Sestra mne nenávidí, protože jsem byla na potratu
.jpg)
Trápí mě vztah s mou sestrou, který se totálně pokazil, a já mám obavu, že nenávratně. Nemůže mi totiž odpustit, že jsem byla na potratu. Když se to dozvěděla, dostala přímo hysterický záchvat a doslova mne zavrhla s tím, že už mě nechce nikdy v životě vidět.
Na jednu stranu ji chápu. Je jí 32 let, je vdaná a bohužel nemůže mít děti. Dítě si vždycky moc přála a dodnes se s tím, že své vlastní nikdy mít nebude, nesmířila.
Já jsem o čtyři roky mladší, bude mi 28. Mám přítele. V době, kdy jsem si dávala pauzu v užívání antikoncepce (nedělala mi dobře), jsem neplánovaně otěhotněla. Nadšená jsem z toho nebyla, ale nakonec jsme se s přítelem rozhodli, že když už se stalo, tak si dítě necháme. Oznámila jsem to rodině a sestra měla velkou radost. Viditelně se na moje mimino těšila a začal plánovat, jaká z ní bude prima teta.
Jenže pak se všechno vyvinulo jinak. Přítel dostal zajímavou nabídku na práci v cizině. Takovou, která přijde jen jednou za život. Jeho splněný sen. Asi to bude znít hodně ošklivě, ale mé těhotenství nám najednou bylo velkou přítěží. Samozřejmě, že s ním do té cizinu pojedu také, práci tam sice nemám, ale pokusím se tam nějak uplatnit a získat nové zkušenosti.
Zvážili jsme s přítelem všechna pro a proti a rozhodli se, že půjdu na potrat. Byla jsem v desátém týdnu, takže čas ještě byl. Úplně lehko u srdce mi ale nebylo, přemýšlela jsem, jestli dělám dobře. Nakonec zvítězila touha po novém životě a možnostech v cizině. Neuměla jsem si představit, jak bych zvládala těhotenství, adaptaci v novém prostředí a porod. Strach a obavy převážily.
Když bylo po všem, sešli jsme se na velikonoční neděli u rodičů na svátečním obědě i se sestrou a jejím manželem. Ta se mne začala okamžitě vyptávat na miminko, jak se cítím a tak, zajímalo ji všechno. Možná jsem mohla zalhat a říct, že jsem potratila samovolně, jenže mě to v tu chvíli nenapadlo a řekla jsem všechno přesně po pravdě i s důvodem, proč jsem se tak rozhodla.
Bylo to pro ni jako blesk z čistého nebe. Skoro se zhroutila, až mi připadalo, že přišla o své vlastní dítě. Zahrnula mě výčitkami, nazvala kariéristkou a sobcem, řekla, že mnou opovrhuje, že jsem zničila dar, který mi byl dán, a vůbec si neuvědomuju, jaké štěstí mi tím bylo dopřáno. Překvapilo mne, že se na její stranu postavili i rodiče, kteří mé rozhodnutí rovněž neschvalovali. Nebyli sice tak radikální jako ona, ale dali mi jasně najevo, že jsou velmi zklamaní.
Připadám si jako vyvrhel. Jde přece o můj život, který budu žít jen já, nikoli oni. Na své rozhodnutí jsem měla právo, ať si o mých důvodech myslí kdokoli cokoli. Nikdo nemá právo mne odsuzovat a posuzovat, já taky nikomu jinému nemluvím do toho, jak žije a proč dělá taková rozhodnutí, jaká dělá.
Jsem naštvaná a zároveň smutná. S rodiči už je všechno jakž takž v pořádku, ale sestra se mnou odmítá komunikovat. Za týden odjíždíme a kdovíjak dlouho se sem zpátky nedostaneme. Mrzí mne, že bychom se měly rozloučit, respektive nerozloučit takovýmhle způsobem. Od mala jsem si byly vždycky velmi blízké, když jsme pak dospěly, měly jsme mezi sebou vyloženě přátelský vztah, jako dvě nejlepší kamarádky. A najednou je všechno pryč jen kvůli tomu, že jsem si dovolila rozhodnout o svém života sama.
Docela by mne zajímalo, jaký názor máte na celou situaci vy. Možná, že na základě vašich názorů dokážu sestru lépe pochopit, nebo se zvládnu smířit s tím, že je náš vztah nenávratně narušený.
25.4.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 163 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sestra mne nenávidí, protože jsem byla na potratu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
prostě jsi dala přednost příteli před dítětem.....budiž....hlavně aby se nestalo že jednou nebudeš moct to dítě mít a ten stejný přítel dá přednost té co s ním pak otěhotní....to ti nepřeju !
