Můj partner nemá tzv. „vyřešenou minulost“
Jsem rozvedená se dvěma dětmi, 12 a 10 let. Před rokem jsem se seznámila s mužem, rovněž rozvedeným, který má z prvního manželství šestnáctiletou dceru. Od počátku jsem věděla, do čeho jdu, bylo mi jasné, že stejně jako se on věnuje mým dětem a zabezpečuje je, je i na mně, abych Sandru (tak se jeho dcera jmenuje) přijala k nám do rodiny. Vzhledem k tomu, že žije se svou matkou, tráví u nás každý sudý víkend, půlku prázdnin a na střídačku všechny svátky.
Co se týká vzájemných vztahů, myslím, že je vše v pořádku. Mé děti se se Sandrou celkem v pohodě shodly, i ona s nimi, bez problémů přijaly i mého přítele a on se k nim chová moc pěkně. Na první pohled idyla.
Jenže ono to tak úplně není. Přítelova bývalá žena žije s dcerou sama, pokud vím, nemá ani žádnou známost. A nějak nechce pochopit, že její bývalý manžel je skutečně bývalý a pokud má k někomu povinnosti, tak jen vůči dceři a ty si plní na sto procent. Jeho bývalka má však pocit, že je povinen jí v různých situacích pomáhat a patřičně se stará, aby to bylo co nejčastěji.
Několikrát v týdnu mu volá, že potřebuje něco opravit, někam odvézt, s čímsi poradit. Mirek tak u ní tráví poměrně dost času, samozřejmě na náš úkor. Vždycky mi jen zavolá z práce, že přijde později, protože musí zajet k bývalé ženě a s něčím jí pomoci. Kdyby to bylo jednou za čas, neřekla bych ani slovo, ale ono se to stává minimálně jednou týdně, někdy až třikrát.
Po nějaké době jsem to už nevydržela a Mirkovi řekla, že se mi to přestává líbit, že nepovažuji za normální, aby bývalá žena tolik visela na svém manželovi a aby on vždy všechny její rozmary vyslyšel. Vyslovila jsem i podezření, že si všechny ty karamboly a nutnosti vymýšlí, jen aby měla záminku a dostala ho alespoň na chvíli k sobě domů.
Mirek se poměrně tvrdě a důrazně ohradil, že je to žena, se kterou prožil 13 let života, má s ní dceru a cítí jako povinnost jí pomoci, když se ocitne v situaci, kdy to potřebuje. Z mé strany se podle něj jedná čistě o žárlivost, ale prý je neopodstatněná, citově to má s bývalou už vyřešené a vrátit by se k ní skutečně nechtěl.
Přiznávám, že žárlivost tam z mé strany je a ne malá. Opravdu mám strach, že mi ona mého přítele odloudí. Nesla bych to velmi těžce, mám ho moc ráda, i mé děti si na něj hodně zvykly a bylo by pro ně hrozné, kdyby podruhé ve svém krátkém životě měly zažívat odchod někoho z rodiny. Jejich otec od nás totiž odešel doslova ze dne na den, když mi oznámil, že už dva roky má milenku a už to nechce tajit. Hned poté se sbalil a na mně bylo, abych to nějak vysvětlila dětem.
Snažila jsem se Mirka přesvědčit, aby na mne bral trochu ohled, jemu by přece taky nebylo příjemné, kdybych několikrát v týdnu odcházela za bývalým manželem pokaždé, kdy by mi fňuknul do telefonu. Podle něj je tohle něco jiného. Ona je žena a je sama a je na něm, aby jí byl oporou, když něco potřebuje.
Máme kolem toho dost velké neshody. Já se snažím to nějak překousnout, ale moc mi to nejde a občas prostě vyletím. On se cítí dotčený a označuje mne za přehnaně žárlivou a majetnickou. Co si o tom myslíte? Jsem v právu já, nebo ona? Připadá vám chování mého přítele normální, nebo bych měla být obezřetná?
12.10.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 153 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Můj partner nemá tzv. „vyřešenou minulost“
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
To není dobrý, a myslím, že tvůj přítel není soudný, protože dělá pravděpodobně neštastné ženy dvě. Svou bývalou, která asi doufá v návrat. Jinak by určitě řešila věci po svém a ne třikrát týdně nějaká výpomocí. No a tebe. Já to říkám pořád, samostatná , pracovitá ženská je k ničemu, jo to tak ufńukaná chudinka, která sama nic neumí, to se chlapi pos....
