Život s filatelistou. Všechny peníze vrazí do známek.
Jsem úřednice, osm let vdaná, a můj manžel Karel pracuje jako programátor. Máme šestiletého syna a bydlíme v nájemním bytě. Na první pohled působíme jako spokojená rodina, ale opravdu jen na první pohled.
Můj manžel je totiž vášnivý filatelista. Ve svém volném čase vysedává nad svými sbírkami známek, které pečlivě třídí a sestavuje. Navštěvuje nejrůznější filatelistické burzy u nás i v zahraničí. Ve své pracovně si dokonce nechal ve stěně zabudovat trezor, ve kterém svá alba se známkami uschovává. To by mně tak nevadilo, každý chlap má přece nějaké své záliby. Horší je, že mi manžel takřka nepřispívá na společnou domácnost.
Jako programátor v soukromé firmě má nadstandardní plat, ze kterého však platí jen nájem bytu a služby spojené s jeho užíváním. Jinak veškeré své peníze dává do známek.
Já ze svého malého úřednického platu financuji celou domácnost. Na žádné dovolené, vyjma pobytu na chalupě jeho rodičů, jsme nebyli, a když chci synovi koupit zimní bundu, musím na ni ušetřit. Kdybychom byli nezaměstnaní a žili jenom z podpory, tak bychom samozřejmě museli žít skromně, ale s manželovým nadstandardním příjmem a mým úřednickým platem si přece můžeme žít velmi slušně a ne takhle živořit. Mnohokrát jsem manželovi domlouvala, ať více přispívá na domácnost a nedává peníze jenom do známek, ale všechny domluvy byly marné.
Jednou, když jsem ho zase žádala o peníze na provoz domácnosti, otevřel trezor, vytáhl alba známek a řekl, že to je náš majetek, ve kterém máme hezkých pár set tisíc korun. Když jsem mu řekla, aby tedy část našeho majetku prodal a koupili jsme si nové auto a zaplatili si dovolenou u moře, tak se hluboce urazil a tři dny se mnou nemluvil.
Svěřila jsem se taky své matce, ale ani tam jsem nepochodila, řekla mi, že můžu být ráda, že mám chlapa, který nekouří a nechlastá. To je sice pravda, ale on to není žádný med, když si jdu jednou za uherský rok posedět s kamarádkami do kavárny, přemýšlet, zdali si ke kávě mohu dovolit taky zákusek a dvě deci vína.
Jinak si s manželem po všech stránkách rozumíme, pomáhá mi s domácími pracemi a podílí se na výchově našeho syna. Chtěla bych vás požádat o radu, jak to zařídit, aby manžel více přispíval na společnou domácnost a nedával peníze jenom do známek.
1.12.2010 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 163 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Chce ze mne mít nesvéprávnou puťku
- Vyčítá mi ovoce pro děti a sám hulí jako fabrika
- Tvoje peníze jsou moje
Diskuse ke článku - Život s filatelistou. Všechny peníze vrazí do známek.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Renee: Návščtěva "filatelistických burz u nás i v zahraničí" není zrovna levná záležitost. I kdyby tam nic nekupoval, nějak se tam musí dopravit, zaplatit vstupné a další poplatky.
Nijak mu to nezávidím ani nevyčítám, ale na tyhle aktivity peníze jsou a na bundu pro syna ne ?
.gif)
Ještě mi tam vypadlo že životní minimum jejich rodiny je 7.440,-kč.
Renee: To máš v posledním odstavci, na domácích pracích se podílí, klukovi se věnuje
je jí prostě nesype prachy, co vydělá. Děsnej problém
# Životní minimum je minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb.
# Životní minimum je stanoveno v zákoně č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.
# Hlavní využití životního je v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Životní minimum plní rozhodující úlohu při posuzování hmotné nouze i jako sociálně-ochranná veličina. Vedle životního minima je z důvodu větší motivace zaveden pro dospělé osoby v hmotné nouzi institut existenčního minima.
# Životní minimum ani existenční minimum nezahrnují nezbytné náklady na bydlení.
Dá se z toho vyžít? A kde jsou ostatní potřeby? I když platí bydlení.
