Sestra mne nenávidí, protože jsem byla na potratu
.jpg)
Trápí mě vztah s mou sestrou, který se totálně pokazil, a já mám obavu, že nenávratně. Nemůže mi totiž odpustit, že jsem byla na potratu. Když se to dozvěděla, dostala přímo hysterický záchvat a doslova mne zavrhla s tím, že už mě nechce nikdy v životě vidět.
Na jednu stranu ji chápu. Je jí 32 let, je vdaná a bohužel nemůže mít děti. Dítě si vždycky moc přála a dodnes se s tím, že své vlastní nikdy mít nebude, nesmířila.
Já jsem o čtyři roky mladší, bude mi 28. Mám přítele. V době, kdy jsem si dávala pauzu v užívání antikoncepce (nedělala mi dobře), jsem neplánovaně otěhotněla. Nadšená jsem z toho nebyla, ale nakonec jsme se s přítelem rozhodli, že když už se stalo, tak si dítě necháme. Oznámila jsem to rodině a sestra měla velkou radost. Viditelně se na moje mimino těšila a začal plánovat, jaká z ní bude prima teta.
Jenže pak se všechno vyvinulo jinak. Přítel dostal zajímavou nabídku na práci v cizině. Takovou, která přijde jen jednou za život. Jeho splněný sen. Asi to bude znít hodně ošklivě, ale mé těhotenství nám najednou bylo velkou přítěží. Samozřejmě, že s ním do té cizinu pojedu také, práci tam sice nemám, ale pokusím se tam nějak uplatnit a získat nové zkušenosti.
Zvážili jsme s přítelem všechna pro a proti a rozhodli se, že půjdu na potrat. Byla jsem v desátém týdnu, takže čas ještě byl. Úplně lehko u srdce mi ale nebylo, přemýšlela jsem, jestli dělám dobře. Nakonec zvítězila touha po novém životě a možnostech v cizině. Neuměla jsem si představit, jak bych zvládala těhotenství, adaptaci v novém prostředí a porod. Strach a obavy převážily.
Když bylo po všem, sešli jsme se na velikonoční neděli u rodičů na svátečním obědě i se sestrou a jejím manželem. Ta se mne začala okamžitě vyptávat na miminko, jak se cítím a tak, zajímalo ji všechno. Možná jsem mohla zalhat a říct, že jsem potratila samovolně, jenže mě to v tu chvíli nenapadlo a řekla jsem všechno přesně po pravdě i s důvodem, proč jsem se tak rozhodla.
Bylo to pro ni jako blesk z čistého nebe. Skoro se zhroutila, až mi připadalo, že přišla o své vlastní dítě. Zahrnula mě výčitkami, nazvala kariéristkou a sobcem, řekla, že mnou opovrhuje, že jsem zničila dar, který mi byl dán, a vůbec si neuvědomuju, jaké štěstí mi tím bylo dopřáno. Překvapilo mne, že se na její stranu postavili i rodiče, kteří mé rozhodnutí rovněž neschvalovali. Nebyli sice tak radikální jako ona, ale dali mi jasně najevo, že jsou velmi zklamaní.
Připadám si jako vyvrhel. Jde přece o můj život, který budu žít jen já, nikoli oni. Na své rozhodnutí jsem měla právo, ať si o mých důvodech myslí kdokoli cokoli. Nikdo nemá právo mne odsuzovat a posuzovat, já taky nikomu jinému nemluvím do toho, jak žije a proč dělá taková rozhodnutí, jaká dělá.
Jsem naštvaná a zároveň smutná. S rodiči už je všechno jakž takž v pořádku, ale sestra se mnou odmítá komunikovat. Za týden odjíždíme a kdovíjak dlouho se sem zpátky nedostaneme. Mrzí mne, že bychom se měly rozloučit, respektive nerozloučit takovýmhle způsobem. Od mala jsem si byly vždycky velmi blízké, když jsme pak dospěly, měly jsme mezi sebou vyloženě přátelský vztah, jako dvě nejlepší kamarádky. A najednou je všechno pryč jen kvůli tomu, že jsem si dovolila rozhodnout o svém života sama.
