Čekáme dítě a on se nechce ženit
Jsem rozčarovaná z postoje svého partnera. Chodíme spolu už čtyři roky, klape nám to. Před měsícem jsem zjistila, že jsem těhotná, a oba dva jsme z toho měli radost. Bydlíme spolu, vše řešíme společně. Dítě jsme sice neplánovali, alespoň zatím, ale když už se stalo, jsme opravdu rádi.
Co mne však zaráží je přístup mého partnera ke svatbě. Pravda, nikdy jsme o ní nemluvili, připadalo nám přirozené, že jsme spolu, protože spolu chceme být a žádné úřední potvrzení jsme na to mít nepotřebovali.
Jenže teď je situace jiná. Čekáme dítě, budeme rodina. Pro mne je svatba důležitá. A to nejen z pocitového, ale i ze společenského hlediska. Myslím, že je potřeba, aby dítě vyrůstalo v úplné rodině a bylo tím pádem stoprocentně zajištěno pro všechny možné případy, které mohou v životě nastat.
Přítel se však z rozhovorů o svatbě vykrucuje, ženit se mu nechce, nechápe, proč je to pro mne tak důležité. Ujišťuje mě, že to rozhodně není tak, že by si nechával zadní vrátka, má mě rád, na miminko se těší. Ovšem svatbu prý k životu nepotřebuje a podezřívá mě, že se chci vdávat jen kvůli bílým šatům, abych si užila den jako nevěsta.
To je hloupost. Mám pro to mnohem závažnější důvody. Není sice příjemné o nich mluvit, ale v životě se přece nestávají jenom hezké věci. Před pár lety se mojí sestřenici zabil partner při autonehodě. Ona zůstala sama se dvěma malými dětmi a jelikož nebyli oddáni, neměla nárok na vdovský důchod, pouze děti na sirotčí. Vzpomínám, jak to pro ni bylo těžké všechno utáhnout a že by se bez pomoci rodiny jen těžko obešla. Navíc mladší dítě bylo nemocné, takže ještě dva roky po partnerově smrti nemohla do práce, aby si trochu přilepšila.
Nevím, jestli mám zrovna tenhle důvod přítelovi uvést, připadá mi to drsné, takhle kalkulovat s potenciální tragédií. Jak ho mám přimět, aby pochopil, že oddací list není jen bezcenný kus papíru, ale důležitý dokument, který může mít v určitých životních situacích velký význam?
24.11.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 158 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Čekáme dítě a on se nechce ženit
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sofffie: Tu ženskou do svý rodiny nechce, dítě jo. Jak prosté.
No jo, je blbý si to narovinu přiznat, ale věc se má zkrátka tak, že když si ženskou chlap vzít nechce, zřejmě to nebude úplně to pravý ořechový 
Teda aspoň pro něj. Jinak totiž nevidím žádnej důvod, proč by si neměl svou lásku a posléze matku svých dětí vzít za manželku. Asi to taková láska holt není 
A ano, na rodiny, kde nejsou vzatý, pohlížím jinak. Jako na spolubydlící cizí lidi, který maj spolu dítě
Já to těm, kdo říkají, že ke štěstí papír nepotřebujou, neberu - ať si každý dělá co chce. Ale protože si o sobě myslím, že uvažuju realisticky (taky jsem Kozoroh
), ztotožňuju se s tím, co napsala Lubar. Vždycky si i vzpomenu na případ, který jste možná taky slyšely v televizi, jak jeden hasič ve službě (tuším při nějakých povodních) přišel o život, měl s družkou tři děti, a ona neměla nárok na odškodnění od státu, které by dostala jako manželka. Člověk si takové situace nechce připustit, ale bohužel se stávají. A další věc - rozhodně bych nechtěla, aby malá při vyplňování např. nějakých dotazníků ve škole uváděla u každého člena rodiny jiné příjmení. Takový případ, o kterém píše Bridgetj (9.46) máme v příbuzenstvu taky
.gif)
Stanik: mně to tak nepřipadalo, jen si to pročti - třeba "rodit dítě cizímu chlapovi".....atd.