Stanik: však ne poroučet nebo omezovat, ale říct "tohle mi vadí, cítím se špatně, když to děláš, ubližuje mi to". To není poroučení, to je normální péče o sebe sama a o vztak. A pokud je partner co k čemu a já jsem pro něj důležitá, zamyslí se nad tím a budeme společně hledat řešení vyhovující pro obě strany. Člověka, který se bude "tvrdě a důrazně ohrazopvat" a dál bez mrknutí oka dělat něco, o čem ví, že mi ubližuje, nechci ani za spolubydlícího, natož za partnera. A věřím, že takhle to má většina lidí, liší se jen míra toho, co od partnera snesou, než jim to začne ubližovat. Ty zřejmě sneseš hodně, moc tě toho nezasáhne, ale to ještě neznamená, že když má někdo tu hranici jinde, je to špatně. Prostě každý jsme jiný.
.gif)
rychlonožka: 
Taky si myslím, že většině z nás by vadilo, kdyby člověk, s kterým žije, chodil xkrát týdně pomáhat jinam, a už jsem tady psala, že je jedno jestli bývalé manželce nebo rodině nebo kamkoliv. Tady jde o to, že tráví spoustu času jinde a samozřejmě pak většina práce doma leží na přítelkyni. Mně by to ani tak nevadilo z důvodu žárlivosti, ale prostě proto, že bych dělala sama práce, o které se můžeme podělit.
Verera: taky jsem si říkala, že se možná pán nemůže rozhodnout, kterou vlastně chce. Chování bývalé manželky může znamenat, že by ho ráda měla zpátky, a proto vymýšlí různé záminky, aby za ní jezdil. To je manipulace a citové vydírání. Ať už jsou její pohnutky jakékoliv, pochybuji, že by to většina z nás přešla mlčením.
punh: souhlasím se všemi tvými příspěvky
a....: přirozené vymezování teritoria, to je ten správný termín. V přírodě taky samička nevidí důvod, proč by se o svoje teritorium měla dělit s jinou samičkou.
Riki: Už možná zbytečně připomínat, ale která žena by byla nadšená z toho, že se vlastně dala dohromady s chudákem nebo volem?
Pokud bude muži na prvním místě pomoc jeho exmanželce, asi zůstane navždy sám
(tedy pokud nepotká tak dokonale tolerantní a chápající ženu jako jsi ty naštěstí je takových žen málo, protože s...t na hlavu si nechá málokterá
)
Ještě bych ráda připomenula, že v takovýchhle situacích vážně nejde o žárlivost (na expartnery může žárlit jen úplný magor, býválé vztahy jsou přece mrtvá záležitost) ale jen o přirozené vymezování teritoria.
punh: Jetli to není ten případ, co by měl nejraději oboje.
Ale pořád nevíme, proč se vlastně rozvedl a kdy.
Jestli tedy byli spolu 13 let a dceru měli až po svatbě, znamenalo by to, že byli rozvedení nejmíň 3 roky. To tam celou dobu chodil vypomáhat? Nebo ona někoho měla, rozešla se s ním a výpomoc potřebuje až teď?
Co když odešla kvůli někomu ona, on si mezitím našel Ditu, pak se ona rozešla s tím svým a zjistila, že manžel nebyl až tak špatný jak si myslela, a snaží se ho ulovit zpátky. A on buď nostalgicky vzpomíná a nebo o tom i uvažuje, kdo ví.
Je to prostě zase moc faktů, které neznáme. Dito, kde jsi?
Osobně se mi ale příčí snaha udržet si chlapa za každou cenu a dělat z něj nesvéprávné individuum, které chudák nemůže za to že ho některá děsná ženská odloudí od rodiny nebo přítelkyně.
Ve vztahu každý ví co má, pořídil si to snad většinou až po určitém čase, kdy se s tí mohl seznámit a zjistit případně věci, které mu připadají pro soužití neslučitelné. Pokud má nějaké výhrady, má to říct , promluvit si o tom, druhý má naslouchat a zvážit možnosti kompromisu.
