Sestra mne nenávidí, protože jsem byla na potratu
.jpg)
Trápí mě vztah s mou sestrou, který se totálně pokazil, a já mám obavu, že nenávratně. Nemůže mi totiž odpustit, že jsem byla na potratu. Když se to dozvěděla, dostala přímo hysterický záchvat a doslova mne zavrhla s tím, že už mě nechce nikdy v životě vidět.
Na jednu stranu ji chápu. Je jí 32 let, je vdaná a bohužel nemůže mít děti. Dítě si vždycky moc přála a dodnes se s tím, že své vlastní nikdy mít nebude, nesmířila.
Já jsem o čtyři roky mladší, bude mi 28. Mám přítele. V době, kdy jsem si dávala pauzu v užívání antikoncepce (nedělala mi dobře), jsem neplánovaně otěhotněla. Nadšená jsem z toho nebyla, ale nakonec jsme se s přítelem rozhodli, že když už se stalo, tak si dítě necháme. Oznámila jsem to rodině a sestra měla velkou radost. Viditelně se na moje mimino těšila a začal plánovat, jaká z ní bude prima teta.
Jenže pak se všechno vyvinulo jinak. Přítel dostal zajímavou nabídku na práci v cizině. Takovou, která přijde jen jednou za život. Jeho splněný sen. Asi to bude znít hodně ošklivě, ale mé těhotenství nám najednou bylo velkou přítěží. Samozřejmě, že s ním do té cizinu pojedu také, práci tam sice nemám, ale pokusím se tam nějak uplatnit a získat nové zkušenosti.
Zvážili jsme s přítelem všechna pro a proti a rozhodli se, že půjdu na potrat. Byla jsem v desátém týdnu, takže čas ještě byl. Úplně lehko u srdce mi ale nebylo, přemýšlela jsem, jestli dělám dobře. Nakonec zvítězila touha po novém životě a možnostech v cizině. Neuměla jsem si představit, jak bych zvládala těhotenství, adaptaci v novém prostředí a porod. Strach a obavy převážily.
Když bylo po všem, sešli jsme se na velikonoční neděli u rodičů na svátečním obědě i se sestrou a jejím manželem. Ta se mne začala okamžitě vyptávat na miminko, jak se cítím a tak, zajímalo ji všechno. Možná jsem mohla zalhat a říct, že jsem potratila samovolně, jenže mě to v tu chvíli nenapadlo a řekla jsem všechno přesně po pravdě i s důvodem, proč jsem se tak rozhodla.
Bylo to pro ni jako blesk z čistého nebe. Skoro se zhroutila, až mi připadalo, že přišla o své vlastní dítě. Zahrnula mě výčitkami, nazvala kariéristkou a sobcem, řekla, že mnou opovrhuje, že jsem zničila dar, který mi byl dán, a vůbec si neuvědomuju, jaké štěstí mi tím bylo dopřáno. Překvapilo mne, že se na její stranu postavili i rodiče, kteří mé rozhodnutí rovněž neschvalovali. Nebyli sice tak radikální jako ona, ale dali mi jasně najevo, že jsou velmi zklamaní.
Připadám si jako vyvrhel. Jde přece o můj život, který budu žít jen já, nikoli oni. Na své rozhodnutí jsem měla právo, ať si o mých důvodech myslí kdokoli cokoli. Nikdo nemá právo mne odsuzovat a posuzovat, já taky nikomu jinému nemluvím do toho, jak žije a proč dělá taková rozhodnutí, jaká dělá.
Jsem naštvaná a zároveň smutná. S rodiči už je všechno jakž takž v pořádku, ale sestra se mnou odmítá komunikovat. Za týden odjíždíme a kdovíjak dlouho se sem zpátky nedostaneme. Mrzí mne, že bychom se měly rozloučit, respektive nerozloučit takovýmhle způsobem. Od mala jsem si byly vždycky velmi blízké, když jsme pak dospěly, měly jsme mezi sebou vyloženě přátelský vztah, jako dvě nejlepší kamarádky. A najednou je všechno pryč jen kvůli tomu, že jsem si dovolila rozhodnout o svém života sama.
Docela by mne zajímalo, jaký názor máte na celou situaci vy. Možná, že na základě vašich názorů dokážu sestru lépe pochopit, nebo se zvládnu smířit s tím, že je náš vztah nenávratně narušený.
