Sestra mne nenávidí, protože jsem byla na potratu
.jpg)
Trápí mě vztah s mou sestrou, který se totálně pokazil, a já mám obavu, že nenávratně. Nemůže mi totiž odpustit, že jsem byla na potratu. Když se to dozvěděla, dostala přímo hysterický záchvat a doslova mne zavrhla s tím, že už mě nechce nikdy v životě vidět.
Na jednu stranu ji chápu. Je jí 32 let, je vdaná a bohužel nemůže mít děti. Dítě si vždycky moc přála a dodnes se s tím, že své vlastní nikdy mít nebude, nesmířila.
Já jsem o čtyři roky mladší, bude mi 28. Mám přítele. V době, kdy jsem si dávala pauzu v užívání antikoncepce (nedělala mi dobře), jsem neplánovaně otěhotněla. Nadšená jsem z toho nebyla, ale nakonec jsme se s přítelem rozhodli, že když už se stalo, tak si dítě necháme. Oznámila jsem to rodině a sestra měla velkou radost. Viditelně se na moje mimino těšila a začal plánovat, jaká z ní bude prima teta.
Jenže pak se všechno vyvinulo jinak. Přítel dostal zajímavou nabídku na práci v cizině. Takovou, která přijde jen jednou za život. Jeho splněný sen. Asi to bude znít hodně ošklivě, ale mé těhotenství nám najednou bylo velkou přítěží. Samozřejmě, že s ním do té cizinu pojedu také, práci tam sice nemám, ale pokusím se tam nějak uplatnit a získat nové zkušenosti.
Zvážili jsme s přítelem všechna pro a proti a rozhodli se, že půjdu na potrat. Byla jsem v desátém týdnu, takže čas ještě byl. Úplně lehko u srdce mi ale nebylo, přemýšlela jsem, jestli dělám dobře. Nakonec zvítězila touha po novém životě a možnostech v cizině. Neuměla jsem si představit, jak bych zvládala těhotenství, adaptaci v novém prostředí a porod. Strach a obavy převážily.
Když bylo po všem, sešli jsme se na velikonoční neděli u rodičů na svátečním obědě i se sestrou a jejím manželem. Ta se mne začala okamžitě vyptávat na miminko, jak se cítím a tak, zajímalo ji všechno. Možná jsem mohla zalhat a říct, že jsem potratila samovolně, jenže mě to v tu chvíli nenapadlo a řekla jsem všechno přesně po pravdě i s důvodem, proč jsem se tak rozhodla.
Bylo to pro ni jako blesk z čistého nebe. Skoro se zhroutila, až mi připadalo, že přišla o své vlastní dítě. Zahrnula mě výčitkami, nazvala kariéristkou a sobcem, řekla, že mnou opovrhuje, že jsem zničila dar, který mi byl dán, a vůbec si neuvědomuju, jaké štěstí mi tím bylo dopřáno. Překvapilo mne, že se na její stranu postavili i rodiče, kteří mé rozhodnutí rovněž neschvalovali. Nebyli sice tak radikální jako ona, ale dali mi jasně najevo, že jsou velmi zklamaní.
Připadám si jako vyvrhel. Jde přece o můj život, který budu žít jen já, nikoli oni. Na své rozhodnutí jsem měla právo, ať si o mých důvodech myslí kdokoli cokoli. Nikdo nemá právo mne odsuzovat a posuzovat, já taky nikomu jinému nemluvím do toho, jak žije a proč dělá taková rozhodnutí, jaká dělá.
Jsem naštvaná a zároveň smutná. S rodiči už je všechno jakž takž v pořádku, ale sestra se mnou odmítá komunikovat. Za týden odjíždíme a kdovíjak dlouho se sem zpátky nedostaneme. Mrzí mne, že bychom se měly rozloučit, respektive nerozloučit takovýmhle způsobem. Od mala jsem si byly vždycky velmi blízké, když jsme pak dospěly, měly jsme mezi sebou vyloženě přátelský vztah, jako dvě nejlepší kamarádky. A najednou je všechno pryč jen kvůli tomu, že jsem si dovolila rozhodnout o svém života sama.
