Sestra mne nenávidí, protože jsem byla na potratu
.jpg)
Trápí mě vztah s mou sestrou, který se totálně pokazil, a já mám obavu, že nenávratně. Nemůže mi totiž odpustit, že jsem byla na potratu. Když se to dozvěděla, dostala přímo hysterický záchvat a doslova mne zavrhla s tím, že už mě nechce nikdy v životě vidět.
Na jednu stranu ji chápu. Je jí 32 let, je vdaná a bohužel nemůže mít děti. Dítě si vždycky moc přála a dodnes se s tím, že své vlastní nikdy mít nebude, nesmířila.
Já jsem o čtyři roky mladší, bude mi 28. Mám přítele. V době, kdy jsem si dávala pauzu v užívání antikoncepce (nedělala mi dobře), jsem neplánovaně otěhotněla. Nadšená jsem z toho nebyla, ale nakonec jsme se s přítelem rozhodli, že když už se stalo, tak si dítě necháme. Oznámila jsem to rodině a sestra měla velkou radost. Viditelně se na moje mimino těšila a začal plánovat, jaká z ní bude prima teta.
Jenže pak se všechno vyvinulo jinak. Přítel dostal zajímavou nabídku na práci v cizině. Takovou, která přijde jen jednou za život. Jeho splněný sen. Asi to bude znít hodně ošklivě, ale mé těhotenství nám najednou bylo velkou přítěží. Samozřejmě, že s ním do té cizinu pojedu také, práci tam sice nemám, ale pokusím se tam nějak uplatnit a získat nové zkušenosti.
Zvážili jsme s přítelem všechna pro a proti a rozhodli se, že půjdu na potrat. Byla jsem v desátém týdnu, takže čas ještě byl. Úplně lehko u srdce mi ale nebylo, přemýšlela jsem, jestli dělám dobře. Nakonec zvítězila touha po novém životě a možnostech v cizině. Neuměla jsem si představit, jak bych zvládala těhotenství, adaptaci v novém prostředí a porod. Strach a obavy převážily.
Když bylo po všem, sešli jsme se na velikonoční neděli u rodičů na svátečním obědě i se sestrou a jejím manželem. Ta se mne začala okamžitě vyptávat na miminko, jak se cítím a tak, zajímalo ji všechno. Možná jsem mohla zalhat a říct, že jsem potratila samovolně, jenže mě to v tu chvíli nenapadlo a řekla jsem všechno přesně po pravdě i s důvodem, proč jsem se tak rozhodla.
Bylo to pro ni jako blesk z čistého nebe. Skoro se zhroutila, až mi připadalo, že přišla o své vlastní dítě. Zahrnula mě výčitkami, nazvala kariéristkou a sobcem, řekla, že mnou opovrhuje, že jsem zničila dar, který mi byl dán, a vůbec si neuvědomuju, jaké štěstí mi tím bylo dopřáno. Překvapilo mne, že se na její stranu postavili i rodiče, kteří mé rozhodnutí rovněž neschvalovali. Nebyli sice tak radikální jako ona, ale dali mi jasně najevo, že jsou velmi zklamaní.
Připadám si jako vyvrhel. Jde přece o můj život, který budu žít jen já, nikoli oni. Na své rozhodnutí jsem měla právo, ať si o mých důvodech myslí kdokoli cokoli. Nikdo nemá právo mne odsuzovat a posuzovat, já taky nikomu jinému nemluvím do toho, jak žije a proč dělá taková rozhodnutí, jaká dělá.
Jsem naštvaná a zároveň smutná. S rodiči už je všechno jakž takž v pořádku, ale sestra se mnou odmítá komunikovat. Za týden odjíždíme a kdovíjak dlouho se sem zpátky nedostaneme. Mrzí mne, že bychom se měly rozloučit, respektive nerozloučit takovýmhle způsobem. Od mala jsem si byly vždycky velmi blízké, když jsme pak dospěly, měly jsme mezi sebou vyloženě přátelský vztah, jako dvě nejlepší kamarádky. A najednou je všechno pryč jen kvůli tomu, že jsem si dovolila rozhodnout o svém života sama.
