Nechutná mu moje jídlo a sekýruje mě
Možná vám můj problém bude připadat malicherný a tak trochu dětinský, ale mně už z toho asi začíná hrabat. Je mi pětatřicet let, po rozvodu jsem se seznámila se svým současným přítelem, který se ke mně a mé dceři před třemi měsíci přistěhoval.
Než jsme spolu začali bydlet, vypadalo všechno téměř ideálně. Rozuměli jsme si, i on byl po rozvodu nějakou dobu sám a byl rád, že jsme se poznali. Okamžitě si zamiloval i mou sedmiletou dcerku, i ona si k němu brzy získala pěkný vztah. Po půl roce chození vyplynulo naše sestěhování tak nějak zcela přirozeně. Jelikož jsem měla větší byt, nastěhoval se on ke mně a jeho byt pronajímá, z čehož nám plyne vítaný finanční příspěvek. Zdálo by se, že nám ke štěstí nic nechybí, kdyby nebylo jídla. Respektive toho, jak já vařím.
On má totiž k mému kuchařskému umění neustále výhrady, nic mu není dost dobré. Zpočátku se snažil nedávat nic najevo, ale jakmile se trochu otrkal a zdomácněl, začal svou nespokojenost dávat dost najevo, postupně ji stupňoval, až už to pro mne začíná být neúnosné.
Myslím, že vařit umím. Alespoň si nikdo nikdy, včetně mého bývalého manžela, nestěžoval. Přítel je ale asi nějaký strašně rozmlsaný, nebo já nevím. Prakticky vše, co uvařím, podrobí přísné kritice. Bez připomínek snad projde jenom chleba s máslem. Jinak okecá prakticky všechno. Tvar knedlíků, těstoviny jsou buď uvařené moc nebo málo, omáčka špatně ochucená, polévka nemastná neslaná. Dopracovala jsem se až k tomu, že mám sevřený žaludek, když vařím a už předem se bojím jeho reakce.
Řekla jsem mu, že by se měl krotit, že tohle mi dělat nemůže, ale on mi odpověděl, že když spolu žijeme, je potřeba, abychom se shodli ve všem a jídlo je základ. A pokud mu to moje nechutná, považuje za správné mi říct, co je špatně, abych to příště uvařila správně.
Jenže to je právě problém. Spočítala bych na prstech jedné ruky, kdy neměl k tomu, co má na talíři, připomínky. Navíc je hodně vybíravý a hodně jídel by nepozřel. Mám tak dost omezený repertoár. Například rizoto, šunkofleky, buřtuguláš nepovažuje za pořádný pokrm, to nejí vůbec. Z polévek pozře pouze vývary s masem, ale už v nich nesmí být zelenina a nudle zásadně domácí. Z omáček jí jenom guláš, svíčkovou, štěpánskou a znojemskou.
Nejraději má různě upravené těstoviny na italský způsob, jenže ty já podle něj správně neumím a nikdy to není ochucené tak, jak by mělo být. Jediné jídlo, které projde bez připomínek, je smažený řízek s kaší, i když i k té kaši má často připomínky, buď je málo slaná, nebo nedostatečně vyšlehaná apod.
Jsem z toho dost otrávená, už jsem se i naštvala a řekla mu, ať mi tedy ukáže, jak se správně vaří, že se té povinnosti mileráda zbavím a tu vařečku mu předám. Ovšem to prý ne, on vařit neumí, od toho je ženská.
Jsem v koncích. Přistihla jsem se, že už uvažuju i o rozchodu, protože mám pocit, že takovou buzeraci kvůli kusu žvance nemám zapotřebí. Jenže když o tom přemýšlím, připadá mi, že rozcházek se kvůli něčemu takovému je vysloveně hloupé.
Asi bych se měla nějak vzchopit a ohledně toho jídla ho usadit, dát mu razantně najevo, ať přestane prudit. Jenže všechny mé pokusy o domluvu zatím ztroskotaly. Posledních několik dní stávkuju a nevařím vůbec, maximálně udělám dcerce k večeři krupičku nebo palačinky apod. Jemu se to samozřejmě nelíbí a začíná vyhrožovat, že začne chodit do hospody. Jsem z toho nějaká špatná, nechtěla bych zase zůstat s dcerkou sama, ona ho má navíc moc ráda.
Jak na něj, aby se konečně uklidnil a přestal mne kvůli kusu žvance znepříjemňovat život?
11.2.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 140 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechutná mu moje jídlo a sekýruje mě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Také mě to začínající domácí násilí napadlo..
zkusila bych si to s ním vyříkat,co se mu nelíbí,eventuelně bych mu řekla,at také vaří,aby poznal,co to obnáší,a nebo bych s ním udělala rázný konec.s takovým bych si život neotravovala,když mě má rád,měl by mít rád i moje jídla
a ne "vymrzovat
.JPG){kind=avatar}
Takto začíná domácí násilí. Po týdnu sekýrování by měl na stole jen chléb, máslo, sýry, zeleninu a možná salám. Má pravdu, že jídlo je důležité.Tedy hlavně přístup k jídlu. S někým takovým bych nežila, ani kdyby jinak byl pozlacený.
