Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Petruša: A proč vlastně o této gramatické záležitosti uvažovat v tak ať se tak jemnuje má na to právo "právo" a děje se jí "křivda"? Nejde tu přece o "právo", nýbrž o jazykovou potřebu: o potřebu rozlišit jméno mužské a ženské (což je v jazyce, kde je gramatický rod jednou z ústředních kategorií, potřeba zcela legitimní) a o potřebu zapojit cizí jméno do větné souvislosti (k čemuž slouží v češtině právě skloňování). Neexistuje žádný důvod, proč by měla cizí vlastní jména podléhat jinému režimu než vlastní jména domácí. Z gramatického hlediska, jméno jako jméno. Konečně, příjmení jsou přece (jak v češtině, tak v jiných jazycích) valnou většinou původně jména obecná. Jestliže si tedy cizí příjmení gramaticky "přivlastňujeme", nedopouštíme se na nich o nic většího "násilí" než na přejatých jménech vůbec

Linda: to je sice pravda ... jenže když pak slyšíš jak se jmenují češi v cizině ... kde to zase čtou po jejich , tak se musíš takovým českým starostem jen smát .
K tomu jak se lidé jmenují v originále mám dotaz,takže budeme muset psát ruská jména azbukou a co pak japonská jména ? ( kdy se jedná o českou transkripci anglické představy jak se asi píše jméno příslušného japonce)
Přestaneme jména "mrzačit skloňováním" a budem psát jako tataři ? Namítneš, že se dá skloňovat jen křestní jméno ? A co v připadech kdy ani to nejde ?
A co vlastně dělají angličané se svým jazykem, když se lautr všechno čte jinak než píše ?
add Jóna je totiž typický příklad toho co se stane když přestaneme skloňovat, genderovat ( určovat pohlaví gramatickým pravidlem v logice řeči ) přechylovat .. co dá víc smyslu :
šli tři Jóna, tři Jónovi nebo nebo Jónovi s dcerou ? Když odpářeme paní Jónové ová budeme muset časem zarazit o další její nepěkné deformace jako Jónové ( dcera) . Manžel Jónové ? Nebo se rovnou vrhneme na Islandštinu ( oblíbený argument českých gramatických debat a uděláme z paní Jonové rozené Tydlitátové paní Tydlitatdotir ?

k tomu "mimotématu" - ová - taky mi vadí když se žena, která se - ová nejmenuje v českém tisku apod. přechyluje do češtiny.Jednou se jmenuje tak a tak, tak jí mají napsat stejně (dle mě)

Ještě když se s manželem spolu chodili, ale už se bavili o budoucnosti a plánovali dítě, tak jsem mu řekla svůj názor "když by jsme měli mít dítě, tak bych ale chtěla svatbu, protože mi přijde divné jít na matriku žádat o to, aby se dítě jmenovalo příjmením po otci. Přijde mi to jak bych tě tam dotáhla a nutila to podepsat" On s tím souhlasil, otěhotněla jsem,naplánovali jsem svatbu, o dítě jsem přišla a svatba se konala stejně. Děti teď máme dvě, pro mě osobně je "lepší" být oddáni. ALE chápu a nedívám se nijak spatra na ty, kdo oddáni nejsou, to je pro mě ve svý podstatě normální v dnešní době

Grainne:

Teoretik: pokud je ti stejně líto hrdých mužů, jako hrdých žen, budiž.
Zjistila jsem, že svou hrdost nespolknu, ani za cenu osobních obětí, ono taky spolykat svou hrdost za pár šupů, které mi někdo milostivě tu a tam přinese domů.........není to trochu dost málo v době, kdy máme dost různých možností?
Hrdý a milovaný může být i partner, který je nějakým způsobem handicapovaný, ale vidím velký rozdíl v tom, zda se mnou někdo zůstává ze soucitu, kvůli dětem, kvůli papíru, nebo kvůli mně samotné. To je moje cena.

On ten vztah k manželství a nemanželství se asi bude muset hodnotit s daleko větším odstupem. Nic nelze úplně zevšeobecňovat a již vůvec ne statistiky. To co bylo vykázáno v r. 2001 je již z dnešního pohledu velmi zastaralé. Já mám osobní zkušenosti od žen z posledních dnů a jsem přesvědčena o tom, že i ony své názory značně mění. Ony totiž i ty, které před nějakými 2 lety měly podobné názory jako některé realistiky na této diskuzi zjišťují, že se jejich volba změnila a neustále mění. Nejvíce je mi líto těch, které svoji hrdost dotáhly k jisté dokonalosti a dnes nevědí co si se svou individualitou počít.

Teoretik: me se libi, ze manzelstvi nazyvas otroctvim.... Ja jsem to ted take tak nazvala (v pritomnosti manzela) a on se hrozne urazil.... Me to ale tak prijde. Kazda normalni zenska si rozmysli, nez dobrovelne vleze do nevolnictvi, ve kterem se ocekava, ze ona bude otrocit, vychovavat deti, starat se o vse a vsechny... Normalni otrocina....

Linda:

Linda:

Ota: vsecko, k nekterym prijmenim se navic vubec nehodi. Proste kdyz stejne prijmeni, tak proste stejne prijmeni, bez blbeho privesku :-)
omlouvam se ostatnim za off topic :-)

Ota: me to stve z ryze osobních duvodu. A navíc mi nicí zrak prechylování cizích jmen v ceském tisku, ne k vuli ceské tradici, ale protoze se dotycné dámy tak nejmenují.
PS. tvuj príklad s Jónovými jsem nejak nepochopila, ale treba se mi casem rozsvítí

Lubar: on je to spíš vztah, který od začátku nestál za moc a ani později nestojí za to, o něj bojovat a statistiku, přiznávám, jsem hodila jen tak od boku, ono podle statistiky taky náš vztah je odsouzen k zániku - tedy už dávno měl zaniknout, takže statistický předpoklad je celkem k ničemu.

Logicky, když se statisticky nejvíc párů vejde do ideální statistiky, taky se jich statisticky musí nejvíc rozvádět.

Otevrenej a uprimnej rozhovor, to je jediny co muzete udelat. A urcite si nenechavat nic pro sebe - tim myslim i pribeh tve sestrenice atd. Myslim, ze by sis nejdriv sama v sobe mela udelat presne jasno proc svatbu jo a pak to v jednoduchych, holych vetach predlozit jemu. Bez emoci, proste fakta. Drzim palce, at se domluvite ke spokojenosti obou

nečetla jsem ještě komentáře, chyba byla už v tom, že o svatbě jste nemluvili. Pokud pro něj svatba důležitá není, proč se teda cuká, byť bys ji chtěla jen kvůli těm šatům? To je takový sobec, že ti to nedopřeje? Tam spíš bude něco jinýho, a nejspíš to budou ty zadní vrátka. Zapátrej po konkrétním důvodu.