25.4.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 163 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sestra mne nenávidí, protože jsem byla na potratu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Vim, ze to co ted napisu, je jen "coby kdyby" a veci tak nejsou. Ale i presto me napadlo - co by Veronika delala, kdyby se tahle situace (moznost pro jejiho partnera odjet do ciziny) stala presne za rok? Co s 3 mesicnim miminem? Co by udelala? To by se ji to dite tam nehodilo uplne stejne jako ted... nebo ne?
Boubel: hele, já si taky užila a co, tady jde o to, že s tím můžeme něco pořád dělat, ale jsou krajiny, kde ani to nemůžou...
Řeč je ale o Veronice a její prázdné, sobecké hlavě
sarmyn: možná nevím, co je opravdová bída, ale vím, co to je nemít peníze ani na zaplacení dětem obědů ve školní jídelně a vysvětlovat, proč boty, když se zalepí, ještě vydrží.
sarmyn: 
Boubel: ekonomický důvody zkus osvětlit pobíračům dávek...
Když nechci mít děti, je to jen moje věc, bez řečí..!
Ale ne to, že když se to stane, tak se rozhodnu, že teda jo a pak teda vlastně ne, protože zrovna můžu jet na cestu kolem světa....sorry ale Veronika je podle mě hloupá husa co ve svých letech neví co vlastně chce
Bellana: ano, je to její život, proto se rozhodla tak jak se rozhodla. Veroničina sestra se rozhodla, že je to špatné rozhodnutí. Chápu, že její problémy s otěhotněním mají velký vliv na její názor na tuhle situaci, ale nevidím důvod, proč bych musela mít dítě jen proto, že ho chce mít někdo jiný, kdo ho momentálně nemá...
.JPG){kind=avatar}
Boubel: Hlavně, že jim zbude na cigarety. Takové rodiny taky znám. Ovoce je pro ně drahé, ale v hubě mají žváro.
Boubel: no tak může jít pracovat, co jí brání? Tys asi nikdy naší kotlinu neopustila, viď...Vůbec nevíš, co je to bída.....
Nesouhlasím s názorem, že nikdo nemá právo nikoho odsuzovat za to, co dělá. Skutečně odsuzuji ty, kteří týrají zvířata, jiné lidi, kradou, vraždí, ubližují ostatním (aby to bylo jasné - za potrat nikoho neodsuzuji, dokážu ho pochopit a kromě toho si myslím, že děti se mají rodit chtěné). Nemohu nikoho násilím nutit, aby přijal mé hodnoty. Nikdo nemá právo nutit mě, abych tolerovala vše, co on sám udělá. Co Veronika čekala? Že to všichni vezmou lhostejně? Dětinský postoj.
Veroniko, myslím, že oznámit těhotenství, navíc podle mě brzo a posléze oznámit, že jste se rozhodli jinak, protože mimino se vám momentálně nehodí do karet....Vůbec se ségře, zvlášť, když nemůže mít děti, nedivím....
Rozhodli jste se dobře, jste sobci, oba a tohle miminko jste si nezasloužili...
tornado-lou: já neřekla, že je tam lepší život, já jen napsala, že kdo ví, třeba se jí podaří žít líp..
sarmyn: zkus o té rozežranosti promluvit v obchodě, kdy si mamina od dětí musí spočítat, jestli má koupit jogurty jen pro děti, ale nezbyde jí třeba na ovoce. Ano, znám i takovou rodinu, ale ta je podle vašich měřítek v pohodě, protože má děti..
.gif)
tornado-lou: mě taky...leda že by někde lítali pečení holubi rovnou do huby...
Johanka74: proč myslíš, že ekonomický důvod je pofidérní? To je právě na naše nátura- kdo nechce děti je zákonitě špatný člověk, co skončí na práškách z toho, že nemá děti.
Boubel: Veronika se rozhodla zbavit se svého nenarozeného dítěte. Měla na to právo, je to její život. Její sestra se rozhodla zbavit se kontaktu se svojí sestrou. Je to její právo, je to její život. Není povinna stýkat se se sestrou, když dělá něco, co je pro ni nepřijatelné. Chápu ji, vyhýbá se konfliktu. Kdyby Veronika použila hlavu, myslela by i na to, jak se její rozhodnutí dotkne její rodiny a zvolila by taktnější způsob, jak jim to sdělit. Třeba se časem hrany obrousí, třeba taky ne. Rodiny rozdělily i menší rozpory.