Ne vážně: asi bych v tomto případě reagovala tak, že buď bude jíst to co jsem uvařila já ( a to bez keců ) a nebo ať se postará jak umí. Uvaří sám nebo jde do hospody - je to celkem na něm. A pokud by začal nad plným talířem kritizovat moje jídlo, bez mrknutí oka bych mu ho vzala a vylila do záchoda/ koše a talíř dala do myčky. A jemu doporučila ať si namaže chleba.
Děsně nerada vařím (a taky to moc neumím), pokud můj výtvor manželovi nechutná, beru to jako fakt, který mi normálně sdělí. Když něco uvaří on a není to zrovna podle mojí chuti, normálně mu sdělím svůj názor a domluvíme se, že příště to uděláme tak nebo onak.
Ale aby do mě někdo takhle ryl a přitom sám neuměl nic? Vařila bych normálně pro sebe a dceru a na něho se vakašlala. Když mu to nechutná, tak ať to nejí a uvaří si sám nebo jde do té hospody.
Líbilo se mi, jak tu jednou Majucha psala, že svému muži/příteli po přípomínce o málo slané polévce, nasypala celý pytlík soli do talíře 
Já osobně bych asi taky raději byla sama, než s něčím takovým...
A proč máš problém s tím, že by šel do hospody ? Předpokládám, že by šel za své.
Moje zkušenost s otcem mého exmanžela ( a fakt jsem koukala, a v první chvíli myslela, že si dělá srandu ) - Chystal se do hospody a tchýně neměla ještě hotovou večeři " jestli to nebude do 6 hod hotové, tak jdu do hospody hlady !!!" Asi bych reagovala slovy "Jen mě potrestej pořádně - nežer aspoň tři dny." Tohle fakt nesnáším: sám si neuvařil ani čaj a jí bude buzerovat. Notabene když šlo o to jít do hospody. Tam snad nemá píchačky aby tam byl na čas a pokud přijde o deset minut déla, tak se nic tak hrozného nestane.
.jpeg)
Bože Zuzko, to snad raději sama než s takovým blbem. On vařit neumí, ale kritizovat ano
Jídlem to začíná, čím to skončí? Stejně to nebude nakonec klapat, ty se ho bojíš a on asi potřebuje mít pocit nadřazenosti, někoho ovládat, ubližovat aspoň slovem. Ať se vrátí odkud přišel, už teď ti s ním není dobře, tak na co ho máš?
To není o tom, že má něco proti jídlu, to je o tom, že začíná manipulovat tebou a bude se to stupňovat. Jídlem to jenom začalo. Já bych se s ním rozešla, ale nepočítej s tím, že to bude bez scén. Bohužel mám s něčím podobným zkušenost. "Já ti to říkám jen, aby ses zlepšila," už pak bude cokoliv a budeš mít sevřený žaludek, jen co uslyšíš klíče v zámku. Pryč s ním.
já z toho mám divný pocit, jde opravdu o jídlo nebo je to spíš boj o moc?
Zuzko v klidu si napiš a někam dobře schovej pár bodů co je podle Tebe důvod k rozchodu a občas do něj mrkni jestli nejsi za pár body ... Tohle pyskování nemusí nic znamenat, prostě se zžíváte a časem se to setřepe nebo to taky může být začátek něčeho jiného a to Ti pomůže uvědomit si seznam. Spousta psychicky týraných žen prozře příliš pozdě, protože si toho nevšimly :-(.
Svoje děti mám natolik ráda, že bych jimi nemanipulovala aby u večeře chválili jídlo, když to nikdy nedělaly. Nevidím důvod nastrkovat dítě tam kde to dospělá žena nezvládá.
Hodně štěstí a zkus se hlavně nebát znáš toho muže velmi krátce, po půl roku se nastěhoval a chvilku teď, prostě musíš narazit i na jeho horší stránky, jde jen o to co je pro Tebe a dcerku to nejlepší a jednat podle toho, ne, že se necháš v manipulovat do čehokoliv strachem a kecama o blahu děcka. Vy dvě v tom jste spolu.
jsi u něj snad za kuchařku?! Bramborák moc bramborovej, kyselo moc kyselý....
já vím, neměla bych si z toho dělat legraci. Tak mu prostě přestaň vařit a prohoďte si to. Ať ti ukáže správná jídla, když je takový kulinářský odborník!
Já bych ho teda asi vyrazila rovnou, protože taktní připomínka a buzerace jsou dvě různé věci.
