Sestra mne nenávidí, protože jsem byla na potratu
.jpg)
Trápí mě vztah s mou sestrou, který se totálně pokazil, a já mám obavu, že nenávratně. Nemůže mi totiž odpustit, že jsem byla na potratu. Když se to dozvěděla, dostala přímo hysterický záchvat a doslova mne zavrhla s tím, že už mě nechce nikdy v životě vidět.
Na jednu stranu ji chápu. Je jí 32 let, je vdaná a bohužel nemůže mít děti. Dítě si vždycky moc přála a dodnes se s tím, že své vlastní nikdy mít nebude, nesmířila.
Já jsem o čtyři roky mladší, bude mi 28. Mám přítele. V době, kdy jsem si dávala pauzu v užívání antikoncepce (nedělala mi dobře), jsem neplánovaně otěhotněla. Nadšená jsem z toho nebyla, ale nakonec jsme se s přítelem rozhodli, že když už se stalo, tak si dítě necháme. Oznámila jsem to rodině a sestra měla velkou radost. Viditelně se na moje mimino těšila a začal plánovat, jaká z ní bude prima teta.
Jenže pak se všechno vyvinulo jinak. Přítel dostal zajímavou nabídku na práci v cizině. Takovou, která přijde jen jednou za život. Jeho splněný sen. Asi to bude znít hodně ošklivě, ale mé těhotenství nám najednou bylo velkou přítěží. Samozřejmě, že s ním do té cizinu pojedu také, práci tam sice nemám, ale pokusím se tam nějak uplatnit a získat nové zkušenosti.
Zvážili jsme s přítelem všechna pro a proti a rozhodli se, že půjdu na potrat. Byla jsem v desátém týdnu, takže čas ještě byl. Úplně lehko u srdce mi ale nebylo, přemýšlela jsem, jestli dělám dobře. Nakonec zvítězila touha po novém životě a možnostech v cizině. Neuměla jsem si představit, jak bych zvládala těhotenství, adaptaci v novém prostředí a porod. Strach a obavy převážily.
Když bylo po všem, sešli jsme se na velikonoční neděli u rodičů na svátečním obědě i se sestrou a jejím manželem. Ta se mne začala okamžitě vyptávat na miminko, jak se cítím a tak, zajímalo ji všechno. Možná jsem mohla zalhat a říct, že jsem potratila samovolně, jenže mě to v tu chvíli nenapadlo a řekla jsem všechno přesně po pravdě i s důvodem, proč jsem se tak rozhodla.
Bylo to pro ni jako blesk z čistého nebe. Skoro se zhroutila, až mi připadalo, že přišla o své vlastní dítě. Zahrnula mě výčitkami, nazvala kariéristkou a sobcem, řekla, že mnou opovrhuje, že jsem zničila dar, který mi byl dán, a vůbec si neuvědomuju, jaké štěstí mi tím bylo dopřáno. Překvapilo mne, že se na její stranu postavili i rodiče, kteří mé rozhodnutí rovněž neschvalovali. Nebyli sice tak radikální jako ona, ale dali mi jasně najevo, že jsou velmi zklamaní.
Připadám si jako vyvrhel. Jde přece o můj život, který budu žít jen já, nikoli oni. Na své rozhodnutí jsem měla právo, ať si o mých důvodech myslí kdokoli cokoli. Nikdo nemá právo mne odsuzovat a posuzovat, já taky nikomu jinému nemluvím do toho, jak žije a proč dělá taková rozhodnutí, jaká dělá.
Jsem naštvaná a zároveň smutná. S rodiči už je všechno jakž takž v pořádku, ale sestra se mnou odmítá komunikovat. Za týden odjíždíme a kdovíjak dlouho se sem zpátky nedostaneme. Mrzí mne, že bychom se měly rozloučit, respektive nerozloučit takovýmhle způsobem. Od mala jsem si byly vždycky velmi blízké, když jsme pak dospěly, měly jsme mezi sebou vyloženě přátelský vztah, jako dvě nejlepší kamarádky. A najednou je všechno pryč jen kvůli tomu, že jsem si dovolila rozhodnout o svém života sama.
Docela by mne zajímalo, jaký názor máte na celou situaci vy. Možná, že na základě vašich názorů dokážu sestru lépe pochopit, nebo se zvládnu smířit s tím, že je náš vztah nenávratně narušený.
25.4.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 163 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sestra mne nenávidí, protože jsem byla na potratu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
mam-ča: taky si myslím, že je dost podstatný, jak se k tomu staví partner.
jelítko: V počátcích těhotenství si mnohá nastávající matka není úplně jistá, jestli to dítě vlastně chce. Zvlášť když žije sice v páru, ale jen tak "bez papíru" a za partnera má kariéristu.
Protože neví, jak by její milovaný "volný" partner reagoval na jistá omezení, ať už finanční nebo omezení "svých svobod", tak prostě neví. Je nerozhodná a čeká, jak se k tomu postaví nastávající otec.
Ten to v případě Veroniky viděl jednoznačně, tak se prostě Verča přizpůsobila.
jelítko: tak to by šla možná hned, ne?
Já si myslim, že Veronika to dítě asi stejně nechtěla a tohle byl pro ní jenom super zástupnej důvod jít na potrat.
.jpg)
mam-ča: no to by byla ta lepší varianta... ale celkově 
jé Kassy moc gratuluju 
"Jde přece o můj život, který budu žít jen já, nikoli oni. Na své rozhodnutí jsem měla právo, ať si o mých důvodech myslí kdokoli cokoli. Nikdo nemá právo mne odsuzovat a posuzovat, já taky nikomu jinému nemluvím do toho, jak žije a proč dělá taková rozhodnutí, jaká dělá."
