Sestra mne nenávidí, protože jsem byla na potratu
.jpg)
Trápí mě vztah s mou sestrou, který se totálně pokazil, a já mám obavu, že nenávratně. Nemůže mi totiž odpustit, že jsem byla na potratu. Když se to dozvěděla, dostala přímo hysterický záchvat a doslova mne zavrhla s tím, že už mě nechce nikdy v životě vidět.
Na jednu stranu ji chápu. Je jí 32 let, je vdaná a bohužel nemůže mít děti. Dítě si vždycky moc přála a dodnes se s tím, že své vlastní nikdy mít nebude, nesmířila.
Já jsem o čtyři roky mladší, bude mi 28. Mám přítele. V době, kdy jsem si dávala pauzu v užívání antikoncepce (nedělala mi dobře), jsem neplánovaně otěhotněla. Nadšená jsem z toho nebyla, ale nakonec jsme se s přítelem rozhodli, že když už se stalo, tak si dítě necháme. Oznámila jsem to rodině a sestra měla velkou radost. Viditelně se na moje mimino těšila a začal plánovat, jaká z ní bude prima teta.
Jenže pak se všechno vyvinulo jinak. Přítel dostal zajímavou nabídku na práci v cizině. Takovou, která přijde jen jednou za život. Jeho splněný sen. Asi to bude znít hodně ošklivě, ale mé těhotenství nám najednou bylo velkou přítěží. Samozřejmě, že s ním do té cizinu pojedu také, práci tam sice nemám, ale pokusím se tam nějak uplatnit a získat nové zkušenosti.
Zvážili jsme s přítelem všechna pro a proti a rozhodli se, že půjdu na potrat. Byla jsem v desátém týdnu, takže čas ještě byl. Úplně lehko u srdce mi ale nebylo, přemýšlela jsem, jestli dělám dobře. Nakonec zvítězila touha po novém životě a možnostech v cizině. Neuměla jsem si představit, jak bych zvládala těhotenství, adaptaci v novém prostředí a porod. Strach a obavy převážily.
Když bylo po všem, sešli jsme se na velikonoční neděli u rodičů na svátečním obědě i se sestrou a jejím manželem. Ta se mne začala okamžitě vyptávat na miminko, jak se cítím a tak, zajímalo ji všechno. Možná jsem mohla zalhat a říct, že jsem potratila samovolně, jenže mě to v tu chvíli nenapadlo a řekla jsem všechno přesně po pravdě i s důvodem, proč jsem se tak rozhodla.
Bylo to pro ni jako blesk z čistého nebe. Skoro se zhroutila, až mi připadalo, že přišla o své vlastní dítě. Zahrnula mě výčitkami, nazvala kariéristkou a sobcem, řekla, že mnou opovrhuje, že jsem zničila dar, který mi byl dán, a vůbec si neuvědomuju, jaké štěstí mi tím bylo dopřáno. Překvapilo mne, že se na její stranu postavili i rodiče, kteří mé rozhodnutí rovněž neschvalovali. Nebyli sice tak radikální jako ona, ale dali mi jasně najevo, že jsou velmi zklamaní.
Připadám si jako vyvrhel. Jde přece o můj život, který budu žít jen já, nikoli oni. Na své rozhodnutí jsem měla právo, ať si o mých důvodech myslí kdokoli cokoli. Nikdo nemá právo mne odsuzovat a posuzovat, já taky nikomu jinému nemluvím do toho, jak žije a proč dělá taková rozhodnutí, jaká dělá.
Jsem naštvaná a zároveň smutná. S rodiči už je všechno jakž takž v pořádku, ale sestra se mnou odmítá komunikovat. Za týden odjíždíme a kdovíjak dlouho se sem zpátky nedostaneme. Mrzí mne, že bychom se měly rozloučit, respektive nerozloučit takovýmhle způsobem. Od mala jsem si byly vždycky velmi blízké, když jsme pak dospěly, měly jsme mezi sebou vyloženě přátelský vztah, jako dvě nejlepší kamarádky. A najednou je všechno pryč jen kvůli tomu, že jsem si dovolila rozhodnout o svém života sama.
Docela by mne zajímalo, jaký názor máte na celou situaci vy. Možná, že na základě vašich názorů dokážu sestru lépe pochopit, nebo se zvládnu smířit s tím, že je náš vztah nenávratně narušený.