Docela by mne zajímalo, jaký názor máte na celou situaci vy. Možná, že na základě vašich názorů dokážu sestru lépe pochopit, nebo se zvládnu smířit s tím, že je náš vztah nenávratně narušený.
25.4.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 163 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sestra mne nenávidí, protože jsem byla na potratu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Boubel: tou debilní dobou myslíš co? Že přestaneme být tak rozežraní nebo to, že žijeme relativně nad poměry....Myslím, že důležitý je, že nejsou války...To, jako jediný, mě děsí....
Boubel: jinak máš samozřejmně pravdu, kdyby dítě šíleně moc chtěla, tak ji nic na světě k potratu nepřiměje a nepřemluví. takže je možné, že až tak moc nechtěla, ale pak nechápu to oznamování okolí, zvlášť takhle brzy.
Boubel: A proč myslíš, že v cizině to bude lepší život? nebo někdo tu psal nekonvenční a odlišný. protože je to cizina? ani nevíme kde? on je všude chleba o dvou kůrkách, všude se musí do práce, a nikde to není lehký. a na práci v zahraničí je oproti domovu obvykle jediný rozdíl ten, že je to daleko. já zkrátka nevidím velkej rozdíl mezi tady a tam. proto mě ten argument o jedinečné nabídce v zahraničí připadá trochu slabej.
.gif)
mam-ča: 
Zrovna jsem dneska se starší kolegyní vedla dlouhou debatu o vymírání (obecně, problém téměř všech civilizovaných zemí) a došla jsem k tomu, že - bohužel - plození nemůžeme nařídit. Ovšem představa,že původní obyvatelstvo stárne a vymírá mě netěší, až budem my, nyní 30-40, v důchodovém věku, kdo tu bude pracovat?? Nikdo,takže nás asi zastřelej rovnou 
Co znám "holky" kolem sebe, tak 20 - 35 let, tak je většina bezdětných a většina ty děti ani nechce, z pofidérních důvodů,jaké uvádí tady např.Boubel. Podle mě je to sobecké i k dalším generacím,ale co už s tím,že jo? Násilím je nikdo nutit nemůže. Hlavně, teda ty co já znám, jsou již zabezpečené a zvyklé se starat jen samy o sebe a o svoje pohodlí a strašně moc jich bere antidepresiva. Takže a)buď je moderní být cvok s depkama nebo za bé) neví co se životem,nemají náplň pečovat o další pokolení a hroutí se z toho. Než mě někdo napadne,že se vysmívám chudákům nemocným - tak to není. Chápu,že deprese je vážná nemoc,ale určitě není zastoupena tak vysokým procentem, abych, pokud mám kolem sebe ,v zájmové organizaci,dejme tomu, 40 holek od 20-30 let, většinou vysokoškolaček různého zaměření, jich z toho 80% bylo opravdu nemocných 
Myslím,že vždycky, v každé době, bylo pár procent osob, které nebraly rozmnožování jako svůj cíl,ale nebylo jich takové množství, kterému je úplně jedno co bude dál a zajímaly se jen o sebe a své současné blaho. Obecně je člověk "zvířátko" a je naprogramováno předávat svoje geny dál, ať je válka nebo hladomor nebo blbá politická situace
V tuhle chvíli se ti cíleně bezdětní samozřejmě do budoucna mohou zabezpečit jak chtějí,ale až budou nemohoucí a budu si chtít péči o sebe zaplatit nebo využívat nějakých služeb které budou potřebovat, může se jim stát,že tu nikdo nebude, kdo by o ně pečoval. ne proto,že neměli jmenovitě oni děti,ale že je totiž neměl skoro nikdo.
Boubel: Děti se rodily i za války. Možná namítneš, že nebyla antikoncepce, ale i za války to lidi zvládli.
Vymlouvat se na současnou politicko-hospodářskou situaci, je směšné.
Nikdy se lidi neměli tak dobře, jako teď, a nikdy nebyla podpora mateřství taková, jako poslední roky.
