Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Grainne:

No, já totiž nejsem ta slabší polovička. Jsem polovička.

Manželství nezachrání nikoho před rozchodem, nanejvýš bude líný podstupovat jednání z úřady a tak to nějak chvíli ještě přetrpí, ale ani pokud spolu lidi jen žijí, není jednoduché se rozejít.

Mně na manželství vadí taky to, že je to jakoby pojištění toho druhého. Je mnohem zodpovědnější ty vrátka mít ,ale nikdy je nepoužít než je nepoužít proto, že mi je někdo zavřel svatbou a je mnohem obtížnější je otevírat.

Takže to, že se ženit nechce v tomhle směru nic nedokazuje. - Může si chtít ty zadní vrátka nechat a nebo taky je přesvědčený, že je nepotřebuje používat a je dotčený, když mu je chce ona pro jistotu zavřít.

Tady může opravdu pomoct jen klidný rozhovor, kdy oba zjistí, že jednomu na něčem hodně záleží a druhému je to v podstatě jedno, pak může ustoupit.

Teoretik: považuju za cosi pod svou úroveň, abych se jistila hozením se někomu na krk. Manželství, nebo partnerský vztah má pro mě tutéž hodnotu, svazek dvou milujících se lidí.
Společnost mi dává dost možností, abych se dokázala zajistit materiálně. Co se týče dalšího rozvíjení této úvahy - třeba úraz, nemoc a následná invalidita, proti tomu by se teoreticky měl manželstvím jistit i muž, ne?

Po člověku, kterému bych v tomto ohledu nedůvěřovala, bych ani manželství nežádala a pokud mu důvěřuju, papír na to vážně nepotřebuju.
Dřív mělo manželství určitě význam, ale taky z něj nešlo tak snadno vystoupit a především žena neměla mnoho možností, jak se uživit a postarat se o děti, ale dnes?

Chápu všechny důvody, které jsou tu uvedeny, ale já mám mnohem vyšší nároky, než jen nějaké jištění. Na to papír vážně nestačí.

Teoretik: Grainne: tady je statistika, sice jen do roku 2001 ohledně rozvodovosti a délky manželství a teda po čtyřech až šesti letech se rozvádí ze všech rozvádějících se manželství něco kolem dvaceti procent, to fakt není polovina...
http ://www.czso.cz/csu/2002edicniplan.nsf/tab/B6003F06AB

Do deseti let manželství je to z rozvádějících se necelá polovina.
To jen k těm statistikám, když už je tu zmiňujete...

Co já vím z vlastní praxe, tak hodně mi sem chodí lidi tak nějak mezi 3 až 6 lety manželství, většinou je to tak, že to manželství neustojí změnu, která přijde s dětma, a pak to jsou fakt lidi, kterým už děti pomalu vylétavají nebo už vylítly z hnízda. Za celou dobu praxe jsem tu měla snad jen jeden rozvod, kde by děti byly v mladším školním věku...

S -ová měla jednu bezva příhodu kamarádka v Holandsku. Ona, i když vdaná, používá svoje dívčí příjmení (nějak mi to vysvětlovala, že tam se to snad nějak automaticky nepřebírá bo co...). A když se jí narodil syn, dostal do rodnýho listu příjmení po matce, tedy Daniel Nováková. A trvalo dlouho, než se jí podařilo vysvětlit a oběhat, že ho přejmenovali

Grainne: No právě, manželství se rozvádí po 3-4 letech. A co když si tato léta prožijí v nezávaznám vztahu. Myslíte, že se jim ta krize vyhne? Já pevně věřím že naopak, protože je snadněji řešitelná. Pokud jde o věkový rozdíl, již 10 let je dost na to, aby byl muž zajištěnější než původní partner a zajímavější pro novou lásku. Že to ženy dnes nemají jednoduché o tom není pochyb, proto by se měly jistit alespoň ve věcech kde je jim to umožněno, což opravdu nezajišťuje předmanželské smlouva. Ono jít do dobrovolného otroctví je také na hlavu..

Linda: mě jeno nechápavost zahraničních úřadů, s tím sem si užil dost.
Jinak je to prosté přechylování, kterého je čeština plná a v jiných případech nikomu nevadí.

