Můj partner nemá tzv. „vyřešenou minulost“
Jsem rozvedená se dvěma dětmi, 12 a 10 let. Před rokem jsem se seznámila s mužem, rovněž rozvedeným, který má z prvního manželství šestnáctiletou dceru. Od počátku jsem věděla, do čeho jdu, bylo mi jasné, že stejně jako se on věnuje mým dětem a zabezpečuje je, je i na mně, abych Sandru (tak se jeho dcera jmenuje) přijala k nám do rodiny. Vzhledem k tomu, že žije se svou matkou, tráví u nás každý sudý víkend, půlku prázdnin a na střídačku všechny svátky.
Co se týká vzájemných vztahů, myslím, že je vše v pořádku. Mé děti se se Sandrou celkem v pohodě shodly, i ona s nimi, bez problémů přijaly i mého přítele a on se k nim chová moc pěkně. Na první pohled idyla.
Jenže ono to tak úplně není. Přítelova bývalá žena žije s dcerou sama, pokud vím, nemá ani žádnou známost. A nějak nechce pochopit, že její bývalý manžel je skutečně bývalý a pokud má k někomu povinnosti, tak jen vůči dceři a ty si plní na sto procent. Jeho bývalka má však pocit, že je povinen jí v různých situacích pomáhat a patřičně se stará, aby to bylo co nejčastěji.
Několikrát v týdnu mu volá, že potřebuje něco opravit, někam odvézt, s čímsi poradit. Mirek tak u ní tráví poměrně dost času, samozřejmě na náš úkor. Vždycky mi jen zavolá z práce, že přijde později, protože musí zajet k bývalé ženě a s něčím jí pomoci. Kdyby to bylo jednou za čas, neřekla bych ani slovo, ale ono se to stává minimálně jednou týdně, někdy až třikrát.
Po nějaké době jsem to už nevydržela a Mirkovi řekla, že se mi to přestává líbit, že nepovažuji za normální, aby bývalá žena tolik visela na svém manželovi a aby on vždy všechny její rozmary vyslyšel. Vyslovila jsem i podezření, že si všechny ty karamboly a nutnosti vymýšlí, jen aby měla záminku a dostala ho alespoň na chvíli k sobě domů.
Mirek se poměrně tvrdě a důrazně ohradil, že je to žena, se kterou prožil 13 let života, má s ní dceru a cítí jako povinnost jí pomoci, když se ocitne v situaci, kdy to potřebuje. Z mé strany se podle něj jedná čistě o žárlivost, ale prý je neopodstatněná, citově to má s bývalou už vyřešené a vrátit by se k ní skutečně nechtěl.
Přiznávám, že žárlivost tam z mé strany je a ne malá. Opravdu mám strach, že mi ona mého přítele odloudí. Nesla bych to velmi těžce, mám ho moc ráda, i mé děti si na něj hodně zvykly a bylo by pro ně hrozné, kdyby podruhé ve svém krátkém životě měly zažívat odchod někoho z rodiny. Jejich otec od nás totiž odešel doslova ze dne na den, když mi oznámil, že už dva roky má milenku a už to nechce tajit. Hned poté se sbalil a na mně bylo, abych to nějak vysvětlila dětem.
Snažila jsem se Mirka přesvědčit, aby na mne bral trochu ohled, jemu by přece taky nebylo příjemné, kdybych několikrát v týdnu odcházela za bývalým manželem pokaždé, kdy by mi fňuknul do telefonu. Podle něj je tohle něco jiného. Ona je žena a je sama a je na něm, aby jí byl oporou, když něco potřebuje.
Máme kolem toho dost velké neshody. Já se snažím to nějak překousnout, ale moc mi to nejde a občas prostě vyletím. On se cítí dotčený a označuje mne za přehnaně žárlivou a majetnickou. Co si o tom myslíte? Jsem v právu já, nebo ona? Připadá vám chování mého přítele normální, nebo bych měla být obezřetná?
12.10.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 153 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Můj partner nemá tzv. „vyřešenou minulost“
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kassy: njn, me by to ale teda taky prudilo, kdyby nekdo zvanil do toho co smim a nemim ve svym volnym case delat... doma se taky jen dohodnem kdo vyvenci.. a jestli jde muz na pivo, nebo k bejvalce s technicakem.. nebo tetce spravovat PC - ok... ja mam tky sve aktivity... prijde mi , ze pani nema.. jen partnera a deticky to je taky blbe... kdyby rekla.. jo jdes k zene? oki, tak k veceri si namaz rohlik, ja jdu cvicit( tancit, popjet s kamoskou) , kdyz stejne nebudes doma... deti sou velky dost aby to tech par hodin zvladly doma samotny...