Arna: a na jakou dovolenou má nárok? Vždyť sama psala, že on se na domácích pracech podílí...má nárok na to jen do Tater na hory, nebo do Chorvatska, nebo na Tahiti?
mam-ča: Tak výstava je jednodenní, takže ráno odjede a odpoledne se vrátí, ne? Pochybuju, že by jezdil na burzy trvající týden a déle 
Na společné dovolené byli - na chalupě. Třeba se mu nikam jinam nechtělo, narozdíl od Žofie. Má jet povinně, protože Žofii se chce? My třeba chalupu nemáme. Co bych dala za to, strávit 14 dní na chalupě 
.JPG){kind=avatar}
mam-ča: Dnes ráno jsem zaslechla úryvek rozhovoru muže, asi tak pětatřicátníka, s jiným mužem mezi dvaceti a pětadvaceti: "Ty máš nový byt? A máš nějakou ženskou, aby ti uklízela a vařila? " Takový příliv adrenalinu po ránu už jsem dlouho neměla.
Nedělejme si iluze, oni pánové v Česku hledají hlavně služky zadarmo a bezplatný sex. Sami nabízejí pramálo. Člověka bez koníčků nebrat, ale toho, kdo považuje své koníčky za nedotknutelné, toho taky nebrat. Nebo se smířit s tím, že jsem na vedlejší koleji, někde až na čtyřiadvacátém místě.
Renee: Jakýho "sponzora svých aktivit " ? Na dovolenou by snad měli jezdit jako rodina společně ?
A jestli on dává přednost ježdění po filatelistických výstavách a burzách, tak by měl na oplátku dopřát zbytku rodiny "ježdění" za jejich zájmy.
Pán se prostě neměl ženit, protože se dál chová, jako by žádnou rodinu neměl...
Arna: Otázka je, jak mají rozdělené domácí práce. O tom se Žofie nezmiňuje. Pokud ona dělá úplně všechno sama a on na nic nehrábne, jenom leží ve známkách. souhlasím s tebou - dovolenou by jí zaplatit měl. Pokud ale doma pracují napůl, je to sporné 
Kdyby totiž Žofie byla svobodná, taky by si na tu dovolenou neušetřila 
A těžko může manžela používat jako sponzora svých aktivit jen proto, že on má vyšší plat.
Renee: No jestli je zabraný do známek a ptá se, kdy už bude večeře, tak mi to přijde nastejno
Tenhle vypadá, že utrácí všechny peníze, jen se snad kvůli známkám nezadlužuje, ale kdo ví, jestli neobjeví někde něco úžasného, bez čeho jeho sbírka nemůže být.
Verera: v Indii děti ani nechodí do školy, naopak pracujou na poli, doma, nebo chodí makat do továrny jako dospělí. Takže třeba by se kluk mohl taky zapřáhnout, aby přispěl do rozpočtu
Tyhle příspěvky by měly povinně číst mladé zamilované holky, aby jim bylo od začátku jasné - nežij s někým, s kým si předem, nejlépe písemně, nedohodneš co nejpodrobnější pravidla financování domácnosti. Ne stanovená přesnou částkou, ale raději procentem z příjmu a se stanovením minimální částky, pravidla pro podíl na pracech spojených s údržbou domácnosti a s péčí o děti, s výjimkami pro dobu mateřské, nezaměstnanosti, nemoci. Crání to i muže před ženou, která považuje za svoje právo rozfofrovat celý svůj příjem do týdne za blbiny. Prostě - láska je přepychová věc, ale člověk se jí nenají. Skoro každý chlap dá přednost svému koníčku před čímkoliv (viz třeba výletu za potápěním do Karibiku před narozením dítěte). Už podle toho, jak by se stavěl k takové dohodě, se dá poznat, co se od něho dá v budoucnu čekat.
Sákryš, když tak o tom teď uvažuju, tak já vlastně ze svého platím byt i jídlo, drogerii, prostě ledacos, ono je to teda spíš tak, že zaplatí ten, kdo má zrovna lepší přístup k bankomatu, něco jde přes trvalé příkazy.
Jenže rozdíl bude v tom, že veškeré větší investice probíráme společně, platí se z účtu, který je zrovan vhodnější (víc peněz, není žádný termínovaný vklad apod.)
U vás vidím zásadní problém tom, že manžel nepřistupuje k penězům tak, že je nutné zabezpečit nejprve potřeby rodiny a přiměřené zájmy ostatních, i když jim třeba nerozumí, mají mít stejnou prioritu jako jeho známky, které zas nechápe rodina.
Prostě je to sobecké jednání, kdy jeho zájmy jsou na prvním místě. To mi taky jako nějaký manželský soulad nepřipadá.
Renee: Myslím, že ona si potřebuje taky odpočinout na pěkné dovolené a tu by jí manžel měl zaplatit. Má na to nárok když se stará o rodinu. Každý má své potřeby.On známky, ona dovolenou. A jak si na ní má ušetřit?
Renee: No, hlavně, jestli je ten filatelista aspoň vášnivý...