Šmarja, to zní, jak kdybych si ho upletla omylem kdesi na E55, to dítě se narodilo do harmonického vztahu, akorát jsem tak nějak neměla potřebu dělat nějaké tyjátry kolem svatby a příjmení. Je vcelku jisté, že jsem ho porodila, tudíž příjmením otce jsem měla potřebu posvětit to jako jeho podíl. Popravdě, měla jsem naopak tu potřebu dát dítěti příjmení otce a ani na okamžik to ve mně nevzbudilo pochybnosti.
Cinderella: Bridgetj: Sofffie: presne to si myslim. Brat si nemusi, to je jeho svate pravo, ale jeji svate pravo zase je , aby ditkop melo stejne prijmeni jako matka.
mashanka: byt chlapem,a le i zenskou co ma nejakej ten majetek i pred svatbou, pravne to soetrim, v dobe , kdy se rozvadi polovina manzelstvi to povazuju za nezbytnost. My meli oba prd, takze ted smlouvu nemame, ale nedivim se nikomu kdo predmanzelskou smloíuvu dneska sepise :-)
Linda: vidis, my vyroci slavime a radi,ale to je mozna tim, ze jsemtakovy dva prastenci, co se brali s tim, ze zakladani rodiny nehrozi, ale chteli jsme proste byt "svoji" :-))))) letos jsem dostala osm ruzi za kazdejrok manzelstvi a tri lilijky k zamichane v tom, ze pry za ty roky pred svatbou :-))) nekdy zasnu, kde se to v tom ajťákovi bere :-D
mashanka: ano, taky si myslím. Pokud si ji nechce vzít, je to v pořádku, ale aby trval na tom, že dítě bude mít jeho příjmení, to už je tak trochu šovinistické sobectví. Nechce, aby se po něm jmenovala ona, ale dítě jo. 
Cinderella: Jsem ráda, že někdo zastává stejný názor jako já. Nechce dát své příjmení mě, nebude ho mít i dítě.
nečetla jsem příspěvky, ale mám jasno v tom, že pokud si mě chlap nebude chtít vzít, dítě bude mít moje příjmení a basta
Iloně poradit neumím, snad jenom že si jeho postoj ke svatbě měla zjistit dřív a nemusela být teď rozčarovaná 
Grainne: opozdene ale reaguju.. slovem " konina" jsem oznacila, ze by ty vdane a tzv sporadane z uplnych rodin na vas nesezdane spokojene pary s detmi koukaly spatra....
Nemá smysl si to idealizovat, nepojistí si nikdo nic a majetky spíš zdlouhavě zdržují od možnosti se rychleji odpíchnout ode dna a začít nový život.
Pro mě to vždycky byla otázka důvěry vůči tomu člověku a i dítě jsem mu povila s láskou, jako naplnění vztahu a zatímco já předávání čehokoliv po meči, nebo po přeslici přijímám dost lhostejně, pro dnes už manžela mělo příjmení syna velkou důležitost, bylo by mi proti srsti využít toho k vydírání, nebo manipulaci.
Konečně, ještě před rokem se mi tu dostalo výhrůžek, že se budu divit, až mě jen tak opustí.........
Papír, smlouva, nikoho nezadrží, dobrý lidský vztah má myslím mnohem větší šanci na přežití, když ho nebudeme kazit už od začátku nátlakem.
mashanka: Přesně, to je i můj názor. Jenomže tohle chlap nedokáže zkousnout. Oni mají zato, že je automatika mít jméno po něm. Kamarádka má dítě s ex, po kterým dala jméno. Teď si našla chlapa, který si ji chce vzít. Takže malá (2-letá holčička) bude mít jméno po ex a matka a partner zase jiné. A ex nechce přistoupit aby ho ten nový adoptoval a dal mu své jméno a přitom na ni ani pořádně neplatí alimenty.
.jpg)
Jinak, já tedy nevidím nic špatného na tom, když paní Nováková porodí dítě a dá mu jméno Novák, přesto, že ho zplodil Dvořáček. Přijde mi to přirozené. Vždyť si ho porodila, tak proč by nemělo mít její jméno ?
Mamina6: Já mu práva rozhodně neubírám. Ať se klidně nežení, ale jméno bude po mě. To jsou zase moje práva. Když od nás chlap odejde, budeme mít každý jiné jméno. A to stejné u doktorů, různých vyřizování. A to nemluvím, že manželstvím se dá ušetřit i na daních.
Grainne: Já nedělám nátlak. Jen jsem řekla, že když nechce dát svoje příjmení mě, tak nevím proč by ho mělo mít i dítě