.gif)
Ó můj drahý muži! Jak já si Tě vážím!
.. první připomínka k mému jídlu byla po letech, a to ve smyslu, že prohodil před kámošema na vodě, že dělám lepší svíčkovou, než jeho máma 
Kup mu kuchařku, a ať se učí :-)
každý, to jedná dělá poprvé...
a co třeba dcerka na oběd? Nešlo by, aby na jeho připomínku odvětila: "Maminko, to je tak výborné - mňam!"
.gif)
Jestli on se tvůj přítel nějak moc často nekouká na Zdendu(Ano šéfe)....Zuzko vůbec se ti nedivim,že si z těch keců otrávená,tohle si vůbec neumim představit,mě stačí,když k nám jednou za čas přijde můj otec na oběd a buzeruje,že jídlo neni vůbec slaný(solím opravdu málo a manžel už si zvykl) a kydá si do toho litry magi,který neustále nosí při sobě
,ale můj otec je dobrej kuchtít,takže si vyměníme názory a je klid...buzerovat mě někdo,kdo ještě nedržel vařečku v ruce se zlou by se potázal...budeš muset být tvrdší a na férovku mu říct,jak tě to s.re a pokud nezmění svoje chování,ať si najde nějakou Magdalénu Retigovou,že na tohle teda nervy nemáš....neznám tvojí povahu,ale takhle bych to řešila já,hodně štěstí
Teda, to mě po ránu nadzvedlo Napadají mě takové otázky, jako proč se přítel rozvedl, jestli za tím náhodou nebyl jeho despotismus, a co jedl, když byl sám... Já si myslím, že zkouší, co si může dovolit. Jak píše Alice, to je už buzerace. Víš co? Já bych mu řekla, že líp to neumím, jestli nechce, ať to nechá být, a klidně bych ho nechala jít do té hospody. Předpokládám, že jen tak vyhrožuje, protože vidí, že z toho máš obavy, a že ono by to tak žhavé nebylo. Oni v těch hospodách taky nevyvařujou bůhví jak. A jestli se to nezlepší, radši bych byla sama, než s chlapem, ze kterého bych měla měla mít strachy stažený žaludek. To není vůbec malicherné
Chápu že někdo může mít vyšší nároky na to co jí, ale v tom případě by měl vařit sám a nebo se stravovat po restauracích které mu vyhovují.
Trochu se obávám, že tady to bude případ jiný, ten chlap prostě rád okolí buzeruje a má věci pod kontrolou. Vařením to začíná, za chvíli se mu nebude líbit zase něco jiného a i kdyby najednou partnerka vařila jak šéfkuchař z Internacionálu, najde si nějakou jinou plochu k buzerování.
Asi bych začala být víc obezřetná v tom jak se chová i v jiných věcech. Tohle je despotické chování a není to jen "o kusu žvance", je to o úctě a celkovém vztahu. Dala bych hodně výrazně najevo, že takhle teda ne a když se to nezlepší, silně bych uvažovala o rozchodu.
....a ještě něco : sice ''Láska prochází žaludkem'', ale také ''čeho je moc, toho je příliš'' - rozhodně bych kvůli novému obyvateli mé domácnosti neměnila MENU a způsob vaření, hlavně kvůli dcerce, které určitě Tvé pokrmy chutnají a v tomto věku ještě nesmí silně kořeněná jídla ap. U těstovin nevidím žádný problém, uvařila bych je, hodila jednu na kachličku za sporákem, jestli je ''al dante'' a přítel at si na ně napatlá, co je jeho žaludku blízké a Ty s dcerkou dle zaběhnutého dlouholetého stravovacího návyku - přeci nebudeš vařit na dvakrát
Nakonec nejlepší jsou večeře ve stylu ''kdo si co v lednici uloví, to at si sní'', a o víkendech - at se pán ukáže coby ''gentleman'' a dámy svého srdce může pozvat na výlet + na oběd /pronajímá byt, tak na těch pár obědů mu snad zbude?/ - přeji Ti, at se tento problém vyřeší ke spokojenosti všech
...a jinak je přítel normální
Přeci pokud něco neumím, tak do toho nemohu kecat - původně jsem chtěla navrhnout, at se vaření ujme sám, ale pak jsem si přečetla, že od toho je ženská Taková buzerace by mne rozpálila do běla
a mužskej by se musel bát
V prvním manželství jsem s vařením začínala, naštěstí pocházel manžel z vesnice a byl velmi tolerantní,druhý manžel měl taky z počátku občas připomínky, že na to či ono není zvyklý /taky měl po mnoha pivech v hospodě již poněkud přiožralé chutové bunky/ - po třetí připomínce jsem šla večer do kina a na jídelním stole jsem nechala ležet kuchařskou knihu s lístečkem ''večeři máš na straně 247''