Docela by mne zajímalo, jaký názor máte na celou situaci vy. Možná, že na základě vašich názorů dokážu sestru lépe pochopit, nebo se zvládnu smířit s tím, že je náš vztah nenávratně narušený.
25.4.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 163 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sestra mne nenávidí, protože jsem byla na potratu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
sevenofnine: souhlasím je to tak 
Veronice přeji 
stalo se snad ??? sestra pochopí a nejdete cestu k sobě
Ano, je to tvůj život, tvoje rozhodnutí, na které máš právo, alke tvoje rodina má taky právo mít svůj názor. Můj by byl velmi podobný. Dítě není věc, která se dá jen tak "zahodit", když se nehodí. Tohle bych neudělala ani svému psovi, natož dítěti, i když ještě nenarozenému. Ten "nový život v cizině" jsi klidně mohla začít i s dítětem, tohle na mě dělá spíš dojem, že to byla záminka, protože jsi vnitřně dítě nechtěla. Nebo spíš nechtěl tvůj partner a tys dala přednost jemu? Na to si budeš muset odpovědět sama. Každopádně tvůj přístup k celé věci a tvoje rozhodnutí něco vypovídá o tvých hodnotách a tvém postoji k životu a já se nedivím tvojí rodině, že jsou tímto zklamaní.
Michalap: Tobě fakt přijde OK jen tak u slavnostního oběda oznámit, že dítě nebude? Pro ně je to jediná možnost mít vnouče a pro sestru alespoň dělat tetu. Veronika má právo na svá rozhodnutí, ale troška taktu by neuškodila. Jistě nemá povinost někomu rodit pro radost, ale snad to může oznámit s citem a taktem, když už musí o tom mluvit. Mě hlava nebere proč vůbec těhotenství roztrubovala tak brzy, stát se může všelicos. Buď s ostatními sdílím všechno, ale pak musím počítat s reakcí nebo si nechám některé věci pro sebe a ušetřím je i sebe zbytečného trápení.
tornado-lou: 9:18 Myslim, ze si na to kapla...
Puvodne jsem vubec nechtela reagovat vubec, ale pri cteni diskuze jsem trochu vychladla, tak to zkusim: Veroniko, ano, mas pravo se rozhodnout, tvuj zivot, ale kazde rozhodnuti ma sve dusledky - tady zel v podobe naruseni vztahu se sestrou. Jestli sestra vychladne nebo ne a dokaze se pres to prenest, tot otazka. Vis, myslim,ze muze citit zklamani i z tebe samotne, nemusi to byt jen o tom, ze nebude teta. Nejspis na ni tve rozhodnuti pusobi malicherne a rozmarne. Nejspis by ji ani nenapadlo, ze bys tohle udelala. Takze ji nech byt, pred odjezdem bych ji na tvem miste napsala sms, ze odjizdis a ze ji mas rada a ze se chces rozloucit. Jestli prijme je uz na ni. A jinak ji to nech vstrebat. Ono totiz je to cele o tom, ze ty mas pravo se rozhodnout pro potrat, ona ma pravo zareagovat emocne, kor za vyse zminenych okolnosti je to vic nez pochopitelne...
Jinak k samotnemu potratu - ve tvem veku a okolnostem, moc to nechapu, za techto okolnosti by zrovna tyhle vyse zminene duvody pro me duvodem k potratu nebyli. Tot cele... 
Já jsem nepochopila, co Veronice bránilo mít dítě v zahraničí, když stejně tam nemá práci, naopak mi to přijde jako ideální stav pro ženskou, která jde do zahraničí nikoli za svou nabídkou, ale pouze jako doprovod manžela. Zároveň nechápu, proč o těhotenství informovala rodinu, když si evidentně nebyla tak úlně jistá, jestli to dítě chce.Veronika si patrně vůbec ještě neuvědomuje dosah svého rozhodnutí. Jen jí přeju, aby jí ten pobyt v zahraničí nezklamal až jí spadnou růžové brýle z nových možností.
.JPG)
Veronika má právo rozhodnout o svém životě, ostatní mají právo mít na to svůj názor. Rodina už brala plod jako dítě, nediv se, že neskáčou radostí.
.gif)
Ty jo, já kdybych doma oznámila příchod nejspíš prvorozeného vnoučete a pak bych přijela na svátky a oznámila, že dítě nebude, protože chci jet do zahraničí, tak by se mnou nepromluvila ani noha od židle. Proč jsi jim to ozmanovala, když sis nebyla jistá? O možnosti jiného druhu antikoncepce, pokud ti prášky nedělají dobře se radši nebudu zmiňovat. Je to tvůj život, tvoje tělo, nicméně po přečtení článku se mi udělalo dost úzko na duši, dítě není věc, ale v tomto příběhu mi to tak připadá.
No v osmadvaceti bych už čekala jiný přístup k těhotenství, ale budiž, je to Tvé právo a Tvoje zodpovědnost.
Na mě z Tvého líčení přímo křičí, že Ty, Veroniko, nejsi ta, která v páru rozhoduje.
Tvůj partner získal tu úžasnou práci "co se neodmítá", ale Ty s ním půjdeš do neznáma, jen jako jeho jakýsi přívažek.
Jeho kariéra je ta důležitá, zatímco Ty budeš složitě v cizině hledat své místo, své uplatnění. Všude ve světě je krize, a práci těžko hledají i místní, natož přistěhovalci. Jsi v nějakém oboru opravdu tak dobrá, že se dokážeš uplatnit ve světě ? Nebo vezmeš jakoukoli pomocnou práci, abys nevisela svému partnerovi na krku ?
A bude si Tě pak ještě vážit, nebo Tě odloží, jako to "nevhodně počaté dítě" ?
Dobře se rozmysli, jestli tenhle chlap je ten pravý pro život, když kariéře je ochoten obětovat dítě a možná i Tebe.
Reakci rodičů a sestry se nedivím, ale oni Ti časem odpustí, a budeš-li potřebovat pomoc, určitě Ti jí neodmítnou.
.gif)
Než si přečtu komentáře, tak napíšu svůj názor. Jo, jste sobec mladá paní, dítě není věc, která se nám hodí nebo nehodí tak se jí zbavíme. A to se snažím nebýt ošklivá, i když jsem ve stejné situaci jako vaše sestra. I kdybych mohla mít dítě každý rok,tak bych měla stejný názor. Ale jelikož jdete za tím, co je atraktivní a ostatního se zbavujete, tak je možná dobře,že to dítě mít nebudete, protože vztah a úctu k životu asi moc nemáte. Vždycky přece existuje nějaké řešení, vy jste šla tím pro vás nejjednodušším a ještě tady asi chcete pofoukat bebíčko,ajk jsou ostatní nechápaví 
No nevím,no,asi jsem příliš radikální..Chápu přerušení ze zdravotních důvodů, snad i z blbé náhody, z velmi tíživé finanční situace a ještě by se jistě něco našlo,ale váš důvod nepochopím.
Milosrdnou lež???? A jak by pak asi bylo veronice, kdyby jí všichni litovali, jaká je chudinka, že sama potratila, nevím, proč by ze sestry měla dělat s prominutím blbce. A vůbec mi nepřipadá jako rozmazlená holka, naopak, má dost rozumu na to, aby dítě nepřivedla někam, kde ani neví, jaké bude mít zázemí a myslí do budoucna. Jako její máma bych byla možná i ráda, že nebude žít konvenčně jako většina z nás. Měla bych obavy o její zdraví, to je jasné, bylo by mi líto, že jí nebudu mít blízko sebe, ale přála bych jí ten nový začátek jinde, bez závazků a zbytečných starostí navrch. A pro její sestru pak radu, ať se taky zkusí víc zaměřit na sebe a touhu po dítěti zakončit tedy adopcí.
