Sestra mne nenávidí, protože jsem byla na potratu
.jpg)
Trápí mě vztah s mou sestrou, který se totálně pokazil, a já mám obavu, že nenávratně. Nemůže mi totiž odpustit, že jsem byla na potratu. Když se to dozvěděla, dostala přímo hysterický záchvat a doslova mne zavrhla s tím, že už mě nechce nikdy v životě vidět.
Na jednu stranu ji chápu. Je jí 32 let, je vdaná a bohužel nemůže mít děti. Dítě si vždycky moc přála a dodnes se s tím, že své vlastní nikdy mít nebude, nesmířila.
Já jsem o čtyři roky mladší, bude mi 28. Mám přítele. V době, kdy jsem si dávala pauzu v užívání antikoncepce (nedělala mi dobře), jsem neplánovaně otěhotněla. Nadšená jsem z toho nebyla, ale nakonec jsme se s přítelem rozhodli, že když už se stalo, tak si dítě necháme. Oznámila jsem to rodině a sestra měla velkou radost. Viditelně se na moje mimino těšila a začal plánovat, jaká z ní bude prima teta.
Jenže pak se všechno vyvinulo jinak. Přítel dostal zajímavou nabídku na práci v cizině. Takovou, která přijde jen jednou za život. Jeho splněný sen. Asi to bude znít hodně ošklivě, ale mé těhotenství nám najednou bylo velkou přítěží. Samozřejmě, že s ním do té cizinu pojedu také, práci tam sice nemám, ale pokusím se tam nějak uplatnit a získat nové zkušenosti.
Zvážili jsme s přítelem všechna pro a proti a rozhodli se, že půjdu na potrat. Byla jsem v desátém týdnu, takže čas ještě byl. Úplně lehko u srdce mi ale nebylo, přemýšlela jsem, jestli dělám dobře. Nakonec zvítězila touha po novém životě a možnostech v cizině. Neuměla jsem si představit, jak bych zvládala těhotenství, adaptaci v novém prostředí a porod. Strach a obavy převážily.
Když bylo po všem, sešli jsme se na velikonoční neděli u rodičů na svátečním obědě i se sestrou a jejím manželem. Ta se mne začala okamžitě vyptávat na miminko, jak se cítím a tak, zajímalo ji všechno. Možná jsem mohla zalhat a říct, že jsem potratila samovolně, jenže mě to v tu chvíli nenapadlo a řekla jsem všechno přesně po pravdě i s důvodem, proč jsem se tak rozhodla.
Bylo to pro ni jako blesk z čistého nebe. Skoro se zhroutila, až mi připadalo, že přišla o své vlastní dítě. Zahrnula mě výčitkami, nazvala kariéristkou a sobcem, řekla, že mnou opovrhuje, že jsem zničila dar, který mi byl dán, a vůbec si neuvědomuju, jaké štěstí mi tím bylo dopřáno. Překvapilo mne, že se na její stranu postavili i rodiče, kteří mé rozhodnutí rovněž neschvalovali. Nebyli sice tak radikální jako ona, ale dali mi jasně najevo, že jsou velmi zklamaní.
Připadám si jako vyvrhel. Jde přece o můj život, který budu žít jen já, nikoli oni. Na své rozhodnutí jsem měla právo, ať si o mých důvodech myslí kdokoli cokoli. Nikdo nemá právo mne odsuzovat a posuzovat, já taky nikomu jinému nemluvím do toho, jak žije a proč dělá taková rozhodnutí, jaká dělá.
Jsem naštvaná a zároveň smutná. S rodiči už je všechno jakž takž v pořádku, ale sestra se mnou odmítá komunikovat. Za týden odjíždíme a kdovíjak dlouho se sem zpátky nedostaneme. Mrzí mne, že bychom se měly rozloučit, respektive nerozloučit takovýmhle způsobem. Od mala jsem si byly vždycky velmi blízké, když jsme pak dospěly, měly jsme mezi sebou vyloženě přátelský vztah, jako dvě nejlepší kamarádky. A najednou je všechno pryč jen kvůli tomu, že jsem si dovolila rozhodnout o svém života sama.
Docela by mne zajímalo, jaký názor máte na celou situaci vy. Možná, že na základě vašich názorů dokážu sestru lépe pochopit, nebo se zvládnu smířit s tím, že je náš vztah nenávratně narušený.
25.4.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 163 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sestra mne nenávidí, protože jsem byla na potratu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
sevenofnine: 
no to mi taky napadlo - já těhu oznámila až když bylo jasné, že bude vše ok, tedy po 12tt, do té doby to bylo jenom moje tejemství (ani manžel o tom první dva měsíce nevěděl, a když už věděl respektoval a nevytroubil)
Veronika měla mlčet.
Klekí Ty jsi Veronika? Jasně, že neeee ....
nepíšeš do které země pojedete ani jakou práci Ty děláš, ale krize je všude a šance na uplatnění je velmi velmi nízká ...
Ano, máš právo na svá rozhodnutí a tak chápeš, že ostatní mají stejné právo. Nechápu proč jsi po rodině roztrubovala těhotenství, když jsi do 10tt stihla potrat ...
orinka: Myslím si pravý opak. Uvážili to s přítelem dobře. Slečna otěhotnět nechtěla, nadšená nebyla, takže jasno měla. Proč by se tahala devět měsíců s břichem, navíc v zahraničí, kde je péče o těhotné nesmírně drahá. Aby pak darovala jako samaritánka dítě ubohé sestřičce? No teda PARDON. TOHLE mi připadá totálně uhozené.
