Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Královská koruna nebývala vždy zárukou spokojeného života v blahobytu a úctě. Spíš naopak – panovníci a panovnice to neměli lehké a jejich životy byly protkány intrikami a nečistými úklady.

Nejinak tomu bylo i v případě naší první královny Ludmily. Všichni ji známe jako babičku patrona českých zemí svatého Václava, kterého vychovávala. Život a osud svaté Ludmily byl však krutý, plný bolesti a utrpení.

Ludmila pocházela ze země sálských Srbů a narodila se někdy po roce 850. V necelých patnácti letech ji provdali za Bořivoje I. a podle dochovaných legend ji na Moravě křtil sám arcibiskup Metoděj.

Kolik pravdy je v legendách o jejím životě, dnes již těžko zjistíme. Jedno je ale jisté: spolu se svým manželem se stali prvním doloženým českým panovnickým párem, a jsou tak prapředky českých panovníků až do zániku českého království v roce 1918.

Nelehký ženský úděl

Ludmila porodila Bořivojovi celkem šest dětí. Tři dcery a tři syny. Jmény známe jenom dva – Spytihněva a Vratislava. Brzy ovdověla a po Bořivojově smrti převzal vládu nad zemí prvorozený syn Spytihněv. I ten bohužel předčasně skonal ve věku pouhých 40 let. Na trůn pak usedl druhorozený sny Vratislav, který se oženil s Drahomírou, jež mu povila dva syny. Václava a Boleslava.

Ludmila, zdrcená ztrátou manžela, později i prvorozeného syna, se uchýlila do ústraní a zasvětila svůj život pomoci chudým a potřebným. Obětavě a nezištně se starala o všechny, kteří trpěli nouzí. Rány osudu si však nevybírají. Ve věku 33 let skonal i druhorozený syn Vratislav. Ze škol v Budči byl povolán jeho syn Václav, aby se ujal vlády. Jelikož byl ještě velmi mlád, rozhodli vladykové, že ho spolu s bratrem Boleslavem dají na vychování k babičce Ludmile.

Snacha versus tchyně

To ale velmi nelibě nesla její snacha Drahomíra, matka obou chlapců. „Vzplanula proti ní jedovatým hněvem a soužila se zlou představou, že bude oloupena o vládu i jmění a že si panovnickou moc přisvojí její tchyně.“

Ludmila nijak netoužila dostat se se snachou do sporu a po poslech jí vzkázala: „Nikdy jsem nepocítila touhu po nějaké části tvé vlády a panovati nad tebou nechci. Vezmi si nazpět své syny, je-li ti libo, vládni s nimi, mně pak dovol, abych sloužila Kristu na místě, které mi určíš.“ Drahomíra ve svém hněvu posly ani nevyslechla, a Ludmile nezbylo, než se ukrýt do bezpečí na hrádek Tetín.

Úkladná vražda 

A právě zde, na hradě Tetíně, byla 15. září 921 Ludmila nemilosrdně zavražděna. Drahomíra vyslala dva velmože Tunnu a Gomona se silným vojenským oddílem, aby hrad dobyli a tchyni zabili.

Když oba Vikingové vtrhli do domu, našli Ludmilu, jak odpočívá v ložnici. Bylo jí hned jasné, že její dny jsou sečteny. Se svým osudem se smířila důstojně, prosila však, aby jí prokázali poslední milost a připravili ji o život stětím hlavy. „Neboť chtěla po příkladu mučedníků prolitou krví vydati svědectví Kristu.“ Nebyla ale vyslyšena. Vrazi jí kolem krku utáhli smyčku a nebohou Ludmilu zardousili. Poté hrad vydrancovali a kořist předali Drahomíře, která je za jejich čin bohatě odměnila.

Hrobka se zázračnou vůní

Ludmilini věrní vystrojili důstojný pohřeb. Podle pověstí se později na hrobě blahoslavené mučednice Ludmily udála řada zázraků. „Z její hrobky vycházela zvláštní, velká a příjemná vůně, která převyšovala vůni všech drahých mastí a květů. A velmi mnozí tam v nočním tichu viděli plápolati voskové svíce a svítilny.“

Jenže to nedalo spát Drahomíře. Proto přikázala, aby nad Ludmiliným hrobem vystavěli chrám k poctě sv. Michaela archanděla. Důvod byl prostý – zázraky, které se tam děly, by pak nebyly přisuzovány Ludmile, ale ostatkům svatých, uloženým v chrámu.

Historicky tento příběh doložen není. Jisté však je, že podobná pověst vnikla o sto let později o sporu mezi babičkou Adelheid a matkou Theofano, které se přely o výchovu mladičkého Oty III. Snad se její autor inspiroval příběhem právě svaté Ludmily a Drahomíry.

Jistě víme jen to, že svatá Ludmila byla babičkou svatého Václava. Ať už byl její příběh jakýkoli, proč nevěřit tomu, že ho milovala, učila a vzdělávala? Že se o svého vnuka starala, jak nejlépe uměla, když jeho matka usedla na český trůn?

Zdroj: J. Fidler a kol.: České královny, Kristiánova legenda