25.4.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 163 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sestra mne nenávidí, protože jsem byla na potratu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
sharon: 16:35 
ty se mas 
.gif)
Almega: však taky nic jinýho nedělají než že mají připomínky............užila světa našetřila na byt ... to mě pobavilo, to bys to dítě měla taky třeba v padesáti.... no vlastně záleží jaký bys měla příjmy....
mě měla maminka taky až ve 30 a co já bych dnes dala za to kdyby mě měla ve 20 , dnes tu se mnou mohla ještě být....možná...
Ať si sestra i ostatní políbí šos a nestarají se....Snad má každý právo se ve svém životě rozhodnout podle svého a ostatní sice můžou mít připomínky,ale to je asi tak všechno....Já bych tedy nikdy dítě do 30 let věku nechtěla,nejdříve bych si užila světa,pak bych si našetřila apod.,byt,a teprve pak dítě...Veronika měla tzv. držet zobák,počkat tak do 3.měsíce,až co se vyvrbí,a nikdo nemusel ani nic vědět...Já šla k doktorovi asi až ve 4.měsíci,vidět na mě nebylo až do 6.měsíce vůbec nic....
.jpg)
sharon: přesně
Verera: 16:30 
Monik: 16:31.........někdo tam musí pánu tvorstva navařit a oprat fusekle...
Monik: jsem v klidu, u mě to už nehrozííí..........můžu
o 100 šest.....
sharon: 16:15 ale muzes 
Teda ne nahodou. Neco tomu samozrejme predchazi 
Stejně je zvláštní, jak rozdílně dva lidi vnímají jednu věc. Pamatuju si článek, kdy paní přišla o chtěné mimčo ve 2. měsíci a ještě po půl roce z toho byla psychicky na dně.
Jiný udělá ve stejné době záměrně totéž a diví se, co na tom komu přijde divného. Proč to někomu vadí.
Verera: 14:37 No to je snad jeste horsi. Zbavit se ditete kvuli kariere nekoho jineho.
Cetla jsem ten clanek jeste jednou a zacinam mit pocit, ze se dite opravdu najednou nehodilo priteli Veroniky a ona nakonec podlehla.
Protoze jet do ciziny jen tak, ze se tam zkusim uplatnit a kvuli tomu v tomhle veku jit na potrat mi opravdu pripada hodne pubertacky a naivni.
Navic jeste kdyz jejich podminky uplatneni nesjou vubec vyrovnane. Ja osobne bych si v tomto pripade pripadala jako privazek jak uz tu taky nekdo psal.
sharon: 16:11
Hlavne aby ti Veroniko ta "cizina" za to vsechno stala.
jelítko: No to ví jen Veronika jestli to bylo fakt to malé procento šance s něčím jiným a nebo jestli to nechali jen tak, že se snad nic nestane.
Chápala bych to, pokud by jim bylo vcelku jedno, jestli dítě ano nebo ne, možná, že to tak pojali, věk na to mají, proč ne, dost lidí to nechává na náhodě , pokud dítě bude, dobře, zařídíme se podle toho.
Jenže pak by to mělo být se všemi důsledky. Pokud se chovají tak, že je reálná možnost , že bude dítě, měli by s ním taky počítat v životě. Jak už někdo psal, kdyby měli malé mimino, asi se ho taky nezbaví, kdy se jim naskytne lepší program.
Možná bude základní rozpor a nepochopení od sestry v rozdílném přístupu k nenarozenému dítěti. Pro sestru je to dítě od samého počátku existence, pro Veroniku věc, kterou si člověk může a nemusí nechat, jak se mu to hodí.
nechtěla sem to s tim jazykem, ale tohohle
sharon: no když používám jehom HA tak můžu, ale počítám s tim 
, takže to vlastně není tak úplně nechtěně, je to na 0,01% (nebo kolik to má omylnost) chtěně 
jelítko: 15:30.....nemůžeš přece "náhodou" otěhotnět v dnešní době antikoncepce...
.slunecnice.: Ano, ale třeba kondom má taky dost vysoký procento, nebo čípky a gely, nebo pesar se dá koupit v Polsku - taky sem řešila dočasnou pauzu v braní HA a koukala jsem kolik je možností. A taky se to dá ošéfovat tak, že člověk používá i jiný metody než klasickou . Když teda Veronika to dítě vůbec nechtěla a hlavně píše, že otěhotněla v pauze, tak to bylo dočasný a to pak už vůbec nevidim problém.