Přechylování je předevsím součást našeho jazyka, mluvnice a dědictví historie.Budiž jazyk se vyvíjí , ale já nechápu proč je napadána jen přípona ová a ne například koncovka ů ( Janů, Matoušů,Jirků,), která logicky vzato má stejnou "přivlastňovací funkci.
Taktéž máme nepřivlastnovací ová .. například ulice se jmenují Růžová,Žulová,Syslová . Proč tedy rovnou nenapadneme i přivlastňovací zájmena?
Je přivlastnění když napíšu moje firma ?Jsem tam zaměstnán nebo mi patří nebo jí ? Moje škola je moje nebo tam studuji? Můj klub je můj, nebo tam sportuji nebo mu fandím ?Moje paní je moje vládkyně nebo moje manželka? Nebo obojí?
Jsou přivlastňovací zájmena a přípony zločinem jen směrem k osobě ženského rodu? Nebo je zrušíme generálně ?
Inspirujeme se islandštinou nebo prostě budeme dále zaostale zachovávat logiku a stavbu českého jazyka? Je Jónovic dcera Irena majetkem starého Jóny nebo i staré Jónové? Je zločinec jen Jóna nebo i jeho manželka Jóna? Znamená spojení její manžel. že ho ona Jóna vlastní ? Budeme nuceni psát korektně jdou Jóna a Jóna s malou Jónou , bude možno napsat Jónovic nebo Jónovi jdou ? Nebo půjde Jóna otec, Tydlitát matka ( rodné jméno nepřechýlené) s jejich ( šmarjá vlastní ji!) dcerou Jóna-Tydlitát ?

Teoretik: vzhledem k tomu, že se rozvádí 50% manželství v průměru po 3 - 4 letech, těžko budou manželky statisticky vzato opouštěny kvůli ženám výrazně mladším a ...........kupodivu rozvádějící si berou ženy spíše přiměřeného věku, než výrazně mladší.
On taky takový běžný důchodce nemůže poskytnout zázemí rodině a dětem, včetně studií apod. Výrazně bohatí muži se stejně jistí předmanželskou smlouvou, takže není divu, že se jejich ženy snaží co nejrychleji povít jim dítko, aby alespoň z alimentů vyžily. To jsou ovšem vztahy mimo reálný svět běžných lidí a rozhodně ne většinová realita života.

Ota: nevím co Stanikovi, ale me vsechno!!!

Přiznávám, že v tomhle vztahu mě vůbec nenapadaly žádné myšlenky o zadních vrátkách, nebo o tom, kdo má větší nárok na příjmení dítěte, zásadně se mi nechtělo podstupovat úřední martýrium kolem svatby a možné zajištění - nu, neměla jsem potřebu to vůbec řešit a necítila jsem žádnou nejistotu, brala jsem to bez výhrad a "jistoty" jsem neřešila a vlastně je neřeším dodnes, jsou tak hezky nejisté.........
Navíc vážně nemám potřebu jistoty v tom ohledu, aby mě někdo zajišťoval a pokud tu byl zákonný dědic, nebyla tu potřeba zajišťovat dědictví proti žravému příbuzenstvu.
Sňatek jsem přijala spíš jako romantické gesto, jako dar, daný s láskou a bez postranních úmyslů. Za stejný dar jsem považovala dítě, pro mě je to naplnění vztahu a to, že se oba postarají, považuju jen za další krok, to se nedá pojistit, ani manžel s papírem své dítě nebude milovat víc.

Teoretik: Třeba kamarádka s manželem využívají společné zdanění, jako manželé měli lepší výhodu v půjčce na bydlení, .....

Majucha: Ono se spíš myslí na nějaké vážnější zranění, popřípadě souhlas pokud by byl v komatu a potřebovali udělat větší zásah nebo pokud by musela drahá polovička rozhodnout co a jak.

Já bych zase až tak věci nebral na lehkou váhu. Dnes je jiná doba a některé ženy se buď opravdu nechějí vdávat a jiné se zase bojí, že budou odmítnuty. Jiné udělají karieru pod rodným jménem a chtějí si ho ponechat. Hodně lidí žije singl nesingl. Možná jim to i vyhovuje. Po nějaké době se tento vztah , řekněme po 3-6 letech okouká a pak dojde na lámání chleba. Pakliže jsou v tom jen oni dva, je to jejich věc. Ale co děti. Myslím že nejde jen o jejich jméno, ale i o jejich finanční zabezpečení. Vy zde píšete pouze o tom, že není právo na informace o zdravotním stavu. Ale co když dojde na nejhorší? Pak hrdá žena či muž nemají nárok na vdovský či vdovecký důchod. A zde jde o zabezpečení dítěte a rodiny a dobu možná 20 i více let. Já vím, že píši o věcech o kterých se ve 20 letech nepřemýšlí, ale po 30 by měla být hlediska úplně jiná. Víte kolik je dnes samotných žen, která muži opouštějí pro mladší a navazují nové vztahy? Po mnoha společně prožitých letech v nevázaném stavu se jim ani moc nedivím.

Stanik: vím, že zase dostanu,že jdu mimo téma ale co ti konkrétně vadí na ová ?