Život s filatelistou. Všechny peníze vrazí do známek.
Jsem úřednice, osm let vdaná, a můj manžel Karel pracuje jako programátor. Máme šestiletého syna a bydlíme v nájemním bytě. Na první pohled působíme jako spokojená rodina, ale opravdu jen na první pohled.
Můj manžel je totiž vášnivý filatelista. Ve svém volném čase vysedává nad svými sbírkami známek, které pečlivě třídí a sestavuje. Navštěvuje nejrůznější filatelistické burzy u nás i v zahraničí. Ve své pracovně si dokonce nechal ve stěně zabudovat trezor, ve kterém svá alba se známkami uschovává. To by mně tak nevadilo, každý chlap má přece nějaké své záliby. Horší je, že mi manžel takřka nepřispívá na společnou domácnost.
Jako programátor v soukromé firmě má nadstandardní plat, ze kterého však platí jen nájem bytu a služby spojené s jeho užíváním. Jinak veškeré své peníze dává do známek.
Já ze svého malého úřednického platu financuji celou domácnost. Na žádné dovolené, vyjma pobytu na chalupě jeho rodičů, jsme nebyli, a když chci synovi koupit zimní bundu, musím na ni ušetřit. Kdybychom byli nezaměstnaní a žili jenom z podpory, tak bychom samozřejmě museli žít skromně, ale s manželovým nadstandardním příjmem a mým úřednickým platem si přece můžeme žít velmi slušně a ne takhle živořit. Mnohokrát jsem manželovi domlouvala, ať více přispívá na domácnost a nedává peníze jenom do známek, ale všechny domluvy byly marné.
Jednou, když jsem ho zase žádala o peníze na provoz domácnosti, otevřel trezor, vytáhl alba známek a řekl, že to je náš majetek, ve kterém máme hezkých pár set tisíc korun. Když jsem mu řekla, aby tedy část našeho majetku prodal a koupili jsme si nové auto a zaplatili si dovolenou u moře, tak se hluboce urazil a tři dny se mnou nemluvil.
Svěřila jsem se taky své matce, ale ani tam jsem nepochodila, řekla mi, že můžu být ráda, že mám chlapa, který nekouří a nechlastá. To je sice pravda, ale on to není žádný med, když si jdu jednou za uherský rok posedět s kamarádkami do kavárny, přemýšlet, zdali si ke kávě mohu dovolit taky zákusek a dvě deci vína.
Jinak si s manželem po všech stránkách rozumíme, pomáhá mi s domácími pracemi a podílí se na výchově našeho syna. Chtěla bych vás požádat o radu, jak to zařídit, aby manžel více přispíval na společnou domácnost a nedával peníze jenom do známek.
1.12.2010 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 163 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Chce ze mne mít nesvéprávnou puťku
- Vyčítá mi ovoce pro děti a sám hulí jako fabrika
- Tvoje peníze jsou moje
Diskuse ke článku - Život s filatelistou. Všechny peníze vrazí do známek.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Verera: a jestli chodí do školy, tak tam jsou pořád nějaké finanční akce, na které je potřeba dát prachy.
Tetley: Že jo. Dá děcku peníze na bundu a ono si toho neváží a za chvíli z ní vyroste. A co teprve boty, to chce na zimu jiné než na léto, i když ty sandály ještě ani neunosil.
Mně tam hned zarazila ta formulace- on platí... já platím... na víc nepřispívá, veškeré své peníze dá do známek.
Tohel financování nějak nechápu. Jaké své peníze a tvé peníze a doprošování se příspěvku na oblečení.
Neříkám, že nutně musíte mít jeden účet, ale pokud jste rodina, mělo by být samozřejmé, že zabezpečíte nutné potřeby společně a pak, pokud něco zbyde, tak se to dá utratit za nadstandard, což koníček je.
Takže bych sepsala předpokládané výdaje rodiny, nějakou rezervu, potřeby dítěte včetně jeho koníčků, kroužků apod. a dohodla se na částce, kterou je možné měsíčně nechat na známky (a odpovídající částku zase na tvůj koníček). To jsou rodinné peníze, i když je vydělává on.
Jen nevím, jestli jsi schopna ho k takovéhle změně uvažování přimět.
Nebo prostě říct, že šetříš na dovolenou pro tebe a syna, takže manžel se musí spokojit s chlebem k večeři, třeba ho to trkne. To je taky hodnota, kluk potřebuje k moři nebo na hory ze zdravotních důvodů.
Tetley: a každý půlrok novou? tak se koupí větší a zahnou rukávy, že?
Tetley: moje řečš
Takový chlap je snem všech vdavekchtivých dívek.
Tetley: třeba smrad vyrostl
Nevim na co děcko potřebuje zimní bundu. Já bejt tim chlapem tak jí taky nic nedám. Kdyby se otužovalo může chodit v letní nebo si vezme dva svetry a nemusí utrácet za zbytečnosti. Když si na to nevydělá, tak to asi mít nemá. Chlap má svoji vejplatu a není důvod aby z ní dával něco manželce a dětem.
a....: a ted si představ situaci: manžel má nadprůměrný plat, já dělám za minimum, mám možnost nastoupit do skvěla placené práce, ale nemůžu protože se starám o JEHO děti. pořád nemám nárok na polovinu jeho platu? on polovinu péče o dítě nepřevzal
Ono to ani s tím platovým rozdílem nemusí bát tak dramatické. Nadstandardní plat je třeba 30 000,- čistého, takové poplatky za bydlení dají 10 000,-, no a ten úřednický plat je třeba těch 15 000,-. Když se na to koukneme takhle, tak to zas tak dramaticky nevypadá
kareta: já jsem náročná, s podprůměrem nevyžiju
kareta: navíc podnikání jde vyjmout ze společnýho jmění - a kolikrát je to asi bezpečnější...
Zaffira: jistě že si v případě chamtivého manžela stanovím mzdu podprůměrnou!
kareta: pokud budu mít firmu, tak si stanovím plat a z toho si budu žít - výnosy z firmy jsou jasně výnosy firmy
Ovsem jestli Zofie 8let drzela pusu a krok a potom na nej vyjela, aby alba prodal, protoze ona chce novy auto a dovolenou, tak se manzelovi celkem nedivim, ze se urazil.
a....: no z toho co pise autorka to bez odevzy zustalo....