Já si pořád říkám, jak to asi je. Veronika tak nahlas vykřikuje, že je to JEJÍ život a JEJÍ rozhodnutí. hmmmmm. přitom tu nabídku dostal přítel, ona tam nemá ani práci ani žádnou vizi co dělat, píše, že je to JEHO splněný sen. takže si spíš myslím, že ne JIM, ale JEMU začalo to těhotenství překážet. zajímalo by mě, jak to s nima dvěma bude dál. moc optimisticky to nevidím......
Ta nabídka do ciziny přišla jen tak, ze dne na den? To se mi moc nezdá.
Když už si člověk není jistý, co vlastně chce, jak to může dopadnout, měl by si informaci nechat pro sebe a takovéhle závažné věci oznámit až když už je jasno. Zvlášť v situaci jako je v téhle rodině, kdy z miminka budou mít všichni velkou radost. Tohle mi připadá jako jednání rozmazlené holky, která vždycky dostala co chtěla a není zvyklá se ohlížet na city ostatních.
Trochu mě děsí fakt,že se k potratu přistupuje jako kdyby to byla nějaká věc. Ta velká váza v předsíni mi překážela, ta jsem ji vyhodila. K dítěti by se mělo přece jen přistupovat trochu zodpovědněji, brát v úvahu i jeho zájmy. A ty důvody snad raději nekomentovat, no asi je to tak, že děti nechtějí, možná vůbec chtít nebudou.
Jistě,je to váš život a máte právo o něm rozhodnout sami, ale nemáte už právo vyžadovat pochopení a podporu svého rozhodnutí. Protože sestra a rodiče zase mají svůj život a právo žít si ho podle sebe, svých představ a svého přesvědčení a některé věci se s ním prostě neslučují.
Neumím odhadnout, jak moc zásadní bude tohle pro sestru až odezní počáteční šok a zklamání, může se to zlepšit, ale nemusí. Ono jde mnohem hůř překonat, pokud něco, podle nás nepředstavitelného, udělá někdo nám blízký než jen někdo známý.
O svém životě a svém těle máš určitě právo rozhodovat sama. Mě spíš zaráží určitá povrchnost, která na mě z tvého článku působí.Píšeš, že jste se sestrou měly pěkný vztah, velmi blízký. Potom nechápu, že tě ani na moment nenapadlo se vcítit do její situace a dopředu aspoň popřemýšlet, jak to vlastně sestře oznámíš. To jsi jela k rodičům na oběd a ani myšlenkou jsi nezavadila o to, co řekneš a že můžeš sestře ublížit? Když znáš její život a myšlenky? Pokud máš sestru ráda, mělo tě hned napadnout, jak bude reagovat a zvolit milosrdnou lež.
Jinak bych se docela obávala o pevnost tvého vztahu s přítelem. Obratem ruky, ve vašem věku a bez výčitek se zbavit dítěte, to nevypovídá o tom, že to někdo z vás myslí vážně. A to že byste byli v cizině s miminem? No pokud nejedete do pralesa, tak se to dá zvládnout skoro všude.
Já úplně chápu tvou sestru, asi si nedokážeš představit, jak velká a silná může být touha po dítěti, po něčem co nikdy nebudeš moci mít, přesto, že je to pro ženu přirozená věc, jak bolestná je touha po dítěti, jak bolí pohled do cizích kočárků. Tvá sestra je neštastná, neb ve svých očích selhala jako žena, že nedokáže to co "každá druhá"
úplně chápu její pocity i postoj, sama jsem to zažila, i když mi nakonec bylo dopřáno vrchovatě. Ale ty roky s prázdnou náručí byly hrozné. Chápu i tebe, že máš právo na svůj život, mohlas to ale říct halvně sestře jinak, zaobalit to holt do přirozeného potratu, to se stá´vá, je to výběr přírody, tvou sestru by to zdrtilo, ale zdalekane tolik ublížilo a tobě by to neudělalo vůbec nic. Chtělo to jen trochu taktu. Když jste si tak blízké, jak píšeš, mohlas tušit, že tohle ji ublíží. Ona se setra vzpamatuje, ale bude ji to trvat dlouho...a ty ji ten čas dej
... HOdně štěstí v cizině, i když já si o takových nabídkách myslím své...