Opravdu nechápu, že z toho tolik naděláte. Radíte tady jiným, že mají právo o sobě rozhodovat, ale asi jen, když je to podle obecných, zažitých a pro vás přijatelných představ. Jak vybočuje z davu - neváháte odsoudit. Ubohé.
Ano, je to Tvůj život a Tvoje rozhodnutí.
Jsi nezodpevědné postpubertální pako, které čeká, že se bude svět točit, jak hvízdne. Když vysadím antiko, zařídím se , abych neotěhotněla. Tvůj důvod pro potrat je malicherný.
A nejvíc souhlasím s orinko, mohla jsi dát sestře krásný dar. Jsi sobec, a vidíš jen sebe.
Možná tu za pár let budeš psát: Hroutí se mi svět, opustil mně přítel, protože chce dítě a já ho mít nemůžu.Po letech v cizině se vracím domů, kde doma už nemám...
No holka, každý svého štěstí strůjcem. Hlavně aby ta cizina za to stála.
Klekí: víš, kdyby bylo pisatelce ta 17, určitě by to bylo pochopitelné. V tomto věku má málokdo jasno a málokdo má ukončené vzdělání a dobré podmínky pro dítě. Nic z toho tady ale neplatí! Tady se dokonce nabízí luxus v podobě otevřené náruče tety!! Myslím, že se stala nenapravitelná chyba, tím větší, že sestra už to dítě předem vítala do rodiny a mohlo jí nahradit její nedosažitelné. Vlastní krev je přece jen něco jiného, než adopce naslepo.
Naprosto tě chápu a máš pravdu, že si můžeš o tom, co a jak bude v tvém životě, rozhodnout jen a jen ty. Vůbec mi nepřipadá hrozné, co jsi udělala. Naopak si myslím, že projevujete s přítelem dost zdravého rozumu.
Že je sestra naštvaná a zklamaná se sice dá pochopit, ale to je její problém.
Nech tomu čas, stejně se nic jiného dělat nedá.Uvidíš, co bude později, až se vrátíte.
A přeji mnoho úspěchů v zahraničí 
Ty se oháníš právem na svůj život a svá rozhodnutí....a proč ubíráš právo druhé straně na své názory, mají na ně také právo !!! Jedna jsi velmi ukvapeně a tak musíš počítat i s tím, že se ti to může v životě vymstít, každé takové rozhodnutí má tzv. dvě stránky mince !!!
No, nezávidím. Už se stalo, tak je vlastně zbytečné cokoliv ještě dodávat. Škoda, že ses tak ukvapila a udělala všecko tajně a sama - myslím tím, že jsi sestru odstavila na vedlejší kolej. Kdyby ona mohla děti mít, bylo by to jiné. To tě nenapadlo dítě donosit, porodit a předat sestře k vychování?
Ano, je to tvoje rozhodnuti, ale taky tvoje zodpovednost za tohle rozhodnuti. Pripada mi, jako kdyby to psala 15-ti leta pubertacka. Sedite u svatecniho obeda, a ty reknes: Pamatujete si, jak jsem vam rikala o tech novych botech? Pritel dostal nabidku do ciziny, ja jedu s nim, a ty novy boty jsem vyhodila, protoze jsem se bala, ze by me v cizine tlacily. V clanku mi chybi aspon naznak jakekoliv zodpovednosti. Co kdyz se pritel v cizine tak lehce zbavi tebe, jako se zbavil sveho vlastniho ditete? Napadlo me to stejne, jako sallie, tvoje sestra mohla dite adoptovat, aspon by pro neho byla spolehliva a milujici matka. Kdyz ses necitila na materstvi pripravena, mela ses podle toho po vysazeni antikoncepce zaridit.
.jpg)
me teda docela bodlo u srdce..ten duvod mi prijde strasnej...to,ze jste se na zacatku rozhodli ze si dite nechate a pak otocili...kvuli necemu tak prizemnimu..me se chce zvracet,se priznam....ten tvuj duvod je pro me nejak moc silny kafe
"Jde přece o můj život, který budu žít jen já, nikoli oni. Na své rozhodnutí jsem měla právo, ať si o mých důvodech myslí kdokoli cokoli. Nikdo nemá právo mne odsuzovat a posuzovat, já taky nikomu jinému nemluvím do toho, jak žije a proč dělá taková rozhodnutí, jaká dělá." - jenomže Veroniko, tady nejde právě o TVŮJ život... tady šlo o život tvého dítěte, neteře nebo synovce tvé sestry, vnouče tvých rodičů.... a jestli ty máš právo udělat takhle závažné rozhodnutí, tak oni mají právo s ním nesouhlasit... a na místě sestry by mě napadlo, proč jsi něco neřekla, že bych třeba ráda tvé dítě adoptovala... jinak tvé důvody pro potrat asi raději komentovat nebudu, předpokládám, že nejspíš neznám vše, co tě k tomuhle rozhodnutí dovedlo...
Vidíš jen svoje stanovisko, své důvody, svoje obavy, svoji kariéru...
Tvoje sestra je už o pořádný kus dál: ví, že dítě je úžasný dar, který je jí odepírán. Je to nejen plod lásky, který většinou upevňuje vztah obou rodičů.
Je to smysl života a pokračování rodu... zatímco Ty jsi nejprve všechny v rodině připravila na to, že budete mít miminko a pak jsi mu nedala ani šanci k adopci. Vzala jsi mu právo na život. Sestra to chápe jako ... vyhozenou panenku, jako dětský rozmar.
Nehodnotím Tě, jen nevím, zda-li jsi zvážila i tu možnost, že se těhotenství už nemusí opakovat.