Docela by mne zajímalo, jaký názor máte na celou situaci vy. Možná, že na základě vašich názorů dokážu sestru lépe pochopit, nebo se zvládnu smířit s tím, že je náš vztah nenávratně narušený.
25.4.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 163 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sestra mne nenávidí, protože jsem byla na potratu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG){kind=avatar}
Boubel: Souhlasím s tebou, že nikdo nemá mít dítě kvůli tomu, že to chce někdo jiný. V tom problém nevidím. V čem vidím problém je to, že Veronika čeká, že její sestra bude předstírat, že jí její rozhodnutí nevadí a všechno bude jako dřív. Dospělý člověk nemůže očekávat, že ostatní na nějakou věc nemají názor a podpoří je ve všem. Tak to nefunguje. Veronika považovala za dobré zbavit se nechtěného těhotenství. Sestra považuje za dobré, vyhnout se kontaktu s Veronikou, protože je to pro ni bolestné. Obě využívají svého práva chovat se podle svých potřeb. Co je na tom k nepochopení? Že se to Veronice nelíbí je jen a jen její problém, nemůže sestru nutit, aby se s ní stýkala. Může jen doufat, že časem sestra změní názor. Dívám se na to z pohledu ženy, která dlouho nemohla mít děti. Tenkrát by mi bylo nemilé stýkat se s někým, kdo z důvodů pro mě malicherných odstranil embryo, i když bych mu jeho právo udělat to nebrala a nikoho do rodičovství nenutím. Ani vlastní děti ne.
Taky mě napadlo jako mnohé holky tady, že si měla dát dítě sestře k adopci. Určitě by to bylo lepší řešení.
P.S. Aby si někdo nemyslel, že důvod potratu se mi líbí. Nelíbí, ale ať si každej dělá co chce.
Já si myslím, že je to opravdu jenom tvoje rozhodnutí a nikdo nemá právo ti do toho kecat. Akorát si mohla být důvtipnější a když víš, jak na tom sestra s dětma je, tak použít radši milosrdnou lež. V tomhle případě bych to udělala, i když jsem zastáncem spíš říkat pravdu. Ovšem milosrdné lži v některých případech uznávám. Škoda, že tě to nenapadlo. Teď ti nezbývá než čekat jestli se sestra nějak uklidní. Jedeš pryč, tak jí nech ať si to nějak v sobě vyřeší.
Piafka: 
přesně
jinak jsem chtěla jen říct, že v 28 jít na potrat...co když už dítě mít nebude? může mít stejný problém, jako její sestra, jen prostě o tom ještě neví...a tohle byla jediná šance...no kdo ví
Verera: ale jak jinak ty důvody pojmenovat, než jako ekonomické? Prostě každý je zvyklý na jiný standard a taky má jinou představu o tom, co dětem zajistí nebo chce poskytnout do budoucna.
kubikm: takže cestu zvládli a ještě si odvezli dáreček na celej život, tomu říkám happy end 
Verera: 12:57: lip bych to nenapsala
kamarádky syn měl dojednanou stáž v USA...než odjeli, jeho žena otěhotněla, tak prostě jeli
nevím jak kde, ale tam se pojištění vztahuje i na manželku, co je v domácnosti...porodila američanku...
