Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Bridgetj: Přesně tak.

Grainne: A i když dítko porodím za svobodna a dám mu svoje jméno, není problém, když si to chlap rozmyslí, se za pár let třeba vzít a dítěti tak dá pak svoje jméno taky. Ale dřív ne.

ax: Mám kamarádku, která otěhotněla i přes anti-baby-ham. Sama čučela. Ale prostě měla slabší imunitu, on silnější čolky ..... a už to bylo

Grainne 10:07 : v tom je velka pravda, taky si myslim, ze to se chlapi " museliů zenit v nekterych pretrvava...a tlaci li ho ke svatbe tehotna partnerka, berou to proste jako vydirani... myslim, ze se svoji vodnarskou svobodomyslnou povahou to fakt chapu.
manzelstvi je pekna instituce, ale vstoupit do nej musi oba dobrovolne, pokud je vstup provazen natlakem - neby i vydirani pres dite... je to vzdycky na pikaču... opet muj subjektivni nazor.

Lubar: Souhlas

Grainne: souhlas - kolik je neplánovaných početí v dnešní době dostupné antikoncepce mě taky překvapuje...

Grainne: Ono to jen vypadá, že těch metod antikoncepce je hodně. Ale pokud ženská z nějakého důvodu nemůže nebo nechce brát hormony, tak už těch metod moc nezbude. No a kondom, spermicidní gely a čípky za až tak 100% nepovažuji. O metodách přerušované soulože nebo výpočtu plodných a neplodných dní už nemluvím vůbec ...

Grainne: nojo, to se nesmi tak brat. Me straba vadi to priserny -ova, ale co nadelam, kamoska si treba vydupala prijmeni bez ova, byt ma Cecha, tak matrikarku ukecali ze pojedou do zahr. to projmeni zni hezky prave bez -ova.

Jinak muj ciste subjektivni nazor je, ze pokud nejsou dva sezdani, je lepsi, kdyz ma dite prijmeni po matce, protoze s nim daleko vic veci zarizuje - doktory, skolku etc. ...ale jak rikam, to je ciste muj subjektivni nazor

talenka: nic proti pragmatismu, ale já jsem potkala člověka, kterému jsem schopná absolutně důvěřovat a nijak to neovlivňují ani hrůzyplné historky z okolí, takže kupodivu, jak jsem jinak velice nedůvěřivá, v tomhle případě jsem si dovolila jednat jen podle svého citu.

Odhlédnu-li od svých právnických zkušeností, tak pro mě je svatba vyjádřením toho, že spolu chceme být a myslíme to vážně a trvale. A proto si taky myslím, že je fajn, když se na dítě zadělává až po svatbě, že opačný postup je ve stylu "šmankote, budeme mít spolu dítě, no tak to bychom to měli nějak stvrdit."
A taky si myslím, že ten papír přeci jen tu rozumnější část lidí tak trošku vede k tomu, aby své problémy, a že se najdou v každém vztahu, neřešili hned tím, že si jeden sbalí saky paky a jde. Já se snažím řídit tím, že fungující a spokojený vztah spolu totiž můžou víceméně vytvořit libovolní dva lidé, pokud ani jeden z nich není patologický - alkoholik, tyran, hysterka, lhář/ka a pod. A tak na našem manželství oba dva pracujeme a společně rosteme a přetváříme náš vztah i sebe tak, aby to co nejlíp fungovalo. A ono to funguje. Myslím si ale, že, kdybychom spolu byli jen na psí knížku, tak už spolu dávno nejsme, bez ohledu na to, že máme dneska už dvě děti, to bychom totiž pravděpodobně skončili s tím jedním.

jestli te podezira ze to chce kvulu bilym satum a velkemu obradu, tak mu rekni, ze by ti stacila pulhodina v kostymu na urade a obed se svedky. treba se mu nechce do velek svatby.

Souhlasím s tím, co tu některé už psaly - nevezme si mě, dítě bude mít jméno po mně.
Ale jinak si myslím, že čtyři roky jsou dost dlouhá doba, aby si stihli ujasnit docela zásadní postoj k životu. Jeho názor na svatbu si měla Ilona zjistit už dřív. Sice by se mi asi nelíbilo, kdybych byla těhotná a partner si mě nechtěl vzít (netoužím po bílých šatech a oslavě, ale myslím si, že dítě je - obzvláště u dlouholetého vztahu - důvodem, proč udělat z partnerství manželství), ale asi dohnat ho k tomu taky není řešením, pravděpodobně by jí to v budoucnu při každé hádce vyčítal.

Grainne: mně to taky připadá ponižující. Má hrdost mi prostě nedovolila, abych "uhnala chlapa na děcko". V době, kdy jsme s mužem ještě jen chodili a o svatbě jsme vlastně ani neuvažovali, jsme se se známými na tohle téma bavili.A já tehdy řekla, že bych těžko zkousla dítě bez svatby. Můj tehdy ještě ne manžel tak dost dlouho věděl, že pokud se mnou bude chtít mít děti, tak po svatbě, protože jinak se budu chránit, aby děti nebyly. Otěhotnět a pak nutit do svatby se mi strašně příčí, jakkoli chápu důvody, co k tomu ženu vedou.
Což nemění nic na tom, že jako svobodná matka bych dala dítěti své příjmení a jako vydírání bych to nebrala. Jen pragmatismus.

Popravdě, na můj vkus a při dnešních možnostech antikoncepce je těch "nečekaných" a "neplánovaných" početí trochu moc.
Pravda byli u toho oba a oba by měli nést stejný díl zodpovědnosti, ovšem to je ideální stav a my nežijeme v ideálním světě.

Ještě pamatuju doby, kdy se "muselo", mnoho chlapců bylo prostě uhnáno přes dítě, zodpovědní otcové, stejně ulovení, hnali své nebohé synky k zodpovědnosti.....patrně ta hrůza z uhnání v některých mužích přetrvává.
Přiznávám, že mi to připadalo směšné a odporné. Myslím, že pokud žena na svatbě trvá, má to partnerovi jasně vysvětlit před tím, než dítko počnou, lovení chlapa "na dítě" je ještě pořád v živé paměti mnohých a stále předmětem různých nejapných žertů mezi muži.
Fakt je, že dítě na cestě by nemělo být důvodem k honění pojistného lejstra, to bych se asi šprajcla taky, už z principu.