.jpg)
jelítko: Jak muže??....jako vazne?...však přeci jen ne
je 100% antikoncepce
Verera: Já hlavně nechápu, jak může někdo otěhotnět nechtěně v dnešní době antikoncepce. To je úplně základní věc a znak nezodpovědnosti.
Pokud to někdo cítí jak píšeš, tak ho jednoznačně mít nemá. Ale jak řikám nějaká Veronika je mi víceméně u zadku, je mi fakt jedno co kdo dělá se svým životem, pokud u toho neobtěžuje ten můj.
jelítko: No jo, ale uvažovat o tom, jestli si dítě nechám nebo ne podle toho, jestli mám nebo nemám zrovna nějaký lepší program....?
Snad je fakt lepší, že ho nebudou mít. Ono se každou chvíli naskytne něco zajímavějšího než pískoviště, výlet s kočárkem do lesa nebo pobyt doma s nemocným prckem a pokud to někdo cítí jako nepříjemné omezování osobního rozvoje tak na co to dítě má?
Santé: No já taky, a jestli to tak bere, tak si představ jak by se taky pak mohla k tomu dítěti chovat. Znám pár paní, který berou dítě jako módní doplněk nebo naplnění vlastních neuskutečněnejch snů. Jak tu někdo psal, snad lepší, že šla na potrat...
mam-ča: 14:09 No oni budou asi divný oba, když jim takovej důvod k potratu přijde normální. Já mám taky teď pocit, že dítě nechci, ale kdybych náhodou otěhotněla, tak bych už na potrat nešla. Ale to už vim teď a máme to tak hozený s partnerem oba. Podle mně asi Veronika s tim přítelem budou asi v nějakym počátečnim stavu vztahu. Páč si nedovedu představit, že by jí tohle řekl chlap po pěti letech.
jelítko: no jo, ale zárodek budoucího dítěte není věc, ale z jejího popisu událostí jsem nabyla dojmu, že je to jako flek na halence, nebo přebytečné boty...
mam-ča: 14:08 Jasně, tak nějak jsem to myslela.
Piafka: Nešla hned zřejmě proto, že jakoby nebyl důvod a to že dítě neplánovala pro ní nebyl argument. Prostě byla těhotná, řikala si tak co je mi 28 tak si dítě nechám, i když jsem ho vlastně nechtěla. Nemám jiný plány, tak to tak nechám. Pak se naskytla ta nabídka a už uvažovala jinak. No prostě například já, když dělám nějaký důležitý rozhodnutí, tak taky kolikrát změnim názor během pár dní a to i několikrát, než si to pořádně promyslym a udělám konečný rohodnutí. A pochybuju, že jsem sama.
PEGG: Chtěla jsem napsat to samé. 
Nejdřív se rozhodli, že si dítě nechají, pak najednou se stalo přítěží. Něco je v tom vztahu špatně.
Monik: Ono to není tak, že by se Veronika zbavila dítěte kvůli své kariéře. Ona práci vzahraničí nemá, píše, že se zkusí uplatnit, nabrat zkušenosti, to jí sice může pomoct, ale na žádnou závratnou kariéru to přímo nevypadá.
Šla na potrat kvůli kariéře svého přítele, kvůli tomu, aby mohla být s níma nějakým neurčitým možnostem.
Když se to vezme do důsledků, je to dost zvláštní- považovat dítě za překážku pokračování vztahu.
.jpg)
Bellana:
.JPG){kind=avatar}
Nesouhlasím s názorem, že člověk nemá právo posuzovat jednání ostatních. Každý má právo vytvořit si názor na cokoliv a chovat se podle svých závěrů. Nemá právo výsledek zveřejnit, není-li tázán, a nemá právo očekávat, že se jeho názory budou řídit. Jenom lidé lhostejní neposuzují chování svého okolí. Ti lidé jsou pak lhostejní i k utrpení jiných.
(To bych neměla mít právo odsoudit člověka, o kterým vím, že tyranizuje svoji rodinu, a přestat se s ním stýkat? To si nemohu říci, že se nebudu na veřejnosti vyskytovat v přítomnosti ženy, které se obléká jako děvka, když je mi to nepříjemné? Podivné Nejsem ani slepá, ani hluchá.)
Piafka: 
Mně se moc líbí, co napsala "piafka" v 13:01 :
"Chlap, pro kterýho je dítě překážkou v kariéře mimo republiku, pro mě tak nějak nemá glanc, asi bych si ho za to moc nevážila a nevěřila bych, že se mnou chce někdy vůbec založit rodinu".
