Život s filatelistou. Všechny peníze vrazí do známek.
Jsem úřednice, osm let vdaná, a můj manžel Karel pracuje jako programátor. Máme šestiletého syna a bydlíme v nájemním bytě. Na první pohled působíme jako spokojená rodina, ale opravdu jen na první pohled.
Můj manžel je totiž vášnivý filatelista. Ve svém volném čase vysedává nad svými sbírkami známek, které pečlivě třídí a sestavuje. Navštěvuje nejrůznější filatelistické burzy u nás i v zahraničí. Ve své pracovně si dokonce nechal ve stěně zabudovat trezor, ve kterém svá alba se známkami uschovává. To by mně tak nevadilo, každý chlap má přece nějaké své záliby. Horší je, že mi manžel takřka nepřispívá na společnou domácnost.
Jako programátor v soukromé firmě má nadstandardní plat, ze kterého však platí jen nájem bytu a služby spojené s jeho užíváním. Jinak veškeré své peníze dává do známek.
Já ze svého malého úřednického platu financuji celou domácnost. Na žádné dovolené, vyjma pobytu na chalupě jeho rodičů, jsme nebyli, a když chci synovi koupit zimní bundu, musím na ni ušetřit. Kdybychom byli nezaměstnaní a žili jenom z podpory, tak bychom samozřejmě museli žít skromně, ale s manželovým nadstandardním příjmem a mým úřednickým platem si přece můžeme žít velmi slušně a ne takhle živořit. Mnohokrát jsem manželovi domlouvala, ať více přispívá na domácnost a nedává peníze jenom do známek, ale všechny domluvy byly marné.
Jednou, když jsem ho zase žádala o peníze na provoz domácnosti, otevřel trezor, vytáhl alba známek a řekl, že to je náš majetek, ve kterém máme hezkých pár set tisíc korun. Když jsem mu řekla, aby tedy část našeho majetku prodal a koupili jsme si nové auto a zaplatili si dovolenou u moře, tak se hluboce urazil a tři dny se mnou nemluvil.
Svěřila jsem se taky své matce, ale ani tam jsem nepochodila, řekla mi, že můžu být ráda, že mám chlapa, který nekouří a nechlastá. To je sice pravda, ale on to není žádný med, když si jdu jednou za uherský rok posedět s kamarádkami do kavárny, přemýšlet, zdali si ke kávě mohu dovolit taky zákusek a dvě deci vína.
Jinak si s manželem po všech stránkách rozumíme, pomáhá mi s domácími pracemi a podílí se na výchově našeho syna. Chtěla bych vás požádat o radu, jak to zařídit, aby manžel více přispíval na společnou domácnost a nedával peníze jenom do známek.
1.12.2010 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 163 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Chce ze mne mít nesvéprávnou puťku
- Vyčítá mi ovoce pro děti a sám hulí jako fabrika
- Tvoje peníze jsou moje
Diskuse ke článku - Život s filatelistou. Všechny peníze vrazí do známek.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.kareta: já se narodila v RD, prožila tam kus dětství, babička s dědou žili celý život v RD, brácha má RD, já mám RD, celý život jsme udržovali při životě sto let starou chalupu a jsem důlní inženýr pracující na univerzitě . Možná jsem úplně blbá a neschopná (a podle jistých slov "svině, od který se nedá čekat nic dobrýho, to je vidět už z jejích příspěvků"), ale už mám nějaký roky a všechno všem taky nesežeru
a....: no, ale to není investice na jeden, dva roky, že? U novostavby máš střechu, zateplení atd. na celý život. U starého domečku to většinou vyměnit je třeba, ale stejně tak je to jednorázová investice, která není třeba opakovat nebo když už, tak za hodně dlouho. Neboj se, že nevím, kolim mě bude stát na jaře nová střecha, kolik jsem dala za zavedení plynu, za kotel, za radiátory, za podlahy... ale pořád, když to všechno sečtu, to není taková částka, jako kdybych měla dalších padesát let platit desítku měsíčně. A pořád - pokud ho nebude třeba zachovat v dobrém stavu do baleké budoucnosti - tam je varianta se na to vyprdnout. Dům se kvůli oprýskané omítce nebo shnilému plotu nezboří. Já v něm můžu v klidu dožít i s dírou v podlaze. Nebo ho můžu polovinu pronajmout a za vybraný nájem dělat opravy a údržbu. Těch možností je...
