Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

orinka: Tak to bude asi tím, že oni ječí napřed u vás, pak přeletí k nám a pokračují tady ve středočeském kraji

Kadla: tak to je fakt

Kadla: až v půl paté?! U nás jsou čilejší, ječí o hodinu - a to prosím, letního času - dřív. Jenomže, co bych si stěžovala, v noci mě budí kočky, abych jim dala nažrat. Na jejich omluvu musím prozradit, že žrádlo mají pod zámkem, protože jedna je tvrdá dietářka, druhá nikoliv, a žraly by si to křížem. Stačí chvilka nepozornosti a kradou jak zjednané.

Jo a víte, co je ještě horší, než štěkající pes? Ti pitomí ptáci, co začnou v létě každé ráno v půl páté řvát jako krávy, půl nebo třičtvrtě hodiny na sebe fakt výživně ječí a pak kolem čtvrt na šest přestanou - ale já už neusnu.

Riki: No, je fakt, že toho jejich psa slyším opravdu, když štěká venku na zahradě. Ale jaktože to propustí moje zeď?

Riki: Jo, mně předevčírem shodily garnýž i se záclonou v patře. Já byla dole v kuchyni a myslela jsem, že se mi hroutí barák

Riki: kolik teda těch mrtvejch bylo???

Kadla: ad tichoučké kočky - ty moje dokážou taky pěknej kravál udělat. Ne že by tak hlučně mňoukaly, ale když se jim teď při stěhování podařilo shodit pyramidu krabic, byl to rachot slušnej, a soused přes chodbu přišel se ptát, kolik mrtvejch...

Kadla: no ale to ten pes štěká venku, ne? Venku je to slyšet klidně na kilometr, to jo.

sharon: nečetla jsem diskuzi, takže nejsem úplně v obraze. Ale jo, máš pravdu. Před 25 lety jsme měli v paneláku psy tři domácnosti. A nikdo o nich nevěděl, poněvadž jsme se všichni zatraceně starali. Dneska je poměr opačný, možná že tři domácnosti ze 40 psa nemají. Jenže kolik lidí si koupí roztomilé štěňátko, protože ho vydyndaly děti, nebo je to móda a každej má čivavu, tak oni taky, nebo ho od někoho dostanou - většinou od nerozumných příbuzných. A neumí se o něj postarat, neumí ho vychovat a ani se nesnažej, nepřijde jim to. Je to "jenom" pes, přece. Vím, že je to blbý, ale ta osvěta se holt musí dělat furt a pořád, internetovýma diskuzema počínaje. Kolikrát se jenom tady radilo jako lék na nejrůznější problémy - kupte jí - jemu - si - štěně, nebo vemte psa z útulku. Přitom je to takový nesmysl - člověk, co si neví rady sám se sebou, má starosti, není šťastný, aby si ještě k tomu přidal výchovu psa? To většinou nedopadne dobře. Ale lidi si nedaj říct.

Kadla: a zlaté vychované dětičky....

Riki: Tak to já slyším štěkat sousedovic psa, přestože mají barák 300 metrů daleko. V paneláku jsem slýchávala štěkat psa z prvního poschodí a my bydleli v 7. poschodí. V činžáku se to taky nese. Cihlová zeď štěkot propouští stejně jako jiné zvuky. Já mít v blízkosti psa, který štěká a vyje denně několik hodin, tak ho asi něčím bacím, a to mám zvířata fakt ráda. Zlaté tichoučké kočky...

Jinak teda byt sousedí jenom předsíní - tak ale přece nespěj v předsíni, ne? Ve zděném činžovním domě by mělo stačit zavřít dveře, aby nebyl malej pes slyšet. To není jako v paneláku, kde se to nese přes tři patra...

Riki: zkoušela jsem a bez výsledku.......mladá paní si myslela něco o zadní části těla......a když jsem jí řekla, jestli jím samotným toho jezevce není líto když už v poledne vyje jako vlk tak jen zrudla.......děti ve škole, oni v práci a pes se může zbláznit a půl domu s ním......

Jo, mám zkušenost, dokonce mnoho, se svými psy. Stížnost na magistrát nepomůže, psi neumějí číst. Přivolat policii taky nepomůže, buď vás pošle do háje, kvůli tomu, že štěká pes, nebude pořádat výjezd, mají málo benzínu a taky musej šetřit, kde se dá, nebo - možná - přijede policie městská, která - možná - paní udělá bububu, ale tím se to taky nevyřeší. Pravděpodobně paní potřebuje k důchodu přivýdělek, doba je těžká, takže ji asi nepřemluvíte, aby přestala chodit uklízet. Čili zbývá jedno - vysvětlit paní situaci, a požádat ji, aby se pokusila psa tohle chování odnaučit. Jde to, čím je pes mladší, tím líp. Je spousta psích škol, kde názorně poradí, jak na to. Pes je jako dítě, musí se taky vychovávat, a to průběžně pořád. Stařenky důchodkyně ale bohužel mají spíše tendenci psy rozmazlovat, právě proto, že je to ten "jediný společník". Nicméně ve většině případů je možné psa naučit, aby byl sám doma potichu, s mými psy jsem uspěla kromě posledního vždy. A o toho posledního šlo o mimořádnou situaci, taky mě sousedi neměli měsíc rádi, než se to vyřešilo. Ale oni za mnou přišli, nedělali dryje s policií a se stížnostma, slušně řekli, že mají problém, a zeptali se, jestli by třeba nemohli být nějak nápomocni. Což oceňuji dvojnásob, neb to byla romská rodina, a přiznám, že mě překvapili svým korektním přístupem. Leckterej jinej nájemník by si mohl vzít příklad.