Stanik: no dneska sem to teprve četla, tak to mám ještě čerství. a poučila sem se. mám necelý dva roky novýho 
a nějak moc vařim (ale já vařim pro sebe a on si prostě jenom dá taky, jenom má štěstí, že mu cutná to samý co mně ) tak se musim trochu uklidnit, abych si ho moc nerozmazlila 
no jinak k tomuhle článku musim říct, že já si ani nedokážu představit mít chlapa co má dítě s jinou, bych se se svojí povahou utrápila.
jelítko: hele bud si verime.. nebo neverime.. apokud si neverime.. se*ou nas byvalky... podku si verime.. nemame problem byt kazdej nekde jinde... no tak at chodi, jestli ho to bavi... me zas bavi chodit na bigbeat jen kamoskama.. a on taky neskace metr do stropu
Riki: Jenomže takhle se v tom příběhu z článku chová Mirek, ne Dita. Ona mu řekla, že se jí něco nelíbí a snažila se ho přesvědčit, "aby na ni bral trochu ohled" (pravda, asi nepříliš vhodnou formou, ale to na věci zase tak moc nemění) a jeho reakce byla ve stylu "ty to vnímáš špatně, já si budu dělat co chci, a když se ti to nelíbí, jsi majetnická hysterka". A ještě navíc při pokusu přimět ho představit si, jak by se mu to líbilo v opačných rolích, tvrzení typu "to je něco jiného" - čili "JÁ si to dovolit můžu, TY ne". TOHLE je neochota ke kompromisu a naprostý nezájem o pocity partnera. Prostě ten chlap evidentně nemá Ditu na prvním místě důležitosti a to je v tom vztahu ta zásadní chyba.
Riki: hele se bavim, muj muz takhle byl s byvalkou a jejim muze kdes v hospode a pak do pul devaty do rana resil coby arbitr jejich partnerskou krizi.. no prisel za svetla... vykladam to kamosce a ona prej: no a co jis delala?!.. rika.. no michany vajička.. po proflamovany noci je dorba snidane na vidlicku
holky, a co kdyby tam nebyla ta dcera? taky by vám připadalo normální, aby chodil pomáhat bejvalce?
Santé: no jo, vidis, to me nenapadlo... 
jelítko: no jo Mirek.. tešn lenochod, co je mu zatezko doma uklidit a ma od matky kastrulky?
Stanik: já zase myslím, že 13 let byli spolu, pak holt nějakou dobu sám a teď je s ní
Riki: Dobře, tak to beru, když to máte takhle. Nicméně musím přiznat, že na pozici partnerky tvého exmanžela bych se necítila úplně nejlíp. Mám to holt trochu jinak, ale jasně, moje chyba 
Sofffie: Tak to už je opravdu věc názoru a chtění, co a kolik je toho ten který člověk ochoten a schopen obětovat. Něco taky obětuju, ale třeba ty každodenní teplé večeře ne, takže za to by mi asi nikdo nestál, on by to totiž ani nebyl můj idol, kdyby toto vyžadoval, takového bych přenechala s chutí 
Ale něco jiného, to je fakt, to obětuju.
Kassy: to je přece oboustranné, Když se dva lidi rozhodnou žít spolu, musí se umět domluvit, a co si vzájemně slíbí, to je potom závazek, který dlužno dodržet. Ale nelze něco vymáhat způsobem "ty jsi můj partner, tak od teďka budeš dělat jen to, co se mi líbí, co ti dovolím, s čím budu souhlasit".
už zase Mirek
Kassy: jenže ve vztahu si nemůžeš něco nárokovat. Je třeba si na rovinu říct - hele, tohle mi nevadí, ale tohle už je přes čáru. A poslechnout si k tomu taky stanovisko toho druhého a snažit se ho pochopit.
Renee: no jo, ale když oni "utíkají" dost často i chlapi, se kterýma stojí za to zestárnout, to právě proto, že si toho všimne i nějaká jiná mrcha nezadaná. Pokud chlap utíká k mladší ženě, protože má pětky prsa a navíc nehledá ještě bradavky u pupíku, je to blb a netřeba ho doma držet. Ale pokud chlap utíká jen kvůli tomu, že doma je už delší dobu dusno nebo touží po trošce hýčkání (a kterej chlap by si to nenechal líbit!!!), je to prostě škoda a vina na obou stranách. Ta, která vám ho bude chtít odloudit, si dá sakramentsky záležet, aby mu dala to, co vy ne. A může to být zrovna taková blbina, jako jindy právě zde tolik diskutované teplé večeře...
Linda: kompromis je to slovo. Ona přestane hučet a dělat scény, a on omezí návštěvy u bývalé na snesitelnou míru. Což ovšem vyžaduje jasnou hlavu a vzájemnou dohodu. Klidně jim to může sepsat někdo třetí, třeba psycholog v manželské poradně.