Vymýšlet různé finty mi přijde nedůstojné. On musí vědět o co přichází, pokud odejde a má mozek na to, aby ho používal, prosit ho nebudu.
.gif)
Verera: Jak se tomu nemá přikládat přehnaný význam?
Ostatně, s Mirkem asi není řeč,když Dita píše: "Mirek se poměrně tvrdě a důrazně ohradil..."
Nečtu diskusi, je dlouhá a ovlivnila by třeba to, co napíšu. Většina z nás by asi na takovéto přítelovo chování reagovala negativně. A je to docela pochopitelné. Ze strany nás, žen. Přítel neví, co to je, sedět doma a čekat několikrát týdně x hodin na to, až jeho přítelkyně pomůže bývalému upéct koláč, vyplnit daňové přiznání, vybrat patřičný odstín malby do obýváku nebo založit příliš dlouhé záclony v kuchyni. Kdyby takto chodila za bývalým dámy kterákoli z nás, i ten největší podpantoflák by za pár týdnů viděl rudě. A byl natolik alergický už jen na jakoukoli zmínku o bývalém...Když je ale na tomhle místě žena, je za žárlivku a stíhačku. Dito, nevím. Nějaké naschvály a jakoby návštěvy u bývalého nevidím jako efektivní a perspektivní řešení. Jisté je, že přítel je tak trochu zodpovědný trouba, asi své bývalé ženě rozvodem nějak ublížil a ve svých očích jí je čímsi nedefinovatelným dlužen. Můžu říct, že žiji sama a že je sakra těžké nemít v domácnosti chlapa. Ale neotravuji mužskými pracemi a vůbec tím vším, co nezvládám doma sama udělat, ani bývalého muže, ani současného přítele. Mám kolegy, kamarády, známé řemeslníky - a vždy se s nimi vyrovnám. Oni si rádi přivydělají a já nemám pocit, že někoho využívám. Je to můj problém a vždy existuje jiné řešení, než otravovat zadarmo příbuzné. Že zatím Dita nenašla způsob, jak se s tím psychicky vypořádat, je otázkou její krátké lásky. Co to je - rok vztahu. Ten pán by měl sám vědět, že přišel o něco hezkého. Měl by přijít domů buď do naprosté pohody - Dita sama doma se skleničkou...nebo do prázdného bytu - Dita s dětmi na fajn výletě....On sám by si měl říct: Já to musím omezit. A neměl by mít pocit, že je k tomu Ditou dotlačen!
Stanik: a pokud tam chodí tak rád, tak se tam může vrátit zpátky, to nevím, proč by pak byl s přítelkyní
Stanik: no dobře, ale pak tedy má nepříjemné pocity oprávněně, cítí se ohrožená, odstrčená a to by mu nemělo být jedno.
punh: tak znova.... o ze ho zneuziva si misli Dita.. on evidentne ne.. a hur.. mozna, ze tam chodi rad
Stanik: hele, já už taky jsem radši, když mám chvilku jen pro sebe a nemusím mít manžela pořád za zadkem. Ale kdyby měl pořád chodit 3x týdně pomáhat jedno kam (nemusí to být ani bývalka), tak z toho nadšená nebudu, protože logicky je to spoustu času, kdy třeba neudělá doma to, co by měl. Asi tak nějak. Netvrdím, že se má na původní rodinu vykašlat, ale tohle už je zneužívání dobroty.
Arna: Vždyt to tu radí- nepřikládat tomu přehnaný význam a trochu ho usměrnit co do četnosti a zaměstnat.
jelítko: jj, pac v tomhle se neshodnou. Max mu muze rict.. citim se odstrcena, zarlim, pripadam si jako pate kolo od vozu... mluvit o pocitech.. ne o tom, ze ty jsi porad u byvalky, je to krava, prehani to, jsi tam moc.. to je akorat tak to, co ho nazene zpet k byvale
punh: no hadam, ze provoz svy dvou deticek taky nehradi sama, ale pan ji pripiva a to nejsou jeho.
Dcra je tam dvakrat do mesice.. a jestli je teda jedna porce jidla navic takovej problem... no ehm... ale chapu... vetsina "tech druhych" blbe vydychava deticky , co ma partner s jinou.