To je všechno o prioritách, nikomu nenutím, že tohle je nejlepší řešení pro každého. Já za sebe jsem přesvědčená, že to nebyla a nebude prodělečná akce a hlavně jsem spokojená kvůli tomu, že se mi nestane, že mě někdo v osumdesáti vyhodí na ulici, protože nebudu mít na nájem. Ale ať se každý zařídí podle svých potřeb :-)
kareta: Já ti věřím
majucha: Hele a co by s těmi nemovitostmi dělali, kdyby je nepronajímali? Kdo má byt navíc, tak to vpodstatě v současnosti má jako investici samu o sobě, ten výdělek je poměrně zanedbatelný, prostě uložené peníze.
majucha: mám stavárnu, vyrostla jsem v RD, žiju v RD a jsem odhadce nemovitostí...věř mi
Renee: Máme s manželem společný účet odjakživa, nikdy jsme nedělili peníze na moje a tvoje. Jediné, co je v jeho výlučném vlastnictví, jsou nemovitosti, které zdědil. Větší příjem než já měl jen v době, kdy jsem se já starala o naše společné děti, ani tehdy ani slůvkem nenaznačil, že je to on, kdo nás živí. Dobře věděl, že nás může živit jen proto, že já jsem ochotná omezit svůj profesní růst a věnovat se dětem, které jsme chtěli oba. Muži u nás mají většinou vyšší příjem také zásluhou toho, že to nejsou oni, kdo je doma s dětmi, kdo je odvádí do školky a školy a kdo je vyzvedává. kdo u nich bdí, když stůňou, kdo s nimi chodí po obchodech, když něco potřebují. Pokud je muž idiot, který to nevidí, je třeba mu to vysvětlit, třeba opakovaně. Pokud to nechápe, pak je třeba včas ulívat finance, aby se žena nepropadla až na dno, protože dříve nebo později takový vztah jde do kytek. Tedy když žena není submisivni puťka, které to nevadí.
majucha: Ale taky budeš platit-novou střechu, kotel na topení, plot, fasádu, zateplení atd... Jak píše kareta pouze nemovitost ke komerčním účelům je výdělečná ( no a pak byty v centru Prahy).
kareta: kdyby to bylo tak moc ztrátové, tak to lidi pronajímat nebudou. Údržba mě měsíčně stojí méně, než by byl vybraný nájem i po zaplacení daní. Jakmile se úplně uvolní trh s nájmy, bude to všude stejné, nikdo nepronajme za ztrátovou cenu. Vždycky se na tom bude vydělávat.
majucha: Ale tak my s koupí nemovitosti do budoucna počítáme..... jenom se zatím nevyskytla žádná taková, která by se nám líbila a zároveň se finančně vyplatila oproti stávajícímu bytu.
majucha: tak to není! O barák se musíš starat! Stojí prachy! Je to zodpovědnost! Já barák mám...i jako novostavba ti to žere peníze, to je furt něco! A pokud nemáš lukrativní nemovitost, kterou pronajmeš jako kancelářské prostory, komerčně...tak to stejně daníš a je to ztrátové
Možný to je, proč ne. Líbí se mi ale to, že všichni až do smrti budou někomu platit . Já ne. Naopak, lidi budou platit mně.
kareta: Souhlasím. Taky bydlíme v nájemním bytě, kde je nájem asi tak poloviční, než kdybychom spláceli hypotéku.
majucha: No tak dcera bydlí v nájmu a za 2+kk platí i s poplatky necelých 7000,-( na sídlišti v Praze). Tak si myslím, že v současnosti koupě bytu v Praze za běžnou tržní cenu až tak výhodná investice není.
orinka: nejsem chlap "pouze" ideální žena
a....: Souhlas, společný účet je dobrá cesta do pekel Nikdy bych na něco takového nepřistoupila. A stejně tak bych nechtěla mít manželství, kde by na mě chlap doplácel nebo já na něj. Přišla bych si trapně, kdyby mi platil něco, na co já nevydělala. Ovšem je pravda, že jsem vždy měla mužské ze stejné společenské a platové skupiny, větších rozdílů nebylo a o penězích jsme se nikdy bavit nemuseli, plynulo to samo a bez jakýchkoliv problémů.
majucha: obecně jsou ceny nemovitostí a stavebních prací hrozně přeceněné! našponované! To je špatně! Proto tvrdím, že to není dobrá investice! Musí se to srovnat, pak - dejme tomu, přesto- pokud někdo nemá zrovna volné prostředky, tak se naknop zadlužit, abych MĚL SVÝ JISTÝ a bydlel VE SVÝM považuju za zbytečné.