„Chci mít aspoň jedno vnouče.“ Maminka mne citově vydírá.
Je mi třiatřicet let a čím dál víc jsem pod nátlakem mé maminky, která velmi trpí tím, že jsem bezdětná. Jiné dítě než mne neměla, a tak je to jen na mně, abych jí její přání splnila. Jenže já se do mateřství nehrnu, spíš naopak. Sice jsem vdaná, ale o potomcích s manželem neuvažujeme. Před asi dvěma lety mne sice něco jako mateřské pudy přepadly, ale po nějaké době to odeznělo.
Po dětech prostě netoužíme, ačkoli vůči nim samozřejmě nic nemám. Nepatřím k takovým těm ženám, které svůj odpor k mateřství stavějí na odiv, a těm, které děti mají se vysmívají a všelijak je znevažují. To rozhodně ne. Mám spoustu „dětných“ kamarádek, se kterými se ráda vídám, a nevadí mi, když se téma hovoru stočí na to, jak jejich ratolesti prospívají.
Jsem na tom tak, že mne představa, že bych měla mít dítě, být za něj odpovědná atd. jednoduše neláká. S manželem žijeme velmi aktivním, společenským a sportovním životem, nenudíme se. Máme se rádi, rozumíme si, vyhovuje nám, že jsme pány svých životů a svého času. Ani jeden z nás netouží přizpůsobit vše, čím dosud žijeme, malému dítěti, kolem kterého by se logicky všechno točilo.
Moje maminka (a nejen ona, i otec, ale ten se drží spíš zpátky) to však vidí jinak. Téměř při každé návštěvě si posteskne, jak ráda by měla vnoučátko, je jí líto, že všechny její přítelkyně už jsou babičkami a ona stále ne. Někdy je její naléhání až neúnosné a stane se, že skončí hádkou. Pak je chvíli klid, ale jakmile je vše už zase ve starých kolejích, pomaloučku polehoučku začne s vnoučaty znovu.
Naše argumenty a rozhodnutí, proč dítě nechceme, považuje za sobecké a krátkozraké. Tvrdí, že nebudeme pořád jen mladí a jednou nám ty děti budou chybět. Vyloženě útočí na city, mistrně argumentuje a vydatně to prokládá i slzami, kterými, jak doufá, nás obměkčí.
Jenže my máme v tomto ohledu jasno. Dítě prostě ne. Teď jsme si pořídili kotě, ze kterého jsme úplně nadšení, a opět máme na krku starou známou písničku o sobeckosti a vnoučatech. Už si nevím rady. Mám maminku ráda, samozřejmě, že mi není jedno, že se trápí. Ale přece jenom kvůli tomu neotěhotním, jen abych jí udělala radost. To mi připadá jako totální nesmysl.
Vím, že sem chodí většinou ženy, které matkami jsou, ale možná je tu i některá v podobné situaci jako já. Poradí mi někdo, jak to s mou maminkou jednou provždy vyřešit, abychom se vzájemně netrápily?
6.12.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 160 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Nechce hlídat vlastní vnouče
- Babička chce, abych nechala dcerce propíchnout uši
- Babičce jsou vnoučata na obtíž
Diskuse ke článku - „Chci mít aspoň jedno vnouče.“ Maminka mne citově vydírá.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Rozhodně nátlaku maminky nepodléhat!
Lujza: její maminka to může myslet dobře, ale pokud se na dítě necítí ani jeden z manželů tak přece neotěhotní. Ano jednou může litovat, ale taky nemusí ... pokud její maminka touží po vnoučatech měla mít sama víc dětí :-)
Mám kamarádku 34let, roční chlapeček, podlehli nátlaku ... chlap se doma vyskytuje občas spíš raději ne a ona sama z toho taky není odvázaná. Mě je líto malého, krásný šikovný kluk a nikdo jej nechce. Samozřejmně je krásně čistě oblečený, napapkaný, ale všechno podle tabulek. A babí, která ho tááák chtěla, tak té dochází síly ... Děti se mají rodit tam kde je rodiče chtějí, není to experiment jak s kotětem, které přinejhorším daruješ nebo pořídíš jiné, které ti bude lépe vyhovovat. Já mám 2 dětí, ale měli jsme je protože jsme oba toužili po dětech a nelitujem jediné minuty, ale to je náš život a do cizího bych se vkecávat o lítosti neodvážila. Podle mě to není sobecké, ale zodpovědné, množení není povinné. A konec konců opuštěných dětí je spousta, časem můžou dělat třeba pěstouna a být skvělými rodiči.
Tak mamince řekni, že děti mít nemůžete a třeba dá pokoj. Když Tě citově vydírá, tak bych tohle použila, i když to není pěkný.
já ti napíšu názor z druhé strany - a to babičky čekatelky a upřímně se tvé mámě vůbec nedivím. Vychovala jsem čtyři děti od 18-25 let a na babičku se zatím necítím, ale co můžu určitě říct, že bych babičkou jednou určitě chtěla být. Já vím,že teď si s mnaželem žijete život plný zábavy, sportu, klidu a bez starostí o dítě. Ale jednou vám bude víc roků, nebude už žít takhle aktivně a co potom dál? Píšeš, že dítě je odpovědnost
Je to pravda, ale je to taky radost, je to něco společného z Vás dvou a o to chcete přijít kvůli svému stylu života ? To jednou pochopíš, až budeš starší, ale aby pak už nebylo pozdě. Tohle všechno ví tvá maminka a proto Vás oba tlačí, aby jste si pořídili potomka. Nepřemýšlela jsi, že to nedělá ani tak kvůli sobě, ale kvůli Vám, protože ona ví, jaký je život s dětmi a chce, abys to taky poznala a zamyslela se nad tím ? Ty se dobrovolně vzdáváš něčeho, za co by některé ženy daly život a asi vědí proč. Nevíš jaké to je a hned mateřství odsuzuješ a věř mi, jednou toho budete s manželem oba litovat.
nenechte se vydírat, dítě byste měli vy a ne maminka. Veškerá odpovědnost padá vždy na rodiče (pokud jsou tedy solidní) a maminka by měla jen tu "smetanu". Dělejte, jak sami cítíte, není žádný zločin dítě nemít, pokud se na ně necítíte. V dětských domovech je dětí spousta, třeba by tam maminka jako externí pracovník našla smysl života, ať zkusí nějaký oslovit.
to je hnusné od maminky,každý má právo zařídit se podle svého.Já sice děti mám již dospělé.taky se těším,jestli jednou budu babička,ale nepovídám jim do toho,synové s přítelkyněmi žijí ale zásadně dodržuji ,udělej si dle svého,já tě vychovala dobře tak žij dobře dle sebe sám ............naprosto uznávám ženy co nechtějí dítě a nemají.......pokud si to uvědomí je to supr,než-li pak aby dítě byloněkde v baby boxu či ochuzeno o mateřskou lásku.Každá jsme jiná,někdo by chtěl spousty dětí a někdo prostě ne ,Nedej se jsi dospělá.........atˇ si mamka najde rodinu a je hlídající babičkou,takových rodin je spousty
Každý jsme nějaký. Někdo chce dětí hodně, jiný žádné. A je to na každém z nás... mamince bych doporučila, aby "hlídala" nějaké dítko pracujícím rodičům a na Tvém místě, abych se vyhnula hádkách, bych mamince sdělila, že půjde-li to přirozenou cestou, tak mimčo bude. Tudíž při návštěvách bych jí vždy předešla "ještě nejsem těhotná".
Mamince to nevysvětlíš. Jedině snad jestli jsi jí neřekla jasně, že je to vaše definitivní rozhodnutí, ale snažíš se za toho spíš nějak vymluvit, tak udělat to.
Můžete mít pravdu vy, může ji mít maminka, to zjistíte až časem a v té tobě už to bude stejně jedno.
.JPG){kind=avatar}
Chudák kotě
Copak je to plyšová hračka, aby bylo většinu dne samo doma? Je to živý tvor a potřebuje společnost.
Na otázku odpovědět neumím, mít dítě není povinnost a mamince bych doporučila, ať si pořídí psa. Její argument, že její kamarádky jsou babičky a ona ne, je pěkně zcestný. Pokud se chce věnovat dětem, ať se stane dobrovolnicí a věnuje se opuštěným dětem nebo vede nějaký kroužek, klidně i doučovací.