Tak kdyz v tom mas Veroniko takhle jasno,tak proc to teda resis?
.jpeg)
Vážená Veronika, máte pravdu v tom, že je to váš život, vaše rozhodnutí a nikdo nemá právo vás soudit. ALE ptáte se na naše názory.
Nejdřív celou rodinu seznámíte s tím, že jste těhotná a pak jim jen tak mezi řečí sdělíte, že jste byla na interupci
to mi přijde hodně ujeté. Život ale není jen kariéra nebo jen děti, možná se to dalo zvládnout, ale je to vaše věc a udělala jste co jste chtěla, ne co jste musela.
Petruša: Proč do babyboxu ? Vrazila by ho k sestře, ne ? 
rozhodli jsme se že si dítě necháme... a najednou nám bylo přítěží...
no a kdyby už bylo na světě a ta nabídka přišla třeba měsíc po porodu, tak by taky bylo přítěží a dala bys ho do babyboxu? (jo já vím, už by k němu byl ten vztah jiný, potrat je "jednodušší"...)
hneď na úvod musím upozorniť, že som zaujatá, nakoľko sme neúspešne absolvovali veľa umelých oplodnení.... ALE potraty ako také neodsudzujem. súhlasím, že každý má právo rozhodnúť sa ako so svojim životom naloží. Príde mi však zo strany Veroniky minimálne nepremyslené ísť na potrat v 28-mych rokoch, podľa mňa dosť zariskovala.
Čo sa týka sestry, tej rozumiem na 100% nikto, komu sa podarí otehotnieť "neplánovane a nechcene" nedokáže pochopiť túžbu ženy, ktorej to nie je dopriate. Myslím si, že vzťahy sa napravia, nie teraz pred odchodom ale časom.
Prajem Veronike, aby keď sa rozhodne, že teraz je ten správny čas na deti, to šlo tak ľahko ako to išlo teraz " dať preč"
Musim se priznat, ze mi z toho clanku taky bylo hodne smutno.
A tady v tom konkretnim pripade teda souhlasim s tim, co psala myslim sarmyn, ze jsou oba sobci a rozhodli se dobre. Ze si tohle miminko nezaslouzili.
Ja osobne, pokud bych byla na miste Veroniky a mela tak dobre vztahy se sestrou jak pise, tak bych v prvni chvili vubec vahala, zda ji to tehotenstvi oznamim. A rozhodne bych to nedelala takhle brzy.
Veronika ma samozrejme pravo si o svem zivote rozhodovat sama, ale myslim si, ze vuci sestre to v tomhle pripade bylo docela bezcitne a slo to udelat i jinak. Ale to Veroniku nejspis ani nenapadlo a resi to sama v sobe az ted, kdyz ji vadi nastala situace v rodine.
Bud je Veronika sobec a nebo "slon v porcelanu" a neumi vubec chodit v mezilidskych vztazich.
Me by docela zajimalo, cos jako Veroniko cekala? Ze ti sestra padne kolem krku a bude nadsene jasat a prat ti v cizine stesti a ze ti rekne, ze je to dobre, ze sis nenechala ditetem pokazit "karieru"?
Myslim si, ze uz jen to, ze prijala tve tehotenstvi s radosti svedci o jeji nesobeckosti. Bohuzel to same se neda rict o tobe.
Pokud jsi dítě neplánovala, tak jsi měla početí prostě předejít. To jak popisuješ potrat, je z mého pohledu hnusné - máš právo nemít dítě, ale proč teda neřešíš, aby se to nestalo, ale tak holt jdu na potrat a je to. 
.JPG)
Verera: dobře řečeno...taky mě napadlo, že znám několik rodin, kde mají tří i třeba pět dětí a jsou to skoro všichni lidi s vysokoškolským vzděláním, nežijí si rozhodně nad poměry, oblečení nakupují v sekáčích a jídlo v akcích, ale jsou šťastní a nikoho z nich jsem nikdy neslyšela říct, že jsou děti drahé...naopak znám i dost těch, kteří mají docela dost dobře placenou práci, byt nebo dům, jezdí v létě na dovolenou a v zimě lyžovat, je jim kolem třiceti a říkají, že si děti nemůžou z finančních důvodů dovolit...
holt každý máme priority v něčem jiném...
kubikm: 13:17 No pokud to byla ta posledni sance a Veroniku jednou postihnou "biologicke hodiny", tak pak pozna, co znamena "nest si dusledky svych rozhodnuti" v praxi.
A to, co si potom bude prozivat ji opravdu nezavidim.
Takze ji ani neodsuzuju, protoze mam ve svem zivote odzkousene, ze vsechno se vzdy vrati i s uroky. Ted neuvazenym jednanim (nemyslim ted potrat, spis to netaktni oznameni pribuzenstvu) ublizila, takze pocitam, ze v budoucnu ji "bude ublizeno". Takhle to proste funguje, jsou to vesmirne zakonistosti, ktere se nedaji obejit ani obelhat. Nemyslim tim od sestry, ale treba od nekoho uplne jineho, od koho by to necekala.
Akorat ze spousta lidi si hromadu udalosti, co se dejou v jejich zivotech nedaji do souvislosti s nejakymi vlastnimi drivejsimi ciny
Jinak z realisticekho pohledu souhlasim s nazorem, ze kdyby mel clovek cekat az budou podminky na dite idealni, nebude ho mit nikdy.
To je presne nas pripad a ted, i presto ze obcas nadavam, jsem rada ze je oba mam a nevymenila bych je za nic na svete 