jediný problém měli při návratu domů...museli jít branou pro neevropskou unii
, protože vlíkli v sedačce američanku
Chlap, pro kterýho je dítě překážkou v kariéře mimo republiku, pro mě tak nějak nemá glanc, asi bych si ho za to moc nevážila a nevěřila bych, že se mnou chce někdy vůbec založit rodinu. Není vám 16. Ty jsi buď pod jeho silným vlivem a reakce sestry v tobě vyvolala výčitky svědomí, protože sis těhotenství vnitřně spíš přála, nebo jsi sama hodně nerozhodný typ a pak si myslím, že tě měl on podpořit a to pozitivně. Neříkám, dokud člověk studuje, nemá bydlení, tam jsou ty obavy v případě neplánovaného těhotenství opravdu velké. Nebo naopak pokud už má přesně tolik dětí, kolik chtěl. U vás dvou je otázka, jestli jste dítě společně plánovali. Pokud ano, možná by bývvalo lepší si jej ponechat, byť s komplikacemi, právě teď. V tomto věku už bych to alespoň já osobně udělala.
Co se týká rodičů a sestry - v případě, že jsi váhala,nebylo nutné jim tak brzy oznamovat, že jsi těhotná /pokud člověk nezvrací, kudy chodí, tajit se to ty první 2-3 měsíce v pohodě dá/. Zkus si ještě se sestrou promluvit, pokud to nepůjde, tak to chce nějaký další čas.
Právo rozhodnout se jsi určitě měla, ale oznámení celému příbuzenstvu bylo unáhlené.
Určitě jsou rodiny,které se dostanou do těžkých životních podmínek, ale ty ekonomické důvody,které omezují počet dětí u nás, to není bída, ale to, že se nebude moct pořídit to, co by chtěli, nebudou moct dětem dopřát to, co ostatní, přitom žasnu, co všechno považují lidi za důležité, co všechno si myslí, že je nutné aby děti měly.
Před časem tu byl článek, kdy pisatelka měla z ekonomických důvodů jen jedno dítě, protože by nebyla schopna dvěma pořídit v dospělosti byt, platit dvěma kroužky angličtiny apod.
Takže spíš než ekonomické důvody jde o priority. Nikomu neberu, že se rozhodne soustředit na jedno dítě, nebo že raději nemá žádné, ale ať si nestěžuje na ekonomické podmínky, těmi to není, jsou rodiny se stejnými příjmy a více dětmi , zvládnou to a děti jsou spokojené, nemají pocit, že by jim něco chybělo.
myslím, že v souvislosti s článkem nemá cenu se bavit o tom, jestli je ekonomická situace taková nebo maková. Veronika o penězích nic nepíše ani tak ani tak, takže to pro ni zjevně nebyl argument.
za sebe bych řekla, že čekat s dětma, až bude situace ideální, tak je nemá nikdo nikdy.
.gif)
Bellana: 12:25.....taky to vidím kolem sebe....
Boubel: ano nikdo nikoho nemůže nutit aby rodil děti, kdo je opravdu nechce ať je raději nemá....ale ...z toho co vidíš v obchodě nemůžeš soudit
...ona ta mamina může mít doma fůru drahé kosmetity a s tátou třeba hulí jak tovární komín.....
já třeba znám jednu co svejm třem klukům nekoupila bonbon, čokoládu, ale sobě kdejakou kravinu třeba z bižuterie ano.....
Veronika se chová nedospěle, i když jí bude za chvíli třicet. Očividně postrádá empatii a takt. Pokud se rozhodla pro potrat, nemusela to vytrubovat na rodinné sešlosti jako událost měsíce, obvzlášť když věděla, že se rodina na přírůstek těší. Co vlastně čekala? A řekla bych, že (jak tady už několikrát zaznělo) je ona je v páru tou závislejší a má strach,aby o přítele nepříšla, kdyby se na pár měsíců rozdělili. No hlavně aby nedopadla jako moje známá, které přítel tak dlouho tvrdil, že není na dítě připravený a ona to respektovala, až si dítě udělal s jinou a s tou původní přítelkyní se rozešel, s tím, že ona to jistě pochopí, protože ta druhá ho potřebuje, když s ním teď čeká to ítě, že... holt člověk nikdy neví, co ho čeká za příští zatáčkou....