Jasně, životní náklady jsou vysoké, ale o "rodičovském příspěvku" do čtyř let dítěte jsme si mohli nechat jenom zdát. Mateřská byla 6 měsíců, při dvojčatech 9.
A pak už nic, jen rodinné přídavky - na tři děti 1200,- Kč.
mam-ča: ani to, že máš děti ti nezaručí, že se o tebe ve stáří postarají! A že jako národ vymíráme je právě důsledek toho, že prostě mít dítě je v některých rodinách opravdu luxus. Prostě nejsou peníze, budoucnost je kolikrát mizivá... Spíš mi příjde nezodpovědné přivést ne svět dítě jen proto, že se u nás kouká na lidi, co nechtějí děti, přes prsty a ty co děti mají jsou něco víc... Blbost!!!
Boubel: Ne, mít dítě opravdu není povinnost, a lidi co děti nechtějí, by je raději neměli mít.
Pak se ale nedivme, že jako národ vymíráme, že ti, kteří plodí děti kvůli dávkám, zamoří tuto zem, a kdo bude vydělávat na důchody dnešní mladé generaci, je ve hvězdách.
Pak si čtete na různých fórech stesky těch dobrovolně bezdětných, že se o ně nemá ve stáří kdo postarat.
No, prostě každý svého štěstí strojvůdcem.
No, to ze se Veroniky sestra chtela realizovat na jejim diteti, kdyz nema sve vlastni, mi prijde trosku nestastne. Myslim, ze se mozna na tu predstavu tety prilis upnula, o tom zadna... Ale i tak tu jeji reakci chapu, jak uz jsem psala, me osobne by spis zklamalo to, ze sestra takhle vubec uvazuje... jak uz tu ostatni psaly - hracka, ktera se nehodi, tak se "zahodi"...
Boubel:
Na místě Veroniky a v jejích letech by si dítě nechala a klidně bych odjela s přítelem do ciziny, myslím, že všechno se dá nějak udělat, zařídit.....Ale pokud se Veronika rozhodla takto myslím, že je to jenom její věc. Možná to opravdu neměla hned troubit do světa, ale stalo a můj názor je, že sestře do toho vůbec nic není. A už vůbec nevím, proč by měla Veronika dávat dítě k adopci sestře, to bych teda nikdy neudělala.....A hlavně nikde není psáno, že Veronika byla do potratu vmanipulovaná. Mě z toho vyyznívá, že se rozhodli s přítelem oba.
mam-ča: kdyby to mimčo tak šíleně moc chtěla, tak neexistuje na světě žádná síla, která by jí přinutila jít na potrat. A ekonomické důvody jsou prioritou bohužel na obou miskách vah... A mít dítě není přeci povinnost.
Boubel: Katastrofa to samozřejmě není. Jestliže se dospělá ženská nechá zmanipulovat k potratu z ekonomických důvodů, tak si žádné dítě nezaslouží.
Její život, její boj. Každý musí nést následky svých činů.
Ale ať se nediví, že to rodiče a sestra vidí jinak. Každý má na svůj názor právo. Veronika stejně, jako její rodiče a sestra.
Nečetla jsem příspěvky a možná mě ukamenujete, ale myslím si, že to jak se Veronika rozhodla je jen její rozhodnutí a nemyslím si, že by to byla až taková katastrofa. Jasně, může se stát, že pak bude mít problém otěhotnět, ale také se může stát, že by to dítě začala nenávidět, protože jí neumožnilo žít možná lepší život. Kdo ví, třeba se usadí v cizině, bude mít děti a bude spokojená, že jí to hezky vyšlo! A ruku na srdce, přivést dítě na svět do naší české kotliny v tuto debilní dobu mi nepřipadne jako nejlepší řešení...
Sestra má možnost adopce a ne se upínat na případné Veroničino dítě...
Tak a včíl do mě!!!
.gif)
Kassy: 100% ne ale 99% asi ano...
sharon: Ani v dnešní době není kromě abstinence žádná antikoncepce 100% spolehlivá...
