na to dovedu dívat s nadhledem a chápat, že za tím vážně nic nebylo. Asi je to u těch chlapů nějaký pocit zodpovědnosti, možná v tom hraje roli i špatné svědomí, že se původní rodina rozpadla, těžko říct. Každopádně oni za tím nic nevidí a nechápou, že to může současné partnerce vadit. Ten tvůj to vážně přehání (nebo spíš jeho bývalka), ale co poradit nevím, snad jen doufat, že to časem vyšumí a bývalka si někoho najde. Když budeš dělat scény, bude se k tobě vracet čím dál mín rád, a trpělivě sedět v koutě a čekat, až se vrátí, taky není to pravé ořechové. Snad by mohlo pomoci udělat se mu trochu vzácná, dát mu najevo, že když on není doma, tak se dokážeš zabavit i jinak. Děti máš sice poměrně malé, ale ne tolik, aby nevydržely doma, když si zajdeš zacvičit nebo za kamarádkou. Jít na kafe s bývalým se mi nezdá, vím, že tak idylicky to nefunguje, zvlášť, když tě opustil kvůli milence. Ale ze své zkušenosti vím, že nejdůležitější je hlavně věřit sama sobě.
Současnému partnerovi bych naložila nějaké denní povinnosti, aby neměl roupy pomáhat ještě jinde. Moc partnerovi doma vše umetáte, co kdyby každý den nakoupil, abyste nemusela tahat nákupy, došel se psem atd. Jo a kdyby zrovna volal, že příjde později, tak bych mu řekla, to je blbý, že bys potřebovala zrovna taky s něčím (vymyslete si) důležitý pomoci. S líbezným hlasem.
.gif)
Ano souhlasim s holkama, tenhle jeho pristup neni v poradku.Kdo vi co k ni citi, protoze z dobre duse tam nebeha..........
Tady platí "Když to mám, nevím, co mám. Až o to příjdu, vím, co jsem měla."
Rozvod je nejen papírový, ale i fyzický. Ex-manželka díky dceři vydírá a vynucuje si pomoc, kterou by si měla obstarat jiným způsobem. V tom s Tebou naprosto souhlasím.
A Tvému milovanému bych řekla, zda-li by byl spokojený, kdybych chodila svému ex-manželovi několikrát do týdne pomáhat (vařit, žehlit, prát apod)... mohli byste se střídat v hlídaní Vašich dětí, vaření, uklízení apod.
Tvůj si ani neuvědomuje, že tomu tak je. Prostě si to zdůvodnil ve prospěch ex-manželky a jejich dcery... představ si, že by byl ženatý např. 3 x. To bys ho ani neviděla.
Místo žárlivosti bych zkusila nashromáždit argumenty a trochu si i vyjít s bývalými na kafíčko. Vždyť i to je přece slušnost, prožili jste něco pěkného a proč nezavzpomínat.
Myslím, že o tom bude přemýšlet.
Mně by to taky vadilo a to dost. Nedělej ze sebe žárlivku a nevyčítej, nebo jednoho dne skutečně odejde. Uvidíš, že to jeho bývalku přestane bavit, jen co si někoho